Úroveň angličtiny u učitelů na 1. stupni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Capelucia píše:
@mar03 s tím úplně souhlasím. U malých dětí mi už přijde lepší pouštět pohádky v cizím jazyku, než nesmyslné drilování, ze kterého stejně většinou nic nezůstane. Alespoň z vlastní zkušenosti.@SAJ @Hlaholice ale pro vysvětlení logického způsobu myšlení nemusí být někdo v matice hodně pokročilý, nebo jo? Tedy zase z vlastní zkušenosti, i když matika byla pro mě vždy spíše snadná, protože nebylo potřeba se moc něco učit na paměť, stačilo rozumět, jak věcí fungují. Ale možná že to vidím zkresleně… Celý čas v kontextu 1. stupně - později je jasný, že dobrý učitel je úplně zásadní. Nejde tady spíše o způsob výuky, schopnost předat dětem logické myšlení než pokročilost učitele v matice jako taková? Ale možná máte pravdu a bude to stejné jako u jazyka, t. j. učitel, který je pokročilý bude umět spíše přístupně podat všechny souvislosti.
Už jsem psal jinde, že jsou dvě věci. Učit kupecké počty, to zvládne každý, složité chápání tu není, více to je o drilu, naučit se počítat. Umět násobilku, jak když bičem práská, umět provádět početní operace při psaní na papíře, trošku chápat, jak se to dělá.
Základní pojmy matematiky, to je něco trošku jiného. To by mělo být vysvětleno někým, kdo to velmi dobře chápe a taky dobře umí vysvětlit a možná i umí poznat, jestli to žák chápe či nikoli. Nevím, jestli je nutné učit děti logickému myšlení od třetí, páté nebo šesté třídy. Za bolševika byly matematické školy, i základní. Děti v útém věku se tam učily základní pojmy, např. co to je zobrazení. Od základních pojmů se postupovalo dále. Výuka byla o tom, aby to děti chápaly, na jiných školách šlo hlavně o tom, aby se dítě naučilo postup, jak něco spočítat. Že neví, proč se něco tam nějak dělá, tolik nevadilo. Šlo o výsledek, dodržet postup, ne něco moc chápat.
U jazyka jsou věci jinak, já si myslím, že vůbec nevadí, když se dítě během zš začne učit třeba německá slovíčka, v kontextu s učebnicovými texty vč. poslechu a k tomu se naučí základní gramatiku. Neovládá možná konverzaci, krom naučených frází, ale do toho se vpraví, když bude v německy mluvícím prostředí. Problém u jazykové výuky, dle mého názoru, není, že se něco naučí špatně. Větší problém je, že se v něm špatnou výukou, kde se za každou chybu pokárá, tak se pak bojí mluvit nebo dát větu dohromady v psaném jazyce. Než říci něco špatně, tak radši vůbec nemluvit. Pokud děti neučí jen rodilí mluvčí, tak pochopitelně dítě ovlivní i chyby v učebnici nebo chyby, které má v jazyce učitel. Pokud ale dítě je vystaveno i živému jazyku, od určité pokročilosti se vede k tomu, aby si např. v jazyce samo četlo, nebo sledovalo nějaké video, tak ty chyby učitele jsou tím eliminovány, stejně jako se může naposlouchat tu výslovnost rodilých mluvčích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Jsem druhostupňová učitelka přírodních věd, momentálně s polovičním úvazkem, a dostala jsem nabídku na několik hodin učení AJ na ZŠ - 1. stupeň. Dané škole bych vytrhla ten z paty, nečekaně a prakticky ze dne na den jim odešla učitelka na rizikové těhotenství. Sama bych na to čas měla.
Ale nejsem aprobovaná angličtinářka a nepřipadám si v tom ani moc dobrá.
Mám maturitu na úrovni B1, na VŠ jsem měla nějaké volitelné předměty a angličtině se snažím občas věnovat, ale myslím, že jsem stále na B1, žádné další zkoušky nemám. Ředitel mě přesvědčuje, že to stačí.
A mě by zajímalo, jak jsou na tom učitelé a učitelky, kteří vystudovali učitelství pro 1. stupeň - jak moc se tam řeší právě angličtina?
Na prvním stupni nejvíc záleží na tom, jaká jsi učitelka, než jaký jsi znalec angličtiny. Vštěpuješ dětem základy, lásku k jazyku a odbouráváš ostych z užití jazyka. Zapaluješ pochodeň. Na to nepotřebuješ být rodilý mluvčí, ale to, co umíš, musíš umět dobře a bez chyb. Mít dobrou výslovnost je taky nutné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hanka.br. píše:
Na prvním stupni nejvíc záleží na tom, jaká jsi učitelka, než jaký jsi znalec angličtiny. Vštěpuješ dětem základy, lásku k jazyku a odbouráváš ostych z užití jazyka. Zapaluješ pochodeň. Na to nepotřebuješ být rodilý mluvčí, ale to, co umíš, musíš umět dobře a bez chyb. Mít dobrou výslovnost je taky nutné.
