Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem s brutální úzkostí bojovala pár let zpátky, skončila jsem u psychiatra, antidepresiva, neurol jako podpůrná léčba, ale tehdy mi předepsala snad jen jednu krabičku s tím, že je to návykové, ať beru v nutnosti… Já sama jsem ale antidepresiva nechtěla brát, ono taky trvá, než se trefí do těch správných, já za cca rok vystřídala troje, nakonec jsem je ale stejně vysadila. Nicméně nejvíce mi pomohla psycholožka a „smířit“ se s úzkostí, vlastně mi pomohla i diagnóza, jak říkám, mám papíry na hlavu. Pak se mi ulevilo, že si to nevymýšlím, úzkosti mám pořád, ale dokážu s nimi pracovat. Když to na mě přijde, prostě té úzkosti vynadám
je to běh na dlouhou trať, ale určitě psycholog, každý to máme jinak a člověk si sáhne na dno, než pochopí, co na něj platí. Přeji hodně sil ![]()
@Anonymní píše: Více
Nejlépe antidepresiva, které již máte. Počkat až zaberou a do té doby si pomoci Lexaurinem. Je to lepší než trpět a pokud to nebude nějak často a delší dobu pravidelně, tak se závislosti bát nemusíte. Je zbytečné ze strachu z těchto léků trpět. Benzodiazepiny jsou dobré a velmi účinné léky, když se nimi dobře zachází.