Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jestli chci děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.1.23 18:17
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
tak jsem se odhodlala sem napsat, nemam moc s kym to sdilet, budu moc rada za vase zkusenosti a nazory.Nachazim se na rozcesti. Je mi 31, mam skveleho pritele, fajn praci.. No co si budem:). Niceme ze zdravotnich duvodu mam posledni (priblizne) dva roky na to mit dite.
Nez jsme se dali s pritelem dohromady, rekla jsem si, ze deti mit nebudu. Budu free, uzivat si, studovat, vzdelavat se, poznavat svet, pomahat prirode, lidem, svetu.. mozna bych o zmenila karieru a dala se na humanitarni pomoc.
Pak prisla laska. A moje vize zivota se extra nezmenila, ale mam po boku nekoho, kdo dite urcite chce. Jenze ja nevim, a vim, ze cas mam omezeny. Premyslim nad tim nonstop a nechci rozhodnuti litovat.
Sem tam si nas predstavim jako rodinu a je to strasne fajn. Nedokazu to popsat. Pak se zaleknu toho, ze je to vlastne naporad. Zmeni se mi zivot o 180 stupnu a nebude to free, poznavani sveta, uzivani si, studovani.
Mym stredem vesmiru se stane dite. A vse se bude kolem nej tocit. Na jednu stranu rada o nekoho pecuji. Na druhou stranu nevim, jestli je to zivot, ktery chci. Kdyz vidim lidi kolem sebe.. nekteri maji cerstve deti, propadaji do depresi, prestali o sebe pecovat, vzdali se vsech snu… je mi z toho smutnoKdyz si sepisuji proc bych chtela dite, tak otevrene:
- pecovat o nekoho
- budovat neco
- vychovavat lepsiho clovicka
- zanechat po sobe neco
- najit smysl
prijde mi to malo a hlavne hodne sobecky postavene.
Proti naopak hraje to, ze…
- nebudu mit cas na sebe
- moznosti budou hodne omezene
- je to rozhodnuti do konce zivota (prakticky 35-55 bude primarni pece o nej)
- partner ma jeste k tomu praci, kdy byva 2 tydny pryc a 2 tydny doma, coz by bylo pro me jeste narocnejsi.
- vzdam se snu
Na druhou stranu nemam zadnou pevnou zivotni vizi a smysl a je mi z toho casto smutno…
Ma to nektera z vas podobne, nebo mela?
Predem moc diky
Tak především to sdílej se svým přítelem. Jen ten by to měl vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.23 18:23
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
tak jsem se odhodlala sem napsat, nemam moc s kym to sdilet, budu moc rada za vase zkusenosti a nazory.Nachazim se na rozcesti. Je mi 31, mam skveleho pritele, fajn praci.. No co si budem:). Niceme ze zdravotnich duvodu mam posledni (priblizne) dva roky na to mit dite.
Nez jsme se dali s pritelem dohromady, rekla jsem si, ze deti mit nebudu. Budu free, uzivat si, studovat, vzdelavat se, poznavat svet, pomahat prirode, lidem, svetu.. mozna bych o zmenila karieru a dala se na humanitarni pomoc.
Pak prisla laska. A moje vize zivota se extra nezmenila, ale mam po boku nekoho, kdo dite urcite chce. Jenze ja nevim, a vim, ze cas mam omezeny. Premyslim nad tim nonstop a nechci rozhodnuti litovat.
Sem tam si nas predstavim jako rodinu a je to strasne fajn. Nedokazu to popsat. Pak se zaleknu toho, ze je to vlastne naporad. Zmeni se mi zivot o 180 stupnu a nebude to free, poznavani sveta, uzivani si, studovani.
Mym stredem vesmiru se stane dite. A vse se bude kolem nej tocit. Na jednu stranu rada o nekoho pecuji. Na druhou stranu nevim, jestli je to zivot, ktery chci. Kdyz vidim lidi kolem sebe.. nekteri maji cerstve deti, propadaji do depresi, prestali o sebe pecovat, vzdali se vsech snu… je mi z toho smutnoKdyz si sepisuji proc bych chtela dite, tak otevrene:
- pecovat o nekoho
- budovat neco
- vychovavat lepsiho clovicka
- zanechat po sobe neco
- najit smysl
prijde mi to malo a hlavne hodne sobecky postavene.
