Utnutí kontaktu s matkou?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 21:43
Utnutí kontaktu s matkou?

Ahoj, ráda bych anonymně, je to pro mě velmi osobní.
Poznámka: Omlouvám se za délku, popisuji důkladně vztah s matkou jako celek a je to fakt hrozně dlouhé a nedokážu to pokrátit tak, abych zároveň vyjádřila všechny důležité skutečnosti…

Od jakživa jsem s matkou měla dost špatný vztah.
V dětství jsem dostávala dost zabrat - musela jsem být ve všem dokonalá, chyby se netolerovaly. Od známek ve škole (ve škole mi to naštěstí odjakživa šlo, takže to nebyl až takový problém) až po drobnosti typu že z desetipoložkového nákupu jsem jednu nedonesla (a nebyl problém to otočit a vrátit se do obchodu). Všechno hrozný problém, většina z toho věci nad kterými bych já z pozice rodiče mávla rukou. Téměř permanentně jsem měla nějaký trest (zákaz televize, čtení, hraček, úklid navíc…).
Ona to teď, v mé dospělosti hodnotí tak, že to se mnou sice měla těžké, ale vyplatilo se to, neboť jsem teď všeobecně šikovná…
Bylo taky tak kolem deseti situací, všechny kolem mých 11 až 13 let, kdy mě bila. Bylo to vždy proto, že získala dojem, že jí lžu (a přísahám, že jsem nelhala!). Pamatuju si konkrétně, že jsem nevěděla kde jsem přišla k asi 1cm dlouhému škrábanci na prstě a pak flek na mikině. Když získala dojem, že lžu, následoval vždy stejný postup: otázka-špatná odpověď-rána, ten se opakoval dokud jsem nevymyslela smysluplnou lež (včetně toho proč jsem o tom lhala), kterou mi uvěřila. Vybavuju si, že jsem měla několikrát rozražený ret, párkrát monokla.
O tom se vyjadřuje jakože to bylo nezbytné, protože je lhaní vážná věc. Když jsem jí po letech řekla, že jsem ale nelhala, řekla mi, že to nemohla vědět.
V pubertě se to ustálilo (narodil se můj bratr, který je středně až těžce mentálně postižený, takže na mě neměla tolik času), musela jsem akorát hodně pomáhat doma. Každý týden kompletní úklid dvoupatrového domu, 3× do týdne po škole (nezřídka i místo školy) hlídání bratra, praní prádla celé rodiny, práce na zahradě, cokoli bylo potřeba. Ona kombinovaně studovala VŠ, pak pracovala.
Nesměla jsem na brigádu, nemohla jsem po škole s kamarády, nemohla jsem na jakýkoli zájmový kroužek - ono to totiž všechno stojí peníze (včetně autobusu do školy) a ty ona nemůže vydělávat, když nebudu hlídat bratra.
Když mi bylo 16 a byly Vánoce, byla jsem celých 14 dnů doma, takže jsem byla smutná. Uhodila na mě, že jestli se nezačnu tvářit nějak líp vezme mě na psychiatrii pro antidepresiva.
V 19ti, těsně před maturitou to vygradovalo, měla jsem prvního přítele a ten u nás dost pobýval, uznávám tedy včetně přespávání, (já k němu beztak nemohla, protože by neměl kdo hlídat bráchu). Rodičům to vadilo, řekli mi, že to končí, že se vidíme ve škole o přestávkách a to stačí, že „nebudu žádná slečna studentka, že budu pěkně makat“. Celý maturitní ročník byl šílený, psala jsem si maturitní otázky a matka se mohla přeskočit když mě viděla a vždy mě seřvala, že je sice hezké, že se učím, ale že musím fungovat taky jinak. Učila jsem se po nocích v pokoji, aby to neviděla.
Každopádně, týden před maturitou nastala popisovaná scéna. Uzavřeli to tím, že jestli se mi něco nelíbí, můžu se sebrat a odejít. tak jsem řekla, že teda jo. Odešla jsem. Štěstí bylo, že přítelova rodina vlastnila neobývaný domek ve slušném stavu a nechali nás jít bydlet tam. Rodiče mi samozřejmě výživné nedávali, takže jsem chodila na brigády a nastoupila na VŠ, přítel zrovna tak.
Rodiče se mnou nemluvili, což mi nebylo příjemné, snažila jsem se najít způsob jak s nimi komunikovat. Sklouzlo to k tomu, že jsem zase dva dny v týdnu hlídala bratra - jinak se se mnou odmítali bavit. Nicméně, když jsem jim hlídala, byli milí a všechno vypadalo poměrně fajn.
Pak přišli s tím, že nám uvolní patro. Vztahy tou dobou byly nejlepší vůbec a tak jsme na to (ačkoli přítel nebyl zrovna nadšený) kývli. Byli jsme tu rok, všechno bylo super. Platili jsme polovinu veškerých provozních nákladů domu, stále jsme dost hlídali bratra, ale byli jsme spokojeni.
