Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lalelale díky moc za nápad to by mohlo vyjít 🙂 s tim, že to může být horší než lepší nakonec jsem taky počítala, ale aspoň to budu vědět. ![]()
@Wickyy píše:
No co jsem tak koukala tak v rodném listě napsaný není. A to abych vznikla na diskotéce si taky nemyslím. Protože vím od babičky, že v té době s někým chodila. Jako dost mě to trápí, že neznám druhého rodice, ale když na to s mamkou přijde řeč tak reaguje velice naštvaně až agresivně.
@_.Emilyy mamce jsem o svých pocitech samozřejmě říkala, ale přijde mi, že to nebere asi zase tak vážně a na druhou stranu ji tím nechci otravovat když vidím že je jí to nepříjemné když se o něm chci bavit
jinak tvoje dcera máš štěstí, že má tatínka kterého zajímá 🙂
Jinak musím říct, že jsem si nikdy moc nemyslela, že by mě to nějak ovlivňovalo, že jsem žila jen s mamkou která ani neměla přítele nikdy, ale jak jsem straší, zjistuju, že to na mě zanechalo o stopy docela 😀
Asi musel mamce něčím hodně ublížit když zanevrela úplně na chlapy. Očividně ti chyběl mužský vzor. Nepřemýšlela si třeba nad pomoci psychologa? Mohl by ti pomoc se z toho vypovidat a mohlo by ti to pomoci ve vztahu k mužům. I kdyby si tátu našla tak pochybuju, že by se to jen tak jako mávnutím kouzelného proutku změnilo.
Třeba to sama neví. Můžeš se jí napřímo zeptat. Kamarádka se po letech dozvěděla, že její otec byl v ČR na dovolené a že její máma nezná ani jeho příjmení. Pokud ví, mohlo by ji to trochu urazit a postouchnout k tomu říct pravdu. Osobně bych na mámu hodně zatlačila, ale počítej s tím, že pravda nemusí být úplně fajn.