Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už asi blázním, všechno mě rozpláče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.14 23:43
Za 1. od září je krátká doba. Co má dělat moje kamarádka která se snaží 2 roky a nic? Taky si před ní připadám blbě, protože jsem otěhotněla, když si přítel oklepal trenky a ona nic. Ale já za to přeci nemůžu!
Za 2. nervy jsou svině a pokud budeš nervózní, psychicky se nesrovnáš, tak je možné, že to otěhotnění taky nepůjde na první dobrou. Psychika dělá strašně moc.
A za 3. prostě závidíš, ano já to chápu, ale ne nadarmo se říká: Přej a bude ti přáno. Těš se z neteře, ze svatby sestry, popřej kamarádce k těhotenství. Zbytečně si od sebe odstřiháváš lidi, co za nic nemůžou. Budeš akorát na všechno sama a chce to si vymyslet něco, co ti zaměstná mozek a nebudeš myslet jen na mimino. Jo líp se to říká než dělá, ale je to tak. Ubližuješ především sobě…
Příspěvek upraven 18.02.14 v 23:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 23:45
Zkus kdyžtak psychologa a vykecat se z toho… někdy je to potřeba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 23:46
Ahoj, hlavně se uklidní, tím, že na to budeš furt myslet a trápit se, tím to neurychlíš! Prostě buď v klidu… mám moc kamarádek co se taky stresovali a díky tomu fakt nemohly otěhotnět… pak chodily po doktorech, kteří jim řekli, že jsou o. k. a hned další měsíc byli v tom 
. Tím ti chci jen říct, že lidská psychika je potvora! Nech to osudu, hlídej si plodné dny a užívej si klidu dokud můžeš určitě se vám to brzy podaří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 23:47
Snažíš se 4 měsíce a už teď si z toho tak mimo?! Přečti si deníčky snažilek nebo nějaké diskuze na toto téma.. holky, co se snaží 5, 7 i 10 let, holky, co xkrát potratily, holky, co mají za za sebou 3, 4 i víc neúspěšných IVF.. Obdivuji je, jak statečné jsou, jak se perou s osudem, jak znovu a znovu věří a doufají.. Hroutit se kvůli jedné opožděné menstruaci je blbost! Nervy a psychika ti mohou teprve na problém zadělat. Normální zdravý pár bez problémů otěhotní do roka..to je standart. ROK je normální běžná doba, nad kterou se není potřeba pozastavovat! Udělej si radost, začni se soustředit na něco jiného.. Třeba budeš za měsíc dva těhotná a celé tohle nervení je zbytečné. A třeba budete mít problém a potrvá to a třeba bude i nějaké medicínské pomocné ruky potřeba, pak ale musíš být silná a statečná, může to být dlouhá cesta. Ale málokterá nakonec zůstane bezdětná, neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 00:05
Naprosto souhlasim s @mejdylko
I kdyz je ma situace jina (otehotnela jsem, ale o miminko prisla na konci tehotenstvi), take me boli videt maminky s briskama, maminky s kocarky. Kdyz mi nekdo oznami, ze ceka miminko, tak me to take boli. Ale zaroven jim to preji. Kamaradka nedavno porodila chlapecka. Ma ted 2 deti. To ja mela mit jiz loni. Boli to, ale jsem rada, ze ma zdrave miminko a neco jsem ji pro mimco koupila. Dalsi kamaradka je tehotna. Jo, mrzi me, ze ji se podarilo, kdyz ma tak maleho synka a ja zatim nic. Ale co, hlavne, aby nemela problemy a dite bylo zdrave.. Prave tim, jak se chovam ja ke svemu okoli, o to vice jsou oni chapavejsi a trpelivejsi se mnou. A verim, ze az prijde muj cas, ze i ja mimco budu mit. Ale zavisti a trapenim se si opravdu nepomohu.
Pravda, u me neni problem s otehotnenim, ale s partnerem. Po ztrate nasi dcery zmenil nazor a dalsi deti nechce i kdyz pred tim mluvil jinak.
nechci tu zlehcovat Tvou situaci. Chapu, jak moc se tim asi trapis. Ale zkus trochu zvolnit, radovat se z cizich deti a uvidis, ze to trapeni bude mensi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 00:11
Čekala jsem na mimčo 13 let. To, jak se k tomu upínáš je velká chyba. Jestli budeš v takové křeči, zmenšuješ si tím šanci na otěhotnění. Už jen z logiky věci - pokud jsi ve stresu, tělo vyhodnotí jako - nevhodné pro otěhotnění a máš smůlu, takže hledej ve svém životě věci, které tě potěší a nech tomu zatím volný průběh. Ještě bych neplašila. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 00:13
Taky jsem z toho byla na prášky, a to se nám zadařilo už asi po 3 měsících. Jenže najednou si člověk začne říkat, jestli vlastně nečekal příliš dlouho, zvlášť, když vidí tolik diskusí o tom, jak někomu nejde otěhotnět… Takže - klid, je to normální.