S přítelem jsme se vzali, reakce na oznámení svatby byla, že „no já nic platit nebudu!“
Pak jsem otěhotněla, narodil se nám syn. Manžel pracuje, já se starám o syna a oba kombinovaně doděláváme VŠ. Už v průběhu těhotenství se chování mojí matky začalo horšit, začalo to sklouzávat k tomu, že jestli tam chceme bydlet, musíme poslouchat. K tomu jsem byla upozorněna, že jestli se odstěhujeme, tak jsem pro ně mrtvá.
Všude líčí, jak mi pomáhá při studiu, nezapomene si vždy postesknout, jak je to drahé (od maturity mi nedala ani korunu a my opravdu platíme polovinu všeho). Malému je 15 měsíců a hlídala ho 3× na pár hodin (když jsme jeli kupovat stromek, sedačku a vánoční dárky) a pak tedy ještě několikrát (asi 4×)tím způsobem, že jsme ho uložili a jeli do kina, vrátili jsme se do půlnoci a on se nikdy nevzbudil.
Jinak se soužití s ní stalo solidním terorem. 5× do týdne hlídám bratra - neříkám, je to většinou 4 dny tak 3 až 5 hodin a jeden den od rána do večera, ale ikdyž je to pár hodin, tak to pro mě vede k tomu, že jsem tu pak s malým zavřená celý den (protože manžel dělá odpolední a máme jen jedno auto, takže než se vrátí, jde malý spát po o a pak jde manžel do práce, takže už nikam nestihneme jet). Před týdnem jsem jí řekla, že za 14 dní jí jeden z dní, kdy obvykle hlídám nepohlídám a ona z toho udělala hrozný problém, tvářila se jako kdybych jí vrazila kudlu do zad a vůbec tu bylo pěkné dusno (nakonec jsem hlídala, malý beztak onemocněl, tak jsme nikam nemohli). Manžela neustále úkolují (např. jsme se dohodli, že my se budeme starat o „zadní zahradu“, oni o „přední“ a minulý týden manžela upozornili, že bude muset shrabat listí z „přední zahrady“. Kromě toho o něm mluví jako „kde máš ten svůj zázrak“ a podobně mile. Jsme spolu 7 let, jeho rodiče s kterými nežijeme mi už před lety nabídli tykání, manžel musí pořád vykat. Taky se musíme dělit o všechno jídlo - jakmile matka slyší, že nahoře vařím, přijde pod nějakou záminkou a když jí nenabídnu taky, následuje přednáška o tom, jak si nevážím toho jak mi pomáhá a jaká jsem zlá… Mohla bych pokračovat ještě dlouho.
Před pár týdny mi řekla, že chce spáchat sebevraždu. Řešila jsem to s ní celé odpoledne, snažila se jí pomoc, donutit jít k lékaři. Po pár dnech byl manžel sám se synem doma (já tam nebyla) a říkal mi, že byla celý den hrozně v pohodě, povídala si a smála se (předchozí dny chodila jak tělo bez duše - a začala znovu jakmile jsem se vrátila). Přestala jsem ji řešit a její chuť páchat sebevraždu zmizela.
Zlatým hřebem je, že na synovi permanentně pozoruje příznaky PAS (už od jeho 8 měsíců). Podle tabulek syn odpovídá, podle vývojové psychologie vypadá v pořádku. Teď měl píchlé ucho a já náhodou zjistila, že se mu líbí usínat při audio pohádkách. Když jsem jí to řekla, reakce byla „Nojo, to tak Aspergeři mají.“
Cokoli z toho co mi vadí a pokusím se jí to říct vede k tomu, že začne „chudinkovat“ - tváří se nešťastně, líčí co všechno v životě prožila, jak hrozné jsem byla dítě, kolik toho pro mě udělala, jak nevděčná jsem… no, nikam to nevede.
Dospělo to tam, kam muselo, v sobotu se stěhujeme zpět do domku manželových rodičů (oni tam nebydlí, je dlouhodobě opuštěný).
Moji rodiče to zatím neví, v sobotu je den, kdy celý den hlídám bratra a vystěhujeme se během něj, chceme aby to proběhlo nějak v klidu. Na základě toho, co řekli, když byly hádky lze předpokládat, že ve chvíli kdy bysme jim to řekli, by manžela vyhodili okamžitě, takže já bych pak stěhovala nábytek sama oni mi mě u toho ještě psychicky terorizovali. Takže jsme se rozhodli udělat to „na srabáka“.
Začínám samozřejmě řešit co pak s nimi dál. Vím, že nejlepší z různých hledisek by bylo s nimi kontakt neukončovat (samozřejmě za předpokladu, že oni o něj budou vůbec stát, že), nastavit si hranice a vídat se s nimi v nějaké omezené míře. Já ale vím, že si s nimi nedokážu udržet hranice. Je to asi smutné, ale oni mě vždycky vmanipulují do pozice „zlobivého dítětě“, komunikace s nimi mě psychicky vyčerpává a prostě nechci v kontaktu pokračovat.
Co byste dělaly(/i) vy?
Děkuji za přečtení ( :oops: ) a za případné názory.
 C.

