Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kalukap Dr. Kouřil už neordinuje. Místo něj je tam nějaká nová mladá psychiatrička - byla u ní kamarádka se synem (také ADHD a zřejmě i určitá forma PAS).
Odmítání medikace v tomto případě nechápu. Chápu, že to není první, po čem člověk sáhne, ale vy už jste ostatní možnosti evidentně vyzkoušeli.
Přeji hodně sil.
@Najota moc dobre chapu, jak se citis.. Ale taky podstatny je pracovat na sobe. Nejdriv se musis zbavit sveho studu pred svym okolim… Kamaradky urcite moc dobre pochopi a pokusi se te podrzet, ver mi, ze ani ony to nemaji jednoduche se svymi detmi… Urcite je taky na miste zavolat specialistum ( psychologum) ve svem okoli a poradit se s nimi. Verim, ze tvuj maly z toho vyroste, ale je potreba, aby jste ho zvladali ted… Mne take zajima, jak funguje ve skolce, co ucitelky a deti ve tride? A co manzel, jak ten to dava?
Leky odmitate, ale pritom syn neni v zadne terapii, nikdo s nim a s vami dlouhodobe nepracuje? Absolvujete aspon vy nejaky kurz nebo seminare, jak se synem pracovat, sebevzdelavate se atd.? Prece nemuzete cekat, ze to prejde nebo hledat jednoduche rady. Kdyby byly, neexistuji diagnozy.
Brečení do polštáře bohužel není řešení. Nebojte se tolik té medikace. V okolí mám 8mi letého kluka s diagnozou ADHD, akorát lehčí formy. Ještě dva roky zpátky rodiče odmítali medikaci, ten kluk byl strašnej, neměl kamarády protože byl zlý, maminka už to zřejmě taky nezvládala a nasadili léky. Od té doby je z něj zlatíčko, v kolektivu oblíbený, chová se kolikrát i mnohem lépe než ostatní děti. Z nesnesitelného kluka se stal oblíbenec ![]()
Ver mi, ze te chapu a soucitim s Tebou. Narozdil od vetsiny tady. Kamaradky syn ma tuto diagnozu, takze to s nim meli uplne to same. Nepomohlo nikdy nic. Ani navstevy psychologu. Nekdy to pusobilo o krapet lepsi, ale zadny velky zazrak a to ani pres jejich rady, ktere se dodrzovali (vzdy to fungovalo jen chvili) a pres leky. Urcite si nech vystavit potvrzeni o diagnoze, ktere predlozis pri nastupu do skoly. Ucitele by k tomu meli prihlizet, bohuzel realita je jina. Nekteri jsou schopni dat najevo, ze ten papir vlastne nic neznamena a ze vase dite je vlastne stejne spratek, coz se ji presne stalo a dost to vypovida o charakteru nekterych ucitelu
Nasli se i vyjimky, ktere jim byli naopak oporou. Vetsina ucitelu na beznych skolach si s tim nevi moc rady. Moji kamaradce ucitelka rekla, ze jeji syn neustale vyvolava konflikty a dokonce na chodbe, kde byli i dalsi deti a rodice. Pak ma mit takova maminka kamaradky mezi maminkami ostatnich deti. Nikdo se s ni nebavil, protoze jeji dite je prece to „nezvladatelne“. A ve skole si ostatni deti vsimli, jak se k nemu chovaji ucitelky a meli tendence na nej kde co hazet, bohuzel i to, co nebyla vubec pravda. Byla uplne na dne. Oci vzdycky jak angorak. Na nektere skolni vylety ho radeji nedavali, aby tam neco neprovedl. Potom ho dali na jinou skolu (na male vesnici) a bylo to o neco lepsi. Tusim, ze ho tam davali az kdyz sel na druhy stupen. L Takze pristup ucitelu dela fakt hodne. Prace s temito detmi je mnohem slozizejsi. Clovek ma vetsinou tyto tri faze - 1. neco ho napadne, 2. premysli o dusledku a za 3. to udela. Deti s ADHD preskoci vetsinou bod c. 2. Z cehoz jim vyplyva dost problemu. A rodice ostatnich deti pro ne vetsinou nemaji pochopeni, pritom by si meli uvedomit, ze i oni mohli mit takove zive ditko, nebo jeste muzou, pokud planuji dalsi. Prosim zachovat anonym, kamaradka sem chodi tez. Diky.
