Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dnes jsem se dozvedela, ze mi umrela Mama…neznam ji od svych 7 let a pritom mam pocit, ze mam neco citit…Zprava me ale semlela jak psa a ted citim prazdno- za to vsechno bych mozna mela citit ulevu, vztek a zlost a mozna i litost..a nic..Nic…neumim ani po smrti odpustit? Nevim…
@svycarka pokud ji neznáš, tak se není čemu divit. Uvidíš, třeba ta reakce přijde později, třeba vůbec ![]()
@svycarka Upřímnou soustrast. I když jsi ji neznala od sedmi let, tak v tvém životě jako v životě každého z nás hraje „figura“ matky velmi důležitou roli. Často i důležitější, když není přítomna.
Uvidíš, zda to zahojí čas. Teď je to čerstvé. Pokud ne, je více způsobů, jak to zpracovat
![]()
Matka neni ta, ktera te porodi, ale kdo te vychova…tve pocity jsou na miste…
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
@svycarka píše:
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
je to naprosto normální reakce. Hlavně se nemáš cítit trapně, protože pokud tam byla nějaká křivda, tak prostě nelze očekávat, že to např obrečíš (jak u extra blízkého člověka) atd..
dej tomu volný průchod a uvidíš.. buď se Ti uleví, nebo je toto nějaká forma šoku a smutek přijde později. Ale nemáš se zač stydět..
@svycarka píše:
@martina.se prave,horsi je ze jsem mela nadhled a pamatuju si jen to zle…nevim citim se trapne ze citim uzkost a ulevu zaroven
Nemáš důvod cítit se trapně. Máš právo na svoje pocity a za tyhle se rozhodně stydět nemusíš. ![]()
@svycarka asi vím jak se cítíš
člověk si říká že ho to nezlomí, že si to ten člověk nezaslouží, nezaslouží si jedinou slzu. A když to přijde tak jsi uplně v pr..li. Mě umřel táta před dvěma lety, 13 let jsem ho neviděla, až v nemocnici den před smrtí. Volala jsem tam co dvě hodiny, byla to konečná.
Moje teta(jeho sestra) mi pak řekla, že se v podvečer jeho smrti modlila aby to dal ještě o jeden den, nedal a umřel na můj svátek. V první chvíli jsem to brala jako naschvál, i když vím že to je blbost.
Je po smrti už přes dva roky a nedokázala jsem odpustit, opravdu jsem se snažila ale nejde to.
Neměl nikoho, takže jsem zařídila kremaci a popel rozsypala s tetou v lese, za mlada trampoval a co si já pamatuju tak tam byl spokojený, to že si to potom podělal to je věc jiná. Možná jsem nějak v duchu doufala že mi to pomůže, jo je to sobecké, myslela jsem na sebe. Protože za celé roky co jsem na světě „sama“ od nějakých 15 let jsem neudělala nic špatného a zlého abych byla odsunutá a nechtěná, myslím že jsem dcera na kterou by rodiče mohli být pyšní.
Máma je to samé, ale ta má nového muže, novou rodinu, ne že bych to chápala já jsem její dcera, jediná dcera. Takže jo bolí mě to i teď když už jsem 25 let samostatná jednotka a velká holka ![]()
Prostě a jasně, některý lidi by nikdy neměli mít děti!
@Anonymní píše:
@svycarka asi vím jak se cítíščlověk si říká že ho to nezlomí, že si to ten člověk nezaslouží, nezaslouží si jedinou slzu. A když to přijde tak jsi uplně v pr..li. Mě umřel táta před dvěma lety, 13 let jsem ho neviděla, až v nemocnici den před smrtí. Volala jsem tam co dvě hodiny, byla to konečná.
Moje teta(jeho sestra) mi pak řekla, že se v podvečer jeho smrti modlila aby to dal ještě o jeden den, nedal a umřel na můj svátek. V první chvíli jsem to brala jako naschvál, i když vím že to je blbost.Je po smrti už přes dva roky a nedokázala jsem odpustit, opravdu jsem se snažila ale nejde to.
Prostě a jasně, některý lidi by nikdy neměli mít děti!
Neměl nikoho, takže jsem zařídila kremaci a popel rozsypala s tetou v lese, za mlada trampoval a co si já pamatuju tak tam byl spokojený, to že si to potom podělal to je věc jiná. Možná jsem nějak v duchu doufala že mi to pomůže, jo je to sobecké, myslela jsem na sebe. Protože za celé roky co jsem na světě „sama“ od nějakých 15 let jsem neudělala nic špatného a zlého abych byla odsunutá a nechtěná, myslím že jsem dcera na kterou by rodiče mohli být pyšní.
Máma je to samé, ale ta má nového muže, novou rodinu, ne že bych to chápala já jsem její dcera, jediná dcera. Takže jo bolí mě to i teď když už jsem 25 let samostatná jednotka a velká holka
nekteri opravdu ne…mozna ani moje matka ne, ale pak bych tu nebyla ja a muj uzasny synek. a to si rikam, protoze bolest je ta stejna, kdyz nekdo „nemilovany“ zemre- jen je skryta za hrdinstvim"me to neboli" a stejne…
@svycarka Věř mi, že to přijde, ale bude to trvat. Sice ne ani u táty, ani mámy, ale já jsem ty slzy pustila až po několika letech.