Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trápení - snažení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
nelka123
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.10.12 20:05
Ahojda tak to ja jsem na tom podobne sice se tak dlouho nesnazime ale uz me to taky leze na mozek! Kdyz vydim kolem sebe ty tehule nebo maminky s kocarkama tak me je smutno! 
a kdyz prijde ms tak to orvu! Moje dr.nas posila do caru ale chlapoj se tam este nechce!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.12 21:10
Zvládala jsem to hodně těžce, zuřila jsem, brečela jsem doma do polštáře, hroutila jsem se - i v péči psychologů jsem byla! když jsem potkávala ženský s pupkama, tak jsem těžce záviděla, i když jsem jim to přála! když mi kamarádky, známí, kolegové, rodina…hlásili těhotenství a narození dětí…drtilo mě to! ale necítila jsem zášť…nebyla jsem zapšklá - milovala jsem všechny děti mých kamarádek! přesto mě to vždycky sráželo na kolena! nejvíc mě asi dostalo, když nejlepší kámoška čekala 4. dítě…zatímco já se celou tu dobu jen snažila otěhotnět a když jsem viděla i holku, který jsem coby 12ti letá vyměňovala plíny a krmila jí sunarem, jak tlačí kočár - tak jsem si říkala, že vysněná rodina o 3 dětech mi prostě nehrozí! 
je to hrozně těžký a kdo nezažil, tak nepochopí! a tak, když mě někdo teď potká s těma třema mrňousama, tak by určitě neřek, že jsem bejvalá snažilka 
nevzdávej to, bojuj, breč, křič, neboj se s tím někomu svěřit a klidně i odborníkům…ale bojuj! stojí to za to!! 
držim palce!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.12 22:26
@nelka123 ahoj nelko, moc vam snazilkam fandim… jsem na opacnem konci snazeni. Mame doma 8mesicni mimi a nyni jsem ve 3. mesici tehu. Protoze vim, ze je to pro vas utrpeni koukat na nas, co vozime kocarky, rostou nam briska… tak nevim, jak se mam zachovat k vam, ktere trpite.Mam kolem sebe kamaradky, ktere taky nemohou otehotnet a nevim, jak jim mam sdelit, ze ja cekam mimi opet. Nevim, zda jim to rikat, nebo cekat, az se to od nekoho dozvi, nebo si toho samy vsimnou… radeji uz je ani nezvu k nam, protoze se bojim konverzace. Nechci je privadet do depresi pohledem na nasi berusku. Kdybych nemohla mit deti ja, tak vim, ze by me to taky moooc mrzelo. Drzim ti pesti, at se brzy podari!
Příspěvek upraven 12.11.12 v 17:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.12 22:35
@AAA02 píše:
@nelka123 ahoj nelko, moc vam snazilkam fandim… jsem na opacnem konci snazeni. Mame doma 8mesicni mimi a nyni jsem ve 3. mesici tehu. Protoze vim, ze je to pro vas utrpeni koukat na nas, co vozime kocarky, rostou nam briska… tak nevim, jak se mam zachovat k vam, ktere trpite.Mam kolem sebe kamaradky, ktere taky nemohou otehotnet a nevim, jak jim mam sdelit, ze ja cekam mimi opet. Nevim, zda jim to rikat, nebo cekat, az se to od nekoho dozvi, nebo si toho samy vsimnou… radeji uz je ani nezvu k nam, protoze se bojim konverzace. Nechci je privadet do depresi pohledem na nasi berusku. Kdybych nemohla mit deti ja, tak vim, ze by me to taky moooc mrzelo. Drzim ti pesti, at se brzy podari!
