Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ukňourané a věčně nespokojené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
rozmary
10.6.11 17:25
- Citovat
- Upravit
10.6.11 20:08
Ditta77 píše:
A přesně tyhle scény-typu:Doma si pořád oblíká nějaký hadříky-modelka, zasekne se jí nožka-hysterickej řev-říkám jí -já ti pomůžu…řve jak pavián samááá-tak jí nechám, začne řvát maminkááááá-ať jí teda pomůžu a když jí opakovaně chci pomoct-tak dostane afektovanje zachvat-že samááááá
Každej den si říkámn-dneska budu v klidu, nebudu řvát-ale někdy se mi to viceméně daří, ale někdy prostě moc ne
Vždycky si říkám-hlavně že je zdravá-ale v těch chvílích to fakt moc nepomůžemyslím od toho, abych byla jen hodná klidným hlasem mluvící máma.......ani bych nechtěla vědět-co si myslí sousedé
jezisi, to je jak kdybys psala o nasem beznem dnu, to oblikani - jak pres kopirak 
ja si kazdy vecer, kdyz uz mala spi rikam, ze zitra to zvladnu vic v pohode.....dalsi vecer si rikam to stejny…a tak dale
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 23:08
aida píše:
Holky mám dvě dcery, starší má přes 4 roky a jsem z ní kolkrát už úplně na nervy. Je neskutečně ukňouraná a pořád se jí něco nelíbí. Ať udělám co udělám když nemá svůj den, tak je všechno špatně, i to, pro co se sama před chvílí rozhodla, tak se jí nelíbí a vyvádí jak najatá. Vůbec se nedá dopředu odhadnout, co ji rozmzí. I když něco děláme pořád stejně dlouhou dobu, tak zničehonic nic jí to najednou začne vadit a všechno je špatně. Vyšiluje i kvůli úplným kravinám. Třeba jí dám žlutou sponku do vlasů a ona začne vyvádět, že chce modrou. Žlutou teda vyndám, dám modrou ale dcera přesto vyvádí, že tam tu žloutou měla a že ji tam nechtěla mít a proč sem ji tam dávala. Někdy ani nezjistím proč skučí
Přiznávám, že už po ní kolikrát řvu jak siréna, vím že je to špatně, ale když kolikrát začně kňučet ještě v posteli, sotva se vzbudí a vydrží jí to až do večera, tak už se opravdu neudržím. Nejsem svatá a nevydržím to celý den poslouchat s úsměvem na rtech a tvářit, že se nic neděje.
Samozřejmě napřed domlouvám, v klidu vysvětluju, neustupuju, ale když začne kňourat hned ráno, tak nejpozději po obědě už jsem napůl nepříčetná
Pořád jsem doufala, že z toho vyroste, ale ono se to s věkem bohužel nelepší.
Mladší dcera je naopak spokojené, veselé dítě, dá se říct pravý opak, takže ten kontrast je někdy úplně neskutečný.
Máte na to někdo nějakou radu, co s dítětem, jak jej usměrnit? Jak to mám sama vydržet, abych nebyla kolikrát tak uřvaná a s nervama v koncích?
Možná jestli ten prolbém nebudem v tom, že mladší je takový andílek a starší nějak vycítila, že tohle se vám líbí..nebo jestli ji i povídáš, že pořád kňourá a mladší ne a srovnáváš, tak pak někdy děti setrvávají v tom negativním chování, protože jsou takto onálepkované…Já bych se asi pokusila ji dávat co nejvíce na výběr - chceš modrou nebo žlutou sponku? Vybere si, tu dostane. U všeho. A vůbec bych to její k'nourání nekomentovala, nic nesorvnávala a právě si všímala jen toho „pozitivního“ chování - že dneska je vidět, že má moc dobrou náladu. Že tohle se ji povedlo, že zvládla si vybrat sponku a neměnit to…A to negativní bych totálně ignorovala. Prý to, co je negativní (chování) a rodiče si toho začnou všímat a snaží se to zkorigovat, to se rozrůstá. Nám moc pomhla knížka - Respektovat a být respektován - je to o komunikaci s dětmi, ale taky o trestech, odměnách, emocích…neskutečně nám pomáhá při výchově.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 23:19
Jinak je asi důležité ubezpečit dítě, že ho milujeme takové jaké je. Domlouváním vlastně se jen říká, že takové, jaké dítě je, není dobré a mělo by se chovat tak a tak, aby bylo dobré (a tudíž jsme ho milovali naplno - tak si to překládá dítě). A pokud tam je ještě mladší sourozenec, který je usměvavý a miloučky, tak ten starší to má sakra těžké. A může se bu'd snažit vyhovět našim představám (tím ztrácí sebe) nebo záměrně setrvává v negativním chování…Myslím, že je u vás problém v komunikaci - výborná knížka o komunikaci s dětmi je: Respektovat a být respektován.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.11 23:24
Jinak tady je odkaz na poradnu psycholožky - řeší tam různé prolbémy s dětmi, právě batolaty a předškolními -
http://ona.idnes.cz/…/poradna.asp?…
Velmi inspirativní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.17 14:03
Dobrý den,
vím, že tato diskuze už je nějaký rok stará, ale třeba se k ní ještě někdy vracíte. Přesně, co zde píšete Ditta77 je moje starší dcera. Má necelé tři roky, ale prakticky jako byste psala přímo o ní. Teď už můžete s odstupem času zhodnotit, jestli se to nějak změnilo, nebo je to skutečně v povaze dítěte a bohužel se tyto ukňourané stavy prostě jen přetavily v obdobu jen trochu vyspělejšího charakteru. Celkem by mě zajímala Vaše zkušenost… 
třeba mě povzbudíte 
Mám pocit, že doma řvu neustále, protože už to její kňourání nemůžu poslouchat a pořád si říkám, kde jsem ve výchově udělala chybu.
