Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj jsme spolu s přítelem sedum let a tak jsme se rozhodli si pořídit miminko…Jsem asi v druhém měsíci těhotenství tchýně mě nenávidí od první chvíle co mě poznala, přítel s ní má vlažné vztahy komunikují spolu tak 4× do roka na vánoce, narozeniny, atd. Její neustálé útoky mě strašně mrzí a ubíjí poslední věc co jsem se dozvěděla od přítele po komunikaci s ní bylo, že mě ani toho malého parchanta nechce nikdy v životě vidět, že pro ni neexistujeme a příteli pogratulovala, že si skazil se mnou život. Nevím snažím se hledat chyby pořád v sobě nakonec se s přítelem vždycky po tom co se dozvím pohádáme a pak mě to mrzí, protože mu to vyčítám a chci aby to jednou provždy s ní vyřešil, ale bohužel z něj mám pocit, že i když s ní příliš nekomunikuje, tak stojí částečně při ní. Nebaví mě neustále ustupovat, já si jí vůbec nevšímám nikde se o ní nezmiňuju snažím se chovat jako by nebyla a pořád nám nechce dát pokoj..Jsem z toho strašně unavená a nechci se stresovat už kvůli miminku, ale hrozně mě to mrzí.. ![]()
A víš, co jí bude štvát nejvíc? Když budete jako rodina šťastní.
Takže ty řeči hoď za hlavu, k životu jí nepotřebujete a buďte šťastní, to by pro tebe měla být největší výhra. ![]()
Nechala bych to plavat… s tímhle zřejmě nic nemůžeš, pokud s ní komunikujete 4× do roka, tak bych nad tím prostě mávla rukou a i když je to těžké tak to ignorovala… Zaměř se na miminko a na rodinu, která tě čeká a tchýně pokud nemá zájem tak je to jen její škoda ![]()
Z tchýně bych si prd dělala
Vůbec se jí nezabývej, užívej si těhotenství. Partner je ovšem „vůl“, že ti tlumočí co ona říká, to o parchantovi ti vůbec říkat nemusel. Upřímně, kdyby tohle moje tchýně řekla, zavolám jí a slyšela by takové věci na které by v životě nezapomněla, jakmile jde o mé dítě jsem nekompromisní. Naštěstí, u nás nic takového nehrozí ![]()
Přesně.. však si nemysli, ono až se to narodí tak bude ještě hořce litovat že se připravila o vnouče.. na to bych se ukrutně těšila..cheche
Hele když se nevídáte často, tak se na to vyprdni..horší by bylo kdyby s váma bydlela.. ![]()
ještě bude prstíčkem hrabat jen si nemysli
![]()
Máme to tak nějak stejný. Nenávidí mne ona i moje (teď už) švagrová. Protože jsem jim ukradla syna a bratra a protože si on našel holku s dítětem. Na svatbu pozvaní nebyli (měli jsme jen přátele) s tím, že ani nevěděly, že se bereme. Nechtěli jsme volat policajty. Že jsem těhotná taky nevěděly.
Teď už to ví (bydlí kousek od nás), naší svatební fotku našel manžel u ní v koši v počítači, ale nic neřekla (spravuje jí PC). Dodnes neřekla ani BŮ. Jediný co prej dělá je, že kouká jestli už se narodilo dítě s tím a tím příjmením v nejbližší porodnici (a já budu rodit jinde
) co s tou informací udělá, to nevím.
Kažodpádně nám někdo neustále sundavá jmenovku na zvonku, háže kamínky do okna, měli jsme rozbité zrcátko na autě. Jeho sestra (18 roků) měla na nástěnce mojí fotku s mým synem rozpíchanou špendlíky a nápisem „chcípni ty děvko“ a na FB mi napsala, že mi přeje ať mě přejde auto i s tím mým zasraným parchantem v břiše. Pak si koupila nový BMW - tak si dávám bacha.
