Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchánovci - jsem sobec?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.5.13 11:22
První co mě napadlo, že byste se měli přestěhovat. Ale problém je v tom, že přítel očividně nestojí při tobě, takže si nejsem jistá, že by se něco vyřešilo. Zkoušela sis s nima v klidu sednout a prostě jim říct, jak si vaše soužití představuješ? Mě by tohle hodně vadilo, nemám ráda, když mi někdo kecá do výchovy, natož aby mě osočoval, že se neumím o dítě postarat, asi bych se snažila najít bydlení jinde, pokud je to jen trochu možné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 11:23
Kdyby tady byla ta možnost, tak bych se na tvém místě odstěhovala. Samozřejmě i s dětmi a přítelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 11:27
Žijeme taky takhle- my nahoře, tchýně dole. Problémy nemáme. Ale je to tím, že jsme naprosto oddělené jednotky, třeba týden ji nevidím. Sice je fajn, že máme úplně klid a do ničeho mi nekecá, ale zase nehlídá, atd. Prostě jsme tady jak cizí podnájemníci.
Být tebou, tak si s tchýní v klidu promluvím a zkusila bych nastavit určitá pravidla. Pokud toto nepomůže, jedině odstěhovat.
Ale jako největší průšvih vidím to, že za tebou přítel nestojí. To by mi vadilo daleko víc jak tchýně s blbýma kecama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.13 11:27
Taky se mi nelíbí, že přítel za tebou nestojí a ještě tě vyhodí z domu. Nejlepší by bylo se jim na to tam vyprdnout a odjet. Vím o čem mluivím, bydlíme s mými rodiči, ale opravujeme jinde dům a těšíme se pryč. Manžel je z tohoto bydlení už na prášky a já popravdě už taky. Moji rodiče taky nerespektují, jak hodlám své děti vychovávat, pořád se do toho míchají, slovy, že u nich je demokracie, což obnáší, že by dítě chodilo každý den spát v jedenáct večer, jedlo jen sladký a koukalo na dvd 
- Citovat
- Upravit
21.5.13 11:27
Tak jsem precetla svuj prispevek a jsem trochu na vazkach. Jasne je, ze tchyne dle tveho popisu, tlaci na pilu, ale zase, co si budeme povidat, prijde mi, ze by jsi od nich brala pomoc, ale tim to konci. Moji rodice od doby, co mame deti travi Stedry vecer u nas, vanoce jsou pro deti a oni nam s nimi cely rok pomahaji a tesi se, ze je uvidi u stromecku a ja jim reknu, ze ne. Nikdy by me nenapadlo narozeniny nejdriv resit jenom s detmi a manzelem, potom rodice. Proste jsem v tomhle asi jina a manzel s tim problem nema. A hlavne mam kluky, coz ty taky, tak si uvedomuji, ze budu taky ta zla tchyne!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 11:29
No jednoduché to nemáš. Řešení pro vás asi bude se odstěhovat. Pokud si přítel nehodlá s mamkou promluvit a říct nějaká pravidla tak to prostě nikdy nepůjde.
1.Zkuste si všichni v klidu sednou a říct co vám vadí a co chcete změnit.
neurážet se a nekřičet na sebe stejně tím se nic nevyřeší
2.Pokud to nepůjde zkus si aspon promluvit s přítelem o to vše a najít nějaké řešení mezi sebou vy musíte hlavně držet společne
3.Pokud vše selže odstěhuj se jinak budeš trpět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.13 11:30
Tenkrát když jsme se odstěhovali (já, děti), řekla jsem chlapovi, že se vracet nechci. Jenže on se odmítl odstěhovat, já nechtěla rozbít rodinu, tak jsme zpět. Vím, že odsud nikdy neodejde. Vím, že se to zlepší, až děti povyrostou, já budu chodit do práce a tolik se s nimi neuvidím, ale do té doby to v sobě nedokážu překousnout.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
21.5.13 11:30
No tak tohle je opravdu těžká situace. Myslím si, že když tchýni necháš, aby ti takhle pomáhala, tak budeš muset prostě vytrpět její kybicování. Tak to prostě je. Pokud ti takhle významně pomáhá s dětmi, nemůžeš čekat, že si názory na výchovu nechá pro sebe, byť jsou dle tvého názoru zcela zcestné. Pokud se ti to nelíbí a nelíbí se ti ani, že se tě přítel nezastane, sbal děti a jdi ke své matce nebo se od rodičů odstěhujte i s přítelem. Mě se babičky taky snaží do toho pořád povídat. To je pořád: máš ho málo oblečenýho, máš ho hodně oblečenýho, dávej mu čaj (je plně kojen a jsou mu 4 měsíce), nechávej ho nahatého (má zrovna průjem - to by to vypadalo), dávej mu čepičku, když větráš (tuhle informaci vůbec nechápu, když není v místnosti průvan, tak naco čepičku). Narozdíl od tebá já můžu všechny tyhle informace ignorovat, protože s přítelem bydlíme sami a babičky chodí jen na návštěvy. Nechci po nich zatím ani hlídání, což je evidentně obě zaskočilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andaluzie123
21.5.13 11:31
Přijde mi, ze to moc hrotíš. Tchýně ti pomohla s kojením, hlídá celý dny tvoje dítě, bydlíte u ní v baráku, a ta kráva si dovolí přinést na narozeniny dárky:-) Podle mě máte pravdu všichni: tchýně si neuvědomuje, jak je s péčí otravná, že také potřebujete trochu soukromí. Ty bys taky trochu víc vděku mohla projevit, ona to myslí dobře, děti má ráda, postará se o ně, tak co víc bys chtěla? Asi by to chtělo si s ní v klidu promluvit, ze by měla ubrat, ale ze jste rádi, že vám pomáhá. Další možností je se odstěhovat:-)
- Citovat
- Upravit
21.5.13 11:32
Tohle je těžké. přijde i, že obě jste dost tvrdé palice. Ona se ti určitě nesmí plést do výchovy a dovolovat si k tobě to, co si občas dovolí, ale ty si k ní teda taky dovoluješ dost, úcta veškerá žádná. Ono je to těžké, když tě někdo sere, tak pak ti vadí i maličkost, které se za běžných okolností klidně přejde. prostě tě pak vytočí cokoliv.
