Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Učení s dětmi, jak máte nastavené limity?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Billi
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.2.22 07:17
Syn je ve 3. třídě. Od první třídy problémy s úkoly - vzdor, klidně bude sedět dvě hodiny na místě, ale nenapíše ani čárku. Přitom přestávky, svačiny…motivační systém…nic nefunguje. Říkám mu, že je mi jedno, jakou dostane známku, ale potřebuji vědět, že se snaží. Něco jiného je na to kašlat a donést za 5 a něco jiného, když uvidím, že poctivě trénuje, ale nepovede se. Nepatřím mezi rodiče, co učitele jen kritizují. Z mého pohledu je učitelka skvělá. Ale vím, že někteří rodiče si stěžují neustále na cokoli. Syn má 1-2 bez výrazného učení. Ale ten neskutečný odpor ke škole…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 07:20
Ja ho nenutím, abych mu to úplně nezhnusila, vyloženě na jednickach netrvam, už přinesl pár dvojek i trojku ( prvňák, takže nic horšího učitelka nedává), nehroutim se z toho, když vidím, že mu něco nejde, tak to doma procvičíme. Má nakoupené sešity a pisanky na doma, tak si občas něco procvičí, hlavně o prázdninách, protože jak delší dobu nic nedělá, tak to zapomíná, ale ze bych ho nutila sedět celé odpoledne u stolu a šrotit se na samé jedničky, to fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 07:24
@Billi píše: Úvaha k zamyšlení.
Včera jsme měli posezení s rodinou a dostali jsme se na učení s dětmi.
Zajímá mě, jak máte nastavené limity v učení? Kdy to necháváte na dětech a jak hodně nad nima stojíte? Nutite je se učit na same jedničky, nebo to berete tak, že na to nejsou.
Včera jsme tam byli ve větším počtu, máme děti od 1. do 5. třídy, některé děti jsou v jedné třídě.
Jedna „vzdálenější sestřenice“ obíhá učitelky, řeší známky, věčně se učí, dítě má 3 a 4. Chybu vidí na straně učitelek, které mají nepřiměřené nároky.
S tímto dítětem chodí do třídy moje dítě, které má naopak samé jedničky bez jakékoliv snahy. Už jsme byli i obviněni z protekce (babička učí na stejné škole), protože je nemožné, aby dítě mělo samé jedničky u takových učitelek.
Další nutí přepisovat úkoly, protože dítě podle ní má na víc a pokud uvidí, že mu to prochází, tak bude lempl.
Pak tam jsou ty, co neřeší nic a děti proplouvají na 4, ale chybu vidí na straně školy.
Já se to snažím řešit individuálně podle potřeby dětí. Ale taky tápu mezi tím „na co dítě ještě má“ a kdy už to je trápení všech zúčastněných.
Berte to jen jako oddychové téma bez hádek, protože každý to má nastavené jinak.
ano, ano, ty a tvé dítě jste nejlepší, není nad to se kvalitně pochválit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
24.2.22 07:39
@stinga píše:
ano, ano, ty a tvé dítě jste nejlepší, není nad to se kvalitně pochválit
Nejsme. Ja rozhodně ne, protože to, jaký je, není moje zásluha.
Moje zásluha by to byla, kdybychom se učili. 
- Citovat
- Upravit
24.2.22 07:49
Já se taky snažím spíš motivovat pozitivně, opravuju jen ty nejhorší věci, zato žena třeba je schopná donutit děti 5× něco vygumovat a napsat znova, aby to bylo pěkný. Pak nadává mě, když se učím s nimi a to písmo vypadá hůř, že to vypadá, jako by to pokaždý psal někdo jiný a co si učitelka bude myslet. A co kluk…
Ale zase obráceně víc trvám na pochopení látky, než na namemorování, případně propojení s realitou. Takže když jsme se učili vlastivědu a kraje, tak ženě stačilo, když se holka naučila co bylo v učebnici. Já zase po ni chtěl, aby tam přidala místa, kde jsme byli nebo máme vztah.
Podobně u matematiky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 07:52
@Billi píše: Úvaha k zamyšlení.
Včera jsme měli posezení s rodinou a dostali jsme se na učení s dětmi.
