Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stydím se za své myšlenky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.10.11 13:25
omez styk s rodiči!! Nikoho už nepředělávej a žij si svůj život…
Příspěvek upraven 27.10.11 v 13:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 13:26
Ahoj, mrzí mě co cítíš, ale nevím, zda se můžeš dočkat nějaké rady když víc nenapíšeš oč jde 
Nepíšeš co tě trápí, jak dlouho tě to trápí, nebo jak ses to pokusila řešit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 13:28
přesně tak, nic moc nevíme. Bylíš s nimi? Nebo v jakém kontaktu jste? Jako pokud máš s nimi problémi a máš takové myšlenky, já bych s nimi omezila kontakt nebo se odstěhovala a byla s nimi v kontaktu jen třeba na Vánmoce atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sisule
27.10.11 13:34
Anonymní píše:
Ahoj holky, já vím, že je to hrozné, co tu teď napíšu, ale snad mě všechny neodsoudíte. V podstatě to nemůžu ovlivnit, i když bych moc ráda. Jde o to, že mám natolik závažné problémy se svými rodiči, že snad ne že bych jim přála smrt, ale často myslím na to, že to pro mě jednou bude vysvobození…úplně mě tyhle pocity ubíjí, je mi z toho, ale nemůžu si pomoct. Já se tolik snažím - psycholog, psychiatr… téměř každá má myšlenka patří problému, který mě užírá a nedokážu nic udělat, protože i když se na hlavu postavim, rodiče nezměnim…Pořád to zkouším a pořád mě to víc a víc zraňuje. Místo abych si užívala spokojenou rodinku, kterou mám, řeším neustále rodiče. Už vážně nevím, co dál? Tak moc bych se chtěla odpoutat, být svá, ale jak to udělat???
Takhle obecně se těžko radí …ale zkus nebojovat ..zkus přijmout, že jsou takoví a zkus přijmout, že s tím nemůžeš nic dělat …no a pak to vypusť z hlavy …možná by ti pomohla RUŠka …zkusit to můžeš neublíží to a mě to moc pomohlo v lecčems. když jsem šla hlavou proti zdi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.10.11 13:41
Jde o to, že matka psychicky týrá mého otce a ten to mlčky trpí, za celý život se ani nepokusil s tím něco dělat. Navíc ona se pořád cítí ublížená, brečí jak je táta hroznej, naprosto nesoudná… táta dělá poskoka a nejen to…Je to fakt nechutný. Sisule, co myslíš prosím tou RUŠkou?
- Citovat
- Upravit
27.10.11 13:51
Aha, stejně je to ale těžké… ty nevíš jak se cítí tvůj otec a tak vůbec… někteří lidé tohle prostě od partnera snáší a milují ho celý život i když z pohledu ostatních je to nepochopitelné.
Když jsem byla mladší, tak u našich to bylo taky dost na palici… mám hodnou mamku a taťka je taky hodnej, ale cholerik a v některých směrech ukrutný sobec… já jsem za mamku bojovala, protže ji duševně také hodně trápil kvůli něčemu co nemohla ovlivnit - on měl vlastně nějaké problémy co si ventiloval… Já měla tendenci ji bránit i když o to nestála. Zhroutila se - pod vlivem více věcí… on se teď uklidnil - zase dělá jiné věci… já v té minulosti taky měla dost černé myšlenky a nesnášela jsem ho… nechápala jsem, že to mamka trpí a nevezme ho pánví po hlavě prostě ona sama věděla jak to chce a teď jsou zase spokojení… ona ho miluje i když je takovej sobec… on totiž dokázal být i milující atd. Teď už mají nějaká léta a jsou šťastní - občas tatík taky ujede, ale to jsou spíš takové blbinky a mamka se změnila a naučila se být na něj přísnější - sice na „stará kolena“, ale dospěli si k tomu sami…
Těžko bojovat za druhé co se týče vztahu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.11 13:53
zakladatelko asi vím, jak ti je, moje matka to dělala mému otci, navíc utrácela peníze kde mohla za kraviny a táta chodil do práce, neměli na jídlo, já už sice bydlela od nich, ale nemohla jsem jim pomoct, chodila jsem ještě na sš, navíc moje matka je dodnes taková, že by mě i teď „vyžrala“ peněženku do sucha. Ale jednou jsem řekla dost a ví, že to platí. Ale otec to pak už neunesl a oběsil se 
dodnes v koutku duše si pořád říkám, že to měla být raději ona. Bohužel. Ale rodiče si hold nevybíráme
- Citovat
- Upravit
27.10.11 13:53
Přesně tak, nepíšeš z jakého důvodu máš tyhle pocity, pokud v sobě neseš nějakou křivdu, nebo tě rodiče zklamali, podvedli, nedejbože týrali … tak by se to asi dalo i pochopit, ale jinak myslím každý z nás dospěje do stádia, kdy se na svoje rodiče podívá kriticky a vidí i jejich chyby (a to nemluvím o pubertě). Já si naopak pokaždé, když se s mamkou kvůli něčemu pohádáme řeknu: „Panebože, co kdyby se jedné z nás něco stalo a už nebude příležitost se omluvit, vysvětlit si to a usmířit se …“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.11 13:58
Aha, už jsi to doplnila, být tebou tak tátovi řeknu, že tě to trápí, jak se k němu tvá máma chová a že kdyby něco potřeboval, budeš se mu snažit pomoct. Jinak bych se ale do jejich vztahu nepletla, jsou to dva dospělí lidé a musí si to vyřešit sami, pokud se budeš táty zastávat, může to tvou mámu provokovat k dalším a dalším ústrkům a urážkám. Neříkám zavírat nad tím oči, ale nedělat jim soudce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sisule
27.10.11 14:06
Anonymní píše:
Jde o to, že matka psychicky týrá mého otce a ten to mlčky trpí, za celý život se ani nepokusil s tím něco dělat. Navíc ona se pořád cítí ublížená, brečí jak je táta hroznej, naprosto nesoudná… táta dělá poskoka a nejen to…Je to fakt nechutný. Sisule, co myslíš prosím tou RUŠkou?
