Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na tvém místě bych absolutně vypustila bývalého ze svého života. Jestli ti dělal to, co píšeš, tak je to naprosto degradující a nedivím se, že máš sebevědomí na nule. Pokud tě trápí takové pocity i kdy jsi momentálně v klidu a pohodě a ze strany momentálního přítele přichází podpora a porozumění, pokud nepomůže svěření se jemu, tak bych možná zvažovala odbornou pomoc, aspoň by ti odborník pomohl nahlédnout na situaci zvenčí a rozkryl, proč tě to nutí myslet na to, co ti řekl bývalý.. Taky jsem se nějakou dobu trápila, když jsem se dověděla, co hnusného o mě rozšiřuje bývalý, ale nakonec jsem se nad to povznesla a řeším sebe, svůj vztah, svoje záležitosti a ostatní jsou mi u pr..
Prosím tě, vykašli se na to a užívej života. Nic není napořád a když máme něco fajn a hezkého, tak si to mame užívat a ne ničit tím, co by kdyby. A tamten malý člověk ti nesahá ani po kotníky.
Jen kopal kolem sebe
vůbec se tím netrap. Máš teď skvělého chlapa, tak užívej a pusť to z hlavy
.
Bývalý v tobě zanechal jizvu. Naštěstí jsi našla úplný opak muže a to máš štěstí, protože je vidět, že chorobně nevyhledáváš stejné typy mužů. V knize Čtyři dohody se píše něco jako: Neberte si nic osobně. To, co lidé říkají, je odrazem jejich světa.
Zapomeň na něj a buď šťastná ![]()
Ahoj zakladatelko,
moje teorie je, že ti ex nedovolil to, čemu se v angličtině většinou říká „closure“, tedy uzavření. Máš pocit, že jsi pro něj tolik dělala, tolik se mu přizpůsobila a on si toho nejen nevážil, ale v podstatě to i znevažoval. Takhle to ale s predátory, často lidmi s nějakou poruchou je. A my čekáme, že to nějak uznají, že nějak projeví, o co přišli, ale to je jen náš problém. Od něj se prostě toho uzavření nedočkáš, musíš si to uzavřít v sobě, poučit se, že máš větší hodnotu než si tohle nechat od někoho líbit. Hlavně zapracovat na svém sebevědomí a uvědomění, že ten dobrej vztah máš a zasloužíš si ho.
Ahoj,
buď ráda, že jsi od něj odešla. Co on vnímá jako tvé nedostatky, může být pro jného klad, vč. nemožnosti mít děti.
Být tebou, snažil bych se minulost z hlavy vytěsnit, nahradit ji hezkými zážitky, koníčky, přátelstvími. Píšeš, že kamarády jsi měla, snad je stále máš, tak se věnuj partě.
Nemám o tebe strach. Bude dobře, uvidíš.
@Yves6511 píše:
Na tvém místě bych absolutně vypustila bývalého ze svého života. Jestli ti dělal to, co píšeš, tak je to naprosto degradující a nedivím se, že máš sebevědomí na nule. Pokud tě trápí takové pocity i kdy jsi momentálně v klidu a pohodě a ze strany momentálního přítele přichází podpora a porozumění, pokud nepomůže svěření se jemu, tak bych možná zvažovala odbornou pomoc, aspoň by ti odborník pomohl nahlédnout na situaci zvenčí a rozkryl, proč tě to nutí myslet na to, co ti řekl bývalý.. Taky jsem se nějakou dobu trápila, když jsem se dověděla, co hnusného o mě rozšiřuje bývalý, ale nakonec jsem se nad to povznesla a řeším sebe, svůj vztah, svoje záležitosti a ostatní jsou mi u pr..
Děkuji moc za povzbuzující komentář. Myslím, že na odborníka to snad zatím nebude. Jenom si vzpomenu na tu větu občas, když už fyzicky nemůžu. Naštěstí si na druhou stranu uvědomím, jakého mám skvělého partnera a že mám pocit, že přišel snad za odměnu. Tenhle červík občas sice vyběhne, tak jsem asi nejspíš potřebovala slyšet, že chování bývalého přítele opravdu nebylo moc v pořádku. Naštěstí jsem neustále pozitivně naladěná bytost, takže si myslím, že tyhle zkušenosti, ač nepříjemné, člověka hodně posílí a naučí. Jen zkrátka občas potřebuje slyšet, že já nejsem ta zlá. Asi tak nějak..
@Halamka píše:
Prosím tě, vykašli se na to a užívej života. Nic není napořád a když máme něco fajn a hezkého, tak si to mame užívat a ne ničit tím, co by kdyby. A tamten malý člověk ti nesahá ani po kotníky.
