Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stydím se sama za sebe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.7.21 08:48
Jestli tomu dobře rozumím, neděláš, co chceš, ale děláš, co nechceš a aby s tebou ostatní měli vztahy, přizpůsobuješ se jim. Oni znají nějaký odraz tebe, ne tebe. Až dospěješ, nebo se vyléčíš, budeš dělat to, co chceš ty a nebude ti záležet na tom, co si o tom myslí ostatní. I přesto se pár blízkých lidí najde, ale nebude jich tolik. Bude to ale opravdovější a budeš spokojená i jen sama se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Žaňulin
17.7.21 08:51
Je to těžký soudit.. ale obecně ti můžu říct že nad tím moc přemýšlíš. Buď taková jaká jsi, jestli si myslíš že tě do téhle doby má tak každý rád jenom protože neprojevuješ sama sebe a chceš se zalíbit tak je to blbost 
vždycky se najde někdo komu nebudeš sedět a nebudeš se mu líbí ty nebo tvoje názory, pak ale najdeš někoho kdo ti bude sedět a vznikne tak opravdové přátelství nebo vztah a tak dále.. jenom takhle můžeš být spokojená. Ale never tomu že do teďka te měl každý v tvém okoli rád a všem se tvoje osobnost, kterou si dávala najevo, líbila. Pokud ses ale nějakej magor kterej se do ted choval normálně kvuli společnosti a od teďka chce zahájit masakr, tak v tomhle případě by bylo lepší se chovat podle spolecnosti
- Citovat
- Upravit
17.7.21 08:53
Myslím, že jako první bych zašla k psychologovi. Popovídáš si, řekneš mu všechno co jiném doma nejde. Je to hrozně osvobozující a ja osobně se po této návštěvě cítím svá. Ja mám problém maličko podobný, ve všech věcech a jednáních mi hrozně záleží na tom, co si myslejí ostatnía jak mě vidí, abych nikomu neublížila, neranila a aby si o mě něco špatného nemysleli. Psycholog to nevyléčí, pomahá mi si tento problém na plno uvědomit a v nových situacích zkusit jednat ve svém zájmu, jak já chci. Zkus se objednat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 09:13
Tak za prve, dokud neprijmes sebe sama jaka jses, tzn i s chybama, nebudes mit zdravy vztahy s okolim. Vis, je to pocit ahaaaa ja nejsem jina, jsem jako oni. Mam plusy, mam minusy jako vsichni, je to tak v poradku, ja jsem v poradku.
No a kdyz budes rikat, co chces a co si myslis, protridi se Ti okoli a zustanou v nem jen lidi, kteri za neco stoji, ptz respektuji Tebe jako osobnost. Osobnost, ktera je presne takova, jaka ma bejt. A hlavne to si uvedom. Takhle jsi v poradku. A kdo rika neco jinyho, posli ho do haje. Jsi hodna holka, jen potrebujes trochu odvahy. Znam to od sebe, moc dobre. A me vzdycky dostala nejdal zdrava drzost.
A kdyz se nekdo nastve za nejakej Tvuj nazor? To neva, tak se zase odestve. A kdyz ne, nestoji za trapeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 09:16
Sebevědomí nezískáš tím, že budeš brecet, že nejses sebevědomá 
To chce hlavně čas a nějaké zkusenosti, však teď vylitnes do světa, najdeš si třeba i práci, časem své bydleni, dospejes a tím, jak se víc vzdális od rodičů, si vybudujes postupně nějaké vlastní sebeurčení. I to sebevědomí se pak dostaví. Lip to půjde, když ti do toho nebudou tolik kecat, čili až se víc osamostatnis - teď asi ještě bydlíš doma a “musis poslouchat”
Ale nepřijde mi, ze bys měla nějaký zásadní problém, myslím, ze tyhle věci jsme v tomhle věku řešily skoro všechny více nebo méně. Nikdo není hotova osobnost s úderem osmnactin, ba ani ve dvaceti, neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
17.7.21 09:28
Můžu ti doporučit kineziologii jako formu terapie. Kdysi dávno mi to pomohlo víc než vykecáváni u psychologa, vyřešila jsem tím spoustu hodně zasunutých problému.
