Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchánovci - jsem sobec?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
21.5.13 12:05
- Citovat
- Upravit
21.5.13 12:06
@Anonymní píše:
@Drovers
Ale já je pozvala, s tím že příjdou, až malýmu dáme dárky. Jenže jsme to nestihli, bylo už šest hodin, tak přišli, aniž bychom se domluvili.Zakaldatelka
Promiň, ale v kolik až měli přijít? 
Vždyť přišli skoro až večer. To ti měli z přízemí napsat smsku, jestli už jste dali dárky, je,,volno" a můžou přijít? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 12:07
@Anonymní píše:
@AlenaxxxxSAmozřejmě jsem o ně schopná postarat, ona tu taky není furt. Jinak díky za názor.
Zakaldatelka
No tak jestli jsi schopná se o děti postarat sama, tak ji nevyužívej na hlídání vůbec, z toho úvodního příspěvku to vypadá, že bys bez ní ani péči o děti nezvládla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 12:10
Ahoj,
ráda bych znala váš názor na situaci… Bydlím s přítelem v horním patře rodinného domu, dole bydlí jeho rodiče. Chyba, tohle nedělá žádnou dobrotu Mám dva kluky, tři roky a rok. S jeho rodiči moc dobře nevycházím. Začalo to mým těhotenstvím, kdy tchýně za mnou chodila několikrát denně si povídat, pro mě to však bylo narušování soukromí. Už tenkrát jsi měla tchyni nastavit mantinel, kolikrtá denně Když se starší syn narodil, měla jsem asi měsíc problémy s kojením, ona, porodní bába mi hodně pomohla, i v noci vstávala, protože se malej vůbec nechytal a řval hlady. 1* pro tchyni, kdo to takhle má? Jenže pak nám kojení šlo a ona i přesto chodila několikrát denně nahoru, zdržela se třeba i hodinu a já jsem takovej idiot, že jsem jí nikdy neřekla, že mi to vadí. Jo jo, sma víš, že jsi jí to měla říct Aby toho nebylo málo, do všeho mi kecala, no kecala, spíš mi dávala příkazy - je málo oblečenej, dej mu svetr apod. Vím, že to byla chyba, ale všechny tyhle věci jsem říkala svý mámě, která bydlí kousek od nás, jednou to nevydržela a strašně se pohádaly. Tos měla řešit rovnou s tchyní, takhle to je, jak kdybys žalovala 
Pak se vzduch trochu pročistil a chvíli to šlo. Jenže syn začal lézt, padat, zkoušeli jsme estivilla, kterej se nepovedl - no prostě jsme se o něj špatně starali, hlavně já, že… Málokterá tchyně si myslí, že snacha vychovává líp Když byl synovi necelej rok, šla jsem za nima je poprosit, zda by mohli trochu ubrat a tolik na něj nemluvit. Dnes vím, že to byl zbytečnej požadavek jako moje všechny požadavky, ale o tom poději. Někomu to může připadat hloupý, ale mě prostě tenkrát strašně žralo, že na něj tchýně furt mluví, má ho tam dvě hodiny a nenechá mu žádnej prostor, ani chvíle ticha, chvilinka, kdy si to dítě hraje samo. Tak tohle moc nechápu Proč nemluvit? No, abych to zkrátila, pak tchýně přišla se seznamem mých špatných vlastnosti - tedy ona napsala, jaká nejsem - obětavá, trpělivá, chápavá, tolerantní, nemám k nim úctu - prostě všechny kladný vlastnosti co jsou, nemám. Asi to byla od tchyně nějaká nepovedná snaha o co?? Po tomhle jsme se měsíc spolu nebavili, ona neviděla malýho - přeci se nechám urážet. Ale nebrala bych to jako, že mě urazila, třeba chtěla, abych se nad sebou zamyslela. Taky bych jí napsala seznam, co vše mi vadí.
Opět se vzduch pročistil, začínalo léto, celkem to šlo - až samozřejmě na neustálý kybicování, co dělám blbě. V září jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsme oznámili druhé těhotenství, tchán měl radost, ona pouze řekla: " já jsem to říkala". Malého mi brala hodně ven, protože mi tvrdlo břicho… Mě se za celou dobu nezeptala, jak mi je, co u dr. nic. Tý jo, já bych byla ráda i za to hlídání. Neříkám, že musíš být vděčná, ale chtít ještě nějaký bonusy v podobě optání na zdravíčko?
