Trauma ze vzahu

Anonymní
16.6.21 23:40

Trauma ze vzahu

Zdravím všechny.
Předem se omlouvám, možná to bude dlouhé čtení.
Abych vás uvedla do situace..
Je mi necelých 20 let. Od 15 jsem pracovala brigádně v jedné fabrice, kde od roku 2017 byli zaměstnáni vězni z nedaleké věznice. Bylo to pracoviště s volným pohybem pro ty “nejlepší” a “poslusne”.
V lednu 2020 jsem se tam dala dohromady s jedním vězněm. Chápu vás, klepete si na čelo.
Opravdu to byla velká láska. I z jeho strany ale především z mé.
Byl to nedovolený vztah. Čekala jsem na nej 7 měsíců než ho propustili. Těch 7 měsíců bylo opravdu krásných. Dnes už chápu, ze to bylo tím, ze byl pod dohledem. Ale opravdu moc rada na ne vzpomínám.
Po propuštění začaly okamžitě problémy.
Začal se chovat jinak, začal byt zlej, sprostej.
Problémy s praci, jelikož měl dluhy, musel dělat na černo, problémy s bydlením, musel byt u sourozenců.
A začalo se to stupnovat, 2 měsíce po propuštění mě poprvé uhodil. Nadával mi do odpornych vyrazu. Hezké chvilky střídal horor.
Stalo se opravdu moc osllivych věci, které tu nechci vypisovat aby to nebylo moc dlouhé.
V zimě ten vztah šel od 10 k 5.
Stále neměl peníze, přestal chodit do práce. Tahal peníze jen ze mě, s tím, ze mi to samozřejmě vrátí. Nebudu vám lhát. Dostal ze mě přes 25 tisíc, které už nikdy neuvidím. 25 tisíc vydrenych na brigádě na kterou jsem chodila ještě po škole :( :) Čert vem peníze. Důležitější je psychika.
V únoru jsem se dozvěděla, ze celou dobu co je venku bere pervitin, užívá ho nitrožilne.
Tohle byla ta rána, kterou jsem asi potřebovala abych sundali růžové brýle.
Problém je, ze mám z toho všeho trauma, jak se ke mne choval, jak mi lhal. Možná de vám to bude zdát směšné. Ale on byl moje první velká láska. Opravdu jsem se zamilovala. Do teď mám pocit, ze nevím jestli se fo někoho v budoucnu budu moct zamilovat víc.
Nezažila jsem s nim nic hezkého, jen same trápení. Permanentní stres, který mě stále nepresel. Mám žaludeční neurozu, jsem labilní. Při každé představě, ze si picha jehlu do žily se mi sevre žaludek.
U psychologa jsem byla, ale pomohlo to vždy jen na par dni. Nedokážu to prekousnout, nedokážu se s tou ranou smířit. Měla jsem vidinu, ze já budu ta která ho změní. A nedokázala jsem to.
Chci se vám zeptat, na vaše zkušenosti. Popřípadě jak jste řešili něco takového.
Už vážně nevím kudy kam.
Přitom ten člověk není absolutně nic, to samozřejmě vidím až teď, prezentoval se lepším než je. Má dvě děti o které se nestará. Teď už nejspíš milionový dluh. Bohatou kriminální minulost. Je to prakticky bezdomovec. A já holka z báječné rodiny, která v životě nezažila nic zlého a možná proto je tohle pro mě taková rána. Od 15 makam, škola za mnou. Opravdu tohoe sama nechápu. Ale lásce člověk neporuci. Jsem poucena. Už bych do takového vztahu nesla. Jen se mě to stále drží a nedokážu na to zapomenout. Nedokážu vytesnit ty hnusny myšlenky a vzpomínky.
Děkuji těm, kteří to docetli až sem.
Jsem si vědoma dvě naivity a hlouposti, ale holt se už stalo. Budu rada za jakékoliv konstruktivní komentáře.
Přeji příjemný večer. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
17395
16.6.21 23:49

Primárně se potřebuješ naučit jak odpustit sama sobě. Jak se přijmout i s tím, že holt si udělala to, co bylo od začátku jasné, že je to bude průšvih.