Daleko víc mne mrzelo, že jeho babička - se kterou máme docela normální vztahy mu napsala, že gratuluje k svatbě a k miminku a že se zachoval jako chlap
to jsem fakt obrečela. Vím, že to myslela dobře a že jsem plná hormonů, ale strašně mě mrzí, že si myslí, že si mě vzal jen kvůli tomu, že jsem těhotná. Což samozřejmě není pravda.
Manžel jezdí domů jednou za 7-14 dní a vždy musí k mámě jít jí s něčím pomoct (pomáhá u ní ve firmě) a vždycky mu nabalí svačinku na celý týden, koupí mu sladkosti, chleba a tak. Mě to strašně rozčiluje. On má doma ženu, vařím denně, vymýšlím co mu dám a ona dělá jako kdybych nic neuměla
- třeba když je doma, tak ho zve obden na oběd. protože prý určitě nevařím, když jsem tak mladá ![]()
no bylo by to na dlouho. přeju pevný nervy, je to boj na hodně dlouho. Hlavně musí stát za tebou!! Kdyby nebyl muž na mé straně, tak jsem to dávno zabalila.
To je prostě nějaký její problém a dokud si ho sama nepořeší, je zbytečné s etrápit, tím situaci nezlepšíš. Ona je nešťastná.
Aishenka…jakákoliv snaha o obranu je úplně marná nakonec to stejně dopadne jako vždycky, už několikrát jsem měla chuť zvednout telefon, ale nikdy jsem to neudělala. Pořád vsázím na to že ji to časem přestane bavit když si jí nebudu všímat…Víte co je nejhorší, že kdyby ze dne na den změnila názor já bych snad byla ochotna na vše zapomenout jen pro ten klid… ![]()
Vyprdni se na to. S tím nic nenaděláš. Znám to zvlastní zkušenosti. Mě osobně moje tchýně nesnášela ještě než mě vůbec viděla. Snažila se manželovi všechno semnou rozmluvit a dokonce prohlásila že nám zkazí svatbu. Nicméně ve finále rezignovala. A ještě podoktnu že v kontaktu jsme sní byli minimálně. Ted máme syna je mu 10 měsíců a ona tu byla asi pětkrát. Takže to hod všechno za hlavu, a mysli ted na sebe a mimčo.
Děkuju moc za podporu holky moc jste mi pomohli. Jsem ráda, že jsem se mohla někde svěřit. ![]()
@Žirafátko Třeba sis tu babičku špatně vysvětlila. Pokud ví, jak jste na tom s jeho mamkou a ségrou, tak to mohlo být naopak velmi velké ocenění. Není lehké jít proti rodině, ani když je vlastně nepotřebuješ k životu.
Ahoj moje tchyne gdy seznamili byla tak hodna, tak mila a pak jednou sme pohadali, po druhe sme pohadali a po treti poslala ji do prd…a gdy dozvidela že čekame maleho od začjatku byla štestna a pak uplne neštesna protože to mimi čeka semnou ja ji na oči povedala že at se necha svoji nazory sobe, že ja na ni kašlju a že sme rodina a jesli nelibi tak at nekumunikuje protože nam je uplne ukradena a muj pritel mne podržel tomu, ted zavola pokecame ale mame chlany vztahy s ni…
@žirafátko kotyk má pravdu není lehké jít proti rodině. Vidím to na mém manželovi. Tchyně dělala šílené věci nestarala se o něj ani o švagrové kašlala na ně. Nikdy za celou dobu co jsme spolu jí neodstřihl. A taky jí nepotřebuje k životu
Mě taky tchyně nánávidí
no jo. Ono je to asi tak nějak přirozený. Náš vztah (já-tchýně) měl docela dlouhé období, kdy se ke mě chovala „vražedně laskavě“ tj. předstíravě laskavě na mě útočila. To jsem kvůli muži přestála. Jak se narodili děti, přestala se ovládat - prostě mě plnou silou nenávidí, pomlouvá - hnus. Já se s ní nestýkám. Pokud se už sejdeme, ignoruje mě. Sebrala jsem ji syna. Vždyť on se mohl starat o ní, a místo toho si pořídil rodinu s „ňákou takovou…“ co s tím, nevím…