Trápím se kvůli dětem

Napsat příspěvek
Velikost písma:
24777
8.2.22 18:36
@mončatka píše:
Milé maminky,
každý den projíždím diskuze na emiminu a čtu si. Sama je zakládám málokdy, ale teď jsem se rozhodla, že to udělám. Mám trápení se svými dětmi a čím dál víc si uvědomuji, že bych potřebovala pomoct. Chystám se vyhledat pravděpodobně nějakého psychologa, ale ještě dřív bych se ráda poradila tady. Četla jsem celou diskuzi o prvňáčkovi, který nedostal žádný dárek na besídce, a úplně mě nadchlo, jak některé maminky reagovaly a kolik rad v diskuzi padlo. Kdybych našla nějaké rady i na můj problém, byla bych moc vděčná.
Věc se má tak, že mám dvojčata-kluky. Jsou absolutně rozdílní, zejména co se týká vlastností. Chodí spolu do jedné třídy a to se začíná ukazovat jako velký problém. Zatímco jeden je poměrně oblíbený a ke spolužákům má blízko, druhý prostě oblíbený není. Je trochu jiný, nevím, jak nejlépe bych to popsala. Narodil se s krvácením do mozku a myslím, že se u něj projevují rysy autismu. Nikdy mu ho sice nikdo nediagnostikoval, i když náznaky byly. V sociální oblasti je neskutečně nezralý. Nechápe některé interakce, vše bere úplně doslova. Já jsem na jeho chování zvyklá, ale ve třídě to začíná být trochu problém. Kamarády má, už ho celkem znají, ale i oni jsou z některých jeho reakcí nesví, a to čím dál tím víc. Ten oblíbený se tím trápí, protože se bojí, že s bráchou přestanou všichni kamarádit. Denně má ráno nervy, co všechno se ve třídě zase semele. Dokonce jeden čas před školou i neuroticky zvracel. Každý den o všem s oběma mluvím, snažím se rozebírat jednotlivé situace, ale je to obtížné. Ten druhý prostě nechápe, v čem dělá chybu, proč by s ním neměl nikdo mluvit, nerozumí vztahům a tomu, co je špatně. Teď se stalo, že jeden ze spolužáků bude mít oslavu narozenin, ale hodlá na ni pozvat jen toho oblíbeného, tomu už to řekl. Důvod není ten, že druhého by nechtěl, normálně se kamarádí, ale mají objednaný jen omezený počet lidí, takže už se tam nevejde. Já úplně chápu, že na narozeniny si může každý pozvat, koho chce, to úplně respektuju. otázka je, jak to probrat se synem, který to určitě nepochopí. První se tím trápí, druhý o tom ještě neví. A já jsem v koncích. Nedokážu prvnímu synovi vysvětlit, aby si některé situace ve třídě nebral, že musí taky nechat bráchu, ať si řeší sám, co způsobí. A nedokážu ani vysvětlit druhému, že když se bude chovat určitým způsobem, tak s ním třeba nikdo nakonec ani kamarádit nebude :nevim:
Moc se omlouvám, že je to celé asi zmatené, ale myšlenky mi trochu přeskakují. Chtěla bych vypsat všechno, co mě tíží, ale nějak nenacházím úplně přesná slova.
Za každou reakci a radu předem moc děkuji :kytka:Příspěvek upraven 08.02.22 v 17:34

ok, tak nyní vážně, promiň za naše původní reakce, byla to jen hra :lol:

mám taky dvojčata každá úúúplně jiná (zcela, jak vizáží, tak povahou i naturelem), ve třídě je to trochu podobné, ale ne tak moc… kdyby to bylo takhle extrémní, poradila bych se s třídní učitelkou, zda by klukům neprospělo dát je do jiné třídy.. ale záleží hlavně na nich.. zda by ten slabší třeba uvítal možnost začít vedle ve třídě „znovu od začátku“… pokud by chtěl, tak hurá…
pokud by nechtěl, tak to moc řešení nemá.. prostě ne všechny děti jsou a mohou být stejně oblíbené… tak to bylo, je a bude…
hlavně tím kluky nestresuj, buď jim oporou oběma a zkus najít na tom slabším silné stránky, za které je možno hodně chválit a rozvíjet je (např. nějaký talent apod.,)

rozumím ti, je to zvláštní, jak dvojčata dokážou být jak z úplně jiného světa.. mám to doma v přímém přenosu už 13let a projevuje se to úplně ve všem včetně zájmů, chování, úklidu, jídla, kamarádství - ve všem…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2584
8.2.22 18:38

Slyšela jsem o dvouvaječných dvojčatech, holčičkách, které si šly vyloženě po krku a nesnesly se nikde. Nemohly spolu chodit do třídy, na kroužky a ani být v jednom oddíle na táboře. Přijde mi, že jestli spolu kluci vydrželi do dvanácti, je to docela dobré..za pár let zas každý asi půjdou na jinou školu. Radu nemám, máš to těžké.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1247
8.2.22 18:45

@Lucy75 Mě ten úvod opravdu pobavil, bylo to vtipné a pohotové :lol: Myslela jsem, že jsem to odkliknutí zastavila včas, ale bohužel…