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
jenny.fields
Nadpozemská drbna 25484 příspěvků 25.10.18 21:54

Vstoupila bych do dlouhodobe psychoterapie. Sama pises, ze nedokazes nastavit hranice. Musis to zpracovat, jiak tvoje chovani bude ohrozovat tvou vlastni rodinu.

jenny.fields
Nadpozemská drbna 25484 příspěvků 25.10.18 21:55

A kontakt bych prerusila minimalne docasne zcela.

HSY
Kecalka 144 příspěvků 25.10.18 21:56

Na „srabáka“ bych se v klidu odstěhovala, veškeré finance a energii věnovala k rozvoji svého bydlení a své rodiny, aby se problém netáhl do generace mých dětí.
Rodičům bych řekla, že kdykoliv jsou vítáni, pokud budou chtít přijet na návštěvu či vidět vnuka. K nim bych již nikdy nevkročila, pokud by se nechovali slušně ke mě, k mému muži a dítěti.
Posluhováním despotické matce se okrádáš o čas, který bys mohla věnovat synovi a ten tě teď potřebuje nejvíc. Aby tě to jednou nemrzelo.

Příspěvek upraven 25.10.18 v 22:00

Janasas
Kelišová 5346 příspěvků 25.10.18 21:56

Já bych se asi odstěhovala a nekontaktovala je.. Ne, že bych se s nima nebavila to ne, ale nechala bych na nich, jeslti mají o vás zájem..
Mám spíš pocit, že máma má spíš o zájem pečovatelky a pomocnice a u muže dělníka :nevim: Možná si uvědomí, až se odstěhujete a prostě ten kontatk chivlkunebude, že ji chybíte. Ale taky se může stát, že ne.. :nevim:

Serpentini
Ukecaná baba ;) 1161 příspěvků 25.10.18 21:58

Já vůbec nechápu proč jste tam šli v první řadě bydlet 8o

Russet
Extra třída :D 13112 příspěvků 25.10.18 22:00

Já bych se k ní NIKDY zpět nestěhovala. Můj vztah s mámou byl hodně komplikovaný a hrozně se mi ulevilo, když jsem se osamostatnila. I kdyby mi nabízela hory s horákama, nedostala by mě zpět. Klidně bych hladověla, abych utáhla bydlení. Naštěstí jsem vždycky měla práci a nedošlo k tomu.
Odstěhování je určitě na místě. Já bych to třeba netajila. Oznámila bych to v holé větě. Ale ty máš své důvody, proč se odstěhovat tajně. Znáš svou matku :lol: :lol: Tak držím palce, aby se to povedlo.

ospalámyš
Kelišová 5188 příspěvků 25.10.18 22:01

matka bude asi manipulátorka. Odešla bych a hlavně bych se do jejich domu nikdy nevracela. taky bych zkusila terapii, aby sis vyjasnila, co vlastně od toho vztahu chceš a jak si nastavit a udržet hranice. s některými lidmi je ale jediné řešení téměř omezit kontakt.