nevim jak ostatní, ale mě nevadily už ty narozený děti…hůř jsem snášela to oznámení o těhotenství a to rostoucí bříško! ale rozhodně jsem to vždycky chtěla vědět - tak za mě určitě říct co nejdřív! dost mě pomáhalo, když mi kamarádka na rovinu řekla, to cos tu napsala…že bys to dotyčné tak přála a proto se bojíš jí to oznámit. obrečela jsem to, ale vážila jsem si takový kamarádky a její děti vždy měla ráda! jo a mě ty děti kamarádek vždycky horzně dodávaly energii! strašně ráda jsem přebalovala, krmila, hrála si s nima a ulehčovala mamině, jak to šlo! byla jsem ráda, když mi s důvěrou ty kamarádky nechávaly mimčo pochovat a tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nelka123
26.10.12 04:31
Děkuju holky, jáv ím, že v tom nejse sama, že nás je spousty, které se takhle trápí:( moje nejvetší přání by bylo, aby už tohle skončilo pro všechny znás:) já to nechci vzdávat, ale je to čím dál tím víc težší. My už jsme v Car byli máme za sebou 2 IVF a 2 IuI. V Lednu jdeme zase na IUI pak poslední naše šannce:( tak konečně snad se dočkáme:) 
- Citovat
- Upravit
26.10.12 09:22
Ahoj holky, ahoj zakladatelko, já jsem taktéž snažilka už 3 roky a bohužel prožívám to samé, s tím rozdílem, že už u 1.DC nebrečím, ale manžel na mě nesmí ani šáhnout a jakákoliv věta mě děsně vytáčí, začínám být zlá a přitom vím, že taková nechci být. Jsem měsíc po laparo a v pondělí mi měla přijít MS, přišla mrcha už včera večer, takže se moje naděje opět rozplynuly a mě už došly síly věřit a bojovat, kašlu na to, radši už nikam nechodím, abych ty těhule neviděla, nebo abych se o nějakých nových nedozvídala. Dostala mě kolegyně z práce, je jí 38má už dva velké kluky a přišla s tím, že je těhu, donesla kartu, já jsem nebyla schopná jí popřát, tak jsem jen ze slušnosti prohodila něco ve smyslu, že ať je hlavně mimi zdravé no a 14 dní na to, co nám to oznámila, tak potratila, tak jsem se cítila hrozně, že třeba je to tím, že jsem jí to tak hrozně záviděla…Nebo moje ségra, když měla měsíc po svatbě a 2 měsíce se snažili, tak mi donesla test //,no to mě málem kleplo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nelka123
26.10.12 11:31
Také jsem poslední dobou dost náladová a protivná a odnáši to přítel, který si to vůbec ale opravdu vůbec nezasloží:/ to mě pak hrozně mrzí, že jsem taková, ale on neví jak já se cítím špatně. Vím, že jeho to taky hrozně moc trápí, ale on je ten kdo mi dává tu nejbětší naději na úspěch:) on pořád věří a ví, že my se dočkáme.. je to super chlap a žádného jiného bych nechtěla..
Jina já to opravdu moc přeju, ale i zavidím:( moje setra také otěhotněla hned druhý měsíc snažení, když mi to řekla cítila jsem radost a zaroven smutek:/ melé budou už dva roky a my pořád nic:((((((
- Citovat
- Upravit
26.10.12 17:55
@nelka123 píše:
Také jsem poslední dobou dost náladová a protivná a odnáši to přítel, který si to vůbec ale opravdu vůbec nezasloží:/ to mě pak hrozně mrzí, že jsem taková, ale on neví jak já se cítím špatně. Vím, že jeho to taky hrozně moc trápí, ale on je ten kdo mi dává tu nejbětší naději na úspěch:) on pořád věří a ví, že my se dočkáme.. je to super chlap a žádného jiného bych nechtěla..
