Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tři děti a návštěvy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.1.24 20:57
My máme podobně staré děti. Pět let, tři roky, sedm měsíců.
Starší jsou vychování. Fakt se s nimi nemusím bát chodit na návštěvu. Takže to problém vůbec není. Problém je vypravování jak už se tu píše. Hlavně teď teda v zimě 😅a pak miminko nesnáší auto. Skloubit ty tři děti dohromady je momentálně fakt těžký. A času je hrozně málo. I skrz nemoce. Než se vystřídají tak to trvá. Třeba jen opravdu problém s nimi vyrazit i jen na procházku. Vypravit se z domu je hrozně těžký 
a ještě to musím plánovat na spánek miminka a to spí jen do 45 min. Takže často čekám na manžela. Návštěvy spíš zvu k nám. Zase hlavně kvůli miminku, aby mělo pohodu. Ale věřím, že to bude lepší a lepší. V podstatě o starší děti se moc starat na návštěvě nemusím.
Nedávno jsem tu měla kamarádku s dvěma dětma a bylo to fajn. Pak třeba přijde někdo jiný s jedním dítětem a je to peklo. To je spíš o výchově, případně povaze dítěte a rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:04
Já teda nemám potřebu někde přestávát ani s jedním, takže bych takový „problém“ nikdy neřešila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:04
Mimochodem mám v okolí rodinu, která má 5 dětí. Taky schodky. Nejstarší mají 9 (dvojčata). Nejmladší 2 roky. Normálně chodí na návštěvy. Snad na všechny dětské akce. Všude je potkávám. A jedno dítě je trošku jiné (autista).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:12
Na návštěvě snesu max. jedno dítě, víc ne. Kamarádky už mají děti velké, scházíme se bez nich a v rodině se to teprve líhne, takže není problém. Jedna kamarádka ke mě jezdila s dítětem, pak se jí narodilo druhé a to byl konec. Venku se scházet nechtěla, tak smůla, má po výletech. Cizí děti mi lezou na nervy a nebaví mě, nepotřebuju ze setkání s kámoškou dělat dětský koutek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:12
My chodime na navstevy i se 4 detmi (aktualne necele 3, 6, 7,5 a 9,5 roku) a nikdy jsme nebyli omezeni, co se tyka zvani od kamaradu. Ale oni sami maji male deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:34
To podle mě není vůbec o počtu dětí, ale o povaze. Někdo doma nesnese ani jedno hodný spici miminko, jinej si rad k sobě nastehuje školku. Někdo svoje vnoučata či jiné příbuzné chce vidět i za cenu trochy diskomfortu, jinýmu je prednejsi vlastní pohodlí. A samozřejmě taky záleží na výchově, klidně si domů pozvu kámošku se 3 vychovanyma detma, ale druhou, s jedním spratkem, už po zkušenostech nezvu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.24 21:35
Mám děti teď momentálně 4, 6 a 8 a stále si dost vybírám, na jaké návštěvy (ke komu a jak to tam vypadá) si troufnu. Je tedy pravda, že zejména nejstarší je problematická, s dvěma mladšíma jde leccos. Když byli menší, řekněme 1 a 3 a 5, nechodili jsme na návštěvy nikam, jen v nejbližší rodině a i tak to bylo dost děsný.
Ale existují i lidé, kteří mají snazší děti než já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
22.1.24 21:51
Dokud nebyly mladší dceři dva roky, tak jsme nikam nejezdili a všechny jsem zvala k nám. Neměla jsem chuť absolvovat návštěvy, kde bych se celou dobu stresovala, co děti vyvedou a zničí nebo si ublíží. A taky mě nebavilo balit. Doma jsem měla všechno a byla v pohodě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.1.24 21:57
@johanka.1987 píše:
Já teda nemám potřebu někde přestávát ani s jedním, takže bych takový „problém“ nikdy neřešila
To ja taky ne, bohuzel manzelova rodina bydli 200 km daleko.
- Citovat
- Upravit
22.1.24 22:25
@Anonymní píše:
To ja taky ne, bohuzel manzelova rodina bydli 200 km daleko.