Už jsi pro ně udělala až dost, skoro jsi jim jako dítě dělala pomalu otroka, nemáš žádný důvod cítit se provinile. Vypadá to, že tě matka neumí mít normálně a bezpodmínečně ráda, baví se s tebou, jen když pro ni makáš.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 22:04
@jenny.fields píše:
Vstoupila bych do dlouhodobe psychoterapie. Sama pises, ze nedokazes nastavit hranice. Musis to zpracovat, jiak tvoje chovani bude ohrozovat tvou vlastni rodinu.

Musím přiznat, že jsem o tom přemýšlela, hlavně v minulosti, tak rok dva zpátky. Byla jsem ve stavu, kdy jsem se cítila, že opravdu jsem ta hrozně špatná a zlá a nevděčná a prostě hrozná.
Nicméně jsem se k tomu nikdy nedostala (z časového hlediska) a co mám syna, tak víc dokážu porovnat jaká byla jako máma ona a zbavila jsem se toho hrozného pocitu, který mi zakořenil, už se necítím jakože jsem špatná.
Každopádně dřív jsem potřebu jít k odborníkovi měla, teď už ji nemám. Myslíš, že by terapie měla smysl i bez matky?

Pajka89
Ukecaná baba ;) 2069 příspěvků 25.10.18 22:07

Ja vubec nechapu, proc jste se z toho domku stehovali k tvoji rodine zpět? Kdyz jsi davno vedela, jaka matinka je? 8o To by me nikdy nenapadlo… Taky bych se tajne odstehovala a to bez vycitek. Za chvili by vas jeste rozestvala i s manzelem :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 22:08

@Serpentini @Russet No, co budu povídat, cítím se jako blbec, že jsme se vraceli. Tím spíš, že to rozhodně nebylo z finančních důvodů, ale prostě jen z čisté blbosti a naivity.
Jediné, co na tom vnímám jako pozitivní je, že jsem si to trochu víc zpracovala v sobě - jak píšu výše, zbavila jsem se pocitu, že jsem špatná a zlá.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 22:11
@ospalámyš píše:
matka bude asi manipulátorka. Odešla bych a hlavně bych se do jejich domu nikdy nevracela. taky bych zkusila terapii, aby sis vyjasnila, co vlastně od toho vztahu chceš a jak si nastavit a udržet hranice. s některými lidmi je ale jediné řešení téměř omezit kontakt.Už jsi pro ně udělala až dost, skoro jsi jim jako dítě dělala pomalu otroka, nemáš žádný důvod cítit se provinile. Vypadá to, že tě matka neumí mít normálně a bezpodmínečně ráda, baví se s tebou, jen když pro ni makáš.

Já jsem právě získala přesvědčení, že ten vztah nechci vůbec. Chci se z toho už jen dostat a nemuset to řešit, žít nějak normálně… Nicméně mě zajímal názor běžné populace, jestli to co se mezi námi událo je „dostatečný“ důvod k ukončení styků. :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 22:13

@Pajka89 No jo, přiznávám, nebetyčná blbost. :zed:
Manžel je hrozně hodný člověk, taky od nich už dost zkusil a myslím, že mám štěstí, že vydržel tak dlouho.

dedrichov
Závislačka 3104 příspěvků 25.10.18 22:15

Smýtný příběh, četla jsem jedním dechem. Přála bych Ti, abys dokázala vydechnout, udělat čáru a nadechnout se k novému životu. Se svou rodinou ho potřebuješ. Nevím, jak jsi na tom se svým bratrem, zda je možné ho vídat alespoň občas …
Pokud to nejde jinak, odstěhujte se na tajňačku, snášela jsi to ponižování příliš dlouho. Hodně štěstí :hug:

stinga
Závislačka 4801 příspěvků 5 inzerátů 25.10.18 22:16

odstěhovat, nekontaktovat

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na... číst dále >

Články z Expres.cz

Namol opilý gólman Svoboda boural a zrušil dvě auta: Jen zázrakem nikoho nezranil

Fotbalové a hokejové hvězdy spíš než na tréninku nebo na hřišti lámou rekordy... číst dále >

Doják dne: Hollywoodský herec Steve Buscemi se rozloučil s láskou svého života

Miloval ji z celého srdce dlouhých třicet let. Teď musel hollywoodský herec... číst dále >

Články z Ona Dnes

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový... číst dále >

Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo... číst dále >