Děkuji moc za povzbuzení
Není to každý den, jen když občas už nemůžu, tak si vzpomenu. Naštěstí, jak už jsem tu někomu psala, jsem pozitivně naladěný člověk, takže tuhle zkušenost beru jako,,učení¨. Jen jsem asi fakt potřebovala slyšet, že vše je ok. A možná se z téhle zkušenosti trochu vypovídat.
@krysoleta píše:´
Bývalý v tobě zanechal jizvu. Naštěstí jsi našla úplný opak muže a to máš štěstí, protože je vidět, že chorobně nevyhledáváš stejné typy mužů. V knize Čtyři dohody se píše něco jako: Neberte si nic osobně. To, co lidé říkají, je odrazem jejich světa.
Zapomeň na něj a buď šťastná
@Delilah1 píše:
Ahoj zakladatelko,
moje teorie je, že ti ex nedovolil to, čemu se v angličtině většinou říká „closure“, tedy uzavření. Máš pocit, že jsi pro něj tolik dělala, tolik se mu přizpůsobila a on si toho nejen nevážil, ale v podstatě to i znevažoval. Takhle to ale s predátory, často lidmi s nějakou poruchou je. A my čekáme, že to nějak uznají, že nějak projeví, o co přišli, ale to je jen náš problém. Od něj se prostě toho uzavření nedočkáš, musíš si to uzavřít v sobě, poučit se, že máš větší hodnotu než si tohle nechat od někoho líbit. Hlavně zapracovat na svém sebevědomí a uvědomění, že ten dobrej vztah máš a zasloužíš si ho.
Ahoj Deliah, děkuji za povzbuzení. Na sebevědomí se pracuje a myslím, že dělám pokroky. Na začátku nového vztahu zmatená z toho předchozího jsem trochu měla strach odmítnout něco, na co jsem zrovna neměla moc času nebo bych to ze zdravotních důvodů nezvládla a pak jsem pochopila, že tady se nemám vůbec čeho bát. Dokonce jsem se naučila být i zdravě asertivní. Zároveň jsem pozitivní člověk, takže na druhou stranu od tohoto červíka, co občas zahlodá, si myslím, že mě to mělo něco naučit, že, co tě nezabije, to tě posílí.
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
buď ráda, že jsi od něj odešla. Co on vnímá jako tvé nedostatky, může být pro jného klad, vč. nemožnosti mít děti.
Být tebou, snažil bych se minulost z hlavy vytěsnit, nahradit ji hezkými zážitky, koníčky, přátelstvími. Píšeš, že kamarády jsi měla, snad je stále máš, tak se věnuj partě.
Nemám o tebe strach. Bude dobře, uvidíš.
To jsem. Když jsme se rozešli, tak mi spadl takový kámen ze srdce, že jsem z toho měla pomalu výčitky svědomí, ale věděla jsem, že je mít nemusím. I naší společní přátelé naznali, že jsem udělala dobře. Pak jsou tu ale ještě jeho kamarádi, které jsem až tak nevídala a vzhledem k tomu, že můj bývalý na veřejnosti působí pomalu jak Mirek Dušín ( to ale opravdu jen na veřejnosti, ale ne ve vztahu), tak nechápali, jak jsem mohla tak dokonalého partnera opustit. Ale neřeším to. Užívám si současného partnera, který jak jsem tu již psala je snad za odměnu, užívám života na plno, jen občas tahle myšlenka se vrátí. Asi jsem to potřebovala ze sebe trochu vypovídat, protože některé detaily ani nešly nikomu blízkému sdělovat. děkuji za povzbuzení.
@Anonymní píše:
To jsem. Když jsme se rozešli, tak mi spadl takový kámen ze srdce, že jsem z toho měla pomalu výčitky svědomí, ale věděla jsem, že je mít nemusím. I naší společní přátelé naznali, že jsem udělala dobře. Pak jsou tu ale ještě jeho kamarádi, které jsem až tak nevídala a vzhledem k tomu, že můj bývalý na veřejnosti působí pomalu jak Mirek Dušín ( to ale opravdu jen na veřejnosti, ale ne ve vztahu), tak nechápali, jak jsem mohla tak dokonalého partnera opustit. Ale neřeším to. Užívám si současného partnera, který jak jsem tu již psala je snad za odměnu, užívám života na plno, jen občas tahle myšlenka se vrátí. Asi jsem to potřebovala ze sebe trochu vypovídat, protože některé detaily ani nešly nikomu blízkému sdělovat. děkuji za povzbuzení.
Ty jsi asi trochu já v ženském vydání ![]()
Určitě i v novém vztahu budeš někdy vyčerpaná, nebo tam bude stín nespokojenosti, ale to přijde vždycky.
Důležité je, že víš, proč s novým přítelem jsi, a že tě má upřímně rád.
