Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ukňourané dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.4.16 14:26
- Citovat
- Upravit
24.4.16 14:33
@Anonymní píše:
Co s ukňouraným a ubrečeným, nespokojencem?
Potřebuju povzbudit a třeba poradit. Synovi budou 2 roky a už od narození je to uplakánek. Obecně se hodně málo směje a je schopný provřískat celý den kromě doby, kdy spí a často se i do spánku uřve. Někdy vříská i u jídla. Taky má období, kdy je celkem v pohodě, ale není jich moc. Pomáhá změna prostředí - třeba u babičky je hodinu v pohodě.
Přiznávám, že už mi z toho hrabe. Dneska jsem na něj už zvyšovala hlas, protože od rána zase jen řval a řval. Řve, vzteká se, hází věcma, kouše a doslova nic nechce… Zatím nemluví, tak chápu, že až se rozmluví, tak se to třeba zlepší, ale už opravdu nevím.
Od narození mě všichni uklidňují, že se to zlepší, až…až bude lézt, až bude sedět, až ho přestane bolet bříško, až bude chodit, až… No a budou mu 2 roky a nic. Teď jedeme mantru, až bude mluvit.
Jediné, co trochu pomáhá, je dudlík. Takže když je nejhůř, zadudluju a je aspoň chvíli klidDoma mi říkali, že kdyby ho neměl, tak nebude kňučet, protože si ho kňučením vynucuje. Neměl ho víc jak měsíc a kňučel pořád. Jednu dobu pomáhalo i jídlo - křupky, tyčinky, ale to už taky nefunguje. Hází mi to na hlavu a nechce.
Máte někdo nějaké povzbuzení, že z toho dítě vyrostlo?
Může to být řečí, nemusí…může to být reakcí na tebe, nemusí…může být důvod v nezralosti CNS, nemusí…VYDRŽ rok, šoupni ho do školky… 
Jako úča ve školce bych to psát neměla, ale uleví se ti…ve školce buď kňourat přestane (bude se třeba stydět před dětmi) nebo bude, ale učitelka tam bude mít dalších 27 dětí…takže…brzo přestane. Říkej si „Ještě rok…a bude chvilku klid“
Do té doby, bez legrace…vypnout, nevnímat, nereagovat…špunty do uší, utlumí nejhorší řev, ale kdyby něco, uslyšíš ho. Ale nebude tě třeštit hlava.
A být asi často venku, hřiště a tak…tam se to taky ztratí.
A dýchej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
missah
24.4.16 14:36
@Anonymní píše:
Co s ukňouraným a ubrečeným, nespokojencem?
Potřebuju povzbudit a třeba poradit. Synovi budou 2 roky a už od narození je to uplakánek. Obecně se hodně málo směje a je schopný provřískat celý den kromě doby, kdy spí a často se i do spánku uřve. Někdy vříská i u jídla. Taky má období, kdy je celkem v pohodě, ale není jich moc. Pomáhá změna prostředí - třeba u babičky je hodinu v pohodě.
Přiznávám, že už mi z toho hrabe. Dneska jsem na něj už zvyšovala hlas, protože od rána zase jen řval a řval. Řve, vzteká se, hází věcma, kouše a doslova nic nechce… Zatím nemluví, tak chápu, že až se rozmluví, tak se to třeba zlepší, ale už opravdu nevím.
Od narození mě všichni uklidňují, že se to zlepší, až…až bude lézt, až bude sedět, až ho přestane bolet bříško, až bude chodit, až… No a budou mu 2 roky a nic. Teď jedeme mantru, až bude mluvit.
Jediné, co trochu pomáhá, je dudlík. Takže když je nejhůř, zadudluju a je aspoň chvíli klid
Máte někdo nějaké povzbuzení, že z toho dítě vyrostlo?
Já má takovou druorozenou. Taky pořád čekám. Už bude mít za pár týdnů 3 a pořád je to „otravné“ dítě. Mluví ukázkově, nemá problém si cokoliv vykomunikovat. Sociálně je zdatná. Kdyý chce. Ale bohužel má asi takovou povahu. Raději si pokňourá. Jako je to lepší než když byla měnší, ale čekala jsem větší pokrok.
Takže doma se neusále křičí, kničí, vřeští, piští. Já už z toho mám migrény. Teď usnula a je tu boží klid:)))) Doufám, že se princezna dobře probudí. Jinaknám tu bude zase hodinu knóurat, než se docela probudí:)
- Citovat
- Upravit
missah
24.4.16 14:41
Jo a v září jde do školky a já si půjdu konečně odpočinout do práce. Počítám, že učitelkám si to nedovolí. Protože když jdem pro ségru je jak anděl:))) Nechává si to do domácího prostředí. Lidi si musí myslet, že jí doma týráme. Protože venku je to už slušňačka co zdraví, prohodí pár vět se sousedkou…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.16 14:46
@SIMONA1234 protože je večně nemocnej, tak jsme pořád doma.