- Citovat
- Upravit
17.7.21 09:44
Jo, taky jsem to tak mela, sebevedomi prislo s vekem a zkusenostmi, kouknes kolem sebe a uvidis spoustu blbcu, kteri uplne maniakalne prosazuji pi. coviny nebo jsou uplne nehorazni jednou ti to neda, podruhe…pak uz budes vedet 
Hodne holek je vychovavano ke slusnosti, taktu, nesebeprosazeni (aby nebyly muzatky), aby byly ‚hodne‘… (nedelej to, budes vypadat jako blazen, neplet se do toho, abys jeste neschytala…)
Jsi mlada, neboj kolem petatricitky mi zacalo byt postupne uplne jedno, ‚co si lidi pomyslej‘
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 09:53
Nejjendodušíš je vsotupit do psychoterapie, k terapeutce ženě a začít se učit přijámat se taková jaká jsi.
Méně náročené, než cvičný terapeutický vztah je třeba zaměřit se na sebelaskavost, ale bez toho živého sparingpartnera to je pomalejší.
https://www.vnitrnibezpeci.cz/sebelaskavost
Jinak ohledně nástupu na výšku. Nebudeš kouzlem najednou lvice salonů. Ale můžeš se na spoustu věcí vykašlast a soustředit se na to, že budeš čelit svým strachům, že se budeš soustředit na to co se ti daří a že se budeš pokoušet nevěnovat pozornost vší té panie a úzkosti a sebenenávisti, co ti chce ukrást tvůj život. Jasně že se to nebude dařit hned a 100 % - ale to je v pořádku, potřebuješ se věci postupně naučit, ne předpokládat že buď to bude dokonalé a nebo to je úplně špatně a raději nic nedělat.
Mrkni do téhle knížky https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/
A jeď na adpaťák a nebo když ho nemáte, tak někde začátkem školy (snad se budete moci potkat naživo) se koukej po spolužácích, určitě uvidíš nějakou holku, která bude podobně sama a ztracené jako si v té době budeš připadat ty. Zajdi za ní, řekni ahoj já jsem Mařenka a jsem z Horní lhoty. Co ty?
Pak už na tu změnu - přechod ze střední na VŠ budete dvě a půjde to snáz.
A teda prozradím ti tajemství. Většina lidí si je sama v sobě nejistá, jen to různě maskují. Jo a jestli si měla na střední smůlu na kretény co tě třeba šikanovali, tak na VŠ se to teoreticky může stát taky, ale je spíš nižší pravděpodobnost. A dost ji snížíš tím, že zkusíš aktivně při první příležitosti oslovit někoho, kdo se téměř jistě bude cítit podobně nejistě a sáma jako ty. Tím že budete dvě, tak je výrazně nižší šance, že případný agresor/ka si na vás troufne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.21 16:42
@Anonymní píše:
Dobrý den,
prosím o zachování anonymu, je to docela dost osobní otázka a nechci, aby mě v tom někdo poznal. Děkuji.
Obracím se na vás s otázkou.
Odmalička bojuji se sebevědomím. Je to tak, že mám mívám problémy naplno projevit moji skutečnou osobnost a vyřknout skutečné názory (to dokážu jenom před našimi, jinak ne). Bojím se, aby se na mě lidé kolem za to nezlobili a neodsoudili mě.
Nechci být sobecká a prosazovat si to, co chci. Spíš se bojím, že bych tím vyvolala konflikty a lidé by mě neměli rádi.
To je ta vrchní sféra mého problému. Udělám většinou to, co nesouzni s tím, co chci ve skutečnosti. Potom se dostávám tedy do situací, z nichž je těžké vybruslit.