V květnu jsem porodila, mladší syn měl těžkou žloutenku, byli jsme několik dní v nemocnici a když jsme se vrátili, mladší měl opět problémy s kojením, takže jsem furt odsávala, tak půl - 3/4 hodiny a to pil po dvou hodinách… No, musím uznat, tchýně je hodně obětavá, staršího mi hodně hlídala, jinak bych už dávno nekojila. Jenže ona je prostě semetrika, která snědla šalamounovo hovno, prostě jen její názor je správnej, jinej neuznává. Taky řekla, že si výchovu - starání se o dítě bude dělat podle sebe a já jí nemám do toho co mluvit. Já to beru tak, že když jsou u babičky, holt se jede babiččin režim (prostě jsem to překousla, než nějaká tahanice,..)
No prostě nastala strašná ponorka, opět jsme spolu nemluvila (při hádce mi to ujelo a vyhodila jsem jí - slyšela jak starší syn brečí, tak přiběhla nahoru, no on spadnul z gauče - detailně jsem jí musela popsat co se stalo, na to mi ona řekla, že lžu, že to byla velká rána, že určitě z gauče nespadl), do toho přišel přítel, kterej byl vzteklej - nevyspalej - furt, strašně jsme se kvůli jeho rodičům zhádala, on mi řekl že mám vypadnout, tak jsme se zbalila a s klukama odešla k mym rodičům. Tohle mi říct přítel, už nikdy, NIKDY se nevrátím, leda, že by přilezl po kolenou. Tím by si to nejspíš definitivně posral, ať se dějě cokoliv
Nakonec jsme se po měsíci vrátili, s tím, že se prý s nimi promluvil (dnes vím, že to nebyla pravda). Chvíli zas dobrý… Ona už si dává pozor, aby to nepřepískla.
Ale co 14 dní slyším, jak jsem drzá a neposlouchám . To mi vždy řekne poté, co neposlechnu její rady a udělám si to podle sebe.
Jenže bohužel před měsícem měl mladší syn úraz, kdyby spadl, může ho to stát život, takže furt musim bejt u něj, takže nakonec starší syn byl u ní dole furt. Výsledek je, že přestal jíst sám - ona ho skoro jen krmí a dlouho bojujeme s čůráním, tak se začal totálně počůrávat (tchýně ho začla vysazovat na záchod, nenechává si ho říkat). Teď už mladšího nemusim tak intenzivně hlídat, tak mám staršího syna zas normálně (rozuměj časově) doma, tak s jídlem furt děs, ale to čůrání se začíná lepšit (vím, že jídlo asi jo, ale čůrání není její chyba, ale spíš, že jsem mu chyběla a žárlil).
Opět jsem se nima chytla asi před 14 dny, kdy mě napadla, že lžu, byl malej při úrazu sám a nikdo ho nehlídal (stalo se to, když s nim byla mám máma) a že každýmu doktorovi jsem nakecala něco jinýho. To bylo ráno, dopoledne se k tomu připletl thcýn, kterej řekl, že ať si nemyslim, že mi s dětma pomáhaji kvůli mě, ale pomáhají jen kvůli dětem a že já rozhodně se o ně nedokážu postarat - kdyby mi je nehlídali, tak se asi všichni zblázníme (to dodávám já)
Já bych s nima už nebyla ani minutu. Pokud bych mohla být u rodičů, jsem tam hned.
Včera měl malej rok. Pro přítele i pro ně je nepochopitelný, že chci slavit narozeniny jen s dětma bez prarodičů (ty přijdou pak). Jenže ještě v šest večer malej nedostal od nás dárky, tak tchýně a tchán přišli nahoru. Řekla jsem jim, jestli můžou 20 min počkat, že jsme to nestihli. Oni se urazili a odešli. Přítel na mě začal řvát, co si to dovoluji, že jsem drzá, chovám se jak fůrie. I když si furt nemyslím, že jsem udělala něco strašnýho, šla jsem se jim omluvit a oni přišli nahoru. Já prostě po tom všem a hlavně po tom, co mi řekli naposledy - nemůžu a nechci si hrát na velkou rodinu…je to sobecký? chovám se tak drze, tak strašně nebo mě někdo aspoň trochu chápe a uznává mý chování (např. s těma narozeninama)?
Tak tohle fakt nepobírám. Absolutně nevím, co ti na téhle „akci“ tchánovců vadilo.
Já si vážím toho, že mi pomáhají, ale jsou to mý děti, jí jsem za ně zodpovědná, já taky o nich budu rozhodovat… Oni pro mě nemůžou být rodina, když se takhle chovají. Rodina je snad o dobrých vztazích a důvěře - a ta mi chybí.
Celý je to na prd. Ale co poradit?
Spousta chyb se stala hned na začátku a jejich napravení bude stát nemálo usilí, jak tvého, tvého partnera, ale i jeho rodičů. Když to takhle člověk čte, tak to vidí hlavně strašně jednostranně. Moc bych byla zvědavá na manželův pohled, nebo na tchynin názor.
Pak někde uprostřed by byla pravda.
Nevím, kolik Ti je, ale tipuju, že jsi ještě dost mladá, a ve vztazích nevyzrálá, což neber nijak zle. Soužití s rodičí přínáší šíleně moc problémů a jejich řešením jsou jen kompromisy a kompromisy.
Pokud na tom máš ještě zájem, zkus to s nimi po dobrém. Sednout si s nimi, nastavit mantinely, na obou stranách a důsledně je dodržovat! Omluvit se za to, co oni si myslí, že by ses omluvit měla. Určitě má tchyně pocit, kolik příkoří si jí napáchala, ale ty to vidíš jinak, a stejně je to i naopak. Chce to s nimi hlavně komunikovat, komunikovata zase komunikovat. Když si nic neřeknete (a nemyslím nějakou emoční hádku s vyhazováním), nic dobrého od druhého nemůžete očekávat.
Nebo se rovnou odstěhovat, s manželem nebo bez…
Příspěvek upraven 21.05.13 v 12:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andaluzie123
21.5.13 12:10
@Anonymní píše:
Nene, nebydlíme s rodiči to bych nikdy nedopustila, máme společné jen to, že bych oslavu svých dětí někdy chtěla taky strávit v soukromí, samozřejmě babičky mohou popřát jindy, jenže u nás se to nevím proč pořád musí slavit hromadně a je nás opravdu moc, tak je to někdy až otravné, protože je to celý rok několikrát do měsíce
My slavíme dospelacky narozeniny dvakrát ročně - zimní a letní. To se sejdou všichni, popreji si, maximalne ti co zrovna neslavi, tak donesou nějaký láhve:-) V den narozenin max. vecere s nejbližší rodinou. Vzdalenejsi příbuzní az na hromadnou oslavu. Dárky se kupují jen dětem, dospělí, když něco potřebují, tak si koupí sami.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.5.13 12:11
@Ter85
mám pocit, že jsi situaci vystihla (kdo je rodina).
Jen na vysvětlenou já jí syna nevodim, ona si pro něj chodí sama, pokud jí ho zrovna nedám, naštve se. Před 3 měsíci jsem jí řekla, že si moc vážím její pomoci, ale chtěla bych začít s dětmi sama, bez pomoci. To mi tenkrát řekla, že ne, že mi budou pomáhat, protože se nezvládnu starat o dvě děti… přítel mi taky řekl, že jsem se zbláznila odmítat pomoc (to by se musel totiž zapojit i víc on), takže mám prostě smůlu, svůj názor neprosadim.
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.5.13 12:11
@Anonymní píše:
Já je nevyhodila, jen jsem je poprosila, zda můžou přijít za chvíliZakladatelka
Tak je tu nejspíš problém v komunikaci, bydlíte v jednom domě a nedokážete se domluvit, to je trochu smutné, ale stává se to.Asi bych je neposlala pryč, jen jim třeba uvařila kafe a dodělala si co potřebuju, pak by se šlo přát 
- Citovat
- Upravit
21.5.13 12:16
Tak určitě pokud ti takhle pomáhá, tak by to chtělo projevit trochu vděku, ale zase na druhou stranu…která z nás by si nechala TOLIK do všeho kecat…jako mě dát tchýně seznam mojich špatných vlastností, tak bych už neměla chuť s ní nějak komunikovat…příjde mi, že tchýně si myslí, že zakladatelka je ve všem špatná a totálně neschopná a proto jí pomáhá, ne proto, že by měla tak dobré srdce…mě dost často štvou moje rodiče, když třeba dětem něco zakážu a oni to naopak povolej a podobně…ale někdy to přejdu a někdy jim to bez přítomnosti dětí řeknu…určitě není v pořádku, že manžel nestojí při tobě a proto se k tobě tchýně i chová pořád stejně, protože kdyby byl na tvé straně, tak by se víc snažila nějak se krotit…a to jak tě vyhodil?!já bych se už nevrátila…tím tě před tchýní ponížil a ona je teď na koni…zkus si s tchánovcema a manželem sednout třeba nad sklenkou vína a říct jim jak se cítíš a co by jsi chtěla změnit…pokud to nepomůže tak je jediné řešení buď odstěhování celé rodiny, nebo ty s dětma, protože jinak se budeš pořád trápit, tchýni už těžko změníš, někdo takový hold je…ještě jsem se chtěla zeptat kolik tobě a manželovi je let?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 12:17
@Anonymní píše:
@Drovers
Ale já je pozvala, s tím že příjdou, až malýmu dáme dárky. Jenže jsme to nestihli, bylo už šest hodin, tak přišli, aniž bychom se domluvili.Zakaldatelka
Tak pokud jste to nestihli do šesti, tak je to vaše chyba a ne tchánovců. Nebo jste jim měli říct, v kolik mají přijít.
