Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak pokud má jen vás, moc se tomu nedivím. Cítí se prostě sama
ja ale moc neporadím, předchozí tchýni jsem měla k nezaplacení, chodila jsem k ní na kávu i víc, než jednou týdně a s manželovou matkou jsme neměly tu čest se poznat. Žije, ale o nás nemá zájem ![]()
Ja svoji taky moc nevolam, vola ji chlap denne sam, on je u nas ten ukecanej. Kdyz neni doma, tak ji vola starsi syn
ja ne ze bych si s ni nemela co rict, ale nejsem ukecana a pres telefon s nekym mluvit me bavi jeste min nez realne, nevolam ani svoji mame, segre, kamoskam…
Podobný problém jsem měla s babičkou. Pokaždé když jsme k ní s našima přijeli, tak to bylo : no konečně jsi dorazila, no teda to byla doba, já už tě ani nepoznávam a podobné kecy na toto téma. Takže když jsem začala mít svou hlavu, tak jsem tam prestala jezdit. Ze slušnosti jsme se scházeli 1-2 za rok, teď jsem u ní už 4 roky nebyla a nemám žádný kontakt.
Abyste mě neměly za takovou semetriku, tak v tom je víc, než jen blbé řeči ![]()
@Anonymní píše:
Hezké poledne, potřebuju se vykecat. Nebaví mě volat mý tchyni. Ale děsně. Protože bydlíme poměrně daleko a často za ní nejezdíme, tak mě chlap nutí jí volat. Sám totiž neví, co si s ní povídat, tak to přehazuje na mě. Kolikrát jsem ho s tím u poslala někam, ale vím, že má hrozně práce, takže vždycky vyměknu a volam jí. A jeho tím potěšim. Jenže naše hovory, to je vždycky její monolog, který se neustále opakuje… A mě už to nebaví. Přijde mi to jako plýtvání časem. Neustále mele o tom samém, stěžuje si na něco, všechno je hrozný, všichni jsou hrozný, všechno je problém atd…takže z těch hovorů jsem pak akorát znechucená a otrávená a chytam depku… Poslední měsíce ji volam už jen z donucení a lítosti, a začínám si připadat jako hroznej člověk, už jen když takhle uvažujuAle koho to nemá s. r.át.? Vždycky když jí zavolam, tak se samozřejmě zeptám, jak se má, jak se jí vede, jestli něco nepotřebuje, ale její odpovědi typu „no jak bych se asi tak měla…“ mě už fakt nebavěj,… Já chápu, že se asi cítí sama, ale já za to nemužu, že nemá žádný kamarádky a známý…Já jí kamarádku prostě dělat nechci. A zajímá mě, jak to máte vy s tchyněma? Sorry za muj příspevěk, ale někomu se musim vykecat…
Sorry, ale já tchýni nevolam. A nedělala bych to, když bych nechtěla. ![]()
Pust si hovor nahlas k tomu nějakej seriál, sem tam ji něco odsouhlas, řekni jak jsou všichni strasni a máš splněno.
Ja bych ji obcas zavolala. Asi se citi sama. Ale tu pravidelnost bych nechala na svem muzi. Jen at taky vola. Vzdyt je to jeho mama, vychovavala ho x let, ma urcite vic temat k hovoru. Nenutila bych se, protoze takove telefony o nicem jsou opravdu ubijejici a maji vliv na psychiku.
Nevolala bych ji, at si ji volá manžel, těch 5 min snad zvládne, ne?
Ja s tchyni po telefonu za cca těch 15 let mluvila po telefonu asi 2krat, ja nemam v mobilu ani její číslo. Hovory s ni si resi manžel (ale ani on ji nevola, ona nám volá, jen kdyz po manzelovi něco chce). Tchyni teda není ani 60 a má dvě děti v pubertě.
Takový typ znám! Já to mám spíš s mámou, tak to nesu líp, a ani to není zas takový extrém
chlap by si snad pár minut najít mohl, zavolat z auta nebo něco a aspoň se střídat. A řešila bych jinak jako @JancaS84, prostě hezky pustit na hlasito jako kulisu k něčemu. Občas tam zamručet něco, ať má pocit, že posloucháš. Asi ti nic extra stejně neuteče ![]()
Podle mě hovory s rodiči mají na starost jejich děti a ne manželé či manželky
. U nás voláme každý svému, akorát tchýně má tendenci občas volat mě, což nesnáším. Já uznávám telefonování kvůli potřebě, vykecávat o počasí se můžeme na návštěvě. Takže se vždy zeptám, co se děje, co potřebuje a tím ji většinou odrovnám, protože nepotřebuje vůbec nic. Poctivě se snažím ji tohoto návyku mi volat zbavit. Ale my ji vídáme téměř každý týden, o to svihlejší mi ty její hovory o ničem přijdou (a to i ty s manželem, ani jeho to nebaví).
