Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezáleží na počtu tolik, ale na vychování. Děti si umí hrát i v klidu. Jo, znám lidi, kteří omezili kontakt s přáteli, protože jejich.deti byly uvřeštěné atd..
Ale třeba já nemám problém vyslat k příbuzným 5 dětí. Nemají s nimi problém, všichni říkají, že jsou hodní. Občas zazlobí, pak mi říkají, že jim děda třeba vynadal. Ale to neni denně. A s přáteli můžete vyrážet společně v létě do kempu, v zimě na chatu. A případná návštěva přežije noc na nafukovací matraci.
Uprimne, vnimam to uz s druhym ditetem na ceste. Ne proto, ze by nas nekde nechteli, ale spis kvuli tomu vypravovani se a pak sbirani se zase zpet domu. Zacinam preferovat navstevy u nas doma, klidne i s prespanim.
Ja třeba kvůli dětem omezila návštěvy jedné známé u nás doma jen na teple dny, kdy se dá být venku. Ma tři děti, uřvané, rozjívené. Nemám zapotřebí to absolvovat
k nim uz nejezdime vůbec. Jde o to, jak je vychovas a jak jim dovolis se chovat u cizích lidí.
U nás není problém s nějakým zvanim, spis s časem. Tři děti už proste zaberou víc času a organizace, u nás jak nejstarsi nastoupil do školy, mladší do školky, tak neustále někdo leží s něčím nemocný, nebo mají kroužky apod, takže na nějaké návštěvy nezbývá čas
k nám domu nezvu nikoho, to bych se zblaznila k tem našim třem mít ještě nějaké další, sousedi by nás vystehovali
když už, tak jedeme třeba ke kamarádkám, které mají zahradu a nevadi, když se tam vypustí cele stádo ![]()
@starfish_at_night píše:
Uprimne, vnimam to uz s druhym ditetem na ceste. Ne proto, ze by nas nekde nechteli, ale spis kvuli tomu vypravovani se a pak sbirani se zase zpet domu. Zacinam preferovat navstevy u nas doma, klidne i s prespanim.
Jo, toto už jsem vyhlásila taky. Lidi, kteří mají cestování jednodušší, než my, tak nás mohou spíš navštívit, než my je. Dva dospělí bez dětí ans autem se dopraví snáz, než my bez auta anse školkou. Neni to o tom, že tam nebudeme jezdit vůbec, ale častěji mohou oni.
@Fiveone píše:
Nezáleží na počtu tolik, ale na vychování. Děti si umí hrát i v klidu. Jo, znám lidi, kteří omezili kontakt s přáteli, protože jejich.deti byly uvřeštěné atd..
Ale třeba já nemám problém vyslat k příbuzným 5 dětí. Nemají s nimi problém, všichni říkají, že jsou hodní. Občas zazlobí, pak mi říkají, že jim děda třeba vynadal. Ale to neni denně. A s přáteli můžete vyrážet společně v létě do kempu, v zimě na chatu. A případná návštěva přežije noc na nafukovací matraci.
Vychovani? Nejstarsi ano, ale prostredni 2,5 roku a mimino, tam se jeste plno situaci neda ovlivnit. Jasne, zakrocim, vysvetlim. Ale vzdor triletaka nebo plac mimina, to se moc korigovat neda. Mluvim tedy o prvnich par letech, nez vsichni dostanou aspon trochu rozumu.
@Anonymní píše:
Ahoj. Jak zvladate navstevy kamaradu, rodiny se 3 malyma detma (deti po dvou letech, nejstarsi necelych 5). Mam obavy, ze az se narodi treti, nebudeme uz tolik nekam zvani. Uz jen kolik udelaji 3 deti neporadku, hluku, naroky na misto. At uz se jedna o navstevy kamaradek s mene detma nebo rodiny/rodiny s prespanim ve vzdalenejsim meste. To uz budeme jen zvat asi lidi k nam…? Pocitili jste se tretim ditetem tento problem?
Co? My máme tři děti a nikdy problém nebyl. Normálně probíhaly/probíhají návštěvy. Už jsme teda ve fázi, že děcka jsou veliké, takže kamarádi zazvoní u nás a buď zaparkují u konkrétního dítěte v pokoji nebo letí někam ven. Vidím je maximálně, jak hledají jídlo, pití. Když dojdou dospělí i děti. Tak jsme my dospěli v obýváku-kuchyni a děcka v pokojích. Vidíme je lítat za psem, kocoury. A udělat si čerstvý popcorn. V sezóně jsme furt na terase.
Teď jsme byli o víkendu na kolaudaci bytu. To jsme byli všichni. Naše tři a jejich dvě děti. Oni se stejně zavřeli do pokoje. Neměli teda hry. Ty nemají zatím přestěhované. Tak v průběhu odpoledne utíkali k nám a donesli si tašku her. A opět jsme je viděli, když si přišli pro jednohubky nebo nějaké brambůrky. Jinak si hráli spolu v pokoji. Nikdo se nás neštítil pozvat na návštěvu.
