Úzkost, strach ze smrti

Anonymní
18.8.19 19:08

úzkost, strach ze smrti

Ahoj, zrovna se snažím otřepat z toho, jak jsem se zase před chvílí zamyslela nad tím, že až umřu tak už nikdy nic nebude, žádný život nebude, vše skončí..
už od malička mám z toho úzkosti, nejsem žádný cvok vzpomenu si na to třeba jednou za půl roku, ale ten pocit je příšerný… pomáhá mi začít myslet na něco jiného ale i tak, je to příšerné.
Znáte to někdo? Popřípadě čím se uklidňujete? Od té doby co mám dítě, tak je to ještě horší…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
18.8.19 19:21

Ahoj, tak nad tím moc nepřemýšlel… Ber to, tak, že každý jednou umře a přeci tu nikdo nezůstane na furt. :nevim:
Ps: Neznám ten pocit, protože na to nemyslím. ;)

  • Citovat
  • Upravit
Jolynka
14210
18.8.19 19:26
@Anonymní píše:
Ahoj, zrovna se snažím otřepat z toho, jak jsem se zase před chvílí zamyslela nad tím, že až umřu tak už nikdy nic nebude, žádný život nebude, vše skončí..
už od malička mám z toho úzkosti, nejsem žádný cvok vzpomenu si na to třeba jednou za půl roku, ale ten pocit je příšerný… pomáhá mi začít myslet na něco jiného ale i tak, je to příšerné.
Znáte to někdo? Popřípadě čím se uklidňujete? Od té doby co mám dítě, tak je to ještě horší…

Mám to úplně stejně, naštěstí mě to nebere nějak často. Ale přesně to znám :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
mrav
122170
18.8.19 19:37

RE: Pohled

Chápu tě, mít dítě je závazek na celý život - minimálně do puberty tě bude potřebovat. Ale věř tomu, že i kdyby se s tebou něco stalo, vždy bude někdo, kdo se o něj postará. Strach o sebe i o své děti máme všichni. Já jsem - dnes to je přesně dva roky - přišel o ženu. A postarat se o dceru prostě musím. A kdybych měl u toho myslet, co s ní bude, kdyby se se mnou něco stalo, asi bych se z toho zbláznil…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
cecetka
26856
18.8.19 19:40

Ano, strach u me nastoupil v dobe, kdy jsem si uvedomila, ze mam odpovednost za syna. Ten postupne presel v osobni strach ze stari a zpusobu umirani. Ne kazdy ma to stesti, ze to prijde hned. Spousta lidi se hoooodne dlouho, a zbytecne, trapi. To je dan za dobrou zdravotni peci. Lidem se umirani umele prodluzuje :,( Takze toho se bojim mnohem vice nez toho, ze uz tady nebudu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
bordeaux-zuzka
169
18.8.19 19:56

Mám to úplně stejně, takže s Vámi soucítím. Taky mi pomůže začít rychle myslet na něco jiného, odvést od toho pozornost. Také to mám od dětství a zajímalo by mě, jak jsem k tomu přišla. Byla jsem malá, když to na mě náhle přišlo, řekla jsem to mámě a pamatuju si, jak mi pustila pohádku, aby mě uklidnila. Nejspíš by na to pomohla psychoterapie, ale upřímně, nechce se mi v tom hrabat, protože vím, že to bude hodně „bolet.“

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Premek_Orac
10244
18.8.19 20:05

Nemeli bychom se bat toho, co neovlivnime, a co nejlepe delat to, co ovlivnime. Ja duveruju tomu, ze veci se deji, jak se z nejakeho duvodu dit maji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
krajta
1069
18.8.19 20:20

Umřít stejně musíš. Já jsem se smířila se smrtí minulý rok kdy jsem málem umřela (během pěti vteřin)a podruhé se narodila :nevim:.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Alušáček
15178
18.8.19 20:30

