Únor 2010

Ahojky maminy, tak jsme se vrátili z chalupy, tedy už v neděli, ale to jsem byla tak hrozně vyčerpaná, žeb jsem padla za vlast a včera jsme byli celý den u mé babi a vrátili se až večír.
tedy vy jste toho napsali.jdu jen tak zběžně pročítat, než se malí zbudí. zatím páček

Teda tady je hic, to je desny
Ani s malou nemuzu ven, jsem ji dala lavor s vodou na balkon a hraje si
Jak vam je kocky?

Placenta previa, je placenty dole u delozniho vchodu, proto se rodi cisarem

# > # # # # # Těhotenství Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy. # # # # # # # # 1.měsíc # # # # Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný # vzduch # # a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší # než pán # # před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný. # Fuj, # # teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím. „Těhotenský # test,“ # # odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám mžitky před očima a venku # si # # musím # # chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela. Jsem si jistá svou # věcí # # a # # 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo # omdlím,třeští # # mi hlava, ale jsem šťastná. # # # # # # # # 2. měsíc # # # # Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj: # # # # když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se # # pozvracím. # # Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, # pozvracím # # se # # taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si # čelo, # # otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a # # bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to # # rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. # Snídám bílý # # # # rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. # # # # Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi # padne na # # 2 # # buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání. Ty # už # # jsem # # neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, # abych # # to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. # Opouštím # # záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. # # # # První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho # štěňátka. # # Poslepu zvedám prkýnko. # # # # Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych # měla # # něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s # máslem # # a bílá káva. Stojím před ledničkou.......... # # # # Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, # hlavu jsem # # si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi # bych # # měla něco sníst.......... # # # # Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: # # # # „Cos tady celý den dělala?“ Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: # # „Blila.“ # # # # Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán # ledničku # # a volá na mě: „Co máme k jídlu, maminko ???“ # # # # # # # # 3. měsíc # # # # Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám # konečně # # těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych # # přišla # # příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju # # poblinkáním sesterny. # # # # Směje se a povoluje mi trochu vody. Přicházím domů a rozrážím dokořán # všechna # # okna: nesnáším vůni našeho domu. # # # # „Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?“, vyzvídám na každém. # # # # Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na # opalování, # # hnusí # # se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. # Jediné, co # # mi # # voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a # obličej a na # # bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých # na # # grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso # odporně # # smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a # # omastek # # mu teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi # sedne # # na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: „Copak je maminko?“ # # # # # # # # 4. měsíc # # # # Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, # # příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani # trochu # # mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila # všechno, co # # jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek # s # # mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než # dokážu # # sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho # # nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc… Hlavně, ať se mi # dneska # # nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat. Syn mi sděluje, že # on spát # # rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale # nějak # # se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo # # odmlouvat nebude a že vůbec. Vztekle kopu do balónu na cvičení a # odcházím # # trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu # # vysvětluje: „Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit…“ „Tak # # dobže,“ odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím...... # # # # # # # # 5. měsíc # # # # Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v # # obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé # zprávy # # pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě # k # # pláči # # dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem # dorazila # # na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem # chtějí # # vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se # vybourají. Mám # # panickou hrůzu a pláču dlouho do noci. Manžel konstatuje, že mu mé # vzteklé # # období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože # právě # # začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od # # Vitany. # # Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové # punčochy # # kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala,že mám nějakou # # zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové # červeno-fialové # # tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny # se # # zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim # # jejich # # otec dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba # ještě ve # # finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi # dojde, že # # je # # to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát. # # # # # # # # # # # # 6. měsíc # # # # Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo # se, že # # mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.Dělají se mi # podlitiny # # a já mám bolesti ve všech polohách kromě # # lehu na zádech, kdy je to # jakž # # takž # # snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na # bradě, # # gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. Žárlím na všechno, co je # ženského # # rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní # maminu se # # zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a # obrovským # # břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, # vysmáté, # # vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako # já v # # prvních měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, # že # # nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví # jako o # # rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa # se # # začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím # jak # # lokomotiva. # # # # Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na # rodidla # # si # # pravda přes břicho nevidím, tak nevím…) Manžel vymetá podnikové # večírky a # # zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou # zpevněnou v # # gumové punčošce… # # # # # # # # 7. měsíc # # # # Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro # změnu # # znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to # totiž # # vůbec # # stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert # zahudroval # # a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto # reakci asi # # # # čekal spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich odchodu vážně # pokyvoval # # hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý rok # # zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně uklidňovali, # že # # čert # # jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo # někdy # # uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích. Novinkou # pro # # tento # # měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a # můžu se # # jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy # jsem se # # doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí… # Navíc # # mě # # trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost # vražedná # # kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době # předvánočních # # nákupů dost problematický úkol. # # # # # # # # 8. měsíc # # # # Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že # # červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po # okrajích # # punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím, jestli vůbec # kdy # # ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z brady a # nahradilo # # ho # # jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože # mě má # # žáha asi brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice # ještě # # jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou # úplně. # # Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé # drahé # # polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit # sukně # # a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu # mých # # lýtek absolutně nereálné. Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila # se mi # # čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.# # # # # # # 9.měsíc # # # # Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) # # prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty. # # # # Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických # prvků # # při zavazování bot, depilaci atd…provozuji těhotenskou jógu při # nesčetných # # pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na # levé to # # jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale # našla # # výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních # # stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém # sedu # # na # # zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně # mezi # # rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na # prsty u # # nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny # prsty # # najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak # ošetřit # # jeden # # prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky. # # # # # # # # Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem # se # # nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců # prožilo se # # mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, # poklesky a # # nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a # bez # # přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého # byly # # zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá # se, # # že # # je to jak náhražka přijato. # # # # Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky # těhulky # # neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no # # řekněte.......

Katkaty píše:
stiko uz jsem to kdysi videla ale uz jssem zapomela a je to bomba teda, jsem se tu u toho chlamala  

to je presne muj pripad, taky otviram lednicku, kos, zachod kdyz vylevam nocnik, myju si hlavu atd a dejcham pusou, nebo nedejcham
co jim je chleba s maslem celej den tak po dvou hodkach krajicek a zmrzlinu

Ahoj holky omlouvám se, že sem lezu ale to co napsala štika, musela jsem reagovat. Kdybych neméla už dítko, tak po tom co jsem přečetla si ho ani neudélám. Jsem se smíchy málem potrhala. Super
Přeju vám ať to blinkací období brzo přejde, zdravá miminka a rychlé porody. Můžu občas nahlédnout?

Stiko, úplně jsem se v tom viděla. Hlavní rozdíl je v tom, že já když ráno otvírám lednici, tak si říkám, že když ji neotevřu, budu bl.. z hladu a když ji otevřu a něco si dám, budu bl.. z toho jídla. To je můj největší problém - když mám hlad, je mi na bli.., ale při představě, že si dám cokoliv k jídlu, je mi na bl.. taky. Při jídle je to lepší, ale po něm zase stejný. Takže já bych musela jíst nepřetržitě. Zatím jsem teda nezhubla, ale do jídla se přemlouvám. Když objevím něco, co mi dělá dobře, tak po dvou dnech je mi z toho už taky zle. Teď ale doufám, že ty další měsíce už mít budu trochu veselejší Když si vzpomenu na svoje první těhu, tak to bylo úžasné, vůbec se mi nechtělo s ním končit, do posledního dne jsem neměla problém s rostoucím břichem, s ničím. Po pohybech se mi stýskalo, Anežka mě nikdy nekopala nějak razantně, vždycky jen jemně. Zato teď rozhodně nemůžu říct, že prožívám nejlepší období..