Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
odjed někam na víkend nebo se z toho zblázníš je toho na tebe moc a jseš nervozní a ona to s tebe cití,proto zlobí. Dej ji tatinkovi a užij si to.
@marie73 píše:
ahoj to co tu pises, je srdce rvouci,ja taky nejsem dokonala matka, asi nikdo,nevim ale ja kdyz hodne blbnu s mym synem ( jsou mu 2 roky a 8 mesicu) tak se smeje, hodne spolu tancujeme, ja se musim po nem opicit doslova co dela a on pak po me a je z toho legrace, my mame tatinka , ten je porad v praci a kdyz prijde , kluk k nemu nechce jit protoze s nim neblbne jako ja, nevim , ale zkousis s ni takhle blbnout aspon nekdy ? my si pustime pisnicky na plny pecky, vezmu ho na ruce a tancuju s nim pak ho dam na zem a zacne tancovat a moc se mu to libi, a nebo zpivame, ja zacnu a on me napodobuje, chci tim rict, ze proste zkus s ni blbnout jako ja, treba to pomuze, mozna proto je zla , ze si s ni neeuzivas vic blbosti, chapes? zivot neni jen o prikazech, ale o legraci , proste spolecne se necemu smat.
Taky doma s dětma poměrně hodně blbneme. Hlavně tatínek. Já jsem na něžnosti - a jde vidět, že to dětem opravdu prospívá. Hlavně se hodně smát. Nicméně si myslím, že tvé řešení situace je nejlepší jaké jsi mohla v dané situaci zvolit. Podle mě byl problém právě především v nedostatku projevu lásky. Na tatínka bych se vykašlala definitivně, takový chlap nestojí za to, aby byl v jejím životě…evidentně o ni nemá zájem a věř mi, že on se nezmění a holku to bude později hoooodně bolet - mám také takového otce, takže vím o čem mluvím. ![]()
Řeším trochu jiný problém. Mám dvouletého prcka a nezvládám výchovu. Mám pocit, že jsem doma úplně zbytečná. Syn neposlouchá, má mě naprosto na háku. Dodnes jsem ho nebyla schopná naučit ani základy - nekousat, nekopat, neházet věcmi po lidech a vůbec neubližovat, nebo třeba chodit za ruku, jak ho drapnu, tak lehne. Pokud něco nechce a nelíbí se mu to, tak ječí. Proječí klidně půlku dne, protože nechce oblékat, přebalit, sednout na nočník nebo cokoliv…
Pořád je jak zvířátko. Na hřišti se všechny děti chovají tak nějak normálně. Naše torpédo taky, dokud po něm nic nechci, ale běda mi, když ho třeba jen přesunu, aby ho nebouchla houpačka. To začne ječet, vztekat se, kousat… Už jsem ho nechala i lehce bouchnout a stejně nic. Odchod z hřiště je utrpení, i když ho na to připravuju. Stejně odcházíme s řevem…
Vysvětlování nezabírá. Vlastně jsem nepřišla ještě na nic, co by zabralo. Pokud něco provede, tak se jen řehtá a zdrhne. Nic mu neprochází, jsem důsledná a má stanovené mantinely. Mluvím jasně a stručně. Místo přehnaného ne a nesmíš se snažím zakazovat pozitivně - např.: místo neházej míč do obličeje, používám: miř míčem na nohy.
Mám ještě jedno starší dítě a tam nikdy problém nebyl. Teď si připadám jak úplně pitomá a babičky mi to pořád předhazují, že kdybych ho pořádně zbila, tak to dělat nebude. A další super rady, které jsou na nic.
Možná ani nepotřebuju radu jako se vykecat. Ale pokud máte nápad, tak sem s tím.
Jako bys mluvila o mojí dvouletý dcerce, která navíc ještě nemluví, o to víc je vzteklá. Já s ní už na to hřiště radši ani nechodím a do krámu s ní jen když už to nejde jinak. A přitom je to tak roztomilá holčička, ale je to malý ďábel…
V klidu
dvouleťáci jsou na měst, brousí hrany. Já děti nebiju, jsem zásadně proti tomu. zavřu je v pokoji, vypnu televizi a mají smůlu. Řev venku neřeším, ať si každý myslí co chce, známe to všechny a super mámy, kterým se dítě nevzteká a v půl roce samo chodilo na nočník, na ty se můžu vykašlat tuplem ![]()
Oni s toho vyrostou, neboj
![]()
Myslím, že na to jdeš dobře, ty děti nejsou všechny stejné a ono mu to docvakne, ale jako rada abys ho zbila je tedy fakt šílená
![]()
@u763 on taky nemluví.
My na hřiště musíme, aby to neodnášelo starší dítě.
Mě nejvíc vadí to, že se nedá nic naučit. Třeba k Vánocům dostal vkladačku, stavíme ji denně a dodnes to nedokáže.
Nebo to kousání. Mám pořád plno modřin a nic.
Chápu, že dvouleťáci jsou naprosto příšerní, ale do prvního dítěte si pamatuju, že už si nechal něco občas vysvětlit - třeba, že se venku přechází přes silnici za ruku. S prtětem naprosto nemám šanci.
