Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Synek nechce svého sourozence
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.12.17 22:42
Ja abych pravdu rekla, bych ani nemela pochopeni pro jeho pocity. Jake pocity? Narodil se bratricek, pocity ma mit pozitivni. A tohle bych mu takto i rekla. Co to je, ze nema bratricka rad, kde to jsme. A pokud uz teda ho mit rad nechce, tak at to alespon nerika nahlas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 22:47
@warita píše:
Ja abych pravdu rekla, bych ani nemela pochopeni pro jeho pocity. Jake pocity? Narodil se bratricek, pocity ma mit pozitivni. A tohle bych mu takto i rekla. Co to je, ze nema bratricka rad, kde to jsme. A pokud uz teda ho mit rad nechce, tak at to alespon nerika nahlas.
Jo, to vždycky funguje, říct někomu, jaké má mít pocity. Od domluvených sňatků přes sourozenecké vztahy. 
Doteď měl maminku, tatínka, babičku, dědu, pokojíček pro sebe, teď je tam mimino a on ho musí milovat.
Jednou jsem četla, že ty pocity jsou úplně stejné, jako kdyby si váš manžel přivedl novou ženu a zuřil, že ji nemilujete, vždyť si spolu užijete tolik legrace, budete si povídat, sdílet recepty no a kdyby se manželovi něco stalo, budete mít jedna druhou… tak takhle to slyší to starší dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 22:54
Tak je to 14 dní, to je strašně krátká doba na to, aby se srovnal. Je tu příliš málo informací an to, aby se dalo odhadovat, kde je zakopanej pes. jestli se to nebude lepšit, tak najdi zatím jiného psychologa.
Jakékoliv projev násilí utnout, já bych dítě rozhodně nebila, jen se víc zatvrdí proti sourozenci, ale to záleží na konkrétním dítěti, co by byl pro něj trest a jak mu podat to, že je to absolutně nepřípustné a tolerovat to nebudete.
Pro dítě to fakt nemusí být roztomilej kojenec, není jeho matka ani otec, on si ho nevymyslel a třeba ani nepřál, nemá vůči němu povinnost okamžité lásky. A ani se nemusí na něj těšit jako na bráchu pro budoucí hry, pro některý dítě to je jen vetřelec, kterej zaujal část jeho pozice.
Musí se s tím srovnat, na každý dítě platí něco jiného, na to už musí přijít rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 22:57
A nepodcenili jste přípravu na miminko?
Jako promiň, ale podle mě je to trošku rozmazlený spratek, protože tyto slova by můj syn NESMĚL vyřvat ani prašivého psa. Je to o výchově, co jste zaseli, to sklízíte.
Po dobrém odsuď posuď, ale pokud se neumí chovat, tak už i po zlém. Ubližovat se nesmí. A v 7 letech má dost rozumu na to, aby věděl, kdy jde o zdraví. Nebo jste ho to neučili? Že na hřišti nesmí ubližovat cizím dětem?
Psycholožku a urychleně, ať ještě napravíte co se dá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
17.12.17 22:57
@warita píše:
Ja abych pravdu rekla, bych ani nemela pochopeni pro jeho pocity. Jake pocity? Narodil se bratricek, pocity ma mit pozitivni. A tohle bych mu takto i rekla. Co to je, ze nema bratricka rad, kde to jsme. A pokud uz teda ho mit rad nechce, tak at to alespon nerika nahlas.
Tohle mě neskutečně baví. Máš vymyšlené I tresty za nesprávné pocity dětí?
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
17.12.17 22:59
Jako dokážu si velmi dobře představit, že dítě žádného sourozence nechtělo a teď ho má. Mně by to taky vadilo, to se přiznám na rovinu.
- Citovat
- Upravit
17.12.17 23:23
@warita píše:
Jako, mne se narodila v 7 sestra. Moc jsem se na ni tesila a ani ve snu mne nenapadlo ji ublizovat a rvat na ni, at zdechne.Kdyby moje starsi dite hazelo na miminko kostky a takto se projevovalo, zmydlim mu zadek do fialova. Miminko mit rad nemusi, ale agresivni nebude a hloupe reci si taky necha pro sebe.
Celou dobu jsem tohle měla na špičkách prstů. 
Jako pochopení dítěte o. k., vyjít vstříc jasně, pomoct pochopit situaci… my třeba (o tři roky) staršímu prvorozenému už moje břicho podávali jako něco vyloženě pro něj, aby si měl s čím hrát a často jsem chudáka sestřičku lehoučce „shazovala“. Že ona je ještě malej nešika a že on je právě už šikovnej chlapeček, který ji všecko časem naučí - jestli teda ona nebude moc velká popleta. 
Bral ji v pohodě, akorát si nad ní občas rezignovaně povzdechl „Kdy už Dášenko budeš velká? 
" a já ho chválila, že má s nedostatečně rychle rostoucí sestrou trpělivost.
Občas jí řekl "Co řveš? 
Když řveš, to já tě teda hlídat nebudu!“, odložil chrastítko a šel si po svém, ale to mu nikdo nemohl zazlívat.
Ale zkusit si být na ségru v jakémkoli věku zlej, a to i slovně - a jak říkám, byly mu tři - dostal by sekec, že by ho agrese a blbý řeči bleskurychle přešly.
Zas jako demokracie je pěkná věc, ale hierarchie v rodině je jasně daná.
Nezvládnu sedmileté dítě - a puberťák bude dělat co? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:25
@sirikit píše:Ale zkusit si být na ségru v jakémkoli věku zlej, a to i slovně - a jak říkám, byly mu tři - dostal by sekec*, že by ho agrese a blbý řeči bleskurychle přešly.
Nevím, jestli to takhle úplně funguje. že někoho seřežeš, aby „ho ty agrese přešly“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:31
@Bábrdl píše:
Jo, to vždycky funguje, říct někomu, jaké má mít pocity. Od domluvených sňatků přes sourozenecké vztahy.Doteď měl maminku, tatínka, babičku, dědu, pokojíček pro sebe, teď je tam mimino a on ho musí milovat.
Jednou jsem četla, že ty pocity jsou úplně stejné, jako kdyby si váš manžel přivedl novou ženu a zuřil, že ji nemilujete, vždyť si spolu užijete tolik legrace, budete si povídat, sdílet recepty no a kdyby se manželovi něco stalo, budete mít jedna druhou… tak takhle to slyší to starší dítě.
Koukni, můžu chápat, že není úplně nadšený, ale popravdě - moc bych se v tom nepitvala. Axiom: tohle je táta a máma, ti o dění v rodině rozhodují.
Chtěli první dítě a mají ho, mají ho moc rádi a všecko je zalito sluncem. ALE teď se rozhodli mít ještě druhé, třetí a kolikkolikát dítě - a předchozí dětičky do toho nemají co mluvit, protože to je prostě rozhodnutí tatínka a maminky.
O některých věcech typu do školy tričko zelené či modré nechám dítě bez váhání rozhodnout. Ale zásadní rozhodnutí - kde bydlet, kde kdo z rodičů bude pracovat, finanční rozhodnutí v rodině a kolik mít dětí je jednoznačně pravomoc dospělých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:32
@sirikit píše:
Koukni, můžu chápat, že není úplně nadšený, ale popravdě - moc bych se v tom nepitvala. Axiom: tohle je táta a máma, ti o dění v rodině rozhodují.
Chtěli první dítě a mají ho, mají ho moc rádi a všecko je zalito sluncem. ALE teď se rozhodli mít ještě druhé, třetí a kolikkolikát dítě - a předchozí dětičky do toho nemají co mluvit, protože to je prostě rozhodnutí tatínka a maminky.
O některých věcech typu do školy tričko zelené či modré nechám dítě bez váhání rozhodnout. Ale zásadní rozhodnutí - kde bydlet, kde kdo z rodičů bude pracovat, finanční rozhodnutí v rodině a kolik mít dětí je jednoznačně pravomoc dospělých.
A kde jsem řekla, že do toho má o mluvit?
Jen říkám, že má nějaké pocity a ty nezmění příkaz „tyhle pocity mít nesmíš“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:38
@Bábrdl píše:
Nevím, jestli to takhle úplně funguje. že někoho seřežeš, aby „ho ty agrese přešly“.
Teď už dospělý synek vzal ve druhé třídě na neoblíbeného spolužáka nůž. Prý s ním ho chtěl „jenom vystrašit“. 