Moc děkuji za reakci. Mít dvojčata je takové specifické. Jsem za ně moc vděčná a strašně ráda bych dělala věci správně, ale trápí mě, že to ve skutečnosti nedokážu. Určitě máš pravdu v tom, že je musím podporovat, vyzdvihovat to, co je na každém z nich jedinečné, ale i přes to mám pocit, že když podpořím jednoho, druhý žárlí, takže bych měla i druhého, ale je to takový začarovaný kruh a já v něm neumím moc chodit 🤦 Snažím se nestresovat, racionálně řešit, podporovat, milovat…ale jsou situace, ve kterých si neporadím :( Byla bych ráda za nějaký návod, možná jsem ho trochu čekala i tady :oops: ale je mi jasné, že nic instantního neexistuje. K psychologovi se chystám. Tahle ráda tu zazněla mockrát a já vím, že je správná, sama to bohužel nedám a nerozlousknu :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5653
8.2.22 18:48
@mončatka píše:
Mně to přijde, jako že spolužáci postupně dospívají, začínají se zajímat o holky, ale ten můj druhý zamrznul někde na 1.stupni a nerozumí tady tomu přirozenému vývoji. Z toho pak pramení hodně nedorozumění.
Ano, s psychologem jsem se chtěla poradit nejdřív sama. Hrozně se v tom plácám :( Na druhou stranu už jsem před klukama o psychologovi opatrně mluvila a oba se tvářili, že by si klidně s nějakým pokecali, kdyby na to přišlo :nevim:

To je dobře, protože u psychologa se musí spolupracovat. Moje dítě by se v tom věku nafouklo. :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1247
8.2.22 18:51

@mokkk Myslím,že kluci se mají rádi. Doma se teda dost často nesnesou a někdy se perou jako koně, ale to jsem se ségrou dělávala taky :oops: tak snad z toho vyrostou. V kolektivu se dokážou podpořit. I když teda ten oblíbený se za svého bráchu nikdy moc nepral, to se snaží až v poslední době. Zato ten druhý by za bráchu položil život. Jenomže zase jde do všech sporů jako bejk na porážku a kolikrát to ani nedomyslí. Hlavně všechno bere doslova, takže někdy spíš nadělá boty :( Ostatní si pak tukaji na čelo. Já se mu snažím vysvětlit, co na tom nebylo dobře a jak to vidí ostatní, ale on si pořád vede svou, proč to dělal a že je to správně. Nehnu s ním :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3837
8.2.22 18:54

Co kroužky? Každý kluk, dle svého talentu, opravdu nejlépe ať je každý jinde. Najít v tom slabším něco v čem vyniká, v čem by si mohl najít přátelé, kteří by mu trochu nahradili ty přátelé ve třídě. Kdyby měl jen ty „své“, neupinal by se tolik na ty bráchovi ve třídě. Tyhle situace by se dali pak vysvětlit jakože jo brácha jde sice na oslavu tady k tomu kamarádovi, ty zase ale půjdeš k Pepovi z kroužku. Samozřejmě taky záleží jak navazuje kontakty asi to taky nebude žádná sláva v novém kolektivu. Ale pokud by se v tom zájmu fakt našel a v některých oblastech se najde i víc dětí tak trochu sociálně slabých, tak by třeba zapadnul. Představím si třeba počítače, deskové hry, šachisty, co já vim.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1247
8.2.22 19:06

@Barbucha3 Kontakty navazuje mnohem líp než oblíbený brácha. Akorát je pak nedokáže tak dobře udržet. Ty rozdílné kroužky jsou určitě dobrý nápad, i když je teda baví shodou okolností stejné věci. Ale třeba ty šachy by mohly být fajn, to je dobrý nápad :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
27615
8.2.22 19:25

@mončatka Jen mě napadlo co na jeho chování ve třídě učitelka? Vidí že se chová hodně jinak? Vidí v tom velký problém? Pro tebe psycholožku alespon na tu radu možná by stačilo jedno sezení aby jsi se vypovídala a ona tě postrčila správným směrem nám hodně pomohla s mladším

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1247
8.2.22 19:43

@ka2ka To postrceni správným směrem bych potřebovala. Vím, že nemůže existovat nějaký univerzální návod, ale nějaké zkušené rady bych rozhodně uvítala a využila.
Učitelky na 1.stupni měly se synem velký problém. Dvě z celkově tři, které se za pět let vystřídaly. Právě pro tu určitou jinakost. On je velmi chytrý, má logické myšlení, ale chováním si s nimi nesedl. Rozhodně nejsem takový ten rodič, který má dítě jako pána Boha a učitele za blbce, takže jsem spolupracovala na všem, co bylo třeba, ale bylo to těžké. Z každé třídní schůzky jsem šla s pláčem. Teď na 2. stupni je to jiné. S třídní jsem mluvila shodou okolností minulý týden a řekla mi, že syn je ve třídě v pohodě, pracuje, dělá, co má, vtipkuje s ostatními a ti ho berou. To jsem brečela zase, tentokrát dojetím. Ničeho špatného si prý nevšimla :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1247
8.2.22 20:17

Nemáte někdo zkušenost s online psychology?? Myslíte, že je to dobrý nápad??

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová