Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotná... s jiným mužem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.2.09 14:34
Těhotná... s jiným mužem
Ahoj holky,
vážně nevím, co dělat. Jsem v 5.tt, v pondělí mi vyšel poz. test a dnes mi to doktor potvrdil. Měla bych být šťastná, ale…
To mimi bohužel určitě nečekám s přítelem, protože se teprve před necelými dvěma týdny vrátil z víc než měsíční stáže (cca 6 týdnů) na druhém konci světa.
Udělala jsem tu chybu, že poté co odjel, byla jsem nějak opojená tou svobodou (jsme spolu 4 roky) a skončilo to tak, že jsme se s jedním dobrým kamarádem prostě nezávazně vyspali. Jednou - ale stačilo to, jak vidět. Věděla jsem, že dělám chybu, ale říkala jsem si, že to nic neznamená… Kdybych to mohla vrátit!
Mimi si rozhodně nechám, potrat nepřichází v úvahu. Problém ale je, že za prvé vím sama dobře, že to dítě není přítelovo - a asi mu nedokážu lhát, navíc umí počítat. Stejně tak vím moc dobře, že pokud mu řeknu, že to dítě není jeho, okamžitě mě opustí, na to ho znám za ty roky, je zcela zá:,–(ový a tohle nikdy nepřekousne. Je to skvělý kluk, strašně se stydím za to, co jsem udělala, chtěli jsme mít dítě a rodinu spolu, a já ho takhle zklamala, zradila.
Nevím, jestli dokážu být bez něj. Sama, s dítětem, co nebude mít otce.
Snažím se teď vzít rozum do hrsti a uvažovat racionálně, ale co můžu dělat? Nechci ho ztratit, přitom vím, že stačí jediná ta věta, a okamžitě se mnou navždycky skončil. Před chvílí mi psal SMS z práce, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, a já brečela… ale ne štěstím, bolestí, že to je jen labutí píseň naší lásky… jedno jestli dnes, zítra či za týden, říct mu to budu muset… a pak bude konec.
Je z mojí situace vůbec nějaká cesta? Měla jsem všechno, milujícího partnera, spokojený život… teď je najednou všechno pryč, všechno… všechny moje sny, i jeho sny…
Ta interrupce by všechno řešila, ale to prostě nemůžu udělat, je to přece i moje dítě a zabít ho nedokážu…
Nevím, jestli mi můžete poradit, ale za jakoukoliv radu bych byla vděčná.
Neudělejte stejnou chybu, jako já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.09 14:41
Ahoj, tak radu, jak z toho ven, opravdu nemám, je to strašně smutný příběh. Vrhat se na tebe, žes to zmastila, taky nemá žádný smysl. Spíš bych chtěla vyjádřit velký obdiv, že neuvažuješ o přerušení. Moc tobě a tvému miminku držím palce.
PS: Ale zatím to určitě neříkej. Taky se může stát, že těhotenství nedopadne a nezůstalo by ti nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 14:46
Já myslím že to máš srovnaný a víš co máš dělat. Řekla bych to příteli hned a uvidíš jak to dopadne. Aspoň už tě pak nebude užírat svědomí a časem si budeš moct v klidu prožít těhu, a taky se zachováš k přítelovi fér. No a kamarádovi bys to taky měla říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 14:52
Len-til-kah píše:
Ahoj, tak radu, jak z toho ven, opravdu nemám, je to strašně smutný příběh. Vrhat se na tebe, žes to zmastila, taky nemá žádný smysl. Spíš bych chtěla vyjádřit velký obdiv, že neuvažuješ o přerušení. Moc tobě a tvému miminku držím palce.
PS: Ale zatím to určitě neříkej. Taky se může stát, že těhotenství nedopadne a nezůstalo by ti nic.
pod to co napsala Lentilka se podepisuju - souhlasím s ní ve všem, tedy i v tom, že bych asi ještě počkala, jak se těhotenství vyvine (chraňbůh, že bych ti přála něco špatného, to ne, ale jeden prostě nikdy neví 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 14:57
no hele já bych ti asi radila chvilku ještě počkat a pak třeba za 3 měsíce oznámit těhotenství.
