Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotná... s jiným mužem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.2.09 10:36
Tím zajistím, že to jakoby bude „jeho nápad“, mít to mimi (nechat si ho) a tím spíš se v tom nebude šťourat nebo pochybovat, protože bude jakoby mít možnost volby - sám se tak rozhodne a stane se v jistém smyslu spolutvůrcem toho osudu, přijme tu zodpovědnost.
Tak tohle mi tedy přijde sprosťárna na n-tou. Bude mít jakoby možnost volby (ale jen jakoby, že? To ti nevadí, že z něj děláš uplného vola?)Chápu, že chceš přítele a tátu pro své dítě a je to logické, proto tě nebudu odsuzovat, asi bych udělala to samé. Ale takhle to na něj hodit!!!! Prostě mu řekni, že jsi těhotná (za pár týdnů) a hotovo. Nevím, kolik vám je, ale myslím, že přítel to přijme a budete v pohodě. Jen doufej, že to nikdy nezjistí a ten „známý“ to nepráskne. Je to přeci jen pár týdnů rozdíl, tak to snad projde. Budeš to mít ale těžké tak, jako tak.
Tak přeju hodně štěstí a nedělej „hovadiny“.
Halka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 11:03
Holky, jak jste tu psaly - nemyslím si, že by tu někdo někoho ostře odsuzoval a hrál si na Mirka Dušína v sukni. Myslím, že do téhle diskuse většina z nás může přispět pouze svým názorem a nikoli vlastní zkušeností. A připadá mi, že to tak i je. No a názor máme každá kupodivu jiný, na základě našich životních zkušeností, postojů, hodnot a já nevím čeho všeho.
Svůj názor (a nic jiného) jsem tu už napsala, chci reagovat jen na pár věcí.
1. souhlasím s Halkou - takovéhle divadýlko mě připadá opravdu nedůstojné
2. sice Evulika je mi taky moc líto, ale domnívám se, že v tomto příběhu ona není obětí
3. Pudli - taky si nemyslím, že čest je víc než láska. Ale už v úvodním příspěvku mě zarazila věta, že Evulik byla tak opojená svobodou, když přítel s nímž je už čtyři roky odjel, až se nezávazně vyspala s kamarádem. Mě to jako láska nebeská nepřipadá. S manželem jsme letos 10 let a samozřejmě když odjede a třeba někdo pohlídá děti, taky si připadám skvěle, svobodně, ale právě proto že ho miluju, asi bych to neprojevila takto. Ale nechci být osočována z toho, že si hraju na svatou. Udělala jsem v životě spoustu blbostí; prostě asi jen nemám zrovna k nevěře sklony; nevím. Jen chci říct, že láska k manželovi jako argument proč mu lhát v takovýhle věci se mi tady moc nezdá… .
No, ukončím to opětovným přáním mnoha sil Evulikovi; asi tu není dobré řešení, vždycky někdo bude „bit“, tak ať těch škod a bolestí je co nejmíň!!!!
Katul
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 11:11
Evuliku, tak tvoje rozhodnutí je teda pěkné svinstvo, sory… Tím nechci říct, že tě odsuzuju nebo moralizovat, dělej si co chceš, ale napsat jako konstatování jsem to musela…
Jak píše Halka, děláš z něho úplného vola, když mu dáváš „jakoby“ možnost volby - to, že mu řekneš, že je dítě jeho mu škálu možností volby sakra zúží. Kromě toho mu takhle podáváš jenom, abys ulevila svědomí a hodila část toho břemene na něj sám se tak rozhodne a stane se v jistém smyslu spolutvůrcem toho osudu, přijme tu zodpovědnost . Ty nechceš, aby se sám rozhodl, ty ho chceš do toho rozhodnutí vmanipulovat - a to není totéž. Buď mu teda lži se vším všudy nebo mu řekni pravdu, ale hlavně ho ještě, chudáka, nemanipuluj do pozice, kdy to bude vlastně jeho nápad a ve finále za to bude moct on, protože tys chtěla jít na potrat, ale on to miminko hrozně chtěl. Takže si za to bude moct sám - jak úžasně pohodlné.