Zajímá mě, jak máte nastavené limity v učení? Kdy to necháváte na dětech a jak hodně nad nima stojíte? Nutite je se učit na same jedničky, nebo to berete tak, že na to nejsou.
Včera jsme tam byli ve větším počtu, máme děti od 1. do 5. třídy, některé děti jsou v jedné třídě.
Jedna „vzdálenější sestřenice“ obíhá učitelky, řeší známky, věčně se učí, dítě má 3 a 4. Chybu vidí na straně učitelek, které mají nepřiměřené nároky.
S tímto dítětem chodí do třídy moje dítě, které má naopak samé jedničky bez jakékoliv snahy. Už jsme byli i obviněni z protekce (babička učí na stejné škole)
Další nutí přepisovat úkoly, protože dítě podle ní má na víc a pokud uvidí, že mu to prochází, tak bude lempl.
Pak tam jsou ty, co neřeší nic a děti proplouvají na 4, ale chybu vidí na straně školy.
Já se to snažím řešit individuálně podle potřeby dětí. Ale taky tápu mezi tím „na co dítě ještě má“ a kdy už to je trápení všech zúčastněných.
Berte to jen jako oddychové téma bez hádek, protože každý to má nastavené jinak.
Mám prvňáka. Denně čteme, opravuju ho, chci aby neškrábal v písance. Nenutím ho mít samé jedničky, ale chci, aby se snažil.
Čas ukáže, jak to bude dál. Ale rozhodnr si nebudu myslet, že učitelé mají přehnané nároky. V něčem to mají dnešní děti mnohem jednodušší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 07:54
@gabrriel píše:
Já se taky snažím spíš motivovat pozitivně, opravuju jen ty nejhorší věci, zato žena třeba je schopná donutit děti 5× něco vygumovat a napsat znova, aby to bylo pěkný. Pak nadává mě, když se učím s nimi a to písmo vypadá hůř, že to vypadá, jako by to pokaždý psal někdo jiný a co si učitelka bude myslet. A co kluk…
Ale zase obráceně víc trvám na pochopení látky, než na namemorování, případně propojení s realitou. Takže když jsme se učili vlastivědu a kraje, tak ženě stačilo, když se holka naučila co bylo v učebnici. Já zase po ni chtěl, aby tam přidala místa, kde jsme byli nebo máme vztah.
Podobně u matematiky.
A ty pak máš nějaké povinnosti? Když musi ta žena během odpoledne stihnout domácnost, učení s dítětem, trochu si odpočinout a večet stát na značkách, možná si práci občas zjednoduší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:01
@Russet píše:
A ty pak máš nějaké povinnosti? Když musi ta žena během odpoledne stihnout domácnost, učení s dítětem, trochu si odpočinout a večet stát na značkách, možná si práci občas zjednoduší…
moje žena je v domácnosti celý den, ne jen odpoledne. Ale jinak většinou cestou z práce jedu na nákup, nebo vyzvednout mladšího z družiny, pak doma buď dělám podlahy, nebo žehlím, posledně jsem ještě umýval okna. Taky čistím kočkám záchody, vynáším koše, řeším nefunkční techniku, starám se o to aby všechny účty byly zaplacené. Večer pak žena na žádných značkách nestojí. Lehne do postele, občas ji ještě namasíruju a ona usne a pak jdu uspat děti. O víkendech pak umyju koupelnu a kuchyň.
Máš ještě něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:03
@Billi Popis tvé příbuzné mi přesně připomněl mou hyperprtektivní švagrovou. 
Protože její holčička je šikovná, už vě školce to paní učitelka říkala (chápej hezky maluje, samostatně se obslouží, poslouchá, nezlobí), jenže ve škole došlo ke střetu s realitou. Limity v matematickém myšlení a zejména logice, horší paměť.
Učitelky jsou také náročné a zákeřné a děti, co u nich mají samé jedničky musí být minimálně naprosto geniální.
Já mám objektivně děti chytré, takže se opravdu učit nemusíme. Navíc jak se jim věnujeme celkem dost od mala (a tím myslím věnování se nějakou zážitkovou pedagogikou, cestováním, společnými činnostmi, ne drezůrou nad pracovním sešitem), tak dost přirozeně automaticky nasály a ve škole pak mají na čem stavět.
