Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj maminky a těhulky…ani nemám žádný dotaz..jen se potřebuju vypovídat a asi slyšet..přečíst,jestli je na tom někdo z vás taky tak..a má stejné pocity a obtíže…Jsem ve 36 plus 0..a už chci konec.. a zároveň se toho konce-porodu bojím,a to čím dál víc..jak se to blíží…bojim se,abych moji malou přivedla na svět v pořádku,zdravou,bojim se i bolesti,pak se bojim toho,co bude..depky po porodu,nedej bože laktačky..říkám si,jak ten zápřah a tu obrovskou životní změnu zvládnu???
…ach jo…přibrala jsem taky během těhu 15kg..a to ještě nejsem na konci..jsem funící,těžká,oteklá a bolavá velryba
prohlížela jsem si fotky z dřívějších dob a uplně z toho bulim…nohy mě bolí-plosky,mám je těžké,mám pocit,že mě nemůžou unést…sotva jsem dnes dolezla na kontrolu na hematologii
a pak domů…nažrala jsem se melounu a lehla..jak prasnice…je mi furt vedro a bolí mě záda..byla jsem i na opichách,je to lepší,ale občas se mi to vrátí…chodím jak kachna..kývám se ze strany na stranu..káč káč…a jdu rychlostí šneka po mrtvici
byla jsm zvyklá být aktivní-dvě práce,cvíčo-fitko,spinning..bože,vždyť já totálně ztratila kondičku!!!Vždyť já ani ten porod neudýchám a pak kde vezmu sílu se postarat o dítě??
..a to jsem v těhu vysloveně jen neležela,rekonstruovali jsme byt,tak se hodně pracovalo,uklízelo..cvičit jsem tedy nemohla,pže jsem měla tvrdnutí a magnézko,ale jen ležet jsem nemusela..jen odpočívat,klidový režim..moc jsem ani nedodržovala…no,mě teď dělá problém i vylézt schody do prvního patra.Přítel dnes jel s přáteli z práce na výlet na kolech a koupat se do bazenu a já se doma užíráááám
Jsem už 2,5 měsíce doma(nepočítám,že jsem občas jela do práce na 3hoďky) a člověku z toho hrabe…když byly úklidy a co dělat a ještě jsem mohla,tak to šlo..ale teď..byt hotový,výbavička komplet nachystaná a mě nic pořádně nebaví..chvíli čtu,nebo šiju,chvíli čučim na Tv..přepínám..pak usnu..vzbudim se,najim…bla bla..je to dlouhý den a přítel ráno v šest odjede a večer v sedm,osm se teprve vrací..venku toho už právě moc nenachodim,nákupy už mě neba a všechno tak nějak mám a peníze už moc ne
,kamarádky mají taky svoje životy..prostě
Omlouvám se za tak dlouhou slohovku…ale potřebovala jsem to ze sebe dostat…
Lesí, vydrž! Taky jsem byla dlouho před porodem doma, dalo by se u nás jíst i ze záchodový mísy, jak jsem furt šůrovala…všude jsem měla naklizeno, pekla jsem jak šílenec, neustále rovnala hadříky pro mrně. Bolelo mě všecko a těšila jsem se, až bude malej venku. A taky jsem se šíííleně bála, jako ty. Nemá cenu ti dávat chytré rady, prostě vydrž! Najednou budeš mít miminko a na všechnu tu „nudu“ zapomeneš! Držím moc palce, aby všechno bylo v pořádku a mimi ok. A že jsi přibrala 15 kg? Neboj, kojením je máš za 3 měsíce dole ![]()
Eva B. píše:
Lesí, vydrž! Taky jsem byla dlouho před porodem doma, dalo by se u nás jíst i ze záchodový mísy, jak jsem furt šůrovala…všude jsem měla naklizeno, pekla jsem jak šílenec, neustále rovnala hadříky pro mrně. Bolelo mě všecko a těšila jsem se, až bude malej venku. A taky jsem se šíííleně bála, jako ty. Nemá cenu ti dávat chytré rady, prostě vydrž! Najednou budeš mít miminko a na všechnu tu „nudu“ zapomeneš! Držím moc palce, aby všechno bylo v pořádku a mimi ok. A že jsi přibrala 15 kg? Neboj, kojením je máš za 3 měsíce dole
děkuji,Evi
nikdy bych si nemyslela,že ten konec bude takový…můj původní plán byl chodit do práce do konce června!!!S termínem 13.července..jsem naivka
ty jsi měla alespoň pořádně naklizeno..ale já už větší úkony-např vytření baráku,vyluxování normálně nezvládám..nemůžu se pak narovnat a hned mě berou křeče do bříška a tvrdnu..chjo..takže jen menší úkony a toto je na přítelovi…minulý týden jsem pekla 2 moučníky a byla z toho i celý druhý den bolavá jak po fitku
![]()
Lesí přesně takové depky jsem měla taky. Šla jsem na mateřskou až ten nejzašší možný termín, tedy 6 týdnů před termínem porodu a i tak jsem byla hotová. Doma nuda, byl lede na únor - venku zima a hnusně, nedalo se nikam jít. Doma vše hotové, tak jsem seděla u netu, ale ani to mě nebavilo, DVDčka mě taky nebavily, v TV další ho… a už jsem se modlila, aby byl prďolka venku.................teď? Lítám neustále kolem něj, vyžaduje hodně pozornosti, má dny, kdy si dokáže vyhrát sám, brumlat si třeba i hodinu v kuse, ale třeba dnes nevydržel sám ani půl minuty, musela jsem se mu neustále věnovat
věř mi, že tě to přejde. Já ty první dny po porodu byla tak vycuclá, že kdykoli malej přes den usnul, spala jsem taky a byla jsem na sebe pyšná, že jsem alespoň dokázala naskládat nádobí do myčky a pak ho vyndat
![]()
Ahoj, nejsi sama
. Taky už toho mám na jednu stranu dost, a na druhou stranu se bojím porodu a jak to budu zvládat.. Holt musíme vydržet, nějak bude ![]()
Lesí jsem dneska úplně stejně jako ty a já mám zase docela šílenou obavu z toho, aby se mimi narodilo v pořádku, zdravé, bez znamínek a tak vůbec. Jsem rozená v raku a jsem dost šílená, pořád se něčeho obávám.