Na vlastní úrovni jazyka záleží, ale je otázka, jakou mají úroveň absolventky, které studovaly první stupeň a k tomu AJ jako jakýsi doplněk. Takže možná nezná tu angličtinu hůře než co měli dosud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Capelucia píše:
@mar03 s tím úplně souhlasím. U malých dětí mi už přijde lepší pouštět pohádky v cizím jazyku, než nesmyslné drilování, ze kterého stejně většinou nic nezůstane. Alespoň z vlastní zkušenosti.@SAJ @Hlaholice ale pro vysvětlení logického způsobu myšlení nemusí být někdo v matice hodně pokročilý, nebo jo? Tedy zase z vlastní zkušenosti, i když matika byla pro mě vždy spíše snadná, protože nebylo potřeba se moc něco učit na paměť, stačilo rozumět, jak věcí fungují. Ale možná že to vidím zkresleně… Celý čas v kontextu 1. stupně - později je jasný, že dobrý učitel je úplně zásadní. Nejde tady spíše o způsob výuky, schopnost předat dětem logické myšlení než pokročilost učitele v matice jako taková? Ale možná máte pravdu a bude to stejné jako u jazyka, t. j. učitel, který je pokročilý bude umět spíše přístupně podat všechny souvislosti
Nemyslela jsem to tak, že by v té matematice musel být ten učitel nějak hodně pokročilý. Ale podle mne by měl mít určitý přesah znalostí. A hlavně takové to „matematické“ myšlení. Bez toho může tak maximálně do těch dětí nalít nějaké postupy, procvičovat s nimi rychlost, ale pochybuji, že bude schopný jim připravit takové prostředí, aby na spoustu věcí mohly děti přijít i bez něj. A pokud nepřijdou, tak jim to vysvětlit. A učit je i s ohledem na to, co se po nich bude chtít v dalších letech. Pokud ten učitel např. sám přijmul vzorečky jako něco, co je dané a potřeba se naučit, těžko ty děti naučí tomu, že je možné ty vzorečky odvodit. To, jak by takový učitel podporoval ve třídě žáky, kteří jsou na tu matematiku dobří, ani nemluvě.
Ono teda podle mne to tak nějak platí o všech předmětech, že by v nich ten učitel měl mít znalosti na nějaké vyšší úrovni. Já myslím, že to platí tak nějak obecně, že když se položí v něčem špatné základy, tak se to pak blbě dohání/přeučuje. Případně dítě ztratí zájem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice píše:
Nemyslela jsem to tak, že by v té matematice musel být ten učitel nějak hodně pokročilý. Ale podle mne by měl mít určitý přesah znalostí. A hlavně takové to „matematické“ myšlení. Bez toho může tak maximálně do těch dětí nalít nějaké postupy, procvičovat s nimi rychlost, ale pochybuji, že bude schopný jim připravit takové prostředí, aby na spoustu věcí mohly děti přijít i bez něj. A pokud nepřijdou, tak jim to vysvětlit. A učit je i s ohledem na to, co se po nich bude chtít v dalších letech. Pokud ten učitel např. sám přijmul vzorečky jako něco, co je dané a potřeba se naučit, těžko ty děti naučí tomu, že je možné ty vzorečky odvodit. To, jak by takový učitel podporoval ve třídě žáky, kteří jsou na tu matematiku dobří, ani nemluvě.
Ono teda podle mne to tak nějak platí o všech předmětech, že by v nich ten učitel měl mít znalosti na nějaké vyšší úrovni. Já myslím, že to platí tak nějak obecně, že když se položí v něčem špatné základy, tak se to pak blbě dohání/přeučuje. Případně dítě ztratí zájem.
U té matematiky mají jistě cenu i prosté počty, případně nějaké počítání, které umožní dítěti to buď zvládnout nějakou úvahou, nebo se naučit stanovený postup. Je neštěstí, když učitelka u dětí vyžaduje to druhé, protože logické myšlení fakticky nemá a umí se jen naučit postup a pak podle něj.