Zkus se na to podívat i její optikou, to hodně pomáhá třeba mně.
Ale je fakt, že tohle musíte chtít vyřešit obě a obě udělat smířlivé kroky vážně míněné. Jednostranné ústupky nepomohou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 11:32
@valkil píše:
Nechci bejt hnusná, dočetla jsem to celé, a popravdě a bez emocí vidím chybu nejvíce v Tobě. Pak ve Tvém muži, a až nakonec v tchyni.
Promiň
Souhlasím. Tchýně je dobrá na to, aby v noci vstávala, pomáhala ti s kojením, hlídala dítě, ale jinak ti na ní všechno vadí.
Udělejte jednu jedinou správnou věc - odstěhujte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 11:33
Koukám že přítel bude asi pěkný mamánek takhle by se k tobe určitě neměl chovat. Jediné řešení si myslím že je stěhování já bych také nevydržela nějaké povely a přesně jak píšeš že děti jsou tvoje a ty si je budeš vychovávat tak si myslím že to má být a né že je budou vychovávat přítelovo rodiče. Určitě sobecká nejsi jen dáváš přednost dětem a přítelovi a když je tchýně na tebe hnusná tak si žádnou lásku nezaslouží. Hlavně pevné nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.13 11:33
Připomínáš mi mojí švagrovou, té je naše tchýně taky jen dobrá když nemá nikoho na hlídání. Jinak jí pomlouvá jako ty. Myslím, že ti opravdu chybí úcta k nim, to co ty si dovolíš si já nedovolím ani k vlastní mámě natož ke tchýni 
To s těmi narozeninami jsi podle mě taky přepískla, jako nevidím důvod proč by měli dalších 20 minut čekat, vždyt je to přece jedno kdo první dá dárky ne? Evidentně jste byli na něčem domluveni 
Anonym, protože švagrová sem chodí. 
- Citovat
- Upravit
21.5.13 11:33
No podle mě sobecká jsi. To, že jsi je vyhodila za dveře ať 20 minut počkají, že jste nepředali ROČNÍMU dítěti ještě dárek vy - to je trochu brutus ne? 
. Vím, že už si tady diskuzi na stejné téma měla. Jiná rada než stěhování není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
. To mi vždy řekne poté, co neposlechnu její rady a udělám si to podle sebe.
ráda bych znala váš názor na situaci… Bydlím s přítelem v horním patře rodinného domu, dole bydlí jeho rodiče. Mám dva kluky, tři roky a rok. S jeho rodiči moc dobře nevycházím. Začalo to mým těhotenstvím, kdy tchýně za mnou chodila několikrát denně si povídat, pro mě to však bylo narušování soukromí. Když se starší syn narodil, měla jsem asi měsíc problémy s kojením, ona, porodní bába mi hodně pomohla, i v noci vstávala, protože se malej vůbec nechytal a řval hlady. Jenže pak nám kojení šlo a ona i přesto chodila několikrát denně nahoru, zdržela se třeba i hodinu a já jsem takovej idiot, že jsem jí nikdy neřekla, že mi to vadí. Aby toho nebylo málo, do všeho mi kecala, no kecala, spíš mi dávala příkazy - je málo oblečenej, dej mu svetr apod. Vím, že to byla chyba, ale všechny tyhle věci jsem říkala svý mámě, která bydlí kousek od nás, jednou to nevydržela a strašně se pohádaly.
