Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trápí mě situace u rodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.10.15 12:04
Je to hrozny, ale nic s tím neuděláš. Jim to tak asi vyhovuje a tatínek asi rezignoval. Rezignuj taky, pomoc nechtějí, nutit je nemůžeš. Ber to tak, jak to je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 12:12
Bohužel. Ti sis vytvořila své mikroklima, svou rodinu a tam to je jak to je. Tvoji rodiče žijí ve své bublině a nemají pražádný důvod jí měnit. Myslím si, že ani psycholog by jí nepomohl - pokud ona sama jednak nechce pomoct, a jednak necítí, že by měla problém. je to prostě její způsob života, komunikace. je mi líto, ale s tím nic neuděláš. Opravdu nejvíc co můžeš udělat, ta to brát jak to je. Nelitovat nikoho a nechtít být litován, že máš rodiče jaké máš. A nestydět se za ně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 12:48
A cítíš nebo víš, že je táta z té situace nešťastný?
Pokud ano, tak by to stálo mámě promluvit do duše, i za cenu, že z toho budete divoké obě dvě, aby si uvědomila, co dělá, že se k tátovi chová jako krav*** a že by tátovi bylo možná líp i v důchoďáku nebo pečovateláku, než s ní.
Pokud v tom ale táta žije celý život, nevadí mu to, situace mu defacto vyhovuje, neprosí tě o pomoc, tak se do toho nemontuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 12:55
@Mar__tanka1983 píše:
A cítíš nebo víš, že je táta z té situace nešťastný?
Pokud ano, tak by to stálo mámě promluvit do duše, i za cenu, že z toho budete divoké obě dvě, aby si uvědomila, co dělá, že se k tátovi chová jako krav*** a že by tátovi bylo možná líp i v důchoďáku nebo pečovateláku, než s ní.Pokud v tom ale táta žije celý život, nevadí mu to, situace mu defacto vyhovuje, neprosí tě o pomoc, tak se do toho nemontuj.
S dovolením tchánovci. Já mám někdy pocit, že tchán je neskutečně tepán a jebán. Úplně se mi kroutí kudla v kapse, když vidím, a hlavně slyším, jak tchýně občas s tchánem jedná. Ale opravdu, co je mi do toho. Zvláště když jednou tak seděli chlapi u stolu před svatbou a snažili se budoucímu (mému švárovi) vysvětlit, že jeho budoucí manželka zřejmě bude ještě horší generálka než je tchýně. A švára, " já vím, já si jí takovou beru". A tchán se smál, že tohle pravil kdysi taky. Takže - oni to ví, jsou si toho vědomi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 13:00
Stareho psa novym kouskum nenaucis, mama zkratka ma takovy styl komunikace a jina uz nebude a pokud to tatovi nevadi, tak to vubec neres 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.15 13:01
Děkuji holky. Chápu jak to myslíte. A je pravda, že i já občas upadám do sebelítosti nad touhle situací. Je to prostě pro mě obrovské životní trápení. Přestože vnímám, že tátu to zdaleka netrápí tak jako mě, soucítím s ním. Vím, že máma jiná nebude. Jenže jde o to, do jaké míry to musím snášet já a moje rodina. Jestli, když máma vybouchne, mám se sebrat a utect, nebo prostě trpět tak jako dosud. A utrpení to je, to mi věřte. Jenže ona moji reakci nepochopí, tátovi to bude líto…Dětem říkám, že to babička tak nemyslí, ale vidím na nich, že je to drtí stejně jako mě. zakladatelka
- Citovat
- Upravit
19.10.15 13:11
@Anonymní píše:
Děkuji holky. Chápu jak to myslíte. A je pravda, že i já občas upadám do sebelítosti nad touhle situací. Je to prostě pro mě obrovské životní trápení. Přestože vnímám, že tátu to zdaleka netrápí tak jako mě, soucítím s ním. Vím, že máma jiná nebude. Jenže jde o to, do jaké míry to musím snášet já a moje rodina. Jestli, když máma vybouchne, mám se sebrat a utect, nebo prostě trpět tak jako dosud. A utrpení to je, to mi věřte. Jenže ona moji reakci nepochopí, tátovi to bude líto…Dětem říkám, že to babička tak nemyslí, ale vidím na nich, že je to drtí stejně jako mě. zakladatelka
Když dovolíš, můj táta má taky svůj jistý způsob komunikace, kdy jsme se občas až sama sebe sebelítostivě ptala, zda mě má vůbec rád, a taky jsem se za jeho výbuchy vzteku plné vulgarismů na veřejnosti (dost výrazná veřejná funkce) skoro až styděla. než mi došlo, že on to tak „nemyslí“. Na mne přestal vyjíždět, až když jsem použila stejný slovník (nešlo mi to, vůbec mi to nešlo, být na vlastního otce sprostá, ale jinak se to s ním nedá ), a co se týče jeho veřejného života, nebrat si to osobně.