Sama uvnitř sebe se stydím za to, jaké názory mám a za svá přání, která bych chtěla přenést do reality.
Vyčítám si to. Říkám, že bych měla přemýšlet a řídit si život jinak. Rodiče si myslí pravý opak, říkají, že mám dělat to, co je pro mě dobré a víc to neřešit. Je to asi tom, že nemám sama se sebou hezký vztah. Nemám k tomu důvod… učení mi jde, s lidmi kolem sebe udrzuji vztahy a většinou to, co si vezmu do hlavy, dokážu. Mohl by mi někdo poradit, co by se s tím dalo dělat, abych se toho zbavila? Za 2 měsíce nastoupím na vysokou školu a už chci být konečně sebevědomá a nezávislá.
Neměl někdo s něčím podobným problémy? Zkouším dělat věci, které mě posunou dál…
Moc děkuji za všechno.
Ahoj, mám ten samý problém s tím, že je mi 35 let. Taky se bojím vyjádřit svůj názor, mít nějaký opačný, než ostatní, že by mě zavrhli a já chci s každým vycházet. Nebo když se někoho bojím, tak se chovám úplně jinak, než je mi přirozene. Jako na čas mi v tom pomohla právě výška, noví lidé se stejnými cili, šlo mi učení, pomáhala jsem spolužákům, bavilo mě to, měli jsme fajn lidi v kruhu… Takže tam jsem se nebála se prosadit. Ale ve 4.rocniku jsem se totálně psychicky zhroutila a bylo po sebevědomí. Od té doby ho znovu sbírám, chodím k psycholozce, ale zas se podřizuji ostatním. Kam jdeš na výšku? Snad to tam budete mít fajn a sebevědomí nasbiras. Držím moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.7.21 19:11
Moc Vám všem děkuji za radu, budu se snažit!🍀
Chci dosáhnout stavu spokojenosti a žít naplňující život, lásku okolí dávat, ale zároveň ji od něj přijímat.
Třeba už se pomalu učím přijímat komplimenty (ono záleží, kdo je vyřkne také) a dneska jsem vyrazila na festival, procházela jsem místy, kde je hodně lidí a snažila jsem se zachovat sebevědomí a být odvážná.
Ještě jednou děkuji moc❤️️
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
prosím o zachování anonymu, je to docela dost osobní otázka a nechci, aby mě v tom někdo poznal. Děkuji.
Obracím se na vás s otázkou.
Odmalička bojuji se sebevědomím. Je to tak, že mám mívám problémy naplno projevit moji skutečnou osobnost a vyřknout skutečné názory (to dokážu jenom před našimi, jinak ne). Bojím se, aby se na mě lidé kolem za to nezlobili a neodsoudili mě.
Nechci být sobecká a prosazovat si to, co chci. Spíš se bojím, že bych tím vyvolala konflikty a lidé by mě neměli rádi.
To je ta vrchní sféra mého problému. Udělám většinou to, co nesouzni s tím, co chci ve skutečnosti. Potom se dostávám tedy do situací, z nichž je těžké vybruslit.
Sama uvnitř sebe se stydím za to, jaké názory mám a za svá přání, která bych chtěla přenést do reality.
Vyčítám si to. Říkám, že bych měla přemýšlet a řídit si život jinak. Rodiče si myslí pravý opak, říkají, že mám dělat to, co je pro mě dobré a víc to neřešit. Je to asi tom, že nemám sama se sebou hezký vztah. Nemám k tomu důvod… učení mi jde, s lidmi kolem sebe udrzuji vztahy a většinou to, co si vezmu do hlavy, dokážu. Mohl by mi někdo poradit, co by se s tím dalo dělat, abych se toho zbavila? Za 2 měsíce nastoupím na vysokou školu a už chci být konečně sebevědomá a nezávislá.
Neměl někdo s něčím podobným problémy? Zkouším dělat věci, které mě posunou dál…
Moc děkuji za všechno.