Přímo ze smrti strach nemám, ale z umírání ano, když si představím nemoc, neschopnost se o sebe postarat, bolest, závislost na druhých je mi z toho zle… Celkově si někdy říkám jak, je zivot marný a pomijivy, člověk se pořád za něčím žene, studuje, pracuje, buduje, aby nakonec zestarl, zhloupl a umřel. Pak když někdo umře v mladém věku, tak si řeknu, že je vlastně štěstí dožít se stáří a umřít starý a unavený životem… A čím se uklidňuju, v podstatě ničím, nelze to ovlivnit, tak to neřeším a jsem ráda, že žiju, protože život mě baví.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.8.19 20:52

Ale prd, az umres tak se reinkarnujes a znovu se narodis :srdce: a smrt prý neboli a naopak když mizis tam nahoru, je to úžasný pocit

  • Citovat
  • Upravit
Alušáček
15178
18.8.19 22:05
@Anonymní píše:
Ale prd, az umres tak se reinkarnujes a znovu se narodis :srdce: a smrt prý neboli a naopak když mizis tam nahoru, je to úžasný pocit

A k čemu ti to je reinkarnovat, když stejně nevíš, že jsi to ty, nevíš, že už jsi tady po páté nebo po sté, neznaš svoje udajné předchozí životy a narodíš se jako kompletně jiný člověk, nebo zvíře? Mě smysl reinkarnace unika.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.8.19 13:03

@Alušáček
Ale tohle si uvedomujes ted, narodis se znovu aby jsi se posunula o level výš a nedělala ty chyby, které děláš v tomto životě. Narodis se znovu jako šťastný mimino. HM. Me uniká smysl celého vesmíru

  • Citovat
  • Upravit
Květina124
23
4.8.21 16:22

Dobrý den, mám to stejně, ale je mi teprve 14 takže na to netrpím tak dlouho.
Už od malička (cca od 6) jsem chodila za rodiči s tím že nechci umřít a až zemřou tak že už je nikdy neuvidím, většinou mě utěšovali, že se potkáme v nebi, ovšem na nebe už teď nevěřím.
Nyní se o tom především bavím s kamarádkou, ale moc mi to nepomáhá.
Dříve jsem to až tolik nehrotila, jenže teď nad tým přemýšlím ještě častěji ( cca 1× do měsíce), myslím na to že až umřu, tak nic nebude a nikoho nikdy neuvidím, až umře táta tak ho už nikdy neuvidím, nebo taky o čem je vlastně život když budu furt jen pracovat a nijak si ho neužiji atd. A ten svíravý pocit je fakt strašný.
Vyzkoušela bych si třeba přečíst nějakou knížku o strachu ze smrti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
amalka567
1
9.1.22 11:34

Strach ze smrti

Ahoj, mám velký problém a moc mě to trápí nevím co mám dělat nikomu tím ani sobě nepomáham protože to neovlivním a o to víc je to strašidelnější, když si představím že třeba za 60 let tu nebudu, nebude nic, neucítím, neuslyším prostě nic, to je hrozný přemyšlim nad tim furt a uklidnuju se tím že každý jednou umře, ale pak si zase vzpomenu že to pocítím i já a jednou to prostě bude a každým dnem jsem k tomu blíž a blíž, nikdy nevím kdy to bude ale jednou jo:( a pak mi nedává smysl žít, jíst, něco dělat když vím že se jednou vytratím prostě je to divný že žijes a najednou lusk a vypnes jako televize, a nejvic se bojím umírani, bojim se toho fámu že mi proběhne celý život před očima, a prostě ty hnusný poslední chvíle a že budu vědět že brzo umřu, vim asi jsem psychopat a možná potřebuju odpornou pomoc ale stejnak mi nic nepomůže a ne nemám sebevražedné sklony protože se právě té smrti bojím. {je mi 13}

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Takco
5374
10.1.22 00:16

Čím je člověk starší, tím míň se smrtí pravděpodobně boji. Uklidnilo? :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď