Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně a nepříjemné návštěvy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.3.14 15:39
- Citovat
- Upravit
14.3.14 15:39
Nemáš obavu, že podle tchýně to ukončený není a dál si jede (i když ne tolik okatě) podle původního?
Jestli jste se rozhodli nějak vztahy dál držet a navštěvovat jí, tak asi nezbyde než se zkusit obrnit a ustát to.
Jinak to otvírání starých věcí… nevím, ale někdy už to nemá cenu to znovu otevírat a pitvat, hlavně když víš, že ta druhá strana se stejně souladu dobrat nechce nebo nemůže. To už je snad lepší to nechat za sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.14 15:47
@Špageta Ano, dalo by se říct, že ona se tak nějak uklidnila, ale pořád si tak nějak jede tu svojí notu, ale pomalu a tak aby to nebylo tak okaté, ona se nezměnila, to ani nikdo neočekával, jen se zkrotila, možná proto se tak bojim 
Otevírat to nechceme, to nemá smysl, udělali jsme to xkrát, domluvy, vysvětlování a já nevím co ještě a dopadlo to vždy stejně, ne-li hůř.
- Citovat
- Upravit
14.3.14 15:52
Máš to těžký z pozice snachy, ale prostě to musíš v sobě vše potlačit a dát jí najevo, že ty jsi ta nebo vlastně vy kdo se jí nebojí a kdo určuje pravidla 
protože máte ještě vše před sebou a tak ke starým věcem bych se nevracela, to už nemá smysl, ale měla bych strach tak trochu z budoucnosti, až budou děti, že se tchýně ještě pěkně bude do vás navážet. 
Moc držím palečky, ať to ustojíte. Bude to asi pěkný boj.
Ty jsi určo silná a zvládneš to ustát 
Je to možná jen o tom, že si k vám dovolí jen to, co vy jí dovolíte 
Co se našich týče, jestli chtějí, aby návštěvy byly, tak jsou témata o kterých se vůbec nebavíme a moc dobře to vědí, že bych jim opět dala dost najevo, že jsou věci, co říkat nebudou. Synovi už je 7 let a opravdu to funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.14 16:17
Jak se zbavit strachu a těch pocitů averze nevím…, ale napadá mě že to možná zlepší, když uvidíš, že i když to drhne, tak se tchýně drží zpátky. Ale to určitě potrvá dlouho, ona musí chtít a taky se na to nejde spolehnout 100%.
Popřemýšlej nad tím, že jednou budete mít s přítelem rodinu a pak jsou ty vztahy a vše okolo ještě komplikovanější. Chci říct, že pokud jsou dnes složitě lepené, tak pak to bývá ještě horší.
Možná nakonec usoudíte, že přes všechno co jste chtěli, tak bude lepší návštěvy přerušit. Třeba jen na čas.
Možná nějak zapracovat na sobě uvnitř, aby se tě to už tolik nedotýkalo, odpoutat se od toho. Dokonce jsem četla tady na emiminu radu - brát to jako např. rozhovor s paní na poště.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.14 10:35
@vegetak Je to tak, už jsme se tak nějak obrnili a určili jí určitou hranici, kterou když překročí tak je prostě zle, ale můžu říct, že někdy to je hodně vyčerpávající a tak nějak i potupné v podstatě kočírovat člověka, který je zhruba jednou tolik starší než vy. No bude to asi celoživotní boj, co se týče budoucích dětí, tak tam to taky boj asi bude, i když tak trošku si myslím, že ona nebude babička v pravém slova smyslu, jen tak na oko aby to okolí vidělo, nemá moc vztah k dětem, takže typická hlídací babička to nebude. Ještě dnes tvrdí, že se na babičku necítí a nějak netouží jí být, přitom už má věk. No necháme se překvapit. Děkuji za podporu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.3.14 10:39
@Špageta O to se snažím a strašně bych chtěla, hůř se to dělá, lidé kteří o tomto vědí a moc jich není, tvrdí, že to ani teď nepůjde, půjde to postupem času a stárnutí, čím budeme starší tím méně nás určité věci rozhodí a získáme větší nadhled a už se nebudeme určitými věcmi vůbec zabývat a radši je hodíme za hlavu než se s tím rozčilovat, čemuž já věřím. Rozhovor s paní na poště 
zapracuju na tom 
- Citovat
- Upravit
15.3.14 12:13
Ahoj. Chápu tvé pocity. Prožívám je i jen při vzpomínce na tchyni. Svým chováním mi taky ublizila a averze a blok k ní přetrvává, i když jsem jí rok neviděla. Poradit ti nedokážu. U nás je situace horší, protože máme dceru. Nemít jí, tak se vztah rozhodně obnovit nesnazim. Každopádně jí už nikdy nedokážu mít ráda. Nikdy nedokážu zapomenout, kouknout se na ní, usmát… Odpustit snad časem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.14 13:05
@Elilen Tak to já také ne, nikdy z nás nebudou kamarádky, budu se aspoň snažit o nějaké to vycházení ze slušnosti, aspoň prozatím, jenže bohužel i to s ní jde někdy těžko. Možná se mnou budeš souhlasit, možná to máš podobné, ale já jsem dost naštvaná i na sebe, naštvaná na to co jsem jí vše dovolila aby byla vůči mě taková, partner byl vždy na mé straně, bránil mě, hájil mě, s tímhle problém nikdy nebyl, ale nedokážu odpustit sama sobě co jsem jí dovolila, s každým jiným bych byla rychle hotová, ale s ní to prostě tak rychle nešlo, měla jsem v sobě nějaký blok toho, že to je starší osoba a hlavně matka mého partnera o to víc se pak divila když jsem si dovolila se ozvat a začala jsem jí brzdit a to se jí tak nějak přestalo líbit, protože jsme najednou s partnerem získali sílu a začali to konečně pořádně řešit, ale trvalo docela dlouho než jsme se v tom vůbec nějak zorientovali jak na ní, jinak bysme se z toho zbláznili.
- Citovat
- Upravit
17.3.14 06:50
S těma pocitama to máš jako můj manžel ke tchýni ** Je starší osoba a hlavně matka mého partnera**. 
Říkáš to stejně jako manžel, jenže se stydím právě za to, jak se chová 
Trvalo to 15 let, než ho začala akceptovat jako mého muže, ale stojí za to vydržet a nevzdávat to To že nebude supr babča, to přece neva, ale nikdy nemůže říct, že si jí nedala šanci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
17.3.14 13:03
@Anonymní píše:
@Elilen Tak to já také ne, nikdy z nás nebudou kamarádky, budu se aspoň snažit o nějaké to vycházení ze slušnosti, aspoň prozatím, jenže bohužel i to s ní jde někdy těžko. Možná se mnou budeš souhlasit, možná to máš podobné, ale já jsem dost naštvaná i na sebe, naštvaná na to co jsem jí vše dovolila aby byla vůči mě taková, partner byl vždy na mé straně, bránil mě, hájil mě, s tímhle problém nikdy nebyl, ale nedokážu odpustit sama sobě co jsem jí dovolila, s každým jiným bych byla rychle hotová, ale s ní to prostě tak rychle nešlo, měla jsem v sobě nějaký blok toho, že to je starší osoba a hlavně matka mého partnera o to víc se pak divila když jsem si dovolila se ozvat a začala jsem jí brzdit a to se jí tak nějak přestalo líbit, protože jsme najednou s partnerem získali sílu a začali to konečně pořádně řešit, ale trvalo docela dlouho než jsme se v tom vůbec nějak zorientovali jak na ní, jinak bysme se z toho zbláznili.
Rozebírá se tu něco, o čem jsi nenapsala nic. Nenapsala jsi, co tě urazilo a co řekla svému synovi. Takže její jednání (nevíme proč) je posuzováno jen z tvého pohledu a o pohledu syna nevíme nic. Jen to, co napíšeš ty, což taky může být všechno jinak. Možná řešíš blbosti, možná ne. To víš jen ty. Kdyby mě někdo opravdu hodně urazil, tak tam nejdu. S partnerem tam chodíš proto, abys o nic nepřišla a nebo, aby se náhodou neudobřili? Takhle ta paní nikdy nepřijde na to, co dělá špatně (jestli tedy něco špatně dělá). Je to od vás jen přetvářka a nejste o nic lepší, než ona. A ještě je vám z toho špatně. Tak tam prostě nechoďte 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.14 16:24
@Kobliha51 Kdybych chtěla, tak to tu napíšu 
nechci rozebírat co se dělo, co nám udělala, co nám hlavně řekla atd… pokud bych to chtěla ventilovat, tak to sem určitě napíšu, řeším svůj vnitřní problém, jak se s tím smířit a vypořádat aby ty rodinné vztahy tak nějak začali fungovat i do budoucna kvůli budoucím potomkům, ale teď spíš kvůli partnerovi. Pokud chceš pohled syna, tedy mého partnera, tak ten je takový, že by jí momentálně nejradši nevídal vůbec, protože to v určitých chvílích opravdu přehnala a já jsem ta která to tak nějak kočíruje by se dalo říct aby vztahy fungovaly aspoň na bázi slušnosti a postupem času se to třeba vylepší kdo ví. Teď asi řeším blbosti, neumím se vypořádat se svými pocity vůči ní, ale když to bylo aktuální, tak to opravdu blbosti nebyly, ale nepotřebuji abys věřila S partnerem tam chodím protože tchýně dost dlouho nechápala to, že jsme partneři a tak nějak to odmítala, ale překvapím tě, teď o víkendu tam byla partner sám protože na mě leze viroza, ale není mi úplně nejhůř, ale nechtěla jsem někoho nakazit takže to určitě neni o tom, že bych se nějak bála, že by se udobřili apod… ale taky názor, neberu ti ho s partnerem oba víme jak to je
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.14 19:25
@Lenka512 Mohla, ale nemám pro to důvod diskuze je úplně o něčem jiném a nemám zájem aby se stočila k jinému směru než je zakládající příspěvek. Jsem smířená, že tu budou příspěvky typu i Koblihy, to chápu… ty lidi o tom nic neví, my víme své, nejbližší okolí ví taky svoje a to nám stačí a hlavně to není podstata mého úvodního příspěvku chtěla jsem jen probrat svoje pocity vůči ní a jak jí odpustit atd… jak k ní možná najít i nějakou přiřozenou cestu a jak se nebát, nemít podvědomý strach. Přemýšlela jsem i o nějakém meditativním cvičení, nebo ten psycholog, fakt je ten, že návštěva od návštěvy je ten stres menší, takže se to samo uklidní časem, kdo ví
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
17.3.14 23:01
@Anonymní píše:
@Lenka512 Mohla, ale nemám pro to důvod
Možná jí nemáš co odpouštět. Možná jsou ty útoky jen ve tvé hlavě. Na to se nedá poradit nic.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tak snad odpovím na vše, partner mi nabídl, že tam bude chodit sám, toto je zase moje rozhodnutí
, že budu chodit s ním a proč??? Jsme partneři a pro mě to je v dobrém i zlém, tzn. že to s ním přetrpím a jsme dost soudružní a taky chci aby toto tchýně vnímala, že jsme pár a aby se to naučila respektovat, což snad už pomalu, ale jistě jde. Jsme spolu cca 4roky a děcko zatím nemáme, to se tu asi špatně pochopilo 
To on ví moc dobře, tenhle problém nemáme, vždycky byl na mojí straně, respektive na naší, protože ona jela do nás obou, teď už spíš mám problém já sama a to odpustit, nejlépep zapomenout, zbavit se nějakého podvedomého strachu, mám problém být nad věcí a urovnat si pocity vůči ní 
s tímhle prostě bojuju, tak trošku sama se sebou ty pocity zvládat, fakt je ten, že mám vůči ní silnou averzi i přestože se snažím chovat slušně a tak aby byl konečně nějaký rodinný klid, protože řvaní, hysterických scén apod. jsem si s ní užila víc než za celý život a jinak jsme poměrně mladí. Partner 25 a já o ok méně.