Pak se vzduch trochu pročistil a chvíli to šlo. Jenže syn začal lézt, padat, zkoušeli jsme estivilla, kterej se nepovedl - no prostě jsme se o něj špatně starali, hlavně já, že… Když byl synovi necelej rok, šla jsem za nima je poprosit, zda by mohli trochu ubrat a tolik na něj nemluvit. Dnes vím, že to byl zbytečnej požadavek jako moje všechny požadavky, ale o tom poději. Někomu to může připadat hloupý, ale mě prostě tenkrát strašně žralo, že na něj tchýně furt mluví, má ho tam dvě hodiny a nenechá mu žádnej prostor, ani chvíle ticha, chvilinka, kdy si to dítě hraje samo. No, abych to zkrátila, pak tchýně přišla se seznamem mých špatných vlastnosti - tedy ona napsala, jaká nejsem - obětavá, trpělivá, chápavá, tolerantní, nemám k nim úctu - prostě všechny kladný vlastnosti co jsou, nemám. Po tomhle jsme se měsíc spolu nebavili, ona neviděla malýho - přeci se nechám urážet.
Opět se vzduch pročistil, začínalo léto, celkem to šlo - až samozřejmě na neustálý kybicování, co dělám blbě. V září jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsme oznámili druhé těhotenství, tchán měl radost, ona pouze řekla: " já jsem to říkala". Malého mi brala hodně ven, protože mi tvrdlo břicho… Mě se za celou dobu nezeptala, jak mi je, co u dr. nic.
V květnu jsem porodila, mladší syn měl těžkou žloutenku, byli jsme několik dní v nemocnici a když jsme se vrátili, mladší měl opět problémy s kojením, takže jsem furt odsávala, tak půl - 3/4 hodiny a to pil po dvou hodinách… No, musím uznat, tchýně je hodně obětavá, staršího mi hodně hlídala, jinak bych už dávno nekojila. Jenže ona je prostě semetrika, která snědla šalamounovo hovno, prostě jen její názor je správnej, jinej neuznává. Taky řekla, že si výchovu - starání se o dítě bude dělat podle sebe a já jí nemám do toho co mluvit. No prostě nastala strašná ponorka, opět jsme spolu nemluvila (při hádce mi to ujelo a vyhodila jsem jí - slyšela jak starší syn brečí, tak přiběhla nahoru, no on spadnul z gauče - detailně jsem jí musela popsat co se stalo, na to mi ona řekla, že lžu, že to byla velká rána, že určitě z gauče nespadl), do toho přišel přítel, kterej byl vzteklej - nevyspalej - furt, strašně jsme se kvůli jeho rodičům zhádala, on mi řekl že mám vypadnout, tak jsme se zbalila a s klukama odešla k mym rodičům. Nakonec jsme se po měsíci vrátili, s tím, že se prý s nimi promluvil (dnes vím, že to nebyla pravda). Chvíli zas dobrý… Ona už si dává pozor, aby to nepřepískla.
Ale co 14 dní slyším, jak jsem drzá a neposlouchám
Jenže bohužel před měsícem měl mladší syn úraz, kdyby spadl, může ho to stát život, takže furt musim bejt u něj, takže nakonec starší syn byl u ní dole furt. Výsledek je, že přestal jíst sám - ona ho skoro jen krmí a dlouho bojujeme s čůráním, tak se začal totálně počůrávat (tchýně ho začla vysazovat na záchod, nenechává si ho říkat). Teď už mladšího nemusim tak intenzivně hlídat, tak mám staršího syna zas normálně (rozuměj časově) doma, tak s jídlem furt děs, ale to čůrání se začíná lepšit (vím, že jídlo asi jo, ale čůrání není její chyba, ale spíš, že jsem mu chyběla a žárlil).
Opět jsem se nima chytla asi před 14 dny, kdy mě napadla, že lžu, byl malej při úrazu sám a nikdo ho nehlídal (stalo se to, když s nim byla mám máma) a že každýmu doktorovi jsem nakecala něco jinýho. To bylo ráno, dopoledne se k tomu připletl thcýn, kterej řekl, že ať si nemyslim, že mi s dětma pomáhaji kvůli mě, ale pomáhají jen kvůli dětem a že já rozhodně se o ně nedokážu postarat - kdyby mi je nehlídali, tak se asi všichni zblázníme (to dodávám já)
Včera měl malej rok. Pro přítele i pro ně je nepochopitelný, že chci slavit narozeniny jen s dětma bez prarodičů (ty přijdou pak). Jenže ještě v šest večer malej nedostal od nás dárky, tak tchýně a tchán přišli nahoru. Řekla jsem jim, jestli můžou 20 min počkat, že jsme to nestihli. Oni se urazili a odešli. Přítel na mě začal řvát, co si to dovoluji, že jsem drzá, chovám se jak fůrie. I když si furt nemyslím, že jsem udělala něco strašnýho, šla jsem se jim omluvit a oni přišli nahoru. Já prostě po tom všem a hlavně po tom, co mi řekli naposledy - nemůžu a nechci si hrát na velkou rodinu… je to sobecký? chovám se tak drze, tak strašně nebo mě někdo aspoň trochu chápe a uznává mý chování (např. s těma narozeninama)? Já si vážím toho, že mi pomáhají, ale jsou to mý děti, jí jsem za ně zodpovědná, já taky o nich budu rozhodovat… Oni pro mě nemůžou být rodina, když se takhle chovají. Rodina je snad o dobrých vztazích a důvěře - a ta mi chybí.
Jinak omlouvám se za román (ono by to bylo na několik stran, kdybych se nekrotila) a díky všem co to dočetli až se