Takže s prvňačkou se akorát čte ve slabikáři dle požadavku píučky (plus si teď asi týden už čte i sama svou knížku) a dohlídne se na úkoly. Píše hezky. Teď občas cvične promrskneme hodiny, tam si zatím plete čtvrt a třičtvrtě.
Třeťák spadá do kategorie nadané dítě s lehkou dysgrafií. Takže tam jsem chvíli cvičili grafomotoriku, ale dle učitelky si to teď začalo sedat - písmo je učesanější, čitelné, stíhá psát. Tak jednou týdně projdeme během 10 minut slovíčka z AJ.
Myslím, že u něj fáze potřeby učení nastane až tak za dva roky. Na druhou stranu nejsem rodič lpící na známce. Trvám na znalosti a na znalosti potřebného a souvislostí. Jestli donese za 4, že neví přesnou dataci karbonu, tak mi to je celkem fuk. Jestli donese za 4, že neví skoro nic o sametové revoluci, dostane čočku.
O známku půjde jen v ročnících, kde se vysvědčení počítá na přijímačky.
A přiznám, že jsem líný a zaměstnaný rodič, takže odmítám řešit po vlastní práci ještě nějaké denodenní hodinové a delší učení se s dětmi, aby místo dvojky měli jedničku. Takže myslím, že nebudu mít problém uznat jejich limity, až přijde ten čas. Už teď je jasné, že jedno dítě půjde technickým směrem a druhé má dost blízko ke zdravotnictví.
Navíc minimálně na moje děti platí, že aby se snažili, musí mít správnou motivaci. Což je povětšinou pochopit, proč je něco důležité znát a vědět, vidět v tom učení smysl. Tady si myslím, že má asi české školství mezery.
Motivací pro ně opravdu není, že na ně rodič zaklekne a bude s nimi dřít příklady nebo psaní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:06
Určitě nepatřím mezi rodiče, kteří by mohli o sobě prohlašovat, že mi na známkách nezáleží. Určitě je důležitější, co umí, ale jsem dost zheblá na to, abych to neustále prověrovala a nemusela se v tom spoléhat na známky. Takže spíš monitoruju známky, neučím se s nimu a zpozorním, pokud začnou padat známky 3+.
Kromě diktátů, to u staršího považuji za cílovou známku, říkám mu to furt - diktáty je třeba uhrát alespon na trojku, ostatní písemky a literaturu zvládneš na dvojky a nějakýma jedničkama za referáty a čtenářské deníky to stáhneš ve prospěch té dvojky ( je už v primě na gymplu.
Děti to většinou na ty samé jedničky uhráli, ale co si budem povídat, bylo to spíš o momentálním rozpoložení učitelky, většinou to z té angličtiny, češtiny měly mezi jedničkou a dvojkou, párkrát jí oba dostaly.
Do čtvrté třídy jsem se neučila ani s jedním nic, i úkoly zvládaly samy. Se starším jsem se v páté začla připravovat na přijímačky na gympl a je fakt, že mu to výrazně v té češtině prospělo. S mladší se taky připravuji, plus jsme museli na podzim spolu začít vlastivědu, přirodovědu, protože jí nějak sebralo prozření z doby covidové, že je třeba se něco učit. Ted jí zas dohnala angličtina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:08
Když odhlédnu od toho elaborátu a srovnávání dětiček, které je vážně úsměvné, tak u nás je to tak, že mám děti v 1. a 4. třídě a doma se neučí ani jeden. Zcela výjimečně se čtvrťákem procvičíme slovíčka na AJ nebo nějaký příklad z matiky před testem, ale je to jedničkář, vše pochytí ve škole. Když teď v pololetí hrozila dvojka z ČJ, sám z toho byl na nervy a soustředil se jako ďas, aby napsal pololetku na 1
Já osobně nepotřebuji, aby děti měly jedničky, ale kdyby mělo v nějakém předmětu průšvih proto, že na to prdí, tak bych asi na nějaké domácí přípravě trvala. Trojka na ZŠ by mě už trošku zarazila, jak by hrozila čtyrka, tak by začalo omezování telefonu, tabletu atd. Ale záleží individuálně, na něco dítě skutečně „nemá buňky“ a může se postavit na hlavu a jedničku mít nebude. Jestli je dítě flákač, lenoch nebo nepozornej, to ví nejlépe rodič sám.
edit: ještě upřesním, že ty trojky a čtyřky myslím na vysvědčení, ne jednorázový úlet z nějaké písemky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:13
@Billi píše:
Nejsme. Ja rozhodně ne, protože to, jaký je, není moje zásluha.