Za tím jednoduchým počítáním by ale měly přijít základy matematiky, chápat, co to je, že něco z něčeho plyne, co to je ekvivalence, negace. Aby učitel sám těm základům perfektně rozuměl a uměl to dětem předat. Obvykle někdo má hlubší vhled do těch základů, pokud má pokročilé znalosti sám. Pak rozumí věcem s nadhledem. Asi to je, že dost dětí nebude určité věci chápat, tady jde pokračovat stylem, že se naučí vzorečky, naučí se podle nich počítat v životě s tím vystačí. Jde především o to, aby se možnost rozvíjet logické myšlení nebrala těm, kteří na to mají. Nemyslím, že jde o nějaké super nadané jedince, spíš by neměli být podprůměrní.
U výuky jazyků to je trošku jiné. Např. nejmenší děti předškolního věku se naučí jazyk, když jsou dosti dlouho s rodilým mluvčím, jaksi spontánně. Chce to dostatek času, jsem skeptický k pár hodinám týdně. Jenže i když se dítě naučí jazykem mluvit, má ho svým způsobem v krvi ( i když má malou slovní zásobu a nezná formální gramatiku a neumí v něm číst a psát), tak je otázka, co bude dál. Vše naučené může na zš zase ztratit, vč té perfektní výslovnosti. I učení se školometským způsobem, tj. naučit se slovíčka a gramatiku k lekci, k tomu gramatická cvičení, překladové cvičení, dnes mají ty učebnice i poslechový materiál k lekcím, tak se jde tímto naučit za více let základy jazyka. Ty znalosti, jelikož se získávaly řadu let, tak v paměti zůstanou daleko déle. Malé dítě je schopno i zapomenout jazyk, který kdysi ovládalo jako jediný (to zažil prof. MUDr Antoš, známý chirurg). Dítě školního věku si leckdy ze školy pamatuje dost celý život. Já si stále pamatuji dost věcí z ruštiny z devítky, učil nás ředitel, takový učebnicový styl výuky, k tomu poslechy, obstaral od jedné rusky, že načetla na magnetofonový pásek texty z učebnice. Opakování, dril a pamatuji celý život. Němčinu, kterou jsem se učil krátce k docela slušné konverzační znalosti, tak po pár letech téměř zapomněl. U angličtiny, kterou jsem se učil více let, tak mi přestávka od jazyka neznamenala ztrátu, spíš jen určitý pokles. Právě školní věk (zš až sš) je nenahraditelný v tom, že v něm funguje výborně paměť a naučené věci se pamatují déle, než co se člověk naučí až v dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Náhodný host píše:
U té matematiky mají jistě cenu i prosté počty, případně nějaké počítání, které umožní dítěti to buď zvládnout nějakou úvahou, nebo se naučit stanovený postup. Je neštěstí, když učitelka u dětí vyžaduje to druhé, protože logické myšlení fakticky nemá a umí se jen naučit postup a pak podle něj.
Za tím jednoduchým počítáním by ale měly přijít základy matematiky, chápat, co to je, že něco z něčeho plyne, co to je ekvivalence, negace. Aby učitel sám těm základům perfektně rozuměl a uměl to dětem předat. Obvykle někdo má hlubší vhled do těch základů, pokud má pokročilé znalosti sám. Pak rozumí věcem s nadhledem. Asi to je, že dost dětí nebude určité věci chápat, tady jde pokračovat stylem, že se naučí vzorečky, naučí se podle nich počítat v životě s tím vystačí. Jde především o to, aby se možnost rozvíjet logické myšlení nebrala těm, kteří na to mají. Nemyslím, že jde o nějaké super nadané jedince, spíš by neměli být podprůměrní.
U výuky jazyků to je trošku jiné. Např. nejmenší děti předškolního věku se naučí jazyk, když jsou dosti dlouho s rodilým mluvčím, jaksi spontánně. Chce to dostatek času, jsem skeptický k pár hodinám týdně. Jenže i když se dítě naučí jazykem mluvit, má ho svým způsobem v krvi ( i když má malou slovní zásobu a nezná formální gramatiku a neumí v něm číst a psát), tak je otázka, co bude dál. Vše naučené může na zš zase ztratit, vč té perfektní výslovnosti. I učení se školometským způsobem, tj. naučit se slovíčka a gramatiku k lekci, k tomu gramatická cvičení, překladové cvičení, dnes mají ty učebnice i poslechový materiál k lekcím, tak se jde tímto naučit za více let základy jazyka. Ty znalosti, jelikož se získávaly řadu let, tak v paměti zůstanou daleko déle. Malé dítě je schopno i zapomenout jazyk, který kdysi ovládalo jako jediný (to zažil prof. MUDr Antoš, známý chirurg). Dítě školního věku si leckdy ze školy pamatuje dost celý život. Já si stále pamatuji dost věcí z ruštiny z devítky, učil nás ředitel, takový učebnicový styl výuky, k tomu poslechy, obstaral od jedné rusky, že načetla na magnetofonový pásek texty z učebnice. Opakování, dril a pamatuji celý život. Němčinu, kterou jsem se učil krátce k docela slušné konverzační znalosti, tak po pár letech téměř zapomněl. U angličtiny, kterou jsem se učil více let, tak mi přestávka od jazyka neznamenala ztrátu, spíš jen určitý pokles. Právě školní věk (zš až sš) je nenahraditelný v tom, že v něm funguje výborně paměť a naučené věci se pamatují déle, než co se člověk naučí až v dospělosti.