Nejspolehlivější cestou jak to uděla je najít si psyhoterapeutku a pracovat s tím - fakt to bude jednodušší s ženou, než s mužem terapeutem.

jinak hledej inspiraci třeba zde

https://obchod.portal.cz/…as-nezabije/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12761
17.6.21 00:07

Misto aby ses zdrave nastvala na nej, jsi nastvana na sebe, ze jsi to nezvladla.

No tak nezvladla, no. Stane se. Hlavni je tu chybu neudelat znova.

Příspěvek upraven 17.06.21 v 00:07

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1612
17.6.21 00:07

Jako děvče z báječné rodiny jsi nejspíš žila v chráněném akvárku se spoustou iluzí o lidech i světě, takže není divu, že si naletěla nějakému parchantovi.

Teď ti to tak asi nepřipadá, ale pokud s ním nemáš dítě, nechytla jsi od něj žádnou ošklivou nemoc a nezmrzačil tě, dopadlo to pro tebe ještě dobře. Můžeš si teď vytvořit realističtější pohled na život, muže i sebe, protože znáš dobré věci ze své rodiny i jak to vypadá, když jsou zlé.

Zabrat dostalo i tvé ego. Ověřila sis, že máš limity a nemůžeš jiné lidi změnit podle své vůle, ani když sebevíc chceš a miluješ. Potřebuješ se naučit vybírat si muže, které budeš milovat a chtít takové jací jsou, ne jakými je ty chceš mít.

A stihla sis to prožít ještě před svými dvaceti!

Fakt je, že ať uděláš cokoli, na světě bude spousta utrpení a zla. Zlí lidé leckdy ani nedostali pořádně šanci být nějací jiní, generace mrzáků mrzačí své děti a z těch rostou další mrzáci. Není to spravedlivé vůči nim, ani vůči jejich obětem a když s tím zkusíš něco udělat, jen tě to stáhne dolu., Potřebuješ se naučit takové lidi rozeznávat a jít jim z cesty, nepouštět je do svého života.

A jen, když budeš sama stabilní a v pohodě, tak můžeš občas a opatrně, z dálky zkusit trochu pomoc. Až se vyhrabeš z bídy, do které ses teď dostala, může se stát, že za tuto zkušenost budeš vděčná. Budeš z ní těžit celý, snad dlouhý a šťastný život. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1185
17.6.21 01:46

Souhlasím s @Jahor. Taky jsem se spálila, naivní jsem tehdy byla až na půdu. Nebylo to teda nic tak dramatického jako u tebe, navíc to ani nebyla moje první opravdová láska. Každopádně mi to zlomilo srdce a vzpamatovávala jsem se z toho 1,5 roku. Našla jsem tehdy sama sebe, uvědomila jsem si co chci, dospěla jsem (bylo mi tenkrát něco málo přes 20). Je to celkem dost let už si přesně nepamatuji ty jednotlivé fáze (obviňování sebe, naštvanost na něj, pocit že už se nikdy opravdově nezamiluji, že už nikdy nebudu nikomu věřit,…) ale na konci „smutnění“ ze mě byla veselá, spokojená, asertivní mladá žena připravená zase randit s otevřeným srdcem.

Je to jen 5 měsíců, nespěchej na sebe. Určitě se začas znovu zamiluješ a budeš šťastná. Až budeš připravená randit hledej někoho kdo ti bude vyhovovat takový jaký je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
407
17.6.21 06:57

Kdysi jsem poslouchala rozhovor s jednou psycholožkou, a ta říkala, že nejvíc pravdy je v pořekadlech.
CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ
VŠECHNO ZLÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ

Teď to tak nevnímáš, vše si uvědomíš treba až po letech, jaké jsi měla svým způsobem štěstí, protože tě to naučilo spoustu věcí do budoucna.

Spousta ženských zůstává s chlapem debilem, má s ním dítě apod. Ty jsi natolik dobrá, žes ho opustila. Smekám před tebou. Já takhle zachraňovala gamblera, on to byl teda hrozně hodný chlap, jen jsme pořád něco splaceli a zpětně vidím, jak jsem si nechala protect kus zivota mezi prsty… Tys takovou blbost neudělala.