http://www.diksa.org/metoda_rus.htm
http://www.karelnejedly.cz/index.asp?…
http://www.metodarus.info/metoda-rus/
tady máš pár odkazů, pokud zadáš RUŠ metoda do googlu vyjede ti těch odkazů kupa …shrnuto - je to metoda, která tě naučí řešit co řešit můžeš a přijmout věci který řešit nemůžeš nebo nejsou v tvé kompetenci ..
Víš … to je tatínka volba a cesta - ty mu můžeš být oporou ramenem - když o to požádá, ale je to jen na něm …já vím, že je to těžký …dívatse jak někdo blízkej trpí, jenže tu práci musí udělat on …víš navíc … on je rodič ty jeho „dítě“ nemůžeš přejíat role a brát tatínkovi jeho důstojnost, že si tu situaci vyřeší sám nebo že v ní svobodně zůstává …no o tom ta ruška právě je …ale není tosamospásný samozřejmě …
Jinak …zkus si odpovědět na otázku ..proč to trápí tebe a ne tatínka ? proč to chceš řešit Ty ale ne tatínek ? Proč on zůstává kde je ? Maminku neřeším - ta se chová jak jí táta umožňuje …tak proč by to nedělala …kdyby jí to nebylo umožněno, nedovolila by si to.
- Citovat
- Upravit
27.10.11 14:07
Ano, promluv si s tatínkem a pokud máš ještě potřebu, tak s chladnou hlavou promluv i s matkou… Ty to opravdu můžeš vidět černěji než to tvůj otec cítí… je to opravdu nesmírně těžké posuzovat!
Jak tady výše píše, že se otec oběsil je tedy síla smutné řešení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.11 14:18
Já mám právě hrůzu z toho, že když do toho vstoupím hodně radikálně, může to dopadnout tragédií. Nevim 
To vše co tu píšete už mi tisíckrát proběhlo hlavou, vím, že tátovi nepomůže nikdo, on se mámy ještě zastává, ale jak si to vyhodit z tý mý palice. Navíc mi pochopitelně není jedno, když se mamka předvádí před ostatními, mé děti už to taky vnímají, přeci se nemůžu tvářit, že je mi to jedno…Dík moc holky za názory a podporu, Sisule zkusím to.
- Citovat
- Upravit
27.10.11 14:29
Tak to, že se tatínek zastává mamky u nás taky přesně tak bylo… tak to s tím prostě nehneš - prostě je ber jací jsou a hlavně se ty netrap…
Nějak se od toho musíš odpoutat (i když ti rovnou říkám, že ti občas stejně vyběhne žluč 
jako mě - ale zkus na ní hledat i ty lepší stánky - to pomáhá - a snad přece nějaké má!). Nakonec se zdá, že se nejvíce trápíš ty…
Vezmi si, že takových párů je hodně co to v partnerství
mají dost „zvláštní“ a stejně spolu jsou a dost často jim tato „role“ vyhovuje… tak proč byses měla trápit ty… občas se rozčil, ale smiř se tedy asi s tím - nakonec to jsi ty kdo se trápí - a to je přece blbost! Máš svoji rodinu (zřejmě) - svůj život a ten si ničíš kvůli něčemu co ty vidíš zřejmě jinak než jak to vidí ty přímí účastníci…
Držím pěsti ať se přeneseš skrz tuhle situaci a všem to jen prospěje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.11 14:40
Jankaxx píše:
Tak to, že se tatínek zastává mamky u nás taky přesně tak bylo… tak to s tím prostě nehneš - prostě je ber jací jsou a hlavně se ty netrap…
Nějak se od toho musíš odpoutat (i když ti rovnou říkám, že ti občas stejně vyběhne žluč
Vezmi si, že takových párů je hodně co to v partnerství
mají dost „zvláštní“ a stejně spolu jsou a dost často jim tato „role“ vyhovuje… tak proč byses měla trápit ty… občas se rozčil, ale smiř se tedy asi s tím - nakonec to jsi ty kdo se trápí - a to je přece blbost! Máš svoji rodinu (zřejmě) - svůj život a ten si ničíš kvůli něčemu co ty vidíš zřejmě jinak než jak to vidí ty přímí účastníci…Držím pěsti ať se přeneseš skrz tuhle situaci a všem to jen prospěje
Jsi zlatá. Díky moc 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, já vím, že je to hrozné, co tu teď napíšu, ale snad mě všechny neodsoudíte. V podstatě to nemůžu ovlivnit, i když bych moc ráda. Jde o to, že mám natolik závažné problémy se svými rodiči, že snad ne že bych jim přála smrt, ale často myslím na to, že to pro mě jednou bude vysvobození…úplně mě tyhle pocity ubíjí, je mi z toho
, ale nemůžu si pomoct. Já se tolik snažím - psycholog, psychiatr… téměř každá má myšlenka patří problému, který mě užírá a nedokážu nic udělat, protože i když se na hlavu postavim, rodiče nezměnim…Pořád to zkouším a pořád mě to víc a víc zraňuje. Místo abych si užívala spokojenou rodinku, kterou mám, řeším neustále rodiče. Už vážně nevím, co dál? Tak moc bych se chtěla odpoutat, být svá, ale jak to udělat???