Proti naopak hraje to, ze…
- nebudu mit cas na sebe
- moznosti budou hodne omezene
- je to rozhodnuti do konce zivota (prakticky 35-55 bude primarni pece o nej)
- partner ma jeste k tomu praci, kdy byva 2 tydny pryc a 2 tydny doma, coz by bylo pro me jeste narocnejsi.
- vzdam se snu
Na druhou stranu nemam zadnou pevnou zivotni vizi a smysl a je mi z toho casto smutno…
Ma to nektera z vas podobne, nebo mela?
Predem moc diky
Tohle si musíš rozhodnout jen sama a pak to řešit s přítelem.
Taky nad tím v poslední době přemýšlím a nevím. Mám malé miminko v rodině. Nádhera, fajn, pomazlit se, pohrát si a pak ho vrátit rodičům… Nevím jak ho utěšit, uspat.. Nenechá se, chce maminku, chápu, ok…
Ale je to pro mě takové… malé, hezké na mazlení, ale člověk se s tím moc nedomluví, nepobaví… Asi by pro mě bylo nejlepší kdyby se děti narodili okolo 4 let věku 
nebo aspoň v 1 roku Takže sama, nevím… ale přemýšlet musím rychle
- Citovat
- Upravit
3.1.23 18:27
Až ho budeš chtít, tak to budeš prostě vědět 
A s jedním ditetem budeš mít i čas na sebe, proč bys neměla? Nebehas kolem nej 24/7, i ty děti jsou jen lidi a někdy i spi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dlouhá punčoška
3.1.23 18:27
Milá zakladatelko, sice nejsem úplně Tvoje cílovka ohledně odpovědí, ale mám dost dlouhou životní zkušenost - snad Ti budu k užitku.
Otěhotněla jsem neplánovaně v necelých 20 letech. Na mrňouska jsem se těšila, ale vůbec jsem si to nedokázala představit.
Dnes po dlouhých 37 letech můžu říct, že jsem ráda, že děti mám.
Ano, když byly malí - velká hoňka.
Ale stojí to za to.
Ty moc přemýšlíš. Uvidíš, až poprvé uvidíš svoje miminko, pochováš si ho a přivoníš si k němu, na své současné starosti zapomeneš.
Protože máme dvě děti, mě zas trápilo, jestli to mladší dokážu milovat stejně jako to starší. A dokážu, docela snadno😉
Ničeho se neboj a jdi do toho.
Držím palce🙋♀️
- Citovat
- Upravit
3.1.23 18:27
Já si myslím, že rozhodnutí ano-ne mít dítě je sobecky postavené z podstaty věci, a není to špatně. Rodiče se rozhodují, jestli děti chtějí, kvůli sobě. Právě rodiče musí být ok s překopáním svého života a podřízením ho dítěti, alespoň na nějaký čas. Ale pak se rodiče o dítě starají a chtějí mu dát to nejlepší, už kvůli němu. 
Rozhodnutí sobecké, vše potom nesobecké. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:27
Urcite
@Anonymní píše:
Tohle si musíš rozhodnout jen sama a pak to řešit s přítelem.
Taky nad tím v poslední době přemýšlím a nevím. Mám malé miminko v rodině. Nádhera, fajn, pomazlit se, pohrát si a pak ho vrátit rodičům… Nevím jak ho utěšit, uspat.. Nenechá se, chce maminku, chápu, ok…
Ale je to pro mě takové… malé, hezké na mazlení, ale člověk se s tím moc nedomluví, nepobaví… Asi by pro mě bylo nejlepší kdyby se děti narodili okolo 4 let věku
Presne..
A jinak urcite, nejdriv si to chci zpracovat sama v sobe a pak to resit s pritelem.
On muj postoj “50/50” zna. A ted je mic na moji strane. Pokud se rozhodnu, ze dite nechci, tak to znamena konec vztahu a to je jasne.
Nicmene se nechci upinat k jedne variante “jen pro zachranu” vztahu. Vim, ze to musi jit ze me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:28
@Anonymní píše:
Tohle si musíš rozhodnout jen sama a pak to řešit s přítelem.
