Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, našel by se tu někdo s Ts, vím, že už tu několik vláken je, ale starýcha nefunkčních. Jde mi o to, že mám čistý ts, Na první pohled nepoznáte nic, 164
cm, mám vš, Iq 130 cca, váha normál, vše ok, měla jsem štěstí, rodiče vysocí a hormony od pěti let, díky olze havlové, a to jsem r. 1986. nemám cukrovku, nic s ledvinama, nic s lymfou, se srdcem… Ale mám pigmentaci sítnice progresivní, a špatně slyším, ne kvůli zánětům, ale má to souvislost s ts.
jde mi o to: jsem tehota a nudim se a nenapadlo mě nic jinýho, než si stáhnout super odborný članek o ts. a uplně se mi chtělo brečet. Nikdy jsem nikam nezapadla, vždy jsem byla taková odstrcená, bez kamaradu, proste bez soc inteligence. šikaana,… Taky mám problémy hrozné, pamatovat si obliceje lidí, adekvátně reagovat ve spolecnosti. Mám problémy se soustredením, celý život, ale ADHD mi nikdo nediagnostikoval, nejsem jeste ta generace. A taky deprese uzkosti,, stavy hněvu,,, pak výčitky…spatná neverbalni komunikaace,,,
Jde o to, že jsem se celý život trápila tím, proč to tak mám, a nyní vidím, že přesně takhle jsou popsány psych, problemy turnerek. jsem ukázková. Chce se mi brečet, protože kdyby se to řešilo, nemusela jsem se tak trápit. Mohla jsem se správným přístupem vystudovat třeba medicínu… ale byla jsem na to sama, protože to nikdo neřešil, možná se to tehdy ani nevědělo…Má to někdo taky tak?
A nejsi „jenom“ z rodiny, kde to nefungovalo? To pak vede k hodně problémům, které popisuješ.
Můžu mít dotaz? Otěhotněla jsi přirozeně? Měla jsem za to, že u žen s Turnerovým syndromem to jde jen přes IVF.
S psychickými problémy ti může pomoci psycholog, případně psychiatr.
@saddreamer píše: Více¨to bez IVF nejde. Já právě sháním někoho s TS, jestli má stejné potíže.
Ahoj, TS nemám, ale chci jen podotknout něco k těm pocitům po přečtení článku. Zažívám teď něco podobného - díky různým článkům a videím zabývajícím se psychoterapií jsem si uvědomila hodně věcí o svém dětství, o své matce. Věci, které jsem dřív brala jako normální, najednou vidím jinak a došlo mi, že v podstatě mi matčina výchova způsobila trauma. Nikdy bych si to neuvědomila, nebýt tohohle samostudia. Díky tomu s tím teď můžu pracovat a po pár týdnech jistého šoku přichází období smíření se situací a možnost nějakého osobního růstu. Ty svůj zdravotní stav nezměníš, ale můžeš např. být sama k sobě méně přísná, neobviňovat se, nevyčítat si špatnou paměť nebo stavy hněvu atd. Díky tomu článku víš, že za to nemůžeš. Děláš to, co je v tvých silách a tak dobře jak jen můžeš. Zpracuj si to v sobě a buď ráda, žes na ten článek narazila. Může ti to v budoucnu pomoci
Držím palce s miminkem!