Myslím, že většina chlapů si to nedokáže tak přesně spočítat. Udělej zmatky v počítání těhotenství (od ovu, od MS..), zmattky s lunárními a kalendářními měśíci.
když se vrátil, byla jsi v 3 TT, tzn. týden po ovulaci, takže je to vlastně jen rozdíl jednoho týdne, to už jsou běžné rozdíly velikosti plodu na UZ, někdo se vyvíjíé rychleji.
nahrej to na jeho otcovství.
(ti radí katolička 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 14:57
ahojki, já bych to asi taky řekla hned,,,,,, předpokládám, že přítel se naštve, urazí a odejde,,,,,,, ale je šance, že časem to nějak překousne, pokud Tě miluje a vrátí se,,,, prostě dej mu čas, aby se s tím mohl vyrovnat ještě před narozením mimča. No a pokud ne, tak aspoň to budeš mít vyřešené,, zkrátka zachovej se aspoň teď fér. A přeji hodně štěstí, A.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:07
Jééžiš, fakt docela pořádná „soukromá past“. Ale myslím, že nějaká intuice za tebe nakonec rozhodne. Nahrát to na stálého přítele je docela lákavý a celkem by se problém vyřešil, ale např. já bych asi nedokázala nést nevim jak dlouho, třeba celej život tohle tajemství. Nevím, třeba jo, ale záleží na povaze.
Vypadá to, že přerušení absolutně odmítáš, takže pak už je jen jedinné řešení a to miminko si nechat a risknout, že budeš sama. Ale nikde není psáno , že napořád. Ono někdy vážně platí, že to co se může zdát jako katastrofa je nakonec osvobozující a přínosný.
Ale v každým případě souhlasím tady s holkama, že bych s tím přiznáním nespěchala a počkala alespoň do toho 3.měs.
Tak přeju hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:09
No, to je teda situace, ale stalo se… Člověk nikdy neví, co ho potká.ALe stavíš se k tomu čelem a to je dobře.
Já bych s tím oznamováním taky počkala. Zdaleka ne každé těhotenství překoná první trimestr( vím, o čem mluvím) a ač to bude znít drsně, v tvém případě by to bylo „řešení“ a za čas bys mohla mít mimčo s přítelem. Chlapi tohle většinou nepřekousnou a když, tak to mezi váma bude celý život jak časovaná bomba.
A ať ti tady poradímme cokoli, stejně to nakonec dopadne tak, jak má…akorát teď nikdo neví jak.
Držím palce, ať ten uzel rozmotáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:09
Pudloslava - já si neumím představit, že bych manželovi měla celý život (nebo i kratší dobu, to je fuk) lhát o tom, že dítě je jeho a přitom vědět že není. To si prostě nedovedu představit. Proto radím počkat aspoň do toho 12tt, pak teprve bych (být na jejím místě) řekla partnerovi, že je těhotná a že na to těhotenství přišla prostě až v tu chvíli …
No nevím, těžko radit …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:16
no čekat tři měsíce by nemuselo vyjít, vzhledem k těhotenským nevolnostem apod., tedy jak kdo, ale já je měla relativně brzy a celej třetí měsíc........ ale řekněme do prvních nevolností bys tedy počkat mohla, jen si pořádně schovej těhuprůkazku.
A ještě zvaž,,,,třeba my s přítelem si občas dáme vínko apod.,,,,, nevím jestli vy taky, ale pokud ano, tak jak mu vysvětlíš, že si prostě nedáš, když sis doposud vždycky dala. Nebo pokud třeba o víkendech sportujete,,, prostě promysli si i tyhlety „zákeřnosti“ kde bys mohla narazit.
Já se pořád kloním k tomu říct hned, já bych s tím asi 3 mesíce, nebo teď už jen 2, asi nevydržela žít, nevím, ,,, možná pokud spolu nežijete, tak by to šlo, ale jestli máte společné bydlení, tak mi to připadá dost těžké. A.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:23
sandrik píše:
Pudloslava - já si neumím představit, že bych manželovi měla celý život (nebo i kratší dobu, to je fuk) lhát o tom, že dítě je jeho a přitom vědět že není. To si prostě nedovedu představit. Proto radím počkat aspoň do toho 12tt, pak teprve bych (být na jejím místě) řekla partnerovi, že je těhotná a že na to těhotenství přišla prostě až v tu chvíli …
No ale to je to stejné co jí radí Pudloslava, jenom v jineém podání,ne? Tak jaký je v tom pak rozdíl?