Dozvěděla jsem se to od mámy toho spolužáka, která si k nám přišla odpoledne stěžovat hned poté, co se jí malej doma svěřil.
Normálně děti nebiju, opravdu jsme většinu dění řešili demokraticky včetně toho, kam se v neděli pojede na výlet a té volby oblečení.
Ale pět vteřin poté, co jsem se té mamince omluvila, zatímco se mnou hanba mlátila mezi dveřmi, jsem popadla vařečku a natvrdo mu zesekala zadek. Čímž jsme típli zárodek školní šikany jednou pro vždy.
Mladej je bezvadnej 30+ chlap, následky to (ani několik pozdějších zásahů, za které by nám ho Barnevernet bez milosti odebral) na něm nezanechalo a máme skvělé vztahy.
Vřele doporučuji, v určitých okamžicích je kvalitní výprask podstatně účinnější, než rozhovor se sebelepším psychologem za dva měsíce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:43
@Bábrdl píše:
A kde jsem řekla, že do toho má o mluvit?
Jen říkám, že má nějaké pocity a ty nezmění příkaz „tyhle pocity mít nesmíš“
Já nemluvila o zakazování pocitů, to si mě pleteš s @warita
Nicméně taky občas z leckoho nemám úplně pozitivní pocity a ničím po něm neházím.
„To se dělat nesmí“ je výborná věta - a na dotaz klidně detailně zodpovím, proč ne.
Můžu si myslet cokoli o zákazu rozbíjet šutrem výlohy, vyvážet pytle odpadu na mýtinu, vzít si bez placení v obchodě, co se mi líbí, o tý blbý bábě z prvního a o nesnesitelném šéfovi, ale volný průchod svým pocitům prostě dát nemůžu, protože by to pro mě znamenalo hodně nepříjemné následky.
Což by mělo pochopit mnohem mladší, než sedmileté dítě.
Příspěvek upraven 18.12.17 v 00:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 23:56
Jak jste maleho pripravovali na prichod sourozence? tam by mohl byt zakopany pes. Souhlasim s tim co pisou nahore, at si ma pocity jake chce (prijmout je), ale pri agresivite okamzite a razne zasahnout. V 7letech je dost zraly na to, aby chapal nasledky hazeni kostek na mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.17 06:29
@Bábrdl píše:
Jo, to vždycky funguje, říct někomu, jaké má mít pocity. Od domluvených sňatků přes sourozenecké vztahy.Doteď měl maminku, tatínka, babičku, dědu, pokojíček pro sebe, teď je tam mimino a on ho musí milovat.
Jednou jsem četla, že ty pocity jsou úplně stejné, jako kdyby si váš manžel přivedl novou ženu a zuřil, že ji nemilujete, vždyť si spolu užijete tolik legrace, budete si povídat, sdílet recepty no a kdyby se manželovi něco stalo, budete mít jedna druhou… tak takhle to slyší to starší dítě.
to je zajimave. Tak proc ja a muj bratr jsme sestru milovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.17 06:37
@Bábrdl píše:
Nevím, jestli to takhle úplně funguje. že někoho seřežeš, aby „ho ty agrese přešly“.
hele a ja myslim, ze mozna i ano. Chlapec by dostal velmi citelne naznaceno, ze toto chovani neni a nebude tolerovano a mozna by mu doslo, ze je to definitivni stav. On si v detske naivite mysli, ze kdyz da dostatecne najevo, jak moc bratricka nema rad, tak ho maminka zase odnese do porodnice a bude klid. On potrebuje pochopit, ze se tak nestane, miminko je ted soucasti rodiny a jeho vlastni chovani nebude tolerovano.
Ja osobne teda na tom nevidim nic na psychologa. Tohle je vec, se kterou se musi proste smirit a smirili se s tim miliardy deti pred nim, tak proc by to u nej melo byt jinak.
Si osobne myslim, ze nemeli s druhatkem cekat tak dlouho. Kdyby si druhe poridili, kdyz bylo starsimu 2-3 roky, tak by tohle ted nemuseli resit. Nicmene, nevidim do jejich rodinne situace, nekdy proste ze zdravotnich, financnich ci jinych duvodu nejde poridit dite driv… no, ale ja myslim, ze se to casem utrepe samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