Taky nad tím v poslední době přemýšlím a nevím. Mám malé miminko v rodině. Nádhera, fajn, pomazlit se, pohrát si a pak ho vrátit rodičům… Nevím jak ho utěšit, uspat.. Nenechá se, chce maminku, chápu, ok…
Ale je to pro mě takové… malé, hezké na mazlení, ale člověk se s tím moc nedomluví, nepobaví… Asi by pro mě bylo nejlepší kdyby se děti narodili okolo 4 let věku
Vážně bys chtěla na porodním sále tlacit ctyrletaka? Nebo i ročního?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:31
Jestlize ty dite nebudes chtit a pritel ano, tak by bylo fer mu to rict, aby se podle toho zaridil. Nejake predstavy bych do toho nepletla. To je spis zdroj budouciho zklamani. Ja deti chtela a ted kdyz je mam, tak uz si zas tak jista nejsem. Zivot je slozity. Paklize je dite uplne ok, tak je to radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
3.1.23 18:31
Přijde mi že dítě bys i chtěla ale ne teď hned. Ty bys klidně byla zralá na to dítě až ke 40 jenže holt příroda to zařídila jinak. 
Spíš si myslím že bys jednou litovala že dítě nemáš než že sis dítě pořídila.
Myslím že řešením by bylo nechat odebrat si vajicka s zmrazit. Pokud by to šlo řešit takto.
- Citovat
- Upravit
3.1.23 18:33
@Oriseka píše:
Jestlize ty dite nebudes chtit a pritel ano, tak by bylo fer mu to rict, aby se podle toho zaridil. Nejake predstavy bych do toho nepletla. To je spis zdroj budouciho zklamani. Ja deti chtela a ted kdyz je mam, tak uz si zas tak jista nejsem. Zivot je slozity. Paklize je dite uplne ok, tak je to radost.
pritel muj postoj zna, viz predchozi reakce. Nevodila bych ho za nos. Mame to jako otevrene tema a je to na me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:38
Ne, prostě jsem chtěla mít dítě a tak jsme si ho udělali, no a pak druhé. Vůbec jsem nepřemýšlela nad klady a zápory, proč taky? všechno jde dělat i s dětmi po boku, stejně jako s manželem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:51
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
tak jsem se odhodlala sem napsat, nemam moc s kym to sdilet, budu moc rada za vase zkusenosti a nazory.Nachazim se na rozcesti. Je mi 31, mam skveleho pritele, fajn praci.. No co si budem:). Niceme ze zdravotnich duvodu mam posledni (priblizne) dva roky na to mit dite.
Nez jsme se dali s pritelem dohromady, rekla jsem si, ze deti mit nebudu. Budu free, uzivat si, studovat, vzdelavat se, poznavat svet, pomahat prirode, lidem, svetu.. mozna bych o zmenila karieru a dala se na humanitarni pomoc.
Pak prisla laska. A moje vize zivota se extra nezmenila, ale mam po boku nekoho, kdo dite urcite chce. Jenze ja nevim, a vim, ze cas mam omezeny. Premyslim nad tim nonstop a nechci rozhodnuti litovat.
Sem tam si nas predstavim jako rodinu a je to strasne fajn. Nedokazu to popsat. Pak se zaleknu toho, ze je to vlastne naporad. Zmeni se mi zivot o 180 stupnu a nebude to free, poznavani sveta, uzivani si, studovani.
Mym stredem vesmiru se stane dite. A vse se bude kolem nej tocit. Na jednu stranu rada o nekoho pecuji. Na druhou stranu nevim, jestli je to zivot, ktery chci. Kdyz vidim lidi kolem sebe.. nekteri maji cerstve deti, propadaji do depresi, prestali o sebe pecovat, vzdali se vsech snu… je mi z toho smutnoKdyz si sepisuji proc bych chtela dite, tak otevrene:
- pecovat o nekoho
- budovat neco
- vychovavat lepsiho clovicka
- zanechat po sobe neco
- najit smysl
prijde mi to malo a hlavne hodne sobecky postavene.
Proti naopak hraje to, ze…
- nebudu mit cas na sebe
- moznosti budou hodne omezene
- je to rozhodnuti do konce zivota (prakticky 35-55 bude primarni pece o nej)
- partner ma jeste k tomu praci, kdy byva 2 tydny pryc a 2 tydny doma, coz by bylo pro me jeste narocnejsi.