Pájinka25 píše:
Lesí přesně takové depky jsem měla taky. Šla jsem na mateřskou až ten nejzašší možný termín, tedy 6 týdnů před termínem porodu a i tak jsem byla hotová. Doma nuda, byl lede na únor - venku zima a hnusně, nedalo se nikam jít. Doma vše hotové, tak jsem seděla u netu, ale ani to mě nebavilo, DVDčka mě taky nebavily, v TV další ho… a už jsem se modlila, aby byl prďolka venku.................teď? Lítám neustále kolem něj, vyžaduje hodně pozornosti, má dny, kdy si dokáže vyhrát sám, brumlat si třeba i hodinu v kuse, ale třeba dnes nevydržel sám ani půl minuty, musela jsem se mu neustále věnovatvěř mi, že tě to přejde. Já ty první dny po porodu byla tak vycuclá, že kdykoli malej přes den usnul, spala jsem taky a byla jsem na sebe pyšná, že jsem alespoň dokázala naskládat nádobí do myčky a pak ho vyndat
![]()
A toho se právě taky bojím,že to pak nezvládnu..ten nápor najednou..chjo..takže to je pro mě bezvýchodná situace-s nadsázkou-tam zůstat nemůže,pže to už nedávám a ven jít nemůže,pže to nedám..
![]()
Klárka82 píše:
Ahoj, nejsi sama. Taky už toho mám na jednu stranu dost, a na druhou stranu se bojím porodu a jak to budu zvládat.. Holt musíme vydržet, nějak bude
Klárko,ty to máš za pár..závidím ti…a jsem ráda,že nejsem sama…
paranoya píše:
Lesí jsem dneska úplně stejně jako ty a já mám zase docela šílenou obavu z toho, aby se mimi narodilo v pořádku, zdravé, bez znamínek a tak vůbec. Jsem rozená v raku a jsem dost šílená, pořád se něčeho obávám.
Já jsem taky právě račice!!!
A taky se ..vlastně celý život…furt něčeho obávám…vždy se zas uklidním,věci třeba dopadnou dobře a já si zase najdu něco jiného,čeho se obávám…tak to bylo celé těhotenství..a bude to tak dál
A kdy jsi rozená?Já 21.července..
Lesí píše:Pájinka25 píše:A toho se právě taky bojím,že to pak nezvládnu..ten nápor najednou..chjo..takže to je pro mě bezvýchodná situace-s nadsázkou-tam zůstat nemůže,pže to už nedávám a ven jít nemůže,pže to nedám..