Já jsem nakonec vsadila na lehčí „podporu“ z lékárny, sobě naordinovala Sarapis (obyčejný, pro ženy v přechodu, 2× denně) a manželovi selen se zinkem. U manžela to prokazatelně skoro obratem zvýšilo produkci a do měsíce jsem byla těhotná. Pokud tě nervy trápí nad únosný rámec, přidej ještě třezalku od Kneippa (mají to taky normálně v lékárně), zklidní tě to a budeš víc v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 01:03
KLID my se snažily taky od září/říjen, minulý měsíc jsem to vzdala, začala jsem chodit cvičit, a řekla jsem si, že bude asi lepší, když se více zaměřim na školu a na práci a ani né za dva týdny jsem měla na testu //, věř, že psychika dělá svoje. Přeji štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 01:42
Každá to bereme jinak. Někdo se hroutí dřív, někdo to bere sportovněji i po delším čase. Já to mám během posledního roku někdy tak a jindy jinak. Někdy mně přepadá úskost a strach, že jě něco v nepořádku a útěchy typu, že někdo se snaží roky a nic jsou dost mimo. MS ofňukám, pak se oklepu a už plánuju jak si s partnerem užijeme během další ovulace. Tobě asi přitěžuje ten Clostylbegyt. Je to svinstvo. Já při něm brečela i u reklam. Kamarádka se rozbrečela i u znělky na Simpsny a řekla dost a vysadila. Každá nová zpráva o těhotenství kamarádek mi přinesla úlevu, že nemají potíž co já a přitom zvláštní smutek, že to zase nejsem já Pokud to tu nepadlo, tak za sebe doporučuju začít bylinkama. Kontryhelem, nějakou bylinnou směsí na podporu početí, chlapovi strkat ke snídani nějaké vitamíny, stále hodně červené zeleniny, promilovat dovolenou,… a pokud jsi jinak zdravá cca po roce teprve řešit hormonama v pilulích atd. Já sice nijak nebrečím, ale proč si i nepoplakat, když se nebrečí furt, je to ok, ne?:-)Aspoň se odplaví „jedovaté“ myšlenky…Přeju hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.14 03:11
Blaznis no…ono je to tezke. Ja jsem take kratce ve snazeni a i kdyz si celou dobu rikam, ze se na to nesmim moc vazat, nekde v podvedomi to hloda. Ted prisla ms a ja druhy den rano dorazila na skoleni a zjistila, ze skolitelka je zjevne tehotna a trvalo mi 10 minut, nez jsem na ni prestala blbe koukat.
Nicmene, jestli potrebujes plakat, kricet nebo zurit, klidne to delej, ale v soukromi (nebo tady 
). Nepokaz si vztahy s blizkymi, to by byla opravdu skoda. Celkove souhlasim s @mejdylko
A sorry za anonym, z osobnich duvodu nechci, aby o snazeni nekdo vedel, zatim je to prisne tajne
- Citovat
- Upravit
19.2.14 04:31
Bohužel nelze počít na povel… A s tímto se musíš smířit. Mně to taky trápí a jsem zoufalá. Rada není, a je pravda, že chlapi to nemohou pochopit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 06:46
Tve pocity jsou naprosto normalni my se o miminko nejdriv snazili prirozene a kdyz rok neprichazelo sli jsme do caru, tam to trvalo dalsich 2.5 roku nez jsem na testu nasla sve vytouzene // carky 
upinat se na to a vytesnat to z hlavy fakt nejde (ma zkusennost) zkus tomu aspon zacit vic verit. pises ze mas pritele ktery chce take mimco tak se ted musite navzaje podporit.