Náš si to dovolí ke všem, je to prevít mrňavej 
I když mám zacpané uši, tak mě kouše, mlátí, leze po mně, tahá mě.
@missah náš řve pořád. I venku. Jdeme na procházku a on se neustále válí ve vzteku. Tuhle nás už zastavovali lidi - chlapečku, co se ti děje 
- Citovat
- Upravit
missah
24.4.16 15:00
@Anonymní píše:
@SIMONA1234 protože je večně nemocnej, tak jsme pořád doma.
Náš si to dovolí ke všem, je to prevít mrňavej
I když mám zacpané uši, tak mě kouše, mlátí, leze po mně, tahá mě.@missah náš řve pořád. I venku. Jdeme na procházku a on se neustále válí ve vzteku. Tuhle nás už zastavovali lidi - chlapečku, co se ti děje
No to já si taky užívala ještě v zimě i venku. Ale to se fakt dost zlepšilo. Taky jí to chytně, ale ne tak hodně.
Minule si usmyslela, že půjde ven v karnevalových šatech ( prosinec), tak jsme šly s řevem už z domu. Řvala jak tygr, nudle všude, držela se mě za ruku a křičela auau moje ručička ( já jí nemačkala, držela se sama) lidi se taky otáčeli. Pak mě doběhla horlivá důchodkyne, že jí mrznou ruce a mám jí dát rukavice. Pravda mrzlo, ale dcera si je nenechala nasadit ani za nic a navíc z té scény byla spocená, ruce horké. Ale řvala auau ručička (protože se musela chytit na přechodě). Paní si to nenechala vysvětlit a pořád mi napomínala skrz ty rukavice a protáčela oči a mrmlala si něco jako chudák dítě:)Přitom chudák jsem byla já, protože jsem musela nutně na poštu.
Jo někdy si člověk užije:)
- Citovat
- Upravit
24.4.16 15:06
Pani 
.. Sakra, tak to te lituji a vazne obdivuji, ze o tom jedte i dokazes tak s nadledem psat!! Nas 26mes kdyz se spatne vyspi a je doma uknourany, silim z toho!!! Mit to cely den/kazdy den a i venku… 
Nez jsem precetla tvuj posl. komentar, chtela jsem ti napsat at ho proste das uz do skolky aspon na dopoledne par dni v tydnu a chtela jsem se te ptat, jak se chova mezi detma-venku a s jinou osobou. Rikala jsem si, ze to muze byt proste jen „nudou“–to ma prave muj syn. Do neceleho roka byl otresny---jak neumel jeste poradne sam behat atd.,neustale se vztekal a knucel knucel knucel. Ted uz ok. ALE. Jakmile bychom byli jen my dva sami doma delsi dobu, bude stejny jako tvuj syn. U nas funguje jako zazrak proste jit ven/na kolo/k rece/do bazenu/k detem/varit spolu/pect dorty–delat neco, kde se muze angazovat a vyradit.
A mas pocit, ze si tim jakoby neco chce ziskat…nebo je to „jen tak“??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.16 15:39
@MiraMoo možná tam bude i ta nuda, ale jen okrajově. A ani asi nechce nic získat, je to způsob jeho vyjadřování a komunikace.
Děti ho neberou. Ignoruje je a nevšímá si jich. Bere jenom staršího bráchu. On celkově ignoruje lidi, co nezná.
- Citovat
- Upravit
24.4.16 15:49
Pokud svoje děti berete jako uvřískané a otravné nedivím se, že takové jsou… :-/ zkuste si přečísti knihu od Naomi Aldort a pracovat na svých vnitřních pocitech..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.16 16:03
@Sailah četla jsem a nic mi to nedalo. Stejně jako Nevýchova a RABR. Já ho tak neberu, on takový je. Od mimina uplakaný. Nikde jsem nepsala, že je otravný, ale že to je únavné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.16 16:11
@Sailah s tim souhlasim - deti jsou zrcadlo. Pokud sama nejsem vpohode, tak mi to dite da sezrat. Prvni rok jsme s dcerkou spolecne probrecely. Byla to hrozna doba. Slozity porod, separacka, vstavami k dcerce 10× za noc uplne bezne..Postupne se to mirne zlepsuje- cim vic jde vyvojove dopredu, tim min rve a place- samozrejme v pripade, ze ma dostatek podnetu- doma moc casu netravime- a pokud jsem ja psychicky v pohode. Moje vlastni dite mi tak nastavuje zrcadlo a je ten nejprisnejsi soudcem. Mozna si ani nedokazeme predstavit, jak moc citlive na jakekoliv podnety a ty nase deti jsou. A co vsechno dokazi vnimat i kdyz jsou tak malicci
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.16 18:01
@Anonymní píše:
@Sailah s tim souhlasim - deti jsou zrcadlo. Pokud sama nejsem vpohode, tak mi to dite da sezrat. Prvni rok jsme s dcerkou spolecne probrecely. Byla to hrozna doba. Slozity porod, separacka, vstavami k dcerce 10× za noc uplne bezne..Postupne se to mirne zlepsuje- cim vic jde vyvojove dopredu, tim min rve a place- samozrejme v pripade, ze ma dostatek podnetu- doma moc casu netravime- a pokud jsem ja psychicky v pohode. Moje vlastni dite mi tak nastavuje zrcadlo a je ten nejprisnejsi soudcem. Mozna si ani nedokazeme predstavit, jak moc citlive na jakekoliv podnety a ty nase deti jsou. A co vsechno dokazi vnimat i kdyz jsou tak malicci
Mám 2 děti, jedno dítě je v pohodě (a je hodně empatické, na něm je vidět, kdy jsem v nepohodě) a druhé je věčně v nepohodě a to i s jinými lidmi. Pokud by byl v nepohodě jen se mnou, tak to je jasný. Ale on není v pohodě skoro nikdy a skoro s nikým. Nejvíc v pohodě je se mnou. Jasně, jsou dny, kdy to je i ve mně a to odráží druhé dítě, ale většinou ne.
U nás to není ani o podnětech. Prohlížíme knihu, on se po 3. obrázku zakousne do knížky a řve. Stavíme kostky, spadnou mu a řev. Posíláme auto, nejede, kam chce on a je řev… Jsme na hřišti a po 3 minutách má hysterák, protože se houpačka moc houpe a skluzavka moc klouže a nepustí ho to dokonce, takže po 20 minutách odcházíme, všichni se na nás dívají, protože řve až nedýchá. Jdeme se projít a on padne hned za vrátkama, protože ho nenechám běžet do silnice a chci, aby šel za ruku. Jdeme za kamarádkou a dětma a on řve, protože se na něj dívají… Takhle bych mohla pokračovat.
Nikdy jsem s ním nebrečela. Prostě se snažím zabavit jinak, tvářím se, že to tak prostě je, odvádím pozornost, dělám opičky… Už od prvního mám vyzkoušené, že jsou děti zrcadlo. Na prvního to fungovalo skvěle. Pokud jsme oba měli příšernou náladu, tak jsme na sebe dělali kuk, lechtali jsme se, pohoupala jsem ho na kolenou. Na malého to ani náhodou nezabírá. On se do roku vlastně ani neuměl smát. Všichni se smějeme a hrajeme si a mlaďoch se svíjí na zemi, protože to tak prostě chce. Nedá se zapojit. Jediná šance je vydržet, až ho to přejde. Občas na něj funguje chlap.
Když jsem čekala malého, tak mě starší chodil hladit na záchod, když jsem zvracela. Děti jsou hodně empatické. Bohužel náš mladší je asi unikát. Celé 2 roky svého života prakticky prořval. Po 1,5 roce k tomu přibyly ještě záchvaty vzteku.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Co s ukňouraným a ubrečeným, nespokojencem?
Doma mi říkali, že kdyby ho neměl, tak nebude kňučet, protože si ho kňučením vynucuje. Neměl ho víc jak měsíc a kňučel pořád. Jednu dobu pomáhalo i jídlo - křupky, tyčinky, ale to už taky nefunguje. Hází mi to na hlavu a nechce.
Potřebuju povzbudit a třeba poradit. Synovi budou 2 roky a už od narození je to uplakánek. Obecně se hodně málo směje a je schopný provřískat celý den kromě doby, kdy spí a často se i do spánku uřve. Někdy vříská i u jídla. Taky má období, kdy je celkem v pohodě, ale není jich moc. Pomáhá změna prostředí - třeba u babičky je hodinu v pohodě.
Přiznávám, že už mi z toho hrabe. Dneska jsem na něj už zvyšovala hlas, protože od rána zase jen řval a řval. Řve, vzteká se, hází věcma, kouše a doslova nic nechce… Zatím nemluví, tak chápu, že až se rozmluví, tak se to třeba zlepší, ale už opravdu nevím.
Od narození mě všichni uklidňují, že se to zlepší, až…až bude lézt, až bude sedět, až ho přestane bolet bříško, až bude chodit, až… No a budou mu 2 roky a nic. Teď jedeme mantru, až bude mluvit.
Jediné, co trochu pomáhá, je dudlík. Takže když je nejhůř, zadudluju a je aspoň chvíli klid
Máte někdo nějaké povzbuzení, že z toho dítě vyrostlo?