Starší se dal zaujmout jinak a třeba namotivovat tím, že je velký kluk, tak… tak nebude mít ven dudlík. Malého se zeptám, jestli je můj velký kluk, on se usměje a štípne mě do nosu. ![]()
Promiň, ale při takovém chování bych asi poslechla rady babiček a už mu naplácala. Já vím, že to zní strašně negativně, ale jak píšeš, že mu nastavuješ mantinely, malý je evidentně neakceptuje ![]()
Jsi ještě s malým doma? Možná bych ho šoupla na pár hodin týdně do jeslí, uvidíš třeba mu budeš pak vzácnější.
Tvého muže malý poslouchá?
Drž se. Má možná jen špatné období. Starší byl totéž. Do jeho čtyřech jsem odmítala s ním jít kamkoliv kde byli jiní lidé. Byla jsem na větev. Pak začala školka, přes prvotní scény jak z hororu se časem uklidnil. Dnes je mu deset a je to super kluk, pomocník a báječný brácha našeho miminka. Takže
@Maty80 já mu naplácala nesčetněkrát. Nechci ho zmlátit podle babičky - vařečkou, na holou a do modřin. To mi přijde přes čáru. Jedna přes zadek, když už je to hodně přes čáru, mi nepřijde nic proti ničemu, ale už jsem ustoupila i od toho, protože to nemá efekt. To bych ho musela umlátit.
Plácanců dostal moc. Přes ruku, přes prdku a po kousancích dostal symbolicky i přes pusu. Oklepe se a udělá to znovu.
Jesle tu nemáme a ani soukromou školku.
Muže poslouchá, protože se ho bojí, nemá rád neznámé tváře a manžela někdy třeba i týden nevidí, protože muž odjíží v 6 a často se vrací až když děti spí. Ale je to jen chvíli, jak se rozkouká a je to stejné jako se mnou. Akorát muž není vysosanej, tak má víc nápadů a trpělivosti. Po víkendu je na tom stejně jako se mnou.
Já bych si tedy nenechala fyzické útoky od dvouletého líbit. Ano, několikrát říct, že toto nesmí a pokud to nepomůže dostal by po ručce nebo plácnutí přes zadek.
@Anonymní píše:
@Maty80 já mu naplácala nesčetněkrát. Nechci ho zmlátit podle babičky - vařečkou, na holou a do modřin. To mi přijde přes čáru. Jedna přes zadek, když už je to hodně přes čáru, mi nepřijde nic proti ničemu, ale už jsem ustoupila i od toho, protože to nemá efekt. To bych ho musela umlátit.
Plácanců dostal moc. Přes ruku, přes prdku a po kousancích dostal symbolicky i přes pusu. Oklepe se a udělá to znovu.
Jesle tu nemáme a ani soukromou školku.
Muže poslouchá, protože se ho bojí, nemá rád neznámé tváře a manžela někdy třeba i týden nevidí, protože muž odjíží v 6 a často se vrací až když děti spí. Ale je to jen chvíli, jak se rozkouká a je to stejné jako se mnou. Akorát muž není vysosanej, tak má víc nápadů a trpělivosti. Po víkendu je na tom stejně jako se mnou.
Ještě jsem si vzpomněla, že kamarádky syn taky rád kousal a štípal, a to fakt hodně, tak mu to oplácela tak, že ho taky štípala i kousla, aby prostě pocítil tu bolest ( v přiměřené míře samozřejmě). Ze začátku ho to rozhodilo a naštvalo, ale pak toho nechal.
To je jak nas.. Presne, mlaceni je na nic a ještě se to zhorsi.. S věkem se to zlepšilo a teď po třetím roce uz je dobrej.. Ale vždy na nej vic platilo po dobrem, v klidu. A situacím kdy nejvíc vyváděl, treba prochazky s jednou holčičkou stejného razeni, jsem se vyhýbala..a hodne pomahalo ho zabavit knizkama atd u toho je milionovej.
ahoj to co tu pises, je srdce rvouci,ja taky nejsem dokonala matka, asi nikdo,nevim ale ja kdyz hodne blbnu s mym synem ( jsou mu 2 roky a 8 mesicu) tak se smeje, hodne spolu tancujeme, ja se musim po nem opicit doslova co dela a on pak po me a je z toho legrace, my mame tatinka , ten je porad v praci a kdyz prijde , kluk k nemu nechce jit protoze s nim neblbne jako ja, nevim , ale zkousis s ni takhle blbnout aspon nekdy ? my si pustime pisnicky na plny pecky, vezmu ho na ruce a tancuju s nim pak ho dam na zem a zacne tancovat a moc se mu to libi, a nebo zpivame, ja zacnu a on me napodobuje, chci tim rict, ze proste zkus s ni blbnout jako ja, treba to pomuze, mozna proto je zla , ze si s ni neeuzivas vic blbosti, chapes? zivot neni jen o prikazech, ale o legraci , proste spolecne se necemu smat.