Osobně souhlasím s Lentilkou - zatím neříkat a počkat.
A v případě, že ví, že na to bude mít žaludek a nervy, pak ho nechat v tom, že dítě je jeho … Nebyla by první ani poslední že, takových párů znám víc.
osobně bych na to ale neměla. Bych se prokecla. Zřejmě by musela přesvědčit i sama sebe, že dítě je jeho, jinak si to představit neumím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:37
Já jsem tomu svýmu hned oznámila, že když mi bude nevěrnej a nebude to chtít se mnou skončit, ať mi to NIKDY NEŘÍKÁ. Zbytečně by to bolelo a těžko by se to překonávalo.
já jsem těhotná po IVF, zvažovali jsme i adopci či různé formy dárcovství, takže biologická podstata dítěte pro nás není až tak zá:,–(ní. Otcem je ten, kdo dítě vychovává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:47
EvulikEEE, to je tedy situace. Těžko radit co máš dělat a hodně taky záleží přímo na zúčastněných, na tom jakou máš podporu rodiny atd.
V každém případě bych ještě nic nehrotila a neříkala a snažila se počkat do konce prvního trimestru. Získáš tím i čas trochu si srovnat myšlenky.
Někdy není na škodu probrat to s psychologem.
Dokážu si představit jak ti je, byla jsem na tom hodně podobně..měla manžela, celkem spokojený klidný život… Pak mi kromě miminka v břiše z toho nezůstalo nic a to hlavně kvůli mojí chybě. Byla jsem z toho totálně nešťastná a nevěděla co bude dál a jak to sama zvládnu. Hodně mi pomáhají rodiče a teď nakonec i exmanžel, který mě hodně podporuje a pro malou bude strejda. Takže nakonec nic neni tak černé jak se zdá.
Držím palce, ať už se rozhodneš jakkoliv, aby to pro tebe a mimi bylo nejlepší řešení. Neboj, časem se všechno ustálí a zase bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 15:56
Jestli jen trochu muzes a vydrzis to, pockala bych ty tri mesice. Leccos se ti v hlave srovna a treba na neco prijdes 
, i kdyz to ted tak nevypada. Moc drzim palce at to dopadne co nejlepe pro vsechny zucastnene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.09 16:01
Zuzaa píše:sandrik píše:
Pudloslava - já si neumím představit, že bych manželovi měla celý život (nebo i kratší dobu, to je fuk) lhát o tom, že dítě je jeho a přitom vědět že není. To si prostě nedovedu představit. Proto radím počkat aspoň do toho 12tt, pak teprve bych (být na jejím místě) řekla partnerovi, že je těhotná a že na to těhotenství přišla prostě až v tu chvíli …No ale to je to stejné co jí radí Pudloslava, jenom v jineém podání,ne? Tak jaký je v tom pak rozdíl?
Osobně souhlasím s Lentilkou - zatím neříkat a počkat.
A v případě, že ví, že na to bude mít žaludek a nervy, pak ho nechat v tom, že dítě je jeho … Nebyla by první ani poslední že, takových párů znám víc.
osobně bych na to ale neměla. Bych se prokecla. Zřejmě by musela přesvědčit i sama sebe, že dítě je jeho, jinak si to představit neumím.
no je a není - takhle by o těhotenství nemusela říct ani slovo, až do doby, kdyby bude mít to kritické období za sebou. Je rozdíl mlčet a lhát …
pokud by těhotenství nevyšlo partner se nic nedozví, pokud by se vyvýjelo miminko v bříšku jak má, pak bych šla s pravdou ven …
Prostě mi přijde schůdnější mlčet o tom, že měla úlet, než vydávat dítě za partnerovo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Kouření beznikotinových ecigaret
- 13.07.26
- Anonymní
Výtok z prsu
- 11.07.26
- Anonymní
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