Lesí přesně takové depky jsem měla taky. Šla jsem na mateřskou až ten nejzašší možný termín, tedy 6 týdnů před termínem porodu a i tak jsem byla hotová. Doma nuda, byl lede na únor - venku zima a hnusně, nedalo se nikam jít. Doma vše hotové, tak jsem seděla u netu, ale ani to mě nebavilo, DVDčka mě taky nebavily, v TV další ho… a už jsem se modlila, aby byl prďolka venku.................teď? Lítám neustále kolem něj, vyžaduje hodně pozornosti, má dny, kdy si dokáže vyhrát sám, brumlat si třeba i hodinu v kuse, ale třeba dnes nevydržel sám ani půl minuty, musela jsem se mu neustále věnovatvěř mi, že tě to přejde. Já ty první dny po porodu byla tak vycuclá, že kdykoli malej přes den usnul, spala jsem taky a byla jsem na sebe pyšná, že jsem alespoň dokázala naskládat nádobí do myčky a pak ho vyndat
![]()
![]()
![]()
neboj zvládneš
taky jsem se bála, v porodnici jsem toho dost nabrečela, jelikož jsem byla po císaři a 3 noci neměla malého u sebe, nosili mi ho jen na kojení a já jak byla vydepkařená, tak jsem byla ráda, že ho tam nemám
že mám klid a můžu odpočívat. Když jsem ho tam měla, tak jsem se modlila, aby sestry přišly co nejdřív a odnesly. A říkala jsem si, že to doma nezvládnu, že jsem příšerná máma, že ho nemám ráda a tak
a doma se to otočilo o 180 stupňů. Teď když si to vybavím zpětně, tak se za ty myšlenky strašně stydím, jak mě mohlo napadnout, že ho nemám ráda. Malého miluju a dýchala bych za něj, dělám co mu na očích vidím. Uvídš, že až ten uzlíček budeš mít, tak depky zmizí. Držím palce, ať ti vše dopadne dobře - hlavně porod ![]()
Pájinka25 píše:Lesí píše:neboj zvládnešPájinka25 píše:A toho se právě taky bojím,že to pak nezvládnu..ten nápor najednou..chjo..takže to je pro mě bezvýchodná situace-s nadsázkou-tam zůstat nemůže,pže to už nedávám a ven jít nemůže,pže to nedám..
Lesí přesně takové depky jsem měla taky. Šla jsem na mateřskou až ten nejzašší možný termín, tedy 6 týdnů před termínem porodu a i tak jsem byla hotová. Doma nuda, byl lede na únor - venku zima a hnusně, nedalo se nikam jít. Doma vše hotové, tak jsem seděla u netu, ale ani to mě nebavilo, DVDčka mě taky nebavily, v TV další ho… a už jsem se modlila, aby byl prďolka venku.................teď? Lítám neustále kolem něj, vyžaduje hodně pozornosti, má dny, kdy si dokáže vyhrát sám, brumlat si třeba i hodinu v kuse, ale třeba dnes nevydržel sám ani půl minuty, musela jsem se mu neustále věnovatvěř mi, že tě to přejde. Já ty první dny po porodu byla tak vycuclá, že kdykoli malej přes den usnul, spala jsem taky a byla jsem na sebe pyšná, že jsem alespoň dokázala naskládat nádobí do myčky a pak ho vyndat
![]()
![]()
![]()
taky jsem se bála, v porodnici jsem toho dost nabrečela, jelikož jsem byla po císaři a 3 noci neměla malého u sebe, nosili mi ho jen na kojení a já jak byla vydepkařená, tak jsem byla ráda, že ho tam nemám
že mám klid a můžu odpočívat. Když jsem ho tam měla, tak jsem se modlila, aby sestry přišly co nejdřív a odnesly. A říkala jsem si, že to doma nezvládnu, že jsem příšerná máma, že ho nemám ráda a tak
a doma se to otočilo o 180 stupňů. Teď když si to vybavím zpětně, tak se za ty myšlenky strašně stydím, jak mě mohlo napadnout, že ho nemám ráda. Malého miluju a dýchala bych za něj, dělám co mu na očích vidím. Uvídš, že až ten uzlíček budeš mít, tak depky zmizí. Držím palce, ať ti vše dopadne dobře - hlavně porod
jéé..to mě krásně uklidnilo,žes to takhle cítila v porodce a pak to přešlo..Ty hormony,ty dělají věci..je to nápor na psychiku…nejhorší je,že člověk fakt vůbec neví,do čeho jde,jaké to bude..je to jedna velká neznámá…a děkuju!! ![]()
Lesí jsem 37týden a cítím uplně to samé… jen jsem doma od nového roku - takže si dovedeš představit jak je to pro mě dlouhé… a o tom že už se jako ženská necítím…tak o tom ani nemluvím… a to jsem přibrala ,,jen 10 kilo,, ale jde o ten pocit… uplně tě chápu a občas taky z toho magořím, ale na druhou stranu čím víc se to blíží snažím se myslet na to jaké to bude až tady s námi malinká bude.
Takže nejsi v tom sama, neboj… nejsme přece žádné béčka aby jsme to nezvládly ![]()
Lesí, to je normálne, veď aj ty to už máš za pár
Ja som do poslednej chvíle chodila do práce, myslela som, že doma sa zbláznim. Keby to šlo, tak tam snáď chodím i do porodu
A je možné, že ti za bruškom bude i smutno ![]()
Nebudem ti klamať, bude to ťafka, keď sa ti miminko narodí. Možno budeš cítiť chvíľu beznadej a ľútosť, všetky sme si tým prešli, ale to pominie a bude dobre. Materstvo je sakra ťažké, ale nesktočne nádherné ![]()
Lesí píše:
A máš moc hezkého chlapečka
Děkuju
. Hlavně ze začátku nepropadej panice, že nejsi dokonalá a vše nejde podle plánu… Ty poporodní depky jsou síla, hormony pracujou. Říkej si - bude líp, bude líp, miluju svoje mimi, miluju svoje mimi… a bude líp ![]()