to jak pises stou zavisti, moc dobre znam, je to normalni. ja kdyz me nejaka kamaradka rekla ze je tehotna, tak jsem nebyla ani schopna ji pogratulovat a hned to obrecela. ale kontakt jsem s nima vsema udrzela, chodila jsem za nima na navstevy a divala se na jejich miminka. moje mamka my casto rikala jak jsem toho vubec schopna, ale ja si myslim ze je dobre nasavat tehotenske hormony aspon ze vzduchu
jestli te trapi spatne vnitrni pocity, bez za psychologem - ja teda uznavam i alternativni postupy, tudiz me psycholog moc nepomohl. zkusila jsem kinezi, ta byla naprd a nakonec jsem se vnitrne odblokovala regresi
nauc se cvicit metodu Ludmily Mojzisove a pravidelne cvic, navstevuj sve tehotne kamaradky a stale mej na mysli a ver ze tehotna budes a basta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 07:15
Souhlasim s holkama- je to kratka doba, ono to pujde, neboj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 07:43
4 mesice jsou teda hodne kratka doba. Ja jsem otehnotnela po 3 mesicich a to jsem byla prekvapena, ze to bylo tak rychle 
Zacala jsem tehdy cvicit cviky od Mojzisove, nevim, jestli to melo nejaky vliv, ale clovek tim nic nepokazi. Sama jsem pocitala aspon s pul rokem, rokem, nez otehotnim. Takze hlavne se na to neupinej, o nic nejde. Jsou lidi, co cekaji roky. Jak uz tady nekdo psal- namisto zavisti prej a bude ti prano…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravim všechny, které si budou toto číst.
Ani nevím, kde či čím začít.
Jednoduše-nevím co si počít s emocemi, které mne poslední dobou provází.
Snažíme se o miminko. Od září. Od té doby to bylo vše ok. Pořád jsme si užívali jeden druhého a nechávali otěhotnění na přírodě. První měsíce jsem to, že se nedaří, vůbec ne řešila.
Až do prosince.
V prosinci nepřišla M-měla být okolo 17tého, do té doby byla pravidelně po cca 28dnech, ale tentokrát prostě nic. První týden po vynechání už jsme s partnerem mysleli na to, že se povedlo.
Poslední den roku 2013 mi bylo první den špatně, pokračovalo to celý první týden v lednu, kdy mne bylo neustále špatně od žaludku a my to brali jako jasné znamení, přesto, že test byl stále negativní.
Pochopitelně se ukázalo, že těhotná nejsem.
Druhý týden v lednu jsem byla u lékaře, který mi vzal krev, potvrdil „negativní“ výsledek.
Dostala jsem vyvolávačku. :/ po ní přišla M, ale později než doktor počítal a tak jsem dostala ještě prášky na úpravu cyklu a Clostilbegyt. Jenže od toho ledna mi asi hrabe. :/
Začala jsem se bát, že neotěhotním.
Kolem mne je samá těhule. Kamarádky, kolegyně v práci. Jedna z nich před 14dny dokonce porodila.
Já dvě čárky na TT Marně vyhlížím. Jenže na to nedokážu přestat myslet. Začala jsem hlídat ovulaci pomocí testů-abych věděla kdy je, kvůli tomu Clostíku, který jsem dobrala. Mám obavy, že to nepůjde.
Když jdu po městě, každé míjení se s holkou, která tlačí kočár, nebo má bříško, mi trhá srdce. Šíleně jim to závidím. Nemůžu slyšet slovo potrat. Jak někdo může?! Vždyť, co já bych za to dala, čekat mimi!? Jindy by mne to nevadilo, ale teď?
Před pár dny se mi kamarádka svěřila, že konečně má na testu dvě čárky. Vím, že se snažila taky-ona druhý měsíc. Přeji jí to. Je to skvělá holka a mám jí moc ráda, jenže když jsem zjistila, že je těhotná, celý den jsem probrečela.
Ani jsem jí neměla sílu gratulovat, nedokázala jsem to v tu chvíli. Pořád na to myslím. Stydím se, protože jí to tak strašně závidím. Jsem smutná, ona to ví, ale neví proč. Neví, že jsem nešťastná proto, že ona bude maminka a já zatím ne.
Starší sestra, která bydlí daleko, ta porodila před týdnem holčičku. -už dvě děti doma má.
A dneska.. Psala mi druhá ségra, že se s přítelem před pár dny zasnoubila a v létě se budou brát. A já? Ani jsem tu zprávu nedokázala svému příteli celou přečíst a už mi tekly slzy.
Moje sestra, mladší o 5let se bude vdávat! Ani nevím, zda jsem ve chvíli, když jsem tu zprávu četla, měla radost nebo ne. Přitom mám sestru ráda, ikdyž se málo vidíme a přeji jí to.
Prostě jsem myšlením nějak mimo. Všechno mne poslední týden rozpláče.
Přítel to úplně nechápe a já jsem radši zticha. Sama si připadám jako blázen-co si musí myslet on?!
Ale vím, že to mezi námi tak nějak visí. Že jsem mu poslední dny tak nějak vzdalenější.
Nevím, zda to někdo pochopí, ale potřebuju to ze sebe dostat.
Moje pocity z toho všeho jsou hrozný..