Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám z prvního manželství dvě dcery 20 18 let a syna 15 let. Jsem podruhé vdaná a manžel je o osm let mladší. Když jsme se brali, měli jsme otázku dalších dětí vyřešenu:-) další ne, bylo nás dost
Manžel má taky jednu dceru. Ke všem dětem bez rozdílu má můj manžel velice pěkný vztah. Konečně oba máme rodinu jakou jsme si vždy přáli. Teď mi bude čtyřicet a manžel mě překvapil otázkou, jestli by jsme si přeci jen nemohli jedno mrně pořídit. Vyrazil mi s tím dech.Fakt nevím co mu na to říct. Mám cukrovku, sice na dietě,ale mám. Navíc syn už byl vysoce rizikový,tvrdlo mi bříško už od čtvrtého měsíce a musela jsem mít kroužek. Je tu nějaká mamča která se nebála a šla do toho i v tomto věku? Dá se to zvládnout? Nejen finančně ale i psychicky? Nebo si mám radši počkat na vnouče? Mám toho plnou hlavu a s tím mým si o tom popovídat nemůžu
nechápe že to nejde tak lehce jak si myslí ![]()
Mám známou, 43 let, která po tříletém snažení s manželem o potomka se formou asistované reprodukce dočkali, takže prcka mít budou, ona má taky dospělou dceru z prvního manželství, on je o cca 5 let mladší, ale bezdětný. Navíc ona má určitá zdravotní omezení a přesto to podstoupili, dokonce jim přispívala i zdravotní pojišťovna. Takže to určitě jde, ale chce to znát určitě i názor doktorů. Držím palce!!
Se mnou rodila mamina, bylo jí 43, měla se stejným
manželem 3 kluky mezi 10 a 21 roky no a pořídili si čtvrtýho
plánovanýho. Prý přišla o práci a přemýšlela, co dál. . .Osobní zkušenost nemám, ale vidím že to jde. Šťastnou volbu!!!!!
Moje máma měla mladšího bratra, když jí bylo 38. Vzhledem k tomu, že to bylo více než před 25 lety byla zaručeně nejstarší rodička v nemocnici. Máma se tehdy léčila se štítnou žlázou a otěhotněla neplánovaně, takže jí lékař navrhnul i možnost potratu, jelikož hrozilo, že dítě bude kvůli lékům, které užívala, postižené. Ale vzhledem k tomu, že moji rodiče na první dítě čekali 10 let a když jim osud dopřál ještě další neplánované dítě, potrat zamítli a bratr se narodil naprosto zdravý.
Ahoj
Moje máma porodila ve 42letech. Prý se ani moc dlouho nesnažili. Takže moje sestra je o 4měs starší než moje dcera. Je to docela prča, když před lidma, jedna říká mami druhá babi. Lidi pak nestačí vyvalovat oči. ![]()
Luci, kamarádka má taky o 24 let mladší sestru, která je navíc o 6 měsíců starší než kamarádky dcerka
Holčičkám jsou teď +/- 4 roky, jedna jí říká mami a druhá ségro
![]()
Maminka měla tu nejmladší holku ve 41 letech, zdravotně byla v pořádku, ale říkala, že by do toho asi znovu nešla, že je to náročný na věnování se dítěti, když máte 3 odrostlé. Asi záleží na jedincích, jak to zvládnou!!!!
Ahoj, moje švagrová měla kluka ve 40 letech, doma už měli 6ti letou holku. Nemůže si to vynachválit, je spokojená.
Tvrdí, že omládla, hrozně ji to baví.
Je fakt, že dětí už máte dohromady dost, ale jestli jste schopní to zvládnout finančně, nebála bych se
Šťastnou volbu,
Abaja
Čarodějko: Rozhodnutí je samozdřejmě jen na tobě. Musíš brát v potaz svůj zdravotní stav a zároveň myslet i na budoucnost. Vím, že v dnešní době si pořizují mimčo i starší ženy. Já ti můžu jen nastínit, jak co se může i v budoucnu stát. Mamka mojeho manžela byla vdova a našla si nového partnera když jí bylo 40 let. Měla už 2 kluky a s přítelem ve 42 letech porodila svého 3. syna - mého manžela. Manžel mě prý moc hezké dětství, i když si s bratrama vůbec nerozumněl. Jak by také mohl, když ten nejstarší byl o 20 let starší a mladší o 18. Když byli manželovi 4 roky, tak mu zemřel taťka na následek těžkého úrazu. Vychovávala ho tak vlastně mamka prakticky jako jedináčka, protože jeho sourozenci: jeden žil v zahraničí v Holandsku a druhý už měl svoji rodinu a své problémy. I když museli každou korunu 2× otáčet, tak prý měl hezké dětsví. Další rána přišla, když zjistili jeho mamince rakovinu, zemřela když manželovi bylo 14 roků a měl jít akorát do účení. Jeho brácha se vrátil ze zahraničí a 4 roky se o něj tak nějak staral, i když spolu moc nevycházeli. Tak to bylo do jeho 18 let. Babičku a dědu už manžel neměl a musel se pak starat jen sám o sebe. Teď máme pomalu 3 -letého kluka, čekáme 2. mimčo a vím, že teprve teď má manža opravdovou rodinu. Vím že je to hezké, mít mimčo a začít zase znova, ale když se pak něco s rodičema stane ...... vidím to u manžela, se sourozenci se vídá tak max 2× do roka, každý žije na jiné straně republiky, hodně velké věkové rozdíly a s ními i jiné pohledy na svět. Každý má své vlastní problémy a prakticky to vypadá, že nejsou bratři ale tak nějak vzdálení příbuzní. Naše děti namají možnost mít 2 babičky a dědy, strejdy a tety, manžel to měl dost těžké a věřím, že ho to dost poznamelo. Vím, že kdyby si tenkrát jeho mamka nechala mimčo vzít, tak bych neměla možnost ho poznat a mít tak skvělého manžela co si maximálně váží rodiny, ale je to hodně velké riziko...... i kdyby rodiče žili, jak by na tom byli, když je dítěti 20 let? Zdravotně, finančně ?
""http://tickers.baby-gaga.com/p/dev027pr___.png:http://tickers.baby-gaga.com/…027pr___.png
""http://www.rodice.cz/metrik/1860.png:http://www.rodice.cz/metrik/1860.png
Carodejko mojí sestře bylo letos 39 a už 4měsíce se snaží o mimi ![]()
Má dva kluky 11 a 18. Na kontrole jí řekly že je naprosto zdravá a že je to v pohodě, vůbec nikdo se nepozastavil nad jejím věkem. Tak jí držím pěsti ať jí to vyjde co nejdřív…
Já myslím že tím jak se prodlužuje věk je 40 OK
![]()
Ahojky,
jen kolem sebe znám 4 případy:-)
sestřenka 43 let zdravá holčička bez problému, jsou strašně šťastné:-) -je na ni sama, resp. s babičkou
kolegyně od muže z práce, všechny přes 40, každá minimálně jedno starší dítko, jedna má dvě dcery obě školou povinné, takže ještě docela práce i kolem nich, druhá jen jednoho synk a třetí dvě děti rovněž ve škole.
Všechny šly do toho dobrovolně, ve všech případech bez sebemenších komplikací. Dokonce pracovaly až do konce těhu i těsně po amniocentéze.
Dvě mají zdravé holčičky, jedna synka a další dítko si prý nadmíru užívají:-)
Takže pokud ještě fungují mateřské pudíky a hormony se burcují, šla bych do toho:-)
Albi
Tak já podobných případů znám několik:
Ve všech těchto případech se narodily děti zdravé, o jakýchkoliv porodních komplikacích nic nevím.
Takže přeji hodně odvahy, štěstí, zdaru.
S tou délkou života, bych si hlavu nelámala, když se nestane neštěstí, tak aktivní do 60 vydržíte v poho a to mu bude 20 a když se stane neštěstí, rakovina úraz autonehoda apod. Tak to až tak nesouvisí s věkem. Znám z dostechu děti které takto přišly o rodiče i když byli rodiče poměrně mladí. Přišlo by mi sobecké plánovat potomka po 45 přecejen mít šedesátiletý rodiče v 15 mi už přijde trochu hukot, nadruhé straně neplánované mimi bych asi pokud by nebyla nějaká moc veliká zdravotní rizika donosila i tomhle věku.
Bludička
Ahojky, tak vsechny Ti pisou jen koho znaji:-) Ja jsem zarnym prikladem, ze to jde
Z predchoziho manzelstvi mam 13leteho syna a 8 letou dceru, muj manzel ma z predchoziho vztahu 13leteho syna. Mne je 40, manzelovi 33… no a pred necelymi dvema lety jsme si nadelili dvojcata… neplanovane, jen jsme to proste zkusili a po mem nekolikaletem brani antikoncepce to vyslo na prvni pokus:-) Dokonce se me vsichni doktori ptali, kde ze jsem to byla na umelem oplodneni a nechteli verit, ze doma v loznici:-). Mela jsem kupu komplikaci, ktere ale spis pramelily z dvojceciho tehotenstvi nez z veku. Byla jsem na UTZ ve 12 tydnu a potom ve 20 tydnu na genetice, kvuli vylouceni genetickych vad… a ani jsem nemusela na odber plodove vody, dokonce to pani docentka z genetiky nedoporucila, pry je vse OK… A jak to je u nas ted? Nekdy mi pravda tecou nervy a rikam si, ze bych uz radeji byla babicka, a nebo proc nemohla dvojcata prijit tak tri roky po sobe, aby to nebyl takovy napor:-) Ale nikdy bych je nevymenila:-)
ahoj taky mám kámošku, která si s manželem společně ke svým 40. nadělili chlapečka, nyní ročního:) a to mají spolu už slečny 15 a 16 let:) chodí k tomu dva dny do práce a práci se bere i domů, stíhají sportovat, atd. Holky jim malého docela povozí a navíc fungují i babičky.
U nás je to naopak, můj manža má 47 a má už dva dospělé kluky, se mnou ročního. A plánujem ještě jednoho prcka.
Co se týče rizik, nemyslím ted ta zdravotní, tak si myslím, že stát se může fakt cokoli. Jasněže u staršího člověka je pravděpodobnost, že onemocní, vyšší, než u mladého. Ale nemusí to tak být, tragédie se dějou dnes a denně i mladým lidem. Spíš je asi potřeba myslet i s ohledem na finance, že ty budeš za 20 let v důchodu, z čeho se bude platit např. potomkovo studium, atd. Zas máš mladého chlapa, tak je to něco jiného…
Prostě to je věc, kterou si musíš rozhodnout ty, nakolik se na to cítíš…I třeba, zda se budeš mít kam vrátit do práce, jak to utáhnete, no a taky jak se cítíš zdravotně. Možná pokec s tvým lékařem by nebyl na škodu…
Přeju abyste se správně rozhodli a v kladném případě, aby brzy přišlo to mimčo:)
K.
Ahojky je mi 40 a v červenci se mi narodil syn.Jsem štastná a vše prožívám daleko krásněji než před 21 lety kdy jsem v 19 porodila dceru.Celé těhotenství probíhalo celkem v klidu až ke konci jsem měla potíže ale ne nějaké neobvyklé.Takže můj názor jdi do toho je to krásný.