Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úzkostlivé dítě, často brečí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.1.23 09:36
@Anonymní píše:
Hezký den maminky, chci se zeptat, zda někdo máte taky tak úzkostlivé dítě. Od miminka byl syn dost uplakánek, celkově na změny reagoval na můj vkus dost přehnaně. Má strach ze všech změn, stále říká, že něco neumí, nic mu nejde atd. Do školky chodil celkem rád, teď nastal po Vánocích nějaký zlom a do školky chodíme s pláčem, ráno má i průjem. Nechápu, školku měl vždy rád. Ptala jsem se, jestli se něco děje ve školce, ale nic konkrétně neřekne a ani učitelka neví. Stejné reakce, když chodí na cvičení, hned při příchodu začne brecet a že se bojí, že to neumí a neví co má dělat. Takto to má se vším. Chodíme bruslit na led a při příchodu, také začne brecet, jako by si nemohl pomoct?
Ano, mám doma přesně to, co popisujete. S věkem se to lepší, ale jsou různé situace, kdy se to skokově zhorší. Dá se to řešit u psychologa, případně medikací, ale my to zatím zvládáme svépomocí, ačkoliv u psychologa jsem se již poradit byla. Je to náročné pro všechny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.23 09:45
@Limi123 Jak to zvládáte? Případně co Vám psycholog řekl? 
. Nad psychologem, jsem taky přemýšlela
- Citovat
- Upravit
12.1.23 10:25
@Anonymní píše:
@Limi123 Jak to zvládáte? Případně co Vám psycholog řekl?
Byla jsem u skvělé klinické psycholožky. V podstatě mi řekla, že to děláme dobře, je to na delší vysvětlování, ale defakto je důležité dítě vystavovat v přiměřené míře i nadále těm situacím, které ho do úzkosti přivádějí, protože tyto děti mívají vyhýbavé tendence a když po té úzkosti nepřijde ten zážitek „i když jsem se bál, nebylo to tak strašné a zvládl jsem to“, tak se ta úzkost fixuje. Dále s sebou teď všude nosí plyšáka, aby měl jistotu, že vždy bude mít kamaráda.
Zvažovala jsem i medikaci, protože jedná událost nám to na několik měsíců zhoršila na neúnosnou míru, ale zatím se zdá, že jsme z nejhoršího venku (moc se mi nechce dávat dítěti antidepresiva, ale zase si říkám, co musí chudák prožívat - také měl třeba z odchodu do školy průjem etc.). S tou reakcí na změny je to také těžké, ale držím se toho, co řekla psycholožka - přiměřeně zatěžovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.23 10:27
Jinak je to úzkostná porucha a lze si o tom něco přečíst na internetu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.23 10:40
@Limi123 A odkud jste? 🙂. Co jsem koukala tak v rychlosti po internetu, dost psycholožek mají úplně plno. Bydlíme u Prahy.
Jinak my to děláme stejně, i když vím, že z té situace má úzkosti, i tak s ním jdu a ve finále se mu tam líbí. Ale těch řečí kolem a chvilka pláče, prostě musí být, nemůže si pomoct 
- Citovat
- Upravit
12.1.23 11:29
@Anonymní píše:
@Limi123 A odkud jste? 🙂. Co jsem koukala tak v rychlosti po internetu, dost psycholožek mají úplně plno. Bydlíme u Prahy.Jinak my to děláme stejně, i když vím, že z té situace má úzkosti, i tak s ním jdu a ve finále se mu tam líbí. Ale těch řečí kolem a chvilka pláče, prostě musí být, nemůže si pomoct
Jsme z Prahy, ale je to naše známá… No ono to tak nějaké děti mají… Ale u nás se to opravdu v čase zlepšuje. Pokud je to u vás chvilka pláče, tak jste na tom mnohem lépe, než jsme byli ve skolkovem věku my.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.23 12:33
Znám tohle od dcery, u nás to ale gradivalo tak kolem 6, 7 let. Je důležitá být důsledná, ale laskavá. Takže pokud je u všeho prvotní reakce pláč, já tam nechci atd., tak nepolevit, na kroužek půjde, ale hodně si o tom povídáme a pak vysvětluji, jak je důležité umět vystoupit že své komfortní zóny, co to znamená a proč je to důležité. Dceři je 9 a už jsme to trochu odbourali, ale někdy se jí to stává doteď (například byl pláč ve chvíli, kdy měli náhradní hodinu atletiky a šlo se plavat). Ona když brečí, tak mi sama řekne, že neví úplně proč, že jí prostě vadí ta změna. Je to náročné, ale jak říkám, hlavně nepolevit, jinak se toho nezbavi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.23 12:34
A taky vždy opakuji, co všechno už zvládla a že se tenkrát taky bála a nakonec se jí tam líbilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.23 14:59
@bjetuschka On taky nemá rád změny, když jde do školky a mají třeba v ten den keramiku, nebo výtvarné dopoledne, nemohu mu to říct, to ho hned rozhodí a je ve stresu. My si povídáme o všem, on se i těší ( jak bude bruslit, hrát fotbal atd.), ale v momentě, kdy tam přijdeme, tak se rozbrečí a je v té své úzkosti. Já v tomhle nepolevím, ale manžel, ten by nejradši syna hned odvedl, protože kolikrát na ty jeho scény a brek nemá 
- Citovat
- Upravit
Tosidelassrandu
12.1.23 15:06
Obyvkle za podobné chování mohou rodiče, kteří v prvních měsících/ letech, někdy i prenatálním období udělali nějakou chybu.