Jeste dodavam, ze ty leky mu ke zklidneni ve skole trochu pomohly. Ale myslim, ze ne nijak vyrazne. A nevim teda, jak dlouhodobe se to muze brat ![]()
Řekla bych, že to není jen ADHD, ale nějaký hlubší psychiatrický problém, který ale bez léků nezvládnete. POkud vám syn vyhrožuje zabitím v 5ti letech, tak co budeš dělat za pět let. I děti v ústavu musí brát léky, protože by buď poškozovali sebe nebo okolí, začni myslet na synovo zdraví a zahoď předsudky. Má v hlavě problém a ten se léky řešit holt musí a samozřejmě i spolu s psychoterapií.
@Anonymní píše:
Ver mi, ze te chapu a soucitim s Tebou. Narozdil od vetsiny tady. Kamaradky syn ma tuto diagnozu, takze to s nim meli uplne to same. Nepomohlo nikdy nic. Ani navstevy psychologu. Nekdy to pusobilo o krapet lepsi, ale zadny velky zazrak a to ani pres jejich rady, ktere se dodrzovali (vzdy to fungovalo jen chvili) a pres leky. Urcite si nech vystavit potvrzeni o diagnoze, ktere predlozis pri nastupu do skoly. Ucitele by k tomu meli prihlizet, bohuzel realita je jina. Nekteri jsou schopni dat najevo, ze ten papir vlastne nic neznamena a ze vase dite je vlastne stejne spratek, coz se ji presne stalo a dost to vypovida o charakteru nekterych uciteluNasli se i vyjimky, ktere jim byli naopak oporou. Vetsina ucitelu na beznych skolach si s tim nevi moc rady. Moji kamaradce ucitelka rekla, ze jeji syn neustale vyvolava konflikty a dokonce na chodbe, kde byli i dalsi deti a rodice. Pak ma mit takova maminka kamaradky mezi maminkami ostatnich deti. Nikdo se s ni nebavil, protoze jeji dite je prece to „nezvladatelne“. A ve skole si ostatni deti vsimli, jak se k nemu chovaji ucitelky a meli tendence na nej kde co hazet, bohuzel i to, co nebyla vubec pravda. Byla uplne na dne. Oci vzdycky jak angorak. Na nektere skolni vylety ho radeji nedavali, aby tam neco neprovedl. Potom ho dali na jinou skolu (na male vesnici) a bylo to o neco lepsi. Tusim, ze ho tam davali az kdyz sel na druhy stupen. L Takze pristup ucitelu dela fakt hodne. Prace s temito detmi je mnohem slozizejsi. Clovek ma vetsinou tyto tri faze - 1. neco ho napadne, 2. premysli o dusledku a za 3. to udela. Deti s ADHD preskoci vetsinou bod c. 2. Z cehoz jim vyplyva dost problemu. A rodice ostatnich deti pro ne vetsinou nemaji pochopeni, pritom by si meli uvedomit, ze i oni mohli mit takove zive ditko, nebo jeste muzou, pokud planuji dalsi. Prosim zachovat anonym, kamaradka sem chodi tez. Diky.
To mám moc ráda tahle moudra o tom, že si učitelé neví s ADHD rady, považují děti s ADHD jenom za spratky a dostatečně se neklaní před zprávou z poradny. Mít ten „papír“není konec, ale začátek. Spolupracovat se školou a s dítětem musí především rodiče, zatímco učitelé musí také zajistit bezpečnost ostatních dětí. Když si rodič vezme do hlavy, že s medikací nesouhlasí, terapie je na nic, ale chce pro své dítě veliké ohledy na úkor ostatních, zpravidla je zklamán, ale to se nedá nic dělat. Svoje kompetence, svoji zodpovědnost a svoje povinnosti na nikoho dalšího rodiče nehodí.
Učitele chtějí v hodinách dělat hlavě svoji práci a to je v prve řadě předávat dětem vědomosti a plnit tak osnovy a plány. To se nedaří pokud hodinu neustále někdo narušuje. U nás ve škole je hodně dávají na hodiny se speciálními pedagogy, nebo mají sve asistenty, kteří dohlížejí, aby dítě v hodinách pracovalo. Pokud je problém, odvádí do klidu a pracuje s nim samostatné. Takže tak k řešení na školách.
Rodiče ostatních nemají pochopeni, protoze chtějí zase pro to své dítě to nejlepší a to je učení se v klidu. To víte, děti to doma poví, že ten a ten tak vyruší val, že toho moc probrat nestihli, protoze se učitelka musela zabývat chováním tohoto žáka…
Chtělo by to rodinnou terapii, abyste se naučili všichni s tím žít. A hlavně farmakoterapii pro syna, protože pro něj to musí být velice vyčerpávající též. nevyhýbej se tomu.
@Anonymní píše:
Učitele chtějí v hodinách dělat hlavě svoji práci a to je v prve řadě předávat dětem vědomosti a plnit tak osnovy a plány. To se nedaří pokud hodinu neustále někdo narušuje. U nás ve škole je hodně dávají na hodiny se speciálními pedagogy, nebo mají sve asistenty, kteří dohlížejí, aby dítě v hodinách pracovalo. Pokud je problém, odvádí do klidu a pracuje s nim samostatné. Takže tak k řešení na školách.
Rodiče ostatních nemají pochopeni, protoze chtějí zase pro to své dítě to nejlepší a to je učení se v klidu. To víte, děti to doma poví, že ten a ten tak vyruší val, že toho moc probrat nestihli, protoze se učitelka musela zabývat chováním tohoto žáka…
Tak řešení není ani tak na školách, jako na poradnách, aby dětem podpůrná opatření ve formě asistenta přiznaly, a hlavně na zřizovatelích a potažmo ministerstvu školství, aby na to poskytlo finance. Cože neplatí vždy a všude a školy s tím moc nenadělají.
@hanka.br. Anonymni aha takze za vsechno vlastne mohou rodice! Vy jste fakt chytre co? Prala bych vam byt v kuzi zakladatelky, ktera se jak videt snazi s tim neco delat, tak co poucujete, jak kdyby rodice nikdy nespolupracovali a nesnazili se s tim neco delat? Az budete mit takove deti, pak vas chci videt chytre. A to ze se boji dat leky neznamena, ze je casem nenasadi, treba se jen boji vedlejsich ucinku. Hlavne ze mate plnou hubu kecu - nasadte leky a ono se tim vse vyresi!
@Najota píše:
Holky, možná už se tady něco podobné rozebíralo, ale potřebuji se někomu vypovídat a zároveń získat nějakou radu. Mám syna, který má pět let a má diagnostikováno ADHD. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím vnitřně srovnala, ale hrozily nám i horší diagnozy a tahle pro mě byla ta nejpřijatelnější. Fakt jsem si oddechla, když šlo nakonec „jen“ o ADHD.Ale poslední dobou jsem už fakt psychicky na dně. Syn je strašně zlý a agresivní. Neustále mě a manželovi vyhrožuje, že nás zabije, že jsme hnusní a blbí rodiče a že nás nenávidí. V jednom kuse má záchvety vzteku, absolutně nás neposlouchá. Rozbíjí hračky, vysmívá se nám do obličeje a nic si z nás nedělá. Zkoušíme to po dobrém. domlouváme, chválíme, ale i vyhrožujeme a dáme i na zadek. Nakonec to stejně dopadne tak, že až večer zaspí, tak je bečím, že už to nezvládám a že mě mrzím, že jsem třeba řekla nějaké věci, které bych ani neměla. Jsem fakt už na dně. Jinak s lékovou léčbou nesouhlasím. Dáváme EYE Q.Prosím, poradíte někdo něco? Vím, docela jsem se rozepsala, ale potřebovala jsem to. Stydím se za to a pro to neví ani moje kamarádky
To je ale potom těžký
Lehké formy adhd se bez léků obejdou, těžší formy (podle toho, co popisuješ) jen těžko anebo za předpokladu, že to bude vypadat jako u vás ![]()
Nejsem pro dávání léků každému dítěti s ADHD, ale u vás bych to určitě zvážila. Myslím, že vhodná medikace by synovi pomohla, aby se uklidni
. A určitě i nějaký relax pro vás rodiče - wellness, kafe s kamarádkou, atd…
Dobře vím, jak je to náročné. Mám sedmiletého syna s ADHD (mírnější projevy, než u vás) Teď skončil první třídu a vím, že dobré chování ve škole je důležité (taky s tím občas bojujeme, syn je dost impulsivní)
Je evidentní, že bez pomoci odborniku to nezvládnete a bez spolupráce se školou už vůbec ne. Nejhorší jsou rodiče v opozici, kteří se tváří, jejich dítě je o. k. i když je všichni ostatní přesvědčují o opaku. Pokora a úcta. S tím se da domluvit všude. Anonymní učitelka. A k tvému "přání "
ne takové dítě nemam a mít už nebudu, už mám odrozeno ![]()