Já v zásadě souhlasím. Akorát já už jsem teda ve škole zažila úplně jiný styl výuky cizích jazyků. Pominu-li teda úplný začátek, kdy nás učila učitelka, která byla sama v angličtině začátečník. Já se už učila z těch učebnic, které jsou celé v cizím jazyce (včetně gramatiky). A ta výuka vůbec neprobíhala tak, že bychom se učili jednotlivá slovíčka. Překlady už vůbec ne. Psali jsme různé doplňovačky, eseje, odpovídali jsme na otázky ke článkům, k poslechu, mluvili jsme na určité téma. Ale žádné překlady a žádné šprtání slovíček. Učitel mluvil česky jen když už to opravdu jinak nešlo. Když jsme nějakému slovíčku nerozuměli a bylo zásadní pro porozumění článku, tak jsme používali výkladový slovník. Takže to, o čem píšeš, moc neznám. A těžko posoudím, jak dobře se tím ten jazyk lze naučit. Já vím, že jsem se takhle skoro nic nenaučila, ale těžko říct, zda to bylo metodou nebo učitelkou, která v té angličtině sama plavala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hlaholice píše:
Já v zásadě souhlasím. Akorát já už jsem teda ve škole zažila úplně jiný styl výuky cizích jazyků. Pominu-li teda úplný začátek, kdy nás učila učitelka, která byla sama v angličtině začátečník. Já se už učila z těch učebnic, které jsou celé v cizím jazyce (včetně gramatiky). A ta výuka vůbec neprobíhala tak, že bychom se učili jednotlivá slovíčka. Překlady už vůbec ne. Psali jsme různé doplňovačky, eseje, odpovídali jsme na otázky ke článkům, k poslechu, mluvili jsme na určité téma. Ale žádné překlady a žádné šprtání slovíček. Učitel mluvil česky jen když už to opravdu jinak nešlo. Když jsme nějakému slovíčku nerozuměli a bylo zásadní pro porozumění článku, tak jsme používali výkladový slovník. Takže to, o čem píšeš, moc neznám. A těžko posoudím, jak dobře se tím ten jazyk lze naučit. Já vím, že jsem se takhle skoro nic nenaučila, ale těžko říct, zda to bylo metodou nebo učitelkou, která v té angličtině sama plavala.
zažil jsem starý styl výuky, tj. učebnice dvojjazyčná. Ale co vím, tak i nějakým britským učebnicím existují slovníčky, kde jsou slova použitá v knize uvedená s českým ekvivalentem. Ty učebnice jinak jsou docela podobné, text lekce, dnes obvykle i s audiem, k tomu slovíčka, nějaká gramatika, ke které jsou drilovací cvičení. Myslím, že pokud nejde o úplně malé děti, tak je nanejvýš vhodné, když tu je dostupný pro studenta český ekvivalent anglického slova. Nedává smysl, aby místo ekvivalentů tam byly např. obrázky - auto, sklenice s pivem, kde žák neví, jestli jde o sklenici nebo to pivo, obrázek stromu, kde není zřejmé, jestli jde o strom obecně, nebo se má jednak třeba o jabloň nebo borovici. Ne všude existují vzájemné ekvivalenty v poměru jedna k jedné, u sloves je potřeba znát některá slovesa v kontextech a české ekvivalenty to nikdy samy nepokryjí. Teprve člověk s pokročilejší znalostí je schopen uhádnout významy slov z kontextu (jazykového nebo situace). Někde se to odhadne jen zhruba, ale klidně ten český ekvivalent nemusí člověku moc říkat. Z kontextu jsem třeba pochopil, že „dace“ je nějaká ryba, ale ani české „jelec“ mi moc neřeklo, spíš jen hrubá představa.