Takže jestli to zvládneš, na základě mé zkušenosti, použít stejný „slovník“. Na hrubý pytel hrubá záplata. Pochopitelně ne před celou rodinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.15 13:32
@Emilie Dokud byl taťka zdravý, tak jsem to fakt házela za hlavu, ale když pozoruješ, jak milující matka (o tom bez debat) vyřvává těžce nemocného tátu a nebere si servítky vůči komukoliv je to přinejmenším trapas.
- Citovat
- Upravit
19.10.15 13:36
@Anonymní píše:
@Emilie Dokud byl taťka zdravý, tak jsem to fakt házela za hlavu, ale když pozoruješ, jak milující matka (o tom bez debat) vyřvává těžce nemocného tátu a nebere si servítky vůči komukoliv je to přinejmenším trapas.
Chápu. Jak píšu výše, tchán má kyčle v kýbli a tchýně na něj, že je neschopnej a honí ho pro nakládky a nákupy…
Příspěvek upraven 19.10.15 v 13:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 13:37
Upřímně nech to bejt…oni takhle žijou celej život, tak zřejmě jim to z nějakýho důvodu vyhovuje …necpala bych se do toho i když chápu, že tě to mrzí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.15 13:44
@Emilie píše:
Přesně, taťka se hodně špatně pohybuje a máma pořád, že kdyby chtěl…a že musí odřít všechno sama. Nemusí, nabízím jí pomoc, nechce. Ona chce, aby byl táta zase zdravý, ale hlavně kvůli sobě, ne kvůli němu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.10.15 13:47
A děkuji všem za reakce 
. Musím říct, že se mi ulevilo. Potřebovala jsem se z toho „vykecat“.
- Citovat
- Upravit
19.10.15 13:48
@Anonymní píše:
Když máma vybouchne, mám se sebrat a utect, nebo prostě trpět tak jako dosud. A utrpení to je, to mi věřte. Jenže ona moji reakci nepochopí, tátovi to bude líto…Dětem říkám, že to babička tak nemyslí, ale vidím na nich, že je to drtí stejně jako mě. zakladatelka
A co chces od nas? Ano, napis mame dopis, kde uvedes: „mami, prijedeme pod podminkou, ze nebudes mluvit tak a tak pred nami a navstevami, pokud to porusis, beze slova odjedeme“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
rozhodla jsem se, že se vás pokusím požádat o radu, protože já už si rady nevím.
Moji rodiče mají a vždycky měli velice komplikovaný vztah. Máma – cholerik, egocentrik, výrazně přecitlivělá, táta – hodný člověk, ale kulantně řečeno názorově závislý na své ženě. V době mého dětství to vypadalo tak, že o všem rozhodovala matka, téměř neustále bylo dusno kvůli každé prkotině, řev, pláč, balení kufrů, zkažené vánoce…nerada na to vzpomínám. Vzhledem k tomu, že jsem z tohoto prostředí chtěla utéci co nejdřív, měla jsem kliku, že jsem si vzala skvělého chlapa. Nejsem konfliktní typ, naopak – nesnáším hádky. Mezi rodiče jsem se nikdy nepletla, beru to tak, že pokud to tátovi nevyhovovalo, měl možnost s tím něco dělat, jenže…táta onemocněl, vážně – pohyb, motorika. Chápu, že starat se o těžce a trvale nemocného člověka je vysilující, ale jakoukoliv snahu o pomoc z mé strany máma odmítá. Bohužel nadále a stále víc peskuje tátu, křičí na něj. Stará se o něj, to ano, ale neustále mu předhazuje své zásluhy a lituje se. A táta ji omlouvá, chápe, lituje a miluje…Přestože mi to už připadá na hraně psychického týrání, nevím vůbec co mám dělat. Když to mámě říkám, nechápe, co po ní chci, ona přece nekřičí, ona se normálně baví…Chápejte, oni takhle spolu žijí už 45 let. Přijde jim to normální. Ke mě a k mé rodině se chová mamka hezky, jen se neumí nebo nechce přetvařovat, takže na tátu vyjíždí i před mým manželem, před dětma i třeba před tchánama, což je pro mě tristní. Vůbec si neuvědomuje, že to je nevhodné, stydím se za ni. Nejezdíme k nim často, já ano, zbytek rodiny o to moc nestojí, nemluvíme o tom, je to takové tabu v mé rodině, manžel i kluci vědí, že nějaké hovory jen rozedírají ránu v mé duši. Moc mě to mrzí, vím jak naši mají kluky rádi, máma nechápe, že její jednání může někomu vadit, jakmile o tom začnu, rozbrečí se, já se rozklepu, je to pro mě velké trauma. Asi tady není rada, k psychologovi ji nedostanu. Ona by potřebovala si občas odpočinout, nabízím jí pomoc, aby mohla odjet, třeba do lázní, nechce. Finančně jsou na tom dobře. Děkuji za jakýkoliv názor.