Jina já to opravdu moc přeju, ale i zavidím:( moje setra také otěhotněla hned druhý měsíc snažení, když mi to řekla cítila jsem radost a zaroven smutek:/ melé budou už dva roky a my pořád nic:((((((
Moje kamarádka se svým přítelem(shodou okolností je to můj bývalý přítel, ale to bylo jen tak nezávazně) se začali snažit ve stejnou dobu jako já s manželem. No a teď malej bude mít 2 roky a čekají každým týdnem holčičku. Spousta dalších kamarádek a známých neustále rodí, čeká, chová a mě je z toho do breku, začínám zjišťovat, že se ze mě stává hnusná, závistivá a zapšklá ženská a přestávám to zvládat, jenže nevím, co s tím mám dělat, ta bezmoc je hrozná a to mě štve nejvíc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nelka123
26.10.12 18:42
Chápu tě moc dobře a myslím si že nejsem jediná:( máme to opravdu trápení, kéž bychom se už dočkali a my byly spokojené a stastné:)
- Citovat
- Upravit
26.10.12 19:11
Ahoj holky..ráda bych vás snažilky nějak podpořila, ale moc nevím jak, protože sama jsem snažilka, sice jen krátce po revizi, ale i tak mě to trápí. A řeči typu „ono to přijde“, „nemysli na to a bude“ apod. mě vážně už nebaví, už jsou nicneříkající a neuklidňují. Tuto ms jsem taky ořvala, protože se se mnou děly věci, že jsem si říkala, že to už budou příznaky, prdlajs leda silný premenstruační příznaky..sakryš. Měla jsem problém se zvýšeným prolaktinem, dal mi prášky těmi se to snížilo, ale obávám se že pak zase stouplo..a s tím otěhotnět nejde, takže mám obavy, že je to ještě na dlouho 
..achjo, nebaví mě přecházet z měsíce do měsíce, počítat dny do ovulace a dny po ovu..máme to všechny tak individuální, že v podstatě žádné návody nejsou, jen čekat a doufat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nelka123
27.10.12 08:52
Ono okolí to myslí dobře, když ti to říkaj, ale oni nevedíjaky to je, když jim se to podařilo takřka hned.. kdo tohle nezažil nevím čím si procházíme:( je to strašne deprimující a člověk je opravdu zničenej ze všeho a pořád jen doufá a doufá..:( kolikrát jsem si říkala, že se na to vykašlu, ale nejde to.. pořád to ve mě je a bude:( aspon ze se clovek muze takhle vypsat to se taky ulevi, sice málo ale aspon to v sobe nedrží:( Život je v tohle směru dost nespravedlivej, ale co naděláme:((((
- Citovat
- Upravit
20.11.12 17:09
Ahoj snažilky, chtěla bych Vám všem popřát pevné nervy a hodně, hodně štěstí. Též jsem bývala snažilka a ty pocity co popisujete jsem měla taky. Hrozně jsem se trápila a každá těhule mě dokázala rozbrečet a každé miminko co jsem viděla mě též dokázalo rozbulet. Když mě oznámila sestra mého manžela, že čeká miminko, tak jsem doma šílela. Manžel to nechápal, ale mě to strašně zasáhlo a šíleným zpusobem jsem zaviděla. To já jsem měla být těhotná ne ona… Šílený. Snažili jsme se s manželem tři roky. Lítání po doktorech, stanovení diagnózy, léčba atd. Prostě hruza!!! A tento rok v dubnu se ta smůla konečně unavila a díky úžasnýmu panu MUDr. Doležalovi z centra ARLETA v Kostelci se nám podařilo otěhotnět. Termín mám 11.1. 2013 a šíleně se na miminko těším. Proto Vám všem moc přeju aby se i u Vás ta smůla už unavila a vy konečně na testíku zahlédly ty vytoužené dvě čárky. Moc Vám to všem přeju, protože vím jak je to těžký a psychicky náročný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.12 19:23
Ahoj holky, sice se nesnažím tak dlouho jako vy, ale všechno o čem tady píšete mě zasahuje úplně stejně. Na začátku jsem byla plná elánu a nadšení a říkala si, že to určitě půjde rychle…a pořád nic… Snažím se dát na všechny rady a „nemyslet na to“ ale stejně cca týden před očekávanou MS už jsem jako na trní a potom to vždy obrečím… Držím vám všem moc pěsti a sobě taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky holky, chtěla bych se Vás optat jak zvládate snažení, když okolo vás jsou těhotné nebo už prcka mají. Okolo mě (nás) jsou ted samí těhule asi 4 kamarádky ted prcka čekaji nebo už se jim narodil a my jim to opravdu hrozně přejeme, ale zaroven i zavidíme, že se jim to podařilo tak brzo. Já už to nějak nezvládám. Možná je to sobecké já nevím, ale my se snažíme už opravdu dlouho (3 roky)zkoušeli jsme všechno možné i nemožné a pořád se nám nedaří. Snažím se na to nemyslet. Chodím jezdit nebo plavat a tak dále, ale když ulehnu do postele stejně tam ty myšlenky jsou:( Z celého srdce bych si přála, aby jsme se i my konečně dočkali těch // čárek na testu. Já věřím, že jednou snad se nám podaří, ale je to čím dál tím težší:(
snad se to štěstí konečně usměje i na nás snažilky.