- Citovat
- Upravit
12.1.23 15:07
@Anonymní píše:
@bjetuschka On taky nemá rád změny, když jde do školky a mají třeba v ten den keramiku, nebo výtvarné dopoledne, nemohu mu to říct, to ho hned rozhodí a je ve stresu. My si povídáme o všem, on se i těší ( jak bude bruslit, hrát fotbal atd.), ale v momentě, kdy tam přijdeme, tak se rozbrečí a je v té své úzkosti. Já v tomhle nepolevím, ale manžel, ten by nejradši syna hned odvedl, protože kolikrát na ty jeho scény a brek nemá
No já si to umím představit 
u nás je přísnější manžel ale i já jsem se naučila nepolevit. Ono totiž když tomu pláči podlehnete, tak toho může syn využívat.
My jsme onehdá měli možnost poslat deti na školku v přírodě a tenkrát jsem to kvůli těm úzkostem konzultovala i s psycholožkou. Ona mi řekla takovou vec: když dítě pojede a bude mít špatnou zkušenost, tak alespoň nějakou zkušenost mít bude a s tím se dá vždy pracovat. Pokud ale nepojede nikam, zkušenost nebude žádná a nic mu to nepřinese.
Tak se tím snažím řídit.
Drzim palce, on z toho vyroste, ale chce to vést a věnovat se mu, což děláte. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.23 16:15
@Anonymní píše:
@bjetuschka On taky nemá rád změny, když jde do školky a mají třeba v ten den keramiku, nebo výtvarné dopoledne, nemohu mu to říct, to ho hned rozhodí a je ve stresu. My si povídáme o všem, on se i těší ( jak bude bruslit, hrát fotbal atd.), ale v momentě, kdy tam přijdeme, tak se rozbrečí a je v té své úzkosti. Já v tomhle nepolevím, ale manžel, ten by nejradši syna hned odvedl, protože kolikrát na ty jeho scény a brek nemá
Přesně, také mu to nemůžu říct dopředu. Když to neví dopředu, nějak to zvládne. Akorát jednou to na něj bylo moc a hodilo nás to o roky zpátky - bál se pak jít kamkoliv, že se tam stane NĚCO. Po několika měsících pekla jsme už zase tam, kde jsme byli před touto událostí a jak si člověk najednou váží toho, že není hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.23 16:17
@Tosidelassrandu píše:
Obyvkle za podobné chování mohou rodiče, kteří v prvních měsících/ letech, někdy i prenatálním období udělali nějakou chybu.
To je pravda, úzkostné matky mají větší pravděpodobnost mít úzkostné dítě. Ale často je to i naopak. U nás je to pravděpodobně vyvoláno mým obrovským stresem v prenatálním období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
12.1.23 16:25
@Limi123 píše:
To je pravda, úzkostné matky mají větší pravděpodobnost mít úzkostné dítě. Ale často je to i naopak. U nás je to pravděpodobně vyvoláno mým obrovským stresem v prenatálním období.
Ono těch spouštěčů je ale mnohem víc. Dneska už se ví, že například nesebevědomý děti jsou výsledkem vyplakávání atd.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký den maminky, chci se zeptat, zda někdo máte taky tak úzkostlivé dítě. Od miminka byl syn dost uplakánek, celkově na změny reagoval na můj vkus dost přehnaně. Má strach ze všech změn, stále říká, že něco neumí, nic mu nejde atd. Do školky chodil celkem rád, teď nastal po Vánocích nějaký zlom a do školky chodíme s pláčem, ráno má i průjem. Nechápu, školku měl vždy rád. Ptala jsem se, jestli se něco děje ve školce, ale nic konkrétně neřekne a ani učitelka neví
. Stejné reakce, když chodí na cvičení, hned při příchodu začne brecet a že se bojí, že to neumí a neví co má dělat. Takto to má se vším. Chodíme bruslit na led a při příchodu, také začne brecet, jako by si nemohl pomoct? 
. Ve finále se mu všude pak líbí a nechce ani domů, nechápu tyto reakce a jak s tím pracovat, aby takové úzkostlivé stavy neměl.