S tchyni si nevolame, volám jen když chci popřát k narozeninám, poděkovat za neco… jinak ji posílám fotky dětí na whatsapp. U vás bych řekla manželovi, ať jí volá sám. Z praktického hlediska se hodí handsfree, můžeš volat během vaření, úklidu atd. a pak to není ztráta času, spíš ti to rychleji uteče.
Já musím říct že jsem vydala super tchyni. Takže se klidně vidíme 1* do týdne. Dáme kafe zákusek… Má jen mého muže… Je zlatá… Do ničeho se nemontuje, nekeca.. Když potřebuji radu atd tak vždycky řekne názor a nenutí.. Není negativní atd. Mám ji ráda a ona je rada ze nejsem taková ta snacha co proti ní jde… A snaží se jí ukrást syna. Když něco potřebuje vždy se domluvíme a naopak… Takovou Vych přála každé… No co poradit zakladatelce… Říci laskavě manželovi ať si udělá čas na svoji maminku. Má jen jednu a jednou by mu to mohlo být líto… Určitě bych u donucení sama od sebe nevolala
A proc bys tchyni mela volat ty? Ma snad syna a to je jeji dite a on by se mel primarne zajimat o sve rodice a ty o sve. Prehodil to hezky na tebe, opravdu povedeny synacek. On si snad pravidelne telefonuje s tvymi rodici? Pochybuji. Takze bych tu “povinnost” prehodila hezky zpatky na nej. Jinak u nas to je tak ze ja volam se svyi rodici a manzel se svymi. S tchyni si obcas pisu pres whatsup, ale telefonaty jsou na manzelovi, vzdyt to jsou jeho rodice, takze ani nevim proc by mela byt tchyne zvedava na me ![]()
Já teda tchyni taky nevolam, nevolam skoro nikomu, občas mámě ale spíš jen kvůli něčemu, jentak ne.. Často mi volala ségra, mlela klidně hodinu a me to fakt nebavilo, tak jsem si kvuli tomu poridila messenger, tam si ted napíšu i s rodičema a je klid ![]()
Přítel telefonování taky nemusí, ani spolu jsme si nikdy moc nevolali.. Tak i on je s rodičema v kontaktu skrz email, nebo sms..
A kdyby po mně chtěl abych volala jeho mámě aby se necítila sama a on si s ní nemá co říct, tak to by měl teda smůlu..
Ale my se teda vídáme aspoň každých 14dni, za tchanovcema jezdíme tak není potřeba volat
Nevolala bych jí. Za prvé může zavolat i ona, a to svému synovi a za druhé se vsadím, že chce stejně mluvit s ním a ne s tebou. Ať si ten čas udělá, je to jeho matka, ne tvoje.
Hezké poledne, potřebuju se vykecat. Nebaví mě volat mý tchyni. Ale děsně. Protože bydlíme poměrně daleko a často za ní nejezdíme, tak mě chlap nutí jí volat. Sám totiž neví, co si s ní povídat, tak to přehazuje na mě. Kolikrát jsem ho s tím u poslala někam, ale vím, že má hrozně práce, takže vždycky vyměknu a volam jí. A jeho tím potěšim. Jenže naše hovory, to je vždycky její monolog, který se neustále opakuje… A mě už to nebaví. Přijde mi to jako plýtvání časem. Neustále mele o tom samém, stěžuje si na něco, všechno je hrozný, všichni jsou hrozný, všechno je problém atd…takže z těch hovorů jsem pak akorát znechucená a otrávená a chytam depku… Poslední měsíce ji volam už jen z donucení a lítosti, a začínám si připadat jako hroznej člověk, už jen když takhle uvažuju
Ale koho to nemá s. r.át.? Vždycky když jí zavolam, tak se samozřejmě zeptám, jak se má, jak se jí vede, jestli něco nepotřebuje, ale její odpovědi typu „no jak bych se asi tak měla…“ mě už fakt nebavěj,… Já chápu, že se asi cítí sama, ale já za to nemužu, že nemá žádný kamarádky a známý…Já jí kamarádku prostě dělat nechci. A zajímá mě, jak to máte vy s tchyněma? Sorry za muj příspevěk, ale někomu se musim vykecat…