Moje zásluha by to byla, kdybychom se učili.
Je to tvoje zásluha, protože jsi mu dala své geny. 
To je to nejvíc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:19
Ja mam zcela objektivne chytre deti. Starsi zatim 4.tr. a 2.tr., nejmladsi jeste v MS. A svym zpusobem po nich jeste nenapadne chci, aby makaly trochu nad ramec. Mozek se ma ohybat. Pripravu - ukoly, uceni, priprava penalu a tasky - nechavam dost na nic, ale odflaknuti neuznavam. Pokud ovsem vidim, ze to lepe nejde, tak to nechavam byt. Starsi dcera ta je perfekcionistka, takze tu musim zkouset pred pisemkama, dokud to neumi dokonale, chce to po mne sama. Kluk je salamista. S tim obcas neco dopiluju, protoze mi prijde, ze bud ucitelka neuci nebo on vytrvale cuci z okna . O latce v DU mi pravidelne rika, ze to jeste ve skole nebrali, a potrebuje vysvetlit od maminky 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
shadowbabe
24.2.22 08:20
Dcera je teď ve 2. třídě a snažíme se jít tou střední cestou. Ať nesedí celé odpo u stolu, ale ani na to nehází bobek. Proběhla aj známka 3 či 4 ( problémy s diktáty a matika na rychlost ) Netlačíme na ni, vysvětlili sme jí, že pokud se jí někdy něco nepovede, tak se stát může a není třeba se bát, že dostane vynadáno. Na druhou stranu ale chceme, aby se snažila, že to dělá pro sebe a sama má radost, když má dobré známky. Ví, že v nás má oporu, sice zamrzí mě blbá známka, ale pak má možnost opravy a tak se snažíme doučit. Ona je zmatkař, což potvrzuje aj paní učitelka, takže se zasekne při malé pochybnosti a je v pytli. Hodně paseku u dětí nadělal aj loňský Covid, když byly v 1. třídě a doma online a dle pedagogů to jde poznat. Mají doučování 2× týdně na ČJ a M. Jsem za to ráda, přeci jen, jejich paní učitelka je pro ně lepší na vysvětlování, než mamka s taťkou A co se týká známek a viny učitele… tohle heslo doma rozhodně nerazíme, ale znám pár případů, kde se na děti doma se.re a pak se nadává učitelům 😔
Tak, jak učili doma nás, že učitel apod. má být respektován a máme si jej vážit, tak tomu učíme aj naše děti 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Úvaha k zamyšlení.
, protože je nemožné, aby dítě mělo samé jedničky u takových učitelek.
Včera jsme měli posezení s rodinou a dostali jsme se na učení s dětmi.
Zajímá mě, jak máte nastavené limity v učení? Kdy to necháváte na dětech a jak hodně nad nima stojíte? Nutite je se učit na same jedničky, nebo to berete tak, že na to nejsou.
Včera jsme tam byli ve větším počtu, máme děti od 1. do 5. třídy, některé děti jsou v jedné třídě.
Jedna „vzdálenější sestřenice“ obíhá učitelky, řeší známky, věčně se učí, dítě má 3 a 4. Chybu vidí na straně učitelek, které mají nepřiměřené nároky.
S tímto dítětem chodí do třídy moje dítě, které má naopak samé jedničky bez jakékoliv snahy. Už jsme byli i obviněni z protekce (babička učí na stejné škole)
Další nutí přepisovat úkoly, protože dítě podle ní má na víc a pokud uvidí, že mu to prochází, tak bude lempl.
Pak tam jsou ty, co neřeší nic a děti proplouvají na 4, ale chybu vidí na straně školy.
Já se to snažím řešit individuálně podle potřeby dětí. Ale taky tápu mezi tím „na co dítě ještě má“ a kdy už to je trápení všech zúčastněných.
Berte to jen jako oddychové téma bez hádek, protože každý to má nastavené jinak.