Jak měli vědět, v kolik mají dorazit? 
To je nulová domluva, pak se nediv, že prostě přijdou, když už mají pocit, že můžou. Začíná mi jich být docela líto. Děláš si ty problémy sama.
Kdyby přišli v sedm osm, kdo jim zaručí, že je nepošleš do háje s tím, že děti už jdou spát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.13 12:19
@Anonymní píše:
@Ter85
mám pocit, že jsi situaci vystihla (kdo je rodina).Jen na vysvětlenou já jí syna nevodim, ona si pro něj chodí sama, pokud jí ho zrovna nedám, naštve se. Před 3 měsíci jsem jí řekla, že si moc vážím její pomoci, ale chtěla bych začít s dětmi sama, bez pomoci. To mi tenkrát řekla, že ne, že mi budou pomáhat, protože se nezvládnu starat o dvě děti… přítel mi taky řekl, že jsem se zbláznila odmítat pomoc (to by se musel totiž zapojit i víc on), takže mám prostě smůlu, svůj názor neprosadim.
zakladatelka
Ale tak zas o dítě se s tebou snad nepopere, ne? Prostě se začni starat sama a hotovo. Když přijde pro dítě bez domluvy, tak řekni, že teď to nejde. Ale taky řekni, kdy to půjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.13 12:20
@gatubela
mě 28, příteli 33…
vím, že se to asi nezmění, jen jsem chtěla vědět, zda je ta chyba doopravdy ve mě. Vídim to tady tak 50 na 50, asi se to liší prostě náhledem a zvyklostmi ostatních lidí…
Přítel se nikdy nedostěhuje, já s dětmi odejít znova nechci - ničit rodinu, brát dětem tátu, krom toho pro sebe s přítelem furt hodně znamenáme. Tak asi vydržet.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
21.5.13 12:21
@Anonymní píše:
Já je nevyhodila, jen jsem je poprosila, zda můžou přijít za chvíliZakladatelka
Já furt nechápu, proč u toho předávání dárků nemohli bejt, když už přišli. Já bejt tchýní, tak už se k vám potom nevrátím a na celý narozeniny se ti vyprdnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř.G12
21.5.13 12:22
@Anonymní píše:
@gatubela
mě 28, příteli 33…vím, že se to asi nezmění, jen jsem chtěla vědět, zda je ta chyba doopravdy ve mě. Vídim to tady tak 50 na 50, asi se to liší prostě náhledem a zvyklostmi ostatních lidí…
Přítel se nikdy nedostěhuje, já s dětmi odejít znova nechci - ničit rodinu, brát dětem tátu, krom toho pro sebe s přítelem furt hodně znamenáme. Tak asi vydržet.
Zakladatelka
Taky to vidím 50:50. Jen nechápu, proč jsi souhlasila s bydlením u nich. I když staršího jsi měla asi ve 22 letech, pokud dobře počítám, tak tě asi nenapadlo, že to tak může probíhat? 
- Citovat
- Upravit
21.5.13 12:24
@PetraJ píše:
Já furt nechápu, proč u toho předávání dárků nemohli bejt, když už přišli. Já bejt tchýní, tak už se k vám potom nevrátím a na celý narozeniny se ti vyprdnu.
Nevybodneš se na to, protože nejdeš přát kvůli snaše, ale kvůli vnoučátku. Nebo mu nedáš dárek jen proto, že jeho matka se neumí dohodnout na čase předání dárku? 
Leda dát dárek v klidu dole, třeba druhý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř.G12
21.5.13 12:24
@nepř.G12 píše:
Taky to vidím 50:50. Jen nechápu, proč jsi souhlasila s bydlením u nich. I když staršího jsi měla asi ve 22 letech, pokud dobře počítám, tak tě asi nenapadlo, že to tak může probíhat?
Jsem blbá, špatně jsem to přečetla. Už vidím, kolik je dětem. Ale i tak to nechápu, proč jsi s tím bydlením souhlasila
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já je nevyhodila, jen jsem je poprosila, zda můžou přijít za chvíli
Zakladatelka