Komenský kdysi razil zásadu, že při učení jazyku má člověk znát význam. V „Bráně jazyků“ používal dvojjazyčné slovníky (u jednoho slova bylo v závorce jako český ekvivalent slovo „pr.el“). Proti tomu někteří britští a američtí lektoři doporučovali hlavně výkladový slovník. Myslím, že ten má význam až pro pokročilejší studenty, navíc leckdy je lepší český ekvivalent. Ale někdy je ten výkladový slovník zas lepší. Nejlepší je nahlédnout do obojího. Asi před 10 lety jsem sledoval, co na toto píší různí polygloti. Oni preferovali většinou kupodivu dvojjazyčný slovník.
Překladový styl výuky má své meze. Člověk tu vychází z češtiny, pak to nějak překládá do angličtiny. Opačný styl, někdy se přesně nezná význam fráze či idiomu nebo slova, přesněji, nezná se český ekvivalent. Ale umí se ten obrat nebo slovo používat. Člověk tvoří věty dle toho, jak odpozoruje u rodilých mluvčích. „Most importantly“ v různých variantách, to se v podstatě hned chápe význam, lehko se to použije i Čechovi, přitom český ekvivalent bych přímo nevěděl, spíše v celé větě vyjádřil opisně. „Nejdůležitější je“ ap. Neřešit, jak to neříci kostrbatě v češtině, hledat normální české vyjádření - to není potřeba, pokud tu není překladový styl výuky, ale rovnou se anglicky mluví nebo píše esej.
Myslím, že oběmy styly se lze dopracovat vysoké pokročilosti v jazyku. Kdo se neučil překladově, tak bude mít při překladu trošku potíže, ale dle mého názoru by se měl vyjadřovat lépe idiomaticky. I když i ty idiomy jdou nadrilovat na překladech z velké míry taky.
U dětí jde o pokračování. Po skvělé výuce nebo pobytu v anglicky mluvící zemi, kdy dítě obvykle zcela plynně mluví a nemá vůbec malou slovní zásobu, tak je pak neštěstí ho dát do normální třídy, kde ho to bude otravovat, bude vnímat chyby učitele, nic se nenaučí atd. Přitom ta výuka může být docela kvalitní, ale není pro dítě, které se dostalo na stávající úroveň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@matkabagristy píše:
druhy jazyk se vyresi sam. Bude volitelny.
pardon za ot 
nevíš prosím tě, jak to bude na středních školách? Taky bude povinný jenom jeden cizí jazyk?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Moise píše:
pardon za ot
resi se druhy jazyk na zakladce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hanka.br. píše:
Na prvním stupni nejvíc záleží na tom, jaká jsi učitelka, než jaký jsi znalec angličtiny. Vštěpuješ dětem základy, lásku k jazyku a odbouráváš ostych z užití jazyka. Zapaluješ pochodeň. Na to nepotřebuješ být rodilý mluvčí, ale to, co umíš, musíš umět dobře a bez chyb. Mít dobrou výslovnost je taky nutné.
to člověk s úrovní b1 většinou nemá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@matkabagristy píše:
resi se druhy jazyk na zakladce
jj, já vím. Jen mne zajímalo, jestli kvůli tomu upraví povinnost svou jazyků i na středních
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Moise píše:
jj, já vím. Jen mne zajímalo, jestli kvůli tomu upraví povinnost svou jazyků i na středních
o tech se nepise, predpokladam, ze se jich to netyka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Moise píše:
pardon za ot
Výuka i znalosti matematiky byly za bolševika lepší. Proti tomu došlo ke zlepšení výuky jazyků, i když k ideálu to má velmi daleko. Pokud by omezili výuku jazyků, tak co se pak na těch školách učí? Já si docela myslím, že znalost jazyků patří ke vzdělanosti a jeden cizí jazyk zcela určitě nestačí. Vedle dvou cizích jazyků povinně bych optimálně ještě přidal výuku latiny. S živými jazyky by to nekolidovalo, naopak pro románské jazyky velmi dobré, pro angličtinu taky. A hodilo by se i u studentů na vš, nejen u lékařů nebo seminaristů na kněze.
U některých předmětů mi přijde, že se to učí, aby se něco učilo. Proti tomu výuka matematiky, fyziky, mateřského jazyka i jazyků cizích, to je něco co má nepopiratelný význam. Můj výčet není úplný, ale začal jsem asi tím nejpodstatnějším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Moise píše:
jj, já vím. Jen mne zajímalo, jestli kvůli tomu upraví povinnost svou jazyků i na středních
Za totality se učila od 4 trídy ruština, s cizími jazyky dalšími (A, N) se začínalo až na sš. Pokud pominu nepovinnou výuku němčiny, kterou bylo možné mít na zš. Jenže na téš sš se pak začínalo od nuly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