- vzdam se snu
Na druhou stranu nemam zadnou pevnou zivotni vizi a smysl a je mi z toho casto smutno…
Ma to nektera z vas podobne, nebo mela?
Predem moc diky
Rozhodnout si to musíš sama, resp s partnerem.
Zkusím ti jen že svého úhlu pohledu odpovědět na ty tve obavy, jak to vidim/mám já.
Nebudu mít čas na sebe: doma jsem mel opravdu miminko když jsem dodelavala VŠ, od mala s malou cestuji (všude, casto) a zjistila jsem že to úplně v pohodě jde. Každý měsíc si někam vyrazím a hlídá chlap, žádný problém (pokud máš normálního fajn chlapa, nás vyhrano). A nastavila jsem si v hlavě, že když po obědě malá spí nic nedělám, rozuměj nic co by se čekalo (uklid), čtu si atd
Pracovní doba tvého chlapa. Mám v okolí pár známých co to mají podobné a ono…máš sice 24/7 mimčo na krku ale zase, když je pak doma může se věnovat na 100% (spousta chlapů odjíždí ráno v 7 do práce a vrací se v 18hod - dojezd, přesčasy - a to pak prakticky žádná pomoc také neni)
Tak to jen postřehy za mě. V hlavě si to musíš urovnat ty. Hlavně o tom všem mluv s přítelem, za mě by to mělo být rozhodnuti obou dvou. Ať už se rozhodnete jakkoliv, držím palce ať jste stastni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:52
Dítě ti dá tolik lásky, že ta tvoje negativa lusknutim prstů zmizí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.23 18:52
Promiň, ale mně ty tvoje představy, že narozením dítěte končí veškerá zábava, cestování, studování apod., přijde hodně zcestná První rok dva možná, ale představ si, že s dítětem se dá i cestovat, studovat, budovat kariéru… Ano je zapotřebí mít nějaké hlídání, fungujícího partnera. Ale vše jde, kor s jedním dítětem. Já mám 2 děti - 4 a 5 let a letos jsme byli na pěti dovolených, dálkově studuji jeden obor a času na sebe mám spoustu, chodím normálně ke kadeřnici, na kosmetiku, na masáže, do práce samozřejmě A čekám do toho dítě třetí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
tak jsem se odhodlala sem napsat, nemam moc s kym to sdilet, budu moc rada za vase zkusenosti a nazory.
Nachazim se na rozcesti. Je mi 31, mam skveleho pritele, fajn praci.. No co si budem:). Niceme ze zdravotnich duvodu mam posledni (priblizne) dva roky na to mit dite.
Nez jsme se dali s pritelem dohromady, rekla jsem si, ze deti mit nebudu. Budu free, uzivat si, studovat, vzdelavat se, poznavat svet, pomahat prirode, lidem, svetu.. mozna bych o zmenila karieru a dala se na humanitarni pomoc.
Pak prisla laska. A moje vize zivota se extra nezmenila, ale mam po boku nekoho, kdo dite urcite chce. Jenze ja nevim, a vim, ze cas mam omezeny. Premyslim nad tim nonstop a nechci rozhodnuti litovat.
Sem tam si nas predstavim jako rodinu a je to strasne fajn. Nedokazu to popsat. Pak se zaleknu toho, ze je to vlastne naporad. Zmeni se mi zivot o 180 stupnu a nebude to free, poznavani sveta, uzivani si, studovani.
Mym stredem vesmiru se stane dite. A vse se bude kolem nej tocit. Na jednu stranu rada o nekoho pecuji. Na druhou stranu nevim, jestli je to zivot, ktery chci. Kdyz vidim lidi kolem sebe.. nekteri maji cerstve deti, propadaji do depresi, prestali o sebe pecovat, vzdali se vsech snu… je mi z toho smutno
Kdyz si sepisuji proc bych chtela dite, tak otevrene:
prijde mi to malo a hlavne hodne sobecky postavene.
Proti naopak hraje to, ze…
Na druhou stranu nemam zadnou pevnou zivotni vizi a smysl a je mi z toho casto smutno…
Ma to nektera z vas podobne, nebo mela?
Predem moc diky