Díky za Vaši reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.18 17:42
@doriang ahoj, je to sice nějakou dobu, co byla tato diskuze aktuální, ale potýkam se s naprosto stejným stavem u svoji dvouleté dcery, je jedno jestli odpoledne spí nebo ne, stále nespokojena, mrčí, brečí skoro bezdůvodně… Můžu se zeptat, zlomilo se to u vás? Případně jakou „metodu“ jsi na ni uplatnila? Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.8.19 22:24
ukňourané 19.měsíční dítě
Dobrý den, ráda bych se poradila, mám dva syny, starší má 5 let, mladší 19měsíců, starší syn je od miminka pohodář, usměvavé dítě, optimista. Mladší syn je od narození strašně uplakaný. Teď v 19měsících, je to náročné. Starší syn si hraje sám, většinou třeba s legem, jenže mladší syn, chce dělat přesně to co brácha, což je asi normální… Ale mladší syn si myslí, že ho budeme poslouchat příklad, příjde ke mně a tahá mně za ručičku ať s ním někam jdu, já mu řeknu třeba, že vařím, že půjdu za chvíli, tak mlátí hlavou o zem, nebo mi tahá za ruku a řve u toho, jak když ho vraždíme, naštvaný že jsem ho neposlechla… Starší syn si vezme hračku, mladší syn k němu běží, vyrve mu ji z ruky, tak si ji starší zase vezme a mladší ho za to pokousá nebo mu nafackuje. Takto mladší syn klidně pokouše i mně, naplácám mu na zadek nebo dám přes ruce, důrazně vysvětluju, prostě nic. Když jsme venku a jdeme třeba na písek, baví no to minutu a pak mi zase odvádí pryč, když nejdu řev, jako když ho… On prostě chce, aby jsme ho poslouchali celý den, pokud děláme to co mladší syn chce, tak je to nejšťastnější dítě, ale pokud neposlechneme, tak to vypadá, že celý den týráme mladší dítě, máte prosím nějakou radu? Je toto chování normální? Vychovávám obě děti stejně a myslím si, že jsem přísná ale i tolerantní matka, která oba syny miluje, snažím se aby jsme byli všichni spokojení, ale nálada mladšího syna, je někdy o nervy. (jo jinak mladšímu synovi lezou zuby- ale na ty to asi furt svádět nemůžu- myslím, že bude takový nerváček asi povahou). díky za radu
- Citovat
- Upravit
4.8.19 22:30
Je to úplně normální temperamentnější batole. Jen holt starší syn byl za odměnu, takové motivační demo .
Jinak děti vlastně nejde vychovávat stejně, tím jak jsou odlišné, tak často potřebují jiný přístup. Evidentně teď se budeš muset obrnit trpělivostí a důsledností a naučit ho zvládat vzdor, vztek a frustraci, které se mu momentálně rozlévá tělem - tak jako každému batoleti - jen holt on má tu dávku neurochemie razantnější, než měl jeho bratr.
Pokud bys potřebovala nějakou další inspiraci, kromě toho že prostě potřebuješ načerpat síly, aby si přežila, tak tady psycholožka z linky bezpečí právě o nárčnějších batolatech píše moc pěkně a prakticky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
4.8.19 22:52
Mám syny podobného ražení. Jak mladšího, tak staršího.
Mladšímu je 5 let. Můžu říct, že se hodně zlepšil, ale to, co popisujes dělá pořád. Jak není po jeho, tak se vzteká, ječí, hází věcmi. Když je nejhůř, tak mlátí a kouše. Ví, že nesmí, ale dřív jedná než myslí.
Máme mantinely a v rámci nich se snažíme o naprostou důslednost. Ale stejně je schopný denně brečet kvůli jedné věci, i když ví, že to nezmění. Takto si 2 měsíce vyřvával pohádky k jídlu. Nikdy jsem nepustila, ale stejně další den to zkusil znovu. Dodnes to zkouší tak 2× týdně. Vykřičí se a dobrý.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.8.19 23:03
Vidím, že v tom skutečně nejsem sama, někdy je to vážně o nervy, dneska mladší syn brečel od rána do večera, takže náročný den. Musíme to pro ty naše lásky holt vydržet.
- Citovat
- Upravit
5.8.19 00:29
Ja vzdycky rikam, ze lepsi varianta je starsi urvany a mladsi za odmenu. Kdyz je to obracene, rodice jsou z toho uplne vykolejeny a nechapou:mrgreen:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.19 08:00
@e008 já mít jako první dítě druhého, tak je jedináček
A to starší jako batole se taky mlátil do hlavy. Jak nezvládl emoce, tak si nafackoval, aby se uklidnil. Ale jak byl sám, bylo méně třecích ploch.
Ale mladší byl a pořád je jiná liga. V roce a půl se začal bouchat o radiátor a to az tak, že měl boule a modřiny.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Já jen vždycky říkám,že se ji za mě pomstěj její děti,to mě jí je docela líto,protože jestli to tak opravdu funguje,skončí brzy v Bohnicích