Tak pokud vás chtějí vidět, tak je jedno, jestli s jedním, nebo třemi, ne? U babiček teda většinou o dítěti ani nevím, užívají si ho oni, takže taky nevidím problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 08:40
Nepocítila jsem rozdíl, kromě rostoucího počtu kamarádů. Považuju za samozřejmost, že si děti po sobě uklidí, nebo pokud jsou tak malé, že to neumí, uklidím já. Vztekací batolata jsem neměla, uřvané kojence ano, ale ti byli paradoxně na návštěvách nejvíc v pohodě. Nemám problém s více dětmi na návštěvě, naopak čím víc jich je, tím míň po nás něco chtějí. Na návštěvy jsme zvaní poměrně často, naše 3 děti jsou chválené a já sama nemám problém je usměrnit, když to začínají přehánět.
Naopak jsme omezili kontakty s většinou jedináčků, ať už to omezení přišlo z naší strany nebo z jejich. Většinou totiž nastal problém s tím, že to dítě nebylo schopné a ochotné fungovat v “tlupě”, takže nastávaly situace, kdy si jedináček vybral pro hru jedno dítě a zbylé dva sourozence začal vyhazovat pryč, občerstvení, o které se měli všichni podělit, snědl sám, nebo vyžadoval neustálou asistenci rodiče. Měla jsem kamarádku, se kterou jsme se vídaly hodně od narození našich dětí (jsou o dva měsíce) do jejich předškolního věku, ale od nějakých jejich dvou let její dcera kdykoliv, kdy jsme si spolu chtěly aspoň chvíli povídat, si sedla k mamince a začala nesnesitelně kvíkat a různě s ní lomcovat. Kamarádka z toho byla nešťastná, ale nedokázala v sobě najít sílu dceru usměrnit a já zad po letech trpělivost to snášet. Pro mě je mnohem přijatelnější tlumené výskání a halekání zpoza dveří dětského pokoje nebo ze zahrady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 09:10
U nás se kontakt s rodinami jedináčků neomezil. Naopak oni ví, že víc dětí mít nebudou, nemůžou, nechtějí. Mají k tomu nějaký svůj důvod. Ale chtějí, ať jejich dítě má společnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 09:15
Osobní zkušenost nemám, ale můžu ti nabídnout názor z druhé strany.
Jelikož nám se dítě dlouho nedaří, tak všichni kamarádi děti mají, ve většině případů mi dětské návštěvy nevadí (jsme v baráku na vesnici a kamrádi z bytů sem jezdí rádi), ale jsou už lidé které nezveme. Neskutečně to záleží na vychování dětí!
Pokud si matka je schopná dítě usměrnit tak, aby respektovalo pravidla cizí domácnosti a průběžně na to dítě/děti dává pozor, nemám problém.
Na druhou stranu pokud matka dítě neusměrní ani poté co něco řeknu já, nebo jí to dítě má absolutně na háku, tak s tím problém mám.
Například chci aby děti jedly u stolu, a neběhaly s jídlem po celém baráku (bungalov, s otevřenou širokou chodbou která je vilice populární jako běžecká dráha). Pokud by běhaly třeba s rohlíkem a matka dítěte s tím byla OK, to bych neřešila, ale nechci aby děti běhaly třeba s čokoládovou sušenkou v ruce, protože na konci chodby naráží do stěny a nechci mít zdi upatlané od čokolády. To samé platí u jakéhokoliv jídla které je „patlavé“. Pokud tomu dítě ve 2,5 letech nerozumí, tak očekávám, že ho matka usměrní tak, aby toto pravidlo bylo dodržováno.
Nebo základní respekt k osobnímu prostoru. Pokud jsou dveře do místnosti zavřené, tak se tam prostě neleze. Třeba naše pracovny jsou pro děti zakázané zóny z mnoha důvodů, a pokud jsou dveře zavřené a dítě tam pořád leze, očekávám od matky, že si to dítě bude hlídat aby tam nelezlo. Děti kolem 3 let už by ale neměly mít problém ani s jedním z jmenovaných.