Vůbec nesouhlasím s tím, že sis zvolila tu těžší cestu - tohle je naopak lehčí pro tebe. Budeš žít sice s tou lží, ale jak čtu tvé rozhodnutí, tak tě časem asi zas až tak žrát nebude - koneckonců bude to přítelovo rozhodnutí, bude vás mít rád, finančně vás zabezpečí… Kdybys čelila důsledkům svých činů, zůstala bys zřejmě s miminkem sama, s pocitem, že jsi největší mrcha, která tak hrozně ublížila člověku, co i miloval, a ještě by ses musela sakra ohánět, abys dítě uživila, byla bys na všechno sama - a sama by sis za to taky mohla…
Tady nejde o to, že jsi ujela, ale o to, že on bude vychovávat a živit úplně cizí dítě. A to je věc, kterou má prostě právo vědět! Vždyť to není nějaký „opylovač“ nebo věc, která ti dělá zázemí, stroj na peníze nebo co… Měl by to být tvůj životní partner, člověk, kterého miluješ, vážíš si ho (a on tebe). Ale tohle k němu evidentně necítíš, když z něho hodláš udělat takového vola.
Můžu se zeptat, co je to to „štěstí pro tvé dítě“? To jsou prachy, které on přinese do rodinného rozpočtu a které bys jinak neměla, aby mohlo děťátko spokojeně vyrůstat? Nebo to, že bude mít sice „tatínka“ - tedy mužský element v rodině, ale časem se třeba dozví, že jeho matka je lhářka? Myslíš, že si tě za to bude moct vážit? Nebo co?
Ještě píšeš, že je tvou povinností mít pro dítě co nejlepšího otce - tak to už je fakt chladný kalkul 
Já si naopak myslím, že tvou povinností je chovat se tak, aby se za tebe tvoje dítě nikdy nemuselo stydět.
Sory, fakt tě neodsuzuju, jak jsem psala, dělej si, co chceš, koneckonců tě ani neznám 
, ale nějak mi je v celé téhle záležitosti líto tvého přítele - zkus se na to podívat i jeho očima…
Jinak je škoda, žes nenapsala nějaká data - kdy odjel přítel, datum poslední MS, datum úletu s kamarádem, návrat přítele… Nebo „jak se to stalo“, že víš, že je dítě na 100 % kamaráda. Vím, že je to tvoje věc, ale když ti tady lidi radí na 7 stranách a snaží se vypočítat, jestli by náhodou miminko nemohlo být přítele, tak by možná stálo za to to sem hodit… Ale to je vedlejší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 11:19
Nechci soudit. Rozhodla jsi se po svém a jestli to vážně chceš takhle risknout, tak po skončení této dizkuse by bylo lepší, aby jsis změnila nick. (mě přítel leze do pc a myslí si, že o tom nevím) A už se o tom nikdy nikde nezminovala. Protože odhalení by bylo ještě horší, než kdyby jsi řekla pravdu ted, když je miminko v bříšku. Potom ublížíš i jemu, ale jak píšu - nesoudim te a přeji hodně síly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.2.09 11:30
Tak jsem se radši taky odhlásila, protože nevím, kdo všechno to tu čte 
.
Mám zprostředkovanou zkušenost s tímto problémem.
Vím, že můj otec podvedl mou matku a z této nevěry vzniklo dítě. Je to tedy moje nevlastní sestra. Vídám se s ní občas, do jisté doby jsem ani nevěděla, že je mojí sestrou. Jak jsem se to dozvěděla: Moji rodiče občas mívají manželské krize, jednu dobu vcelku drsné a já jsem do nich byla dost zatažena zejména ze strany otce, který si ze mě udělal zpovědnici, stěžoval si, jakej je chudák a že neví co má dělat apod. Já jsem to nesnášela dobře, jednou se ještě ke všemu poněkud opil (jinak to ale není alkoholik ) a v té chvíli došlo právě k tomu, že si ulevil od pocitu viny a svěřil se mi, že mou matku podvedl s tou naší známou a její dcera je tedy moje sestra. Bylo mi zle, jak nikdy v životě, bylo mi líto mé matky a byla jsem na něj neskutečně naštvaná, že mi to řekl. Tím své tajemství hodil i na mě, naprosto bez skrupulí a zatížil mě vcelku hnusným pocitem. Samozřejmě jsem to nikomu neřekla. Ví to tedy jen 3 lidé, ta holka sama to neví. Přitom když se na ni podívám, je mému otci strašně podobná. OVŠEM…do té doby, mě to ani ve snu nenapadlo, přestože svému nevlastnímu otci, který ji vychovává a patrně neví o tom, že není jeho vlastní, není podobná skoro vůbec.
Tolik asi k tomu, že by někdo řešil v budoucnu podobu dítěte.
Chci ti jen říct, že pokud se opravdu rozhodneš mu toto tajit, musíš to tajit přede všemi, nesmíš to říct opravdu nikomu, ani své mámě!!! Myslím, že to je to nejtežší. S tou potratovou habaďůrou…nevím, to bych asi nedělala…
Sama nevím, jak bych se zachovala, tak ti držím palce, aby to dopadlo dobře. Držím ti palce!
- Citovat
- Upravit
19.2.09 11:53
Tak já osobně si manžela vážím natolik, že bych mu pravdu říct musela. Pravda je i to, že lhát neumím, manžel mě zná natolik, že by to musel hned poznat.
Neodsuzuji ale rozhodnutí zakladatelky. Každý tyhle věci cítíme jinak. Každý vidíme správné řešení jinak. Já osobně bych to vyklopila na rovinu. I za cenu toho, že bych ho ztratila. Ale opravdu soudím jen podle sebe. Představa, že se pak každé ráno budím vedle manžela, podívám seč na něja a pomyslím si: dítě není tvoje - to by mě asi zabilo.
Naše malá je teba naprosto neuvěřitelně podobná svýmu tátovi. Neumím si představit, že by byla takhle podobná nějakému kamarádovi (opravdu totiž ze mě nemá absolutně nic. Každý - i cizí člověk - na první pohled pozná, že je po tátovi).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 11:58
Tak já bych nemoralizovala. Evulik se potřebovala rozhodnout a má k tomu samozřejmě svojí hlavu, ale našla tu v odpovědích jistě spoustu inspirace. Každé její rozhodnutí najde jistě svého kritika.
Evuliku, jestli chceš zatloukat (podotýkám, že já bych šla po pár týdnech s pravdou ven), tak to dělej důkladně, nic jiného ti nezbývá. Neříkej to NIKOMU, ani mámě, NIKDY. Jen tím zvýšíš riziko provalení do budoucna.
A jinak se přimlouvám, nechceš sem přece jen připsat jak se vše seběhlo v datech? Holky tu jsou moc šikovné, třeba budeš ještě sama překvapená.
Hodně štěstí, nebudeš to mít jednoduché.
Teredes, věrná čtenářka Emimina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 12:09
Ta já jsem velký srab. Nechtěla bych zůstat sama. Kdybych se rozhodla mu to neříct, udělala bych zmatek v počítání.
Ale nikdy bych mu to neřekla, už kvůli jemu samotnému a pak tomu dítěti. Žila bych si s tím, byl to můj průšvih.
Ovšem problém by nastal v momentě, kdy by došlo k lékařskému problému - nemoc a dědičnost…
Jestli jsi viděla film Operace mé dcery, víš o čem mluvím.
Hodně štěstí v rozhodování…
Škoda, že si člověk v tu chvíli neuvědomuje, že i jednou je dost, viď… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 12:32
všechny chcete čísla, ale když zakladatelka píše, že si je jistá, tak třeeba s přítelem hned po příjezdu neskočila do postele a v tomto případě jsou vám čísla jednoduše na …
Názor mého manžela: říct okamžitě a společně to vyřešit. On by mě(nás) prý „za ty roky“ po společném životě neopustil, ale vědět by to rozhodně chtěl. Prý hlavně kdo je ten kamarád - aby věděl v případě že ho zná, jakou bude mít dítě gen. zátěž, podobu…
Když by se to dověděl po letech - vztah k dítěti by to prý nezměnilo, ale mě jako člověka by za několikanásobnou lež totálně odepsal…
Co je lepší??? No nic… Každý chlap není jako ten můj a rozchod okamžitě reálně hrozí a být odepsaná po x letech nemusí nutně znamenat konec světa - budeš vydělávat, mít jisté životní, pracovní, lidské zkušenosti. Já bych opravdu volila lež s tím že se to nikdy neprovalí a když, tak už budu možná mnohem příznivější situaci, kdy nadávky, urážky, ponížení, rozchod prostě unesu… Jenom bych ještě zvážila eventuální odepsání samotným dítětem, to už je malinko silnější káva a to máma těžko nese, když se k ní dítě otočí zády…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikynka86
19.2.09 12:40
leacenka
muj pritel rekl to same jako Tvuj manzel…
Vztah k diteti by to nemenilo,ale semnou by skoncil
Takze pokud jde zakladatelce o to,mit ted oporu a otce pro sve dite…Volila bych mlceni s nasledkem,ze se to treba provali a potom bude dusnoale tata diteti zustane,pokud na to kouka z teto stranky…
Kde je psano,ze se nerozejdete kvuli uplne jine veci,nez je dite.Milenka z jeho strany,atd atd…
Takze pokud chces otce a to nej pro dite…mlč!
Jeste kdyz uz se to provali…nemusis prece rikat,ze jsi to vedela,ze dite neni jeho…muzes rict,ze jsi ho podvedla,ale nenapadlo Te,ze dite cekas s nekym jinym,atd…
To uz je potom jedno,jestli zalzes znovu,pokud na to mas povahu…
Jinak taky zdilim nazor-pokud mlcet-mlcet jako hrob,nic sem nepsat,smazat ucet,nerict to cely zivot nikomu ani mame!Proste jako by to nebylo!Protoze i mama muze mit nekdy zkrat a muze ji to ujet,je prece taky jen clovek…
Takze toto tajemnstvi si budes muset vzit do hrobu,pokud Ti vyjde…
- Citovat
- Upravit
19.2.09 13:09
No nemyslím, že tohle je věc, na kterou by se měla žena doma muže ptát - respektive by neměla čekat, že odpoví upřímně. Nakonec co by jste odpověděly vy, kdyby se Vás manžel zeptal, jak by jste reagovaly, kdyby se ukázalo, že má někde levobočka?
Mě mi zaprvé začalo hlodat, jestli to náhodou není pravda, zadruhé bych mu asi nechtěla říkat, že v pohodě, protože bych se bála, že si ho pak někde pořídí.
Na tohle by byla asi nejlepší nějaká statistika, kolik mužů vyhodí ženu, když se ukáže, že mu zanáší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 13:28
všechny chcete čísla, ale když zakladatelka píše, že si je jistá, tak třeeba s přítelem hned po příjezdu neskočila do postele a v tomto případě jsou vám čísla jednoduše na … [quote:a095b3fd8c]
No proč by ne, já sama jsem si kolikrát něčím 100pro jistá a ve finále mě překvapí, že se pletu. Když jsem byla v pátém týdnu těhotenství podle menstruace, tak to byl ve skutečnosti týden sedmý, ovuluju během menstruace (potvrzeno 2×). V tomhle případě jde o hodně, je potřeba prověřit všechny možnosti, tak se na to snažím upozornit. Příroda je mocná, jak už tu někde zaznělo…- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.09 13:47
Holky, strašně se tady moralizuje.
Zkuste se alespoň na malinkatý okamžik vžít do té situace, a představit si jak své životní lásce říkáte pravdu do očí.
Sama nevím, jak bych se zachovala.
Evi, držím pěsti. je to tvé rozhodnutí a proto je to nejsprávnější. Nemůžeš se řídít našimi radami, nebo spíš pocity a úvahami o tom co je správné a co se má dělat a co se očekává. Nejsme ve tvé situaci, a nemůže vědět, jak bychom se zachovaly.
Nemyslím si, že na to budeš celý život myslet a že tě to bude celý život pronásledovat. Budeš to vědět, ale nebude to nejdůležitější věc v životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Kouření beznikotinových ecigaret
- 13.07.26
- Anonymní
Výtok z prsu
- 11.07.26
- Anonymní
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
