Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Nechtěla bych ti přát to zažít z pozice dítěte.
Vím, že to myslíš dobře, rozdíl je v tom, že oni to nemyslí upřímně a to je alfa a omega celé té věci.
Prostě tak to někdy je…
Zní to strašně, ale když umřela ma babička před pár lety a nedávno děda, tak jsem sice byla na pohřbu, ale vůbec nic to se mnou neudělalo…
Co já si je pamatuju, vse byl problém a jen sliby, pak výčitky, osočování mé mamky, že nám zakazuje tam jezdit…. nikdy nám nezakázala za nimi jezdit, mnohokrát jsem jim do telefonu později řekla, že tam jezdit nechci, protože s nimi nemám vybudovaný žádný vztah a pro mě to opravdu teoreticky, ale i prakticky byli lidé, kteří o mě nestáli a pokud, tak jen když z toho měli prospěch…zní to hrozně, ale byli pro mě víc cizí, než sousedka.
@Anonymní píše: Více
Kontakt, kdy ty skáčeš kolem prarodičů s kávou a do toho jim předvádíš děti, není zrovna budování vztahů prarodičů s vnoučaty.
Předpokládám, že když jsi jim navrhla setkání na hřišti, odmítli.
@PaníBovaryová píše: Více
Takže mám dělat co? Říct jim buď si s nimi budete placat bábovky nebo nejezděte?
@Anonymní píše: Více
Ne. Dál buď hodná, skákej kolem prarodičů, snaž se jim vyhovět a udržuj tu hru, že mají zájem, ale je jim bráněno. ![]()
Pak bys mohla rovnou naskočit na péči o důchodce, vození nákupů a k lékaři. Prarodiče jsou zvyklí na servis, tak do něj šikovně vpluješ.
Máš pocit, že jsem ti radila nějaká ultimáta? A ještě tak blbá - změníte se, nebo nejezděte? Copak se dospělí lidé mění?
@PaníBovaryová píše: Více
Nemám být moc hodná, ale zároveň nemám dávat ultimáta – tak co je podle tebe ta střední cesta?
@Anonymní píše: Více
moc ti nerozumím… Copak je jenom poslušnost nebo válka, a nic mezi tím?
Nemůžeš jim říct, že tento týden se ti káva nehodí? Nebo že jsi ochotná jít jenom na hřiště/k nim/ kam ti vyhovuje?
Možná by bylo dobré si uvědomit, že spousta rodičů nebyla odvařená z toho, že jsou rodiči a natož teď prarodiči. Dřív to tak prostě bylo, že lidé zakládali rodiny poměrně mladí a nic moc si z toho života mimo děti neužili a teď to někteří dohánějí ( spousta babiček je tak zaneprázdněných svými zájmy, že na vnoučata nemají čas). Kamarádka si taky stěžovala na tchýni, že hlídala jen jednou a pak už omezila styky… Ani se nedivím, když mi ukázala ten několika stránkový manuál k dítěti, který tchýně obdržela. Často se dětem nevěnují ani vlastní tatínci, ale po prarodičích se to vyžaduje…a jak už tu zaznělo mockrát - ono to dost často neodpadne kvůli ne/komunikaci…
@PaníBovaryová píše: Více
To, co popisuješ, by bylo ideální
Ale u nás je problém spíš v tom, že bez mojí iniciativy by ten kontakt s dětmi skoro nebyl žádný.
@Magical-eyes píše: Více
No ale tohle není náš případ. Žádný,,manuál " jsem jim nedávala.
@Anonymní píše: Více
V pořádku. Je to lepší, než udržovat vztah, který stojí na přetvářce a tvém servisu vykoupené tvým vyčerpáním. ![]()
@PaníBovaryová píše: Více
Já asi trochu nerozumím, co konkrétně bys teda dělala ty.
Nechci to udržovat za cenu vyčerpání, ale zároveň to nechci úplně utnout. Jak by podle tebe vypadala ta reálná cesta mezi tím?
@Anonymní píše: Více
Pořád jsi nepochopila, ze to nejsi ty, kdo neco utina. Vztah je prace obou stran. Pokud ze strany prarodicu neni zadna snaha - jsou to oni, kdo vztah utl, logicky.
Co bych delala ja? Nic. Protoze davno nepestuji jednostranne vztahy. To je cesta k vyhoreni.
@PaníBovaryová píše: Více
Možná se neshodneme na tom, co je možny. Já to nechci vidět tak černobíle.
@Anonymní píše: Více
Tak udrzuj Potemkinovu vesnici vztahu prarodicu s vnoucaty na kavickach a doufej, ze se jejich vztah nejak stane.
Ale budes unavena a frustrovaná.
Možná jo, protože chci aby aspoň nějaký kontakt byl.