Nemá cenu zatěžovat se tím, co bylo, a skličovat tím, co bude.
Moc ti držím palce, ať žiješ spokojeně.
Dobry podvecer..
Mela bych k Vam takovou prosbu a potrebovala bych zaroven i pomoci..
Je mi 22 let. V 19 sem poznala sveho 1. pritele byl o par let mladai nez jsem bxla ja.. Byl z ustavu.. A ja byla ta ktera byla pod kontrolou svych rodicu.. Neznala jsem diskoteky.. Neznala jsem co to jsou poradne sminky a uzivani s prateli jako jini pubertaci.. Rdice se o me velmi bali. Takze jsem se spise venovala stredni skole.. A sve praci a povinnostem.
V 19 sem poznala sveho 1 pritele z toho ustavu a po trech mesicich jsem prisla do jinebo stavu.. Me se v tehotenatvi zprotivil a nechala jsem ho.. Pote kdyz se narodila ma dcerka tak se prjwl podivat na malou a chtel tomu dat sanci.. Tak jsem mu ji dala.. Parkrat byl na uteku aby byl s nami.. Pote jsme mely nejake neshody a tak jsme si zacaly psat jen pres webove stranky.. Cekala jsem na nej 2 roky.. Pote jswm se rozhodla ze vse prekousnu a jela sem bydlet s malou za nim.. Tak jsem to tedy zkusila.. A v tu dobu vse zacalo.. Zacal mi zakazovat rodinny prislusniky.. Vsude vypravel to jak se neciti byt otcem a ze k male nema zadny cit.. Zacal si ve vsem rozkazovat a rozhodil mi psychiku parkrat na me vztahl ruku.. A nakonec si semnou hezky zamotal a striskal me.. Tak jsem se druhx den sebrala a jela k rodicum.. A od te doby mam z toho vseho trauma.. A kdyz se o nwm nekdo zmini tak se mi vse spatny zbiha v hlave.. Jsem z toho vel! i spatna a take nervozni.. A vsecen vztek si potom vybijim na jinych.. Mam z toho velke trauma a potrebovala bych se z toho zbavit..
Skrze tohoto traumatu sw bojim jit do sveho druheho vztahu..
Bxla bych velice rada kdyby mi tu nekdo poradil.. Jelikoz sem na dne a potrebuji se z toho dostat
Dobrý den, jdu si sem pro typ, jak sama sebe posunout někam dál nebo spíše zbavit se jednoho červíka v hlavě. Mám již několik let úžasného přítele, je hodný, milý, inteligentní, tolerantní, šarmantní a pracovitý. Zkrátka muž k pohledání. Nemusím se bát cokoli mu říct, cokoli odmítnout, není problém domluvit se na kompromisu, udělá, co mi na očích vidí. Zkrátka se před ním a s ním nemusím ničeho bát…Ale přece je tu ten červík, co mi vrtá v hlavě z minulého vztahu. Bývalý přítel takový nebyl, všechno muselo být po jeho a když nebylo, začal plát oheň na střeše a nebavila se se mnou ani noha od židle, všude jsem musela chodit s ním a když jsem mu jednou odmítla a šla s kamarády, křičel na mě, že s nimi jdu a s ním ne, přítom jsme spolu bydleli a byli každý den spolu. Mám nějaké své zdravotní problémy a musela jsem zvládat i to, co normálně nezvládám. Budil mě kvůli jistým potřebám, i když bylo třeba 1 ráno a já potřebovala ve 4 vstávat do práce. Když jsem mu nevyhověla, zkoušel fňukat a dokonce si vynucovat násilím a když jsem nechtěla, tak mě třeba i svázal a říkal mi, že jsem já ta divná, když to nechci každý den třikrát denně. Doma mi nepomohl a byly tu i jiné věci, došly mi nervy a rozešla jsem se s ním, naprosto v klidu a taktně. On se mi vysmál a řekl mi,, a ty si myslíš, že se svými zdravotními problémy někoho najdeš?'' ( nemůžu mít děti a na vandrech nezvládám tolik, co ostatní, ale po kopcích s krosnou chodím, jen jsem holt pomalejší a dříve se unavím). Pořád ve mně ta věta tak nějak hlodá a zároveň vím, že je to asi nesmysl. A ještě větší nesmysl to asi řešit. Současný přítel je úžasný, jemu moje problémy vůbec nevadí a už milionkrát mi to dokázal, ale tady ta věta a to jak se ke mně choval bývalý pořád v té hlavě nějak je…Možná hledám nějaké rozhřešení nebo spíše rozřešení, že bývalý přítel jen kopal kolem sebe, protože byl raněný tím rozchodem…Vždyť lidé mají i horší problémy a jsou spolu…