Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, máte nějakou účinnou radu, jak zastavit upovídaného člověka? Mám kamarádku moc ráda, ale je celé dny sama v práci a žije sama, takže si s nikým moc nepopovídáa jakmile se vidíme, tak mě nepustí ke slovu a když se loučíme, tak je schopna mě i před domem hodinu zdržet a mluvit a mluvit. Promluvit jsem s ní zkusila, říkala, že to ví… Dřív jsme si byly velmi blízké, takže mě mrzí, že je to teď takto. Prosím anonymně, docela se za to, že píšu tohle o kamarádce stydím
.
Nechtěla by chodit třeba číst do domova důchodců?
@Anonymní píše:
Ahoj, máte nějakou účinnou radu, jak zastavit upovídaného člověka? Mám kamarádku moc ráda, ale je celé dny sama v práci a žije sama, takže si s nikým moc nepopovídáa jakmile se vidíme, tak mě nepustí ke slovu a když se loučíme, tak je schopna mě i před domem hodinu zdržet a mluvit a mluvit. Promluvit jsem s ní zkusila, říkala, že to ví… Dřív jsme si byly velmi blízké, takže mě mrzí, že je to teď takto. Prosím anonymně, docela se za to, že píšu tohle o kamarádce stydím
.
Zalep jí pusu
Potřebuje se vykecat no, ví o sobě, že tu pusu na chvilku nezavře, ale stejně prostě musí. Tak se nauč jí prostě utnout. Žádný stání hodinu před domem. Prostě rozloučit, a jít. Řekneš mi to příště. Když tě nepustí ke slovu, tak jí prostě utni. Mlč, teď budu chvilku mluvit já. Jinak to asi nejde no ![]()
@Anonymní píše: … jakmile se vidíme, tak mě nepustí ke slovu a když se loučíme, tak je schopna mě i před domem hodinu zdržet a mluvit a mluvit.
Pokud je to opravdu kamarádka, dej si s ní sraz někde v kavárně, cukrárně, nebo v restauraci. Ona bude povídat, Ty nebudeš nervózní. Nebudeš nikam spěchat, uvolníš se, dáš si zákusek, a vyslechneš ji.
Pokud Tě přepadne nečekaně, sděl jí na samém počátku že máš dnes maximálně 9 minut času. A ten čas dodrž - pak jedna minuta na rozloučení a podání ruky, to je max. 10 minut a odchod. Vyřešeno.
Příspěvek upraven 22.12.22 v 18:41
Takových lidí jsem za život potkala několik. A není mi to sympatické, protože “konverzace” probíhá ve stylu, že dotyčný hodinu mluví, a pak se zeptá “a co ty?”, já odpovím pár větami a rozejdeme se. S takovými lidmi se nepřátelím, proč taky. Nic by mi takové přátelství nepřinášelo. S přáteli vedeme dialogy, nikoli monology.
Prostě kamarádka by si na vymluvení měla najít ještě nějaké jiné posluchače než Tebe.
Nápad s předčítáním a konverzací je výborný. Může se přihlásit jako dobrovolnice u starších lidí nebo u dětí.
Existují nezastavitelní lidé, kterým huba jede, od tématu odbočují a oklikou se k němu vrací, konverzace nemožná a utnout to nelze.
Znám takové lidi dva, s jedním se nestýkám z vlastního rozhodnutí, druhý mě přestal vyhledávat, když jsem při jeho slovním průjmu několikrát usnula.
S takovým člověkem nic nenaděláš.., jen ho směřovat tam, kde by měl posluchače, osamělá důchodkyně si jistě ráda bude povídat, či naslouchat.. ovšem jde to, zda monolog vede nějak zajímavě nebo jsou to nářky na život. Měla jsem 2 takové kamarádky, nějak se už nepotkáváme, jsem tomu ráda..
S věkem se to zhoršuje..vždycky vytocim číslo na babičku, dám si ji nahlas a ona 15minut v kuse hovoří, já mám tak jednu větu. U toho dělám něco jiného a jen pritakavam. Čím je starší, tím se min ptá a fakt už jen jede to svoje.
Potřebuje se vykecat, no..
@Karamba2020 píše:
Existují nezastavitelní lidé, kterým huba jede, od tématu odbočují a oklikou se k němu vrací, konverzace nemožná a utnout to nelze.
Znám takové lidi dva, s jedním se nestýkám z vlastního rozhodnutí, druhý mě přestal vyhledávat, když jsem při jeho slovním průjmu několikrát usnula.
Tohle zní jako výborná historka s tím usnutím, pověz víc. ![]()
Jinak k tématu, jednou jsem takhle taky ukončila kontakt s kamarádem (30+), kterému jsem dělala vrbu u nenaplněného platonického zamilování. Snad nikdy se nezeptal, jak se mám já. Trpělivost mi došla ve chvíli, kdy jsem byla v Londýně v dobu, kdy se tam stal teroristický útok. Na mobilu jsem ráno měla několik zpráv od ostatních přátel, jestli jsem v pořádku. A jednu zprávu od něj: “Tak se zase neozvala…”.
Tohle je docela nepříjemné řešit. Řekla bych jedině říct, že už musíš jít a prostě JÍT. ![]()
@Karamba2020 píše:
Existují nezastavitelní lidé, kterým huba jede, od tématu odbočují a oklikou se k němu vrací, konverzace nemožná a utnout to nelze.
Znám takové lidi dva, s jedním se nestýkám z vlastního rozhodnutí, druhý mě přestal vyhledávat, když jsem při jeho slovním průjmu několikrát usnula.
@broskvová zmrzlina píše:
Tohle zní jako výborná historka s tím usnutím, pověz víc.Jinak k tématu, jednou jsem takhle taky ukončila kontakt s kamarádem (30+), kterému jsem dělala vrbu u nenaplněného platonického zamilování. Snad nikdy se nezeptal, jak se mám já. Trpělivost mi došla ve chvíli, kdy jsem byla v Londýně v dobu, kdy se tam stal teroristický útok. Na mobilu jsem ráno měla několik zpráv od ostatních přátel, jestli jsem v pořádku. A jednu zprávu od něj: “Tak se zase neozvala…”.
To je strašný… to prostě není kamarád, ale spíš už pacient…
a já zklamu, k tomu se neváže historka, je to nuda - byla jsem po operaci, neexistovaly ještě home officy, nečinností jsem lezla po zdi, tak jsem byla ráda za každou návštěvu, která mi zkrátí dlouhé tři týdny rekonvalescence. Chodil známý ze sousedství, sedávali jsme v raně podzimním slunku na terase, to samo o sobě uspává, k tomu ten proud řeči, lepší než Hajaja (kdo pamatuje?
On pak konstatoval, že bohužel nejsme na stejné vlně a nehodlá házet perly do sviní.
Ahoj, máte nějakou účinnou radu, jak zastavit upovídaného člověka? Mám kamarádku moc ráda, ale je celé dny sama v práci a žije sama, takže si s nikým moc nepopovídá
a jakmile se vidíme, tak mě nepustí ke slovu a když se loučíme, tak je schopna mě i před domem hodinu zdržet a mluvit a mluvit. Promluvit jsem s ní zkusila, říkala, že to ví… Dřív jsme si byly velmi blízké, takže mě mrzí, že je to teď takto. Prosím anonymně, docela se za to, že píšu tohle o kamarádce stydím
.