Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lisdoonvarna píše:
Mne taky vadi pracovni obedy. Pracovni vecere ani tak ne, protoze tam me nehoni limitovana pauza na obed a hlavne neni spicka, kdy se kancelarske krysy z celeho okoli naraz sebehnou v poledne na menicka a vsude je rusno. Ten ruch a hluk je jednim z duvodu, proc mi obedy s kolegy/sefy/klienty vadi, druhym je to, ze nesnesu kdyz na me nekdo mluvi s plnou pusou a treba mi polozi otazku ve chvili, kdy si prave dam sousto ja a pak na me kouka, jak to prevaluju, zatimco ceka na odpoved, protoze ja s jidlem v puse proste mluvit nechci. Vetsina lidi navic spis hlta a “hazi” to do sebe, ja kdyz takhle vysaju talir, tak mam po zbytek dne reflux a to za to nestojiJo taky zalezi co jim, treba u sushi se celkem povidat da, protoze to jsou male kousicky. Presto jsem v praci trochu za asociala, protoze fakt radeji jim sama a vyhybam se poledni spicce v restauracich, potrebuju mit na jidlo klid a ne u toho jeste neco resit, zvlast pracovni problemy. Stejne se na me vetsinou ceka, az dojim ja, protoze kdyz musim jist a u toho mluvit a soustredit se na tema hovoru a ostatni lidi, tak to do sebe soukam snad hodinu. Navic mam furt strach, ze u jidla vypadam hnusne a nechci aby na me ostatni koukali.
U pracovni vecere je to ale v pohode, tam se i najim a ostatni nepoprskam nebo nevynervim
Děkuji všem za příspěvky A jsem ráda, že jsem toto téma otevřela, protože vidím, že nejsem jediná komu hektické hektické pracovní obědy a porady při obědě vadí. Napsala mi třeba soukromou zprávou uživatelka, která je na funkci ředitelky, a i když je absolvuje Několikrát týdně, v podstatě při nich jen pije a dává si nějakou maličkost a jí potom v kanceláři sama v klidu z připravené krabičky. Je velkou odpůrkyně takzvaných pracovních formálních obědů a považuje je za nesmysl. Ahoj
![]()
@Anonymní píše:
Také to nemám ráda. U nás se chodí na společné obědy, nejsou ale pracovní, jen vyřešit v poledne hlad. Jím pomalu, nechci do sebe jídlo házet, nedělá mi to dobře. Všichni kolegové jí ale rychle a pak tam dalších skoro 10 minut sedí a čekají, než dojím. Samozřejmě se necítím příjemně. Navíc před jídlem i po jídle vytahují mobily a čučí do nich. Nevím, jak z toho ven. Separovat se nechci, jíst rychleji neumím (a ani nechci), ale příjemné mi celá situace není. Naštěstí to není denně.
chápu
![]()
Od puberty mám problémy se soc. fobií a svou dobou jsem nemohla vůbec jíst před lidma. Klepaly se mi ruce a nezvládla bych to. To už je po letech lepší a zvládám se najíst před lidma, ale s cizím člověkem na formální oběd bych asi taky nešla, pokud bych nemusela. Ale s kolegy běžně chodím. Mám jen trochu problém s jedním kolegou, který je obézní a velmi rychle jídlo sní a poté mi hledí do talíře. Je to nepříjemné, on si to neuvědomuje.