@Kelsey píše:
Co? My máme tři děti a nikdy problém nebyl. Normálně probíhaly/probíhají návštěvy. Už jsme teda ve fázi, že děcka jsou veliké, takže kamarádi zazvoní u nás a buď zaparkují u konkrétního dítěte v pokoji nebo letí někam ven. Vidím je maximálně, jak hledají jídlo, pití. Když dojdou dospělí i děti. Tak jsme my dospěli v obýváku-kuchyni a děcka v pokojích. Vidíme je lítat za psem, kocoury. A udělat si čerstvý popcorn. V sezóně jsme furt na terase.
Teď jsme byli o víkendu na kolaudaci bytu. To jsme byli všichni. Naše tři a jejich dvě děti. Oni se stejně zavřeli do pokoje. Neměli teda hry. Ty nemají zatím přestěhované. Tak v průběhu odpoledne utíkali k nám a donesli si tašku her. A opět jsme je viděli, když si přišli pro jednohubky nebo nějaké brambůrky. Jinak si hráli spolu v pokoji. Nikdo se nás neštítil pozvat na návštěvu.
Tomu rozumim, ale zajimaji me spis ty prvni roky, kdy nejstarsimu jeste neni ani pet. Prostredni 2,5 a mimino. Jak vyrostou uz to bude o necem jinem.
@Anonymní píše:
Vychovani? Nejstarsi ano, ale prostredni 2,5 roku a mimino, tam se jeste plno situaci neda ovlivnit. Jasne, zakrocim, vysvetlim. Ale vzdor triletaka nebo plac mimina, to se moc korigovat neda. Mluvim tedy o prvnich par letech, nez vsichni dostanou aspon trochu rozumu.
Tak i prostřední už nějak vychované být může. Jasně, pokud bude unavený apod., může kňourat. Ale jinak už ví, co může a co ne. Nepůjde a nezačne házet s věcmi. Novorozenec je na návštěvě úplně v pohodě. Ideálně, pokud se spící dá odložit do jiné mistnosti. U něj se řeší jen krmení apod..
@Anonymní píše:
Tomu rozumim, ale zajimaji me spis ty prvni roky, kdy nejstarsimu jeste neni ani pet. Prostredni 2,5 a mimino. Jak vyrostou uz to bude o necem jinem.
V tomto věku dětí bych je stejne k někomu na prespavacky nebrala. Max kratší návštěvy. Uvidíš taky jaké bude mimino, jestli pohodar nebo uplakanek
@Anonymní píše:
Vychovani? Nejstarsi ano, ale prostredni 2,5 roku a mimino, tam se jeste plno situaci neda ovlivnit. Jasne, zakrocim, vysvetlim. Ale vzdor triletaka nebo plac mimina, to se moc korigovat neda. Mluvim tedy o prvnich par letech, nez vsichni dostanou aspon trochu rozumu.
Ideální řešení je maximálně zredukovat potřebu věčně někde vymetat a místo toho se s dětmi věnovat něčemu smysluplnějšímu. A co se týká návštěv u nás doma - komu se to u nás nelíbí ať k nám neleze ![]()
@Anonymní píše:
Tomu rozumim, ale zajimaji me spis ty prvni roky, kdy nejstarsimu jeste neni ani pet. Prostredni 2,5 a mimino. Jak vyrostou uz to bude o necem jinem.
My máme tři děti během 4,5 roku. Chodili jsme všude i na návštěvy. Prostě jsme vždycky normálně žili a fungovali.
Já jsem to nijak nepocitila. Jo, jsme nejčastěji u nás, ale to kvůli prostoru, je jednodušší poskládat dvouclennou návštěvu ve velkým baráku, než peticlennou v bytě, že… ale i do těch bytů jezdíme, spíme tam…vždy to jde nějak vymyslet, když se chceme vidět. Děcka máme divoký a hlučný, ale učím je, jak se na návštěvách chovat, a taky je tam hlidam. Většinou jsou to nervy pro mě, chci, aby byli „nejhodnejsi“, tak si návštěvu neuziju, pořád něco hlídám a řeším. U nás neřeší nikdo nic, děcka řádí v patře, dospělí vykecavaji dole, pohoda. Proto jsme většinou u nás.
Řeší se to blbě. Já to pocítila už se dvěma dětmi. S kámoškama se scházíme zásadně v dětské herně, jen s jednou doma. Rodina na některé rodinné sešlosti přestala zvát, většinou už mají děti velké a ty moje malé jim jdou na nervy. No, někdy to zamrzí. Ale já jsem z cizích dětí taky na nervy, takže to dokážu pochopit.
Ahoj. Jak zvladate navstevy kamaradu, rodiny se 3 malyma detma (deti po dvou letech, nejstarsi necelych 5). Mam obavy, ze az se narodi treti, nebudeme uz tolik nekam zvani. Uz jen kolik udelaji 3 deti neporadku, hluku, naroky na misto. At uz se jedna o navstevy kamaradek s mene detma nebo rodiny/rodiny s prespanim ve vzdalenejsim meste. To uz budeme jen zvat asi lidi k nam…? Pocitili jste se tretim ditetem tento problem?