Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dnes jsem četla článek o tragickém úmrtí malé holčičky v Praze, které se odehrálo před čtyřmi dny… Úplně mě mrazí z představy, že rodič, které své dítě bezmezně miluje, svou ratolest náhle jak blesk z čistého nebe ztratí…
Nevím proč, ale úplně mě to dnes donutilo si sednout a zamyslet se nad tím, jak je vše najednou pomíjivé, stačí cokoliv…např. telefonát, který Vás zdrží…a pak najednou…
Obdivuji lidi, kteří se i po takové tragédii dokáží zvednout, a ač událostmi ovlivněny, jsou schopní pokračovat, žít dál.. Jak? To mě vlastně fascinuje, jak to dokáží…?
V tomhle případu mě nutí myslet i na babičku dívenky… Jak jí se teď bude žít? Co se v paní odehrává? Musí to být neuvěřitelně trýznivý pocit viny a beznaděje…
Ani nevím proč to píšu, vlastně snad ani neočekávám reakci…jen jsem to prostě chtěla napsat a poslat dál…
@Spagata před časem jsem zavinila úraz tehdy půlročního syna, úraz mohl být tragický což mi dali najevo všichni doktoři, naštěstí nebyl, dodnes jsem o tom s nikým nemluvila a asi hned tak nebudu, jako mámu mě to položilo a zlomilo, nevím co bych dělala…
Ano je to silene a myslim, ze to muze znicit celou rodinu.. Uz navzdy tam bude ta vycitka.. tvoje mama muze za smrt naseho ditete.. a s tim se spatne zije. ![]()
Je to strašná tragédie..Když jsem to četla, úplně mě bolelo srdce…Myslím, že si tu bolest nikdo nedokáže ani představit, musí to být příšerné pro celou rodinu..
@Lolllo píše:
Ano je to silene a myslim, ze to muze znicit celou rodinu.. Uz navzdy tam bude ta vycitka.. tvoje mama muze za smrt naseho ditete.. a s tim se spatne zije.
Přesně..Strašná situace..
![]()
Pamatuju si na příběh z mého vzdáleného okolí.
Tatínek malýho prcka přišel domů z práce a jako vždycky si s ním hrál a vyhazoval ho do vzduchu, malýmu bylo asi půl roku, chlapeček mu prostě vypadl a na následky pak umřel. Maminka byla u toho. Bylo to šílený, neustáli to tehdy, nedokázal si odpustit ani on ani ona jemu, nevím jak to dopadlo nakonec, vím jen že šli od sebe. Je to už hrozně dlouho a nemůžu na to přestat myslet…Neumím si představit co se v té rodině musí odehrávat…Tohle nepřeju nikomu na světě…
Nemyslíš tu dvouletou holčičku na odrážedle?
http://www.blesk.cz/…razedle.html
Z toho jsem taky úplně mimo.
Syn má taky dva roky, a jezdí na tom stejném (enduro), jako většina dětí. Přesně jsem říkala, jak je život pomíjivý. Jeden den tu jsi, a druhý den během vteřiny už ne. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale co máme syna, myslím na to každý den - každého dne si vážit, že tu je, a dělám nám radost, sluníčko naše. I když zlobí. ![]()
Jak se to dá přežít, nevím. Všude, kam se podívám, syna vidím, jsem s ním prakticky každý den od jeho narození. Když jdu sama nakoupit, a slyším letadlo, mám potřebu mu ho ukázat, jako ho ukazujeme, když jdeme spolu. Neumím si představit, že by to jednoho dne všechno skončilo. ![]()
Snad jen další děti jsou motorem do života. Všichni se prosím opatrujte, a nic nepodceňujte. ![]()
Ona takováhle událost musí ovlivnit všechny zúčastněné, svým způsobem mě to nutí zamyslet se i nad tím řidičem… Ač má na tom všem nějakou vinu, musí to s ním zamávat. Žít s cejchem vraha malého dítěte…
Ahoj, taky mě to hrozně bere a zamýšlím se nad tím. Já jsem prožila ztrátu dítěte kterou jsem nezavinila, dcerka byla nemocná, ještě miminko. Neumím si vůbec představit že bych něco zavinila. Stačilo mi dva bouchance do hlavy u mojí druhé dcery. Ale to se stane skoro každému a většinou bez následků.
Je mi těch lidí strašně líto. Budou už jenom přežívat podle mého názoru.
Do p.dele, ža já tohle vždycky musím číst
Mám 3letou holčičku a čekáme další a já z toho pak mám noční můry
Nedokážu si to vůbec představit, musí to být šílený jak pro rodinu, tak i pro toho řidiče
![]()
Kousek od toho mista jsme se bydleli, takze jsme tam dost casto chodili.. a presne tohle jsme resili, kdyz jsem to cetla.
Jak si tohle dokazat odpustit. I kdyz za to nikdo treba nemohl, je to silene.. ![]()
EDIT: jinak uz zase bulim
![]()
Příspěvek upraven 18.10.13 v 11:11
@Dice píše:
Pamatuju si na příběh z mého vzdáleného okolí.
Tatínek malýho prcka přišel domů z práce a jako vždycky si s ním hrál a vyhazoval ho do vzduchu, malýmu bylo asi půl roku, chlapeček mu prostě vypadl a na následky pak umřel. Maminka byla u toho. Bylo to šílený, neustáli to tehdy, nedokázal si odpustit ani on ani ona jemu, nevím jak to dopadlo nakonec, vím jen že šli od sebe. Je to už hrozně dlouho a nemůžu na to přestat myslet…Neumím si představit co se v té rodině musí odehrávat…Tohle nepřeju nikomu na světě…
Hrozné..
U nás se stalo něco podobného..Teda v jedné vesnici poblíž našeho města..
Miminko(měl tehdy myslím něco přes měsíc),pořád plakal, nikdo nevěděl proč..Otec byl už naštvaný, jak synka držel hodil ho na postel, jenže zrovna doprostřed, kde dřevěná příčka rozdělovala postele..Mimčo bylo na místě mrtvé..Otec si to v životě neodpustil, přiznal, že to byl zkrat, svoje dítě miloval, nikdy by mu neublížil..Stal se z něj alkoholik a matka dítěte skončila v blázinci..
Taky mě to dostalo… Ale je to jeden z důvodů, proč kluky s odrážedlem a kolem neberu nikam „na cestování“… Prostě buď se jde jen na kolo/odrážedlo, nebo někam musíme jít a jdou bez… V tomhle jsem asi „divná“, možná za to může i to, že do staršího tří let jsme bydleli víceméně v centru Brna, nevím…
Ale přesně z něčeho takovýho jsem měla a mám hrůzu…
@Anielka to neodpustíš ani sama sobe natoz někomu jinemu, tisic lidi ti muze rikat ze to byla nehoda a ze nehody se stavaji ale nikdy si to neprestanes vycitat