Samozřejmě že vím že se občas nejdě vyhnout nějakému hysteráku, období vzoru je náročné, ale prostě očekávám, že rodič si to své dítě usměrní tak, aby minimálně nedemolovalo cizí domácnost. V tom případě mi přijde i nějaký ten pláč v pořádku, to patří k výchově.
S hlukem a nepořádkem při dětské návštěvě se počítá, to mi nevadí, obzvášť pokud je to ten „dobrný hluk“ jako smích a výskání v zápalu hry.
Zatím jsme bezdětná domácnost, očekávám proto, že pokud sem přijde na návštěvu někdo s malými dětmi, že si s sebou přinese pro ty děti nějakou tu hračku. Třeba u batolat je to hodně důležité, ty se honěním po té naší chodbě nezabaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 09:24
@Hoa Mai Mám jedináčka a vždy si hrál se všemi sourozenci návštěvy. Buď u nás nebo u nich. Nikdy nic bez dovolení nesnědl. Choval se slušně. Samozřejmě i teď se chová slušně.
Naopak jedna dcera kamarádky není jedináček a i když byla malá skoro vždy snědla sama všechny sladkosti, které jsem dala dětem. Byla u nás tlupa dětí.
Není to o počtu dětí ale to jsou jsou vychované.
A nepřestala bych zvát kamarádku, protože jí brečí miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.24 22:10
@Gracetheworld píše:
Osobní zkušenost nemám, ale můžu ti nabídnout názor z druhé strany.
Jelikož nám se dítě dlouho nedaří, tak všichni kamarádi děti mají, ve většině případů mi dětské návštěvy nevadí (jsme v baráku na vesnici a kamrádi z bytů sem jezdí rádi), ale jsou už lidé které nezveme. Neskutečně to záleží na vychování dětí!
Pokud si matka je schopná dítě usměrnit tak, aby respektovalo pravidla cizí domácnosti a průběžně na to dítě/děti dává pozor, nemám problém.
Na druhou stranu pokud matka dítě neusměrní ani poté co něco řeknu já, nebo jí to dítě má absolutně na háku, tak s tím problém mám.Například chci aby děti jedly u stolu, a neběhaly s jídlem po celém baráku (bungalov, s otevřenou širokou chodbou která je vilice populární jako běžecká dráha). Pokud by běhaly třeba s rohlíkem a matka dítěte s tím byla OK, to bych neřešila, ale nechci aby děti běhaly třeba s čokoládovou sušenkou v ruce, protože na konci chodby naráží do stěny a nechci mít zdi upatlané od čokolády. To samé platí u jakéhokoliv jídla které je „patlavé“. Pokud tomu dítě ve 2,5 letech nerozumí, tak očekávám, že ho matka usměrní tak, aby toto pravidlo bylo dodržováno.
Zatím jsme bezdětná domácnost, očekávám proto, že pokud sem přijde na návštěvu někdo s malými dětmi, že si s sebou přinese pro ty děti nějakou tu hračku. Třeba u batolat je to hodně důležité, ty se honěním po té naší chodbě nezabaví.
Nebo základní respekt k osobnímu prostoru. Pokud jsou dveře do místnosti zavřené, tak se tam prostě neleze. Třeba naše pracovny jsou pro děti zakázané zóny z mnoha důvodů, a pokud jsou dveře zavřené a dítě tam pořád leze, očekávám od matky, že si to dítě bude hlídat aby tam nelezlo. Děti kolem 3 let už by ale neměly mít problém ani s jedním z jmenovaných.
Samozřejmě že vím že se občas nejdě vyhnout nějakému hysteráku, období vzoru je náročné, ale prostě očekávám, že rodič si to své dítě usměrní tak, aby minimálně nedemolovalo cizí domácnost. V tom případě mi přijde i nějaký ten pláč v pořádku, to patří k výchově.
S hlukem a nepořádkem při dětské návštěvě se počítá, to mi nevadí, obzvášť pokud je to ten „dobrný hluk“ jako smích a výskání v zápalu hry.
To souhlasim, nesnasim, kdyz deti poletuji s jidlem. Ani me ani jine. Jinak super, ze jste tak tolerantni a mate navstevy. Drzim pesti, aby se vam taky zadarilo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
