Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty jsi matka,ty rozhodujš a pokud to ona neakceptuje…každopádně bych si prosadila svou byt je to moje máma…ale já tohle nezažila moje máma akeptuje vše co řeknu až na drobnosti ale to neřeším
Ale v žádným případě bych jí neustopila ty jsi máma,je to tvoje dítě a ona by se měla naučit respektovat tvoje pravidla.Zas je fajn že máš aspon tchýni super.
Musíš si mámu vychovat. Ty jsi máma,máš své postupy,ona je musí akceptovat event. když budeš potřebovat radu,atˇporadí.
Od toho mámy jsou.
A v čem chceš ustupovat? Asi to nechápu.
Každopádně pokud ti jde o hlídání,tak to neporadím,mně nikdo děti nikdy nehlídal a nehlídá a mám klid ![]()
Já bych si stála za svým, je to tvoje dítě. Chápu, že tě to mrzí, ale přece jsi dospělá, matkou dítěte a ty ho vychováváš. Drž se
Moje mamka chápe vše a vše akceptuje, zato tchýně je kopie, možná horší kopie tvojí mamky.
Ke hlídání - povinností prarodičů neni hlídání vnoučat ![]()
je fakt, že to není její povinnost a ono popravdě, bych jí ani nevěřila, že se k němu bude chovat v souladu s mým přesvědčením. Ona razí názor, že dítě klidně můžu nechat cely den v postýlce a sem tam nakrmit a přebalit. Když pláče, tak proto že je špatně naučené.. Ono to hlídání vlastně ani nechci, jen bych chtěla aby chtěla ona.
Moje matka je taky taková, pořád komanduje, pořád má jen uštěpačné poznámky, s malým bych ji nenechala samotnou ani omylem, minule jsem se už naštvala a řekla jí, že když se jí to nelíbí, nemusí k nám chodit, nebo začít respektovat moje pravidla a způsob výchovy. No už se mi 3 dny neozvala, tak uvidím co se z toho vyklube. Za to tchýně je zlatíčko
Malého ji dovolím hlídat kdykoliv chce, věřím jí ![]()
Anonymní píše:
Ono to hlídání vlastně ani nechci, jen bych chtěla aby chtěla ona.
To chápu ![]()
Ahoj všichni, chtěla bych poradit, jak vyřešit problém se svou mámou. Moje mamka je pro mě spíše tchýně a naopak. Manželova maminka je hrozně hodná, na syna mírná, než s ním něco provede, zeptá se mě, jestli může, jak, nebo co, kdykoli je připravená hlídat a když si neví s malým rady, zavola. Tom je její třetí vnouče a je fakt skvělá. To moje mamka je přesný opak- neustále mě napomíná, poučuje, komanduje, malého nechce hlídat, klidně mu strčí tabulku čokolády (malý má rok), nelíbí se jí, že nosíme bodýčka a ne košilky, máme špatné botičky, příliš mnoho hraček, neumím ho nakrmit, stále ještě nečůrá do nočníku (je fakt, že na tom dělám od půl roku marně..), když mu dám instantní kaši jsem líná připravit obyč. Používám špatný jazyk (přece mám říkat A-A ne fůůj) a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Ale co mi nejvíc vadí je, že nechce nebo neumí syna pochválit. Tomášek se začal ve 4m plazit, v 6msedět, lozit, vstávat a v 7m chodit (v 8m jsme ale skončili v nemocnici a znovu začal chodit až v 9m) podle mé matky je to normální a nezaslouží pochvalu. To tchyně chválí kudy chodí až někdy přehání.. Já jsem teď nějak v pasti. Je to moje máma, mám ji ráda, ale tohle mě mrzí. Navíc bydlí kousek od nás a mohla by mi jako babička občas pomoct (prý mi rozmazlené dítě hlídat nebude), ta druhá totiž bydlí asi 40km daleko a jiné hlídání nemám (teda až na muže). Jak byste to řešili? Ustoupili byste matce, nebo byste se raději pokusili prosadit svou, i když by vám hrozilo, že zničíte mezi sebou vztah? A u nás to teda hrozí. Už jednou se mnou skoro rok nemluvila.. Předem dík!