Jo, udelalas chybu, že jsi s ním byla, i když vlastně, proč chybu? Byla to láska, dávala jsi tomu šanci, hledala jsi na vztahu to dobré. Takže ne, nebyla to chyba, byla to zkušenost. Teď budeš opatrnější, to je normální. Drž se holka, život je fajn, ta láska zase přijde a budeš si létat 😀.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3536
17.6.21 07:04

No a teď je to jak?? Doufám, že už s ním nejseš…

Cca před rokem jsi zakládala diskuzi, že ho mají propouštět a jak ho miluješ atd…, mělas tehdy superrůžové brýle a všichni zde se ti ten vztah pokoušeli vymluvit - marně samozřejmě, protože ty jsi ho milovala až za hrob :nevim:

tedy pokud se nepletu, protože tuhle diskuzi si fakt pamatuju :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28683
17.6.21 07:06

Pokračování této diskuze
https://www.emimino.cz/…estu-399465/

Nice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64453
17.6.21 07:20

Aspoň pro příště víš, proč si nic nezacinat s vězněm.. Jako cos na něm viděla, Toť otázka. Buď ráda, že ses ho zbavila, ve vězení nebyl jen tak.. To jsi i něm za těch 7 měsíců nezjistila jeho minulost?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3536
17.6.21 07:20

@Mango_Lassi

díky za odkaz na tu předešlou diskuzi ;)…já věděla, že tohle už tu bylo…

Zakladatelko - tos ho teda tak šíleně nemilovala, když ses mezitím vyspala s někým jiným :zed: - jojo, už si na to pamatuju.

Kdyby to byla tak šíleně obrovská láska a kdovíco, tak ho nepodvedeš :zed:

Pro mě naprosto nepochopitelné a nechápu, proč to sem po roce píšeš znovu :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32513
17.6.21 07:29
@Anonymní píše:
Zdravím všechny.
Předem se omlouvám, možná to bude dlouhé čtení.
Abych vás uvedla do situace..
Je mi necelých 20 let. Od 15 jsem pracovala brigádně v jedné fabrice, kde od roku 2017 byli zaměstnáni vězni z nedaleké věznice. Bylo to pracoviště s volným pohybem pro ty “nejlepší” a “poslusne”.
V lednu 2020 jsem se tam dala dohromady s jedním vězněm. Chápu vás, klepete si na čelo.
Opravdu to byla velká láska. I z jeho strany ale především z mé.
Byl to nedovolený vztah. Čekala jsem na nej 7 měsíců než ho propustili. Těch 7 měsíců bylo opravdu krásných. Dnes už chápu, ze to bylo tím, ze byl pod dohledem. Ale opravdu moc rada na ne vzpomínám.
Po propuštění začaly okamžitě problémy.
Začal se chovat jinak, začal byt zlej, sprostej.
Problémy s praci, jelikož měl dluhy, musel dělat na černo, problémy s bydlením, musel byt u sourozenců.
A začalo se to stupnovat, 2 měsíce po propuštění mě poprvé uhodil. Nadával mi do odpornych vyrazu. Hezké chvilky střídal horor.
Stalo se opravdu moc osllivych věci, které tu nechci vypisovat aby to nebylo moc dlouhé.
V zimě ten vztah šel od 10 k 5.
Stále neměl peníze, přestal chodit do práce. Tahal peníze jen ze mě, s tím, ze mi to samozřejmě vrátí. Nebudu vám lhát. Dostal ze mě přes 25 tisíc, které už nikdy neuvidím. 25 tisíc vydrenych na brigádě na kterou jsem chodila ještě po škole :( :) Čert vem peníze. Důležitější je psychika.
V únoru jsem se dozvěděla, ze celou dobu co je venku bere pervitin, užívá ho nitrožilne.
Tohle byla ta rána, kterou jsem asi potřebovala abych sundali růžové brýle.
Problém je, ze mám z toho všeho trauma, jak se ke mne choval, jak mi lhal. Možná de vám to bude zdát směšné. Ale on byl moje první velká láska. Opravdu jsem se zamilovala. Do teď mám pocit, ze nevím jestli se fo někoho v budoucnu budu moct zamilovat víc.
Nezažila jsem s nim nic hezkého, jen same trápení. Permanentní stres, který mě stále nepresel. Mám žaludeční neurozu, jsem labilní. Při každé představě, ze si picha jehlu do žily se mi sevre žaludek.
U psychologa jsem byla, ale pomohlo to vždy jen na par dni. Nedokážu to prekousnout, nedokážu se s tou ranou smířit. Měla jsem vidinu, ze já budu ta která ho změní. A nedokázala jsem to.
Chci se vám zeptat, na vaše zkušenosti. Popřípadě jak jste řešili něco takového.
Už vážně nevím kudy kam.
Přitom ten člověk není absolutně nic, to samozřejmě vidím až teď, prezentoval se lepším než je. Má dvě děti o které se nestará. Teď už nejspíš milionový dluh. Bohatou kriminální minulost. Je to prakticky bezdomovec. A já holka z báječné rodiny, která v životě nezažila nic zlého a možná proto je tohle pro mě taková rána. Od 15 makam, škola za mnou. Opravdu tohoe sama nechápu. Ale lásce člověk neporuci. Jsem poucena. Už bych do takového vztahu nesla. Jen se mě to stále drží a nedokážu na to zapomenout. Nedokážu vytesnit ty hnusny myšlenky a vzpomínky.
Děkuji těm, kteří to docetli až sem.
Jsem si vědoma dvě naivity a hlouposti, ale holt se už stalo. Budu rada za jakékoliv konstruktivní komentáře.
Přeji příjemný večer. ;)

Jasný záchranářský syndrom.

Je jen na Tobě, jestli s tím budeš něco dělat - psychoterapeut - anebo si vybereš dalšího podobného, kterého budeš chtít „zachránit“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1612
17.6.21 07:58
@Mango_Lassi píše:
Pokračování této diskuze
https://www.emimino.cz/…estu-399465/Nice.

Díky moc za odkaz. Zajímavé.
Jen doufám, že po roce nebude zakladatelka psát znovu s tím, že to s ním ještě zkusila, otěhotněla, on ji bije a chová se strašně a co teď… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1294
17.6.21 09:40

Když čtu ten úvodní příspěvek, tak si říkám jak může být někdo tak blbej. Jak bylo to přísloví… :think: Jo už vím. Kdo chce kam, až se ucho utrhne. :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.6.21 10:10
@Ou píše:
Primárně se potřebuješ naučit jak odpustit sama sobě. Jak se přijmout i s tím, že holt si udělala to, co bylo od začátku jasné, že je to bude průšvih.

Nejspolehlivější cestou jak to uděla je najít si psyhoterapeutku a pracovat s tím - fakt to bude jednodušší s ženou, než s mužem terapeutem.
Děkuji, na knihu se mrknu.

jinak hledej inspiraci třeba zde

https://obchod.portal.cz/…as-nezabije/
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.6.21 10:17

Hloupá jsem byla, to už teď vím. Jak zajímavé, ze někteří si tu diskuzi opravdu pamatuji.
Ale milovala jsem ho. Tou nevěrou jsem slapla vedle. Vám se nikdy nestalo, ze jste se během vztahu zakoukali na chvíli do někoho jiného? Mne se to holt stalo v měřítku par tydnu.
Milovala jsem ho a pradox je, ze ho miluji stále ale nebyla jiná cesta než ho opustit.
Vždycky jsem si říkala, jednou na mě chlap sáhne a půjde, ale ono to neslo. Je to psychopat a manipulátor, tudíž věděl jak na mě. Chápu vás posměch. :) Ale já iz nevěděla co, tak mě napadlo napsat sem, protože i tenkrát se tu našli lidi, kteří měli zajímavé komentáře. Já si to stejně udělala po svém. A jak jsem dopadla.
Ale pointa tohoto příspěvku není řešit ten mimuly, spis mě zajímají vaše zkušenosti, a jak z toho ven. Tak to berme sportovně. Já jsem si své chyby vědoma. Naopak já pro nej byla schopna udělat vše, bývala bych pro nej dychala. Nevěra byla věc kterou už v životě nechci udělat. A jsem rada, ze se to stalo s člověkem, který si mě stejně nezasloužil. Tak už ten rok starý příspěvek nemá cenu řešit. Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat