Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úzkostlivé dítě, co dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
20.4.17 21:59
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.4.17 22:02
@pannda píše:
V takové fázi bych už dítě dávno objednala k psychologovi. Kamarádka to měla podobně, hlavně s prvním klukem. A myslím, že má se ho to drželo dost dlouho, sna d do šesté sedmé třídy! Právě že chodila k psychologovi s ním, a hlavně, snažila se spoustu věcí přecházet v klidu, ikdyž to bylo na palici.
Já to přecházela v klidu snad rok. Nejde to ale věčně, nervy mi už rupli 
No tak dlouho to snad nevydržím
- Citovat
- Upravit
20.4.17 22:03
Sestřenice na tom byla podobné, do 10 let nehrozilo, že by někde zůstala sama, byt jen doma. Bylo to výchovou, vysoké naroky matky, neustálá kritika. S pubertou se to zlepšilo, bohužel pak přišla poruchy příjmu potravy, x let balancování na ostří nože mezi domácí péči a hospitalizaci.
Být tebou, tak se opravdu hodně zamýšlím nad tvým a manželovým přístupem k dceři, vás vliv může mít až fatální nasledky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 22:05
@Anonymní píše:
Já to přecházela v klidu snad rok. Nejde to ale věčně, nervy mi už rupli
To chápu, mě dostává kolikrát to, že holka brečí kvůli kravinám furt( umýt ruce, čistit zuby, konec pohádky a tak…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 22:15
@Anonymní píše:
@Kikuška90 V 5 bych to ještě pochopila, ale skoro v 8 letech mi to připadá už mocJá byla to stejné, asi se to dědí
A do toho to těhotenství, které její úzkost zvyšuje, protože ji to staví do ohromné nejistoty. Asi bych se soustředila i na to, ujistit ji, že to, že jí přibyde sourozenec, neznamená, že o ni ztratíte zájem. Protože takhle mi to připadá, že se toho hrozně bojí, to vysvětluje i to, že jak se blíží doba, kdy to malé vykoukne na svět, tak se to zhoršuje… Píšeš, že jsi v šestém měsíci a že je to mnohem horší tak ty dva, takže možná od doby, kdy to na tobě začalo být hodně vidět a tudíž se to stalo teprve skutečností 
Jen dumám, co se jí může honit v hlavičce. Rozhodně bych to nepodceňovala a už vůbec neřešila hubováním a vařečkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 22:26
Dobry den, ci ahoj, ja mela jako male to same. Celou dobu to bylo dobre, ale jednou v noci se mi zdal sen, ze nas vykradli a me unesli. Z toho snu me vubudila hrozna rana - nas kralik vyrazil z klece napajecku- ale ja se vzbudila uplne v soku a od te doby to jelo, a musim rict ze me to drzelo tak do 13ti let. Bylo to hrozne pro me o pro rodice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 23:10
Koupila bych ji Bachovy kvetove esence - neco z Rescue rady. Ja jsem pri velkem stresu v praci uzivala nocni sprej, doktorka mi doporucila pastilky i pro skolni deti treba pred pisemkou nebo prave pri nejakem stresu. A tipuju taky, ze to souvisi s mamincinym rostoucim briskem. Ona si to ani sama nemusi uvedomovat, jak je citliva tak to muze byt i podvedome. Chapu velmi, ze zrovna v tehotenstvi je to o nervy, ale po zlem to nepomuze urcite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 23:14
Vydržte, syn v tuto dobu měl taky potíže (ne úplně stejné), ale třetí třída to zlomila a pak už byl v pohodě. Teď mám doma osmiletou dceru a taky ji trápí určité úzkosti. Věřím, že i ji to po třetí třídě přejde. Vytrvejte, hodně ji utěšujte. Pokud jste těhotná, může už teď vnímat změnu, zvýší to její nervozitu, úzkost -
nebála bych se, určitě se to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 23:20
Naše dítě před nástupem do lesní školky dostalo čistou shodou okolností ´nevinou´ pohádku O perníkové chaloupce. Přesto, že jsme do školky již před tím chodili několik týdnů na seznamování se s prostředím a bylo vše bez problémů, vlivem sugestivního popisu zanechání dětí otcem v lese, nastal problém. Lesní školka evokovala opuštění v lese! 
Teď už je to naštěstí vše v pohodě, ale dalo to práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 23:22
@Luca82 píše:
Bohuzel neporadim.
Jen mi to neda napsat, jak se mi vrátily vzpominky, kdyz me mama jako malou nechavala samotnou doma, kdyz jsem usnula. Sla do kramu nebo do dneska vlastne nevim kam. Ale nekolikrat jsem se vzbudila sama v byte a behala a s brekem hledala a volala maminku. Kdyz to trvalo delsi dobu, tak jsem se kolikrat i pozvracela od nervu a sedela zhroucena na zemi.
Pak jsem i jako vetsi mela velky problem zustavat doma sama.
Coz tedy neni Vas pripad… ale mne se to uplne vrátilo po preceteni dotazu
To je hrozné, za to bych matky brala pohrabáčem. Mě malý také stopadesátkrát volá před usnutím, nebo když je ve vaně. Já vím, že se potřebuje přesvědčit, že jsem nikam neutekla, tak lítám a vždy ho pohladím, že tu jsem, aby se nebál a že nikam nejdu, budu v obýváku bumbat kafíčko. Jednou mu přítelkyně přišla dát do koupelny pusu, že odchází na nákup. Já ho po 2 minutách šla zkontrolovat a on seděl ve vaně a plakal a s vyděšenými očíčky na mě koukal. Nemohla jsem z něj dostat slovo. Pak mě to napadlo a zeptala se, že se bál, že jdeme všichni pryč a jeho jsme nechali doma ve vaně. A on, že jo. Musela jsem ho obejmout, že přeci bychom mu nikdy neutekli, že jsem s ním doma. Od té doby, když jedna z nás jde někam pryč, druhá mu hlásí, že zůstává s ním a je vše v pořádku. Nedovedu si sama představit, že by mě jako malou nechali rodiče doma a odešli. Asi bych byla vyděšená, proto se snažíme sami neděsit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.17 23:33
Proč dostala vařečkou?
jinak já byla docela podobný dítě, máma se mnou byla sama, tak jsem byla zvyklá být jen s ní, a byla jsem na ni taky hodně fixovaná. školku jsem nesnášela, školu moc taky ne, anštěstí pro mě máma chodila ve 14-15h, ale zase jsem chodila do ranní družiny, naštěstí měla jen ranní směnu. sama doma jsem se hrozně bála, poprvý jsem byla sama doma až tak kolem těch 8-9, ale nesla jsme to hrozně těžce, to bylo při třídních schůzkách(tak do těch 8 mě brala s sebou), a když měla schůzi družstva jednou měsíčně..když byly ty schůzky, celou hodinu jsem stála přilepená u okna, a mamku vyhlížela, měli jsme okna směrem ke škole, byla asi 300m. a když byla večer na tý schůzi, tak jsme celou dobu seděla na záchodě, nebo u dveří. No a jestli spí u babičky, nebo tak, tak to je ještě dobrá, já poprvý spala jinde než doma až asi v 10 letech, kdy jsme byli bratránkovi na promoci, a máma musela na 3 dny do práce ještě, pak jsme tam měli jet na 3 týdny, tak mě tam u tety a strejdy nechala, měla jsem je moc ráda, ale stejně jsem to tam probrečela, mi bylo smutno.no a spala jsme s mámou v jednom pokoji, odmítala jsem, aby spala jinde, dkyž si to tak v mých asi 10 letech prosadila, taky jsem to nesla těžce, bála jsem se(a to jsme bydleli v malým panelákovým 2kk takže máma byla pár metrů.) A vyrostla jsem z toho, v pubertě se to zlomilo, ve 12 jsem jela poprvý na školu v přírodě, na gymplu, a to jsem docela zvládla, týden, a pak školní výlety, atd, od tý doby už jsem byla úplně v poho takže bych jí dala čas. a snažila bych se to nelámat přes koleno, pokud nemusíš..já se dost trápila, fakt jsem měla prostě strach 
možná mi to trochu zůstalo tak, že jsem „opičí matka“, od dětí se skoro nehnu, přes noc jen tak někde nebyl ani 7 letej, bez 2 letýho jdu max na 2 hodinky, na dýl ne(d prvního jsem se ve 2 letech nehla ani na půl hodiny 
). Ale když už nastane nenadálá situace, jako třeba 2. a 3. porod, pár kratších pobytů v nemocnici, jednou s prostředním, jednou s nejmladším, tak kluci doma s tátou/babičkou to zvládají v pohodě, a mě se stýská mnohem víc, než jim což mě trochu uklidňuje, že nejsou tak závislí, jako já kdysi.ono asi jak jich je víc, a mají tátu, nejsou jen 1 dítě+1 rodič, tak to je jiný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.17 23:35
@Anonymní píše:
Ahoj maminy,
právě mi ujeli nervy a dcera dostala vařečkou. V září ji bude 8 let a je přehnaně úzkostlivá. Nemůžu ji nechat v autě a odběhnout si např. na záchod. Do školy musím přijít max do půl 5.Minutu po půl už brečí. Večer mi říká stokrát dobrou noc a asi pětkrát mě přijde zkontrolovat. V hospodě jdu na záchod a hned se ptá, kde je maminka. Dokáže přespat u babiček, ale musí u ní prostě někdo být. Nesmí být sama.
Pořád se mě ptá, jestli nikam neodejdu. Nikdy jsem ji nenechala doma samotnou. Jít s košem doprovází desetkrát ujištění, že hned příjdu. Kdy příjdeš? Hned příjdeš? Jdeš k té popelnici za rohem? A opravdu hned příjdeš? Než stihnu dojít, už stojí na chodbě neoblečená kde jsem. Dělá to už déle, ale poslední měsíc, dva je to extrém..nic zvláštního se za tu dobu nestalo.Ted jsme byli na víkend pryč a potřebovali jsme s manželem oba na záchod po stnídani. Řekla jsem ji, at zůstane u kabelky, že jsou tam peníze. No nechtěla mě pustit. Nakonec jsem šla, ale nenechala mě se ani utřít a už brečela na chodbě, že má hrozné čůrání(je dost chytrá, neřekne že mě jde zkonstrolovat, vymluví se vždy na něco jiného)Prosím, zažil to někdo? Jsem na konci sil
Ježiš, nepíšu to ja před rokem a půl Mimochodem, teď má malá devět a dnes dostala vařečkou… jaká náhoda Úzkostlivost se nám začala výrazně přesunovat do drzosti a roztěkanosti či co to je. I ten chlapeček tam sedí, u nás jsou téměř přesně o osm let No, dělala nemlich to samé a už se to od toho osmého roku začalo dost zlepšovat, akorát po setmění to přetrvává. Jinak mega pokrok, je ochotná a dokonce chce zůstat sama v autě, dokonce i bez bráchy, to se dnes stalo poprvé. Dřív než se narodil nepřicházelo v úvahu, pak jedině s ním Takže se to bude vyvíjet k lepšímu v tomto směru. Akorát večer pořád chodí za nama, i když usne, tak se do půlnoci třeba i čtyřikrát vzbudí a jde kontrolovat. Ale to taky určitě vymizi časem. Dokud jsme měli pejska, spal tam s ní a byla spokojená. Teď uz půl roku bohužel nemáme, tak zas jak pořídíme, tak už ji to snad definitivně pustí. Neřešte to, bude lip s přicházejícím věkem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.4.17 23:45
Bohužel nemám radu ale máme něco podobného se synem přítele - 6let. Toho nechala jeho matka v zamčeného autě X hodin před hospodou. Chlastala a kluk vyváděl v autě. No a od té doby trauma. Máme kuchyň s obývákem a když jdu jen do koupelny nb do sušičky a nevidí nás, tak hned volá kde jsem. Když jdu s košem, jdu za ním a oznamim a stejně ho najdu stát ve dveřích. Když si jdeme zakouřit, tak nás běží zkontrolovat a to mu to říkáme…doufáme, že se to časem zlepší
Anonym C.
- Citovat
- Upravit
20.4.17 23:56
@Enmamma píše:
To je hrozné, za to bych matky brala pohrabáčem. Mě malý také stopadesátkrát volá před usnutím, nebo když je ve vaně. Já vím, že se potřebuje přesvědčit, že jsem nikam neutekla, tak lítám a vždy ho pohladím, že tu jsem, aby se nebál a že nikam nejdu, budu v obýváku bumbat kafíčko. Jednou mu přítelkyně přišla dát do koupelny pusu, že odchází na nákup. Já ho po 2 minutách šla zkontrolovat a on seděl ve vaně a plakal a s vyděšenými očíčky na mě koukal. Nemohla jsem z něj dostat slovo. Pak mě to napadlo a zeptala se, že se bál, že jdeme všichni pryč a jeho jsme nechali doma ve vaně. A on, že jo. Musela jsem ho obejmout, že přeci bychom mu nikdy neutekli, že jsem s ním doma. Od té doby, když jedna z nás jde někam pryč, druhá mu hlásí, že zůstává s ním a je vše v pořádku. Nedovedu si sama představit, že by mě jako malou nechali rodiče doma a odešli. Asi bych byla vyděšená, proto se snažíme sami neděsit.
Nejsem si zcela jistá, zda je to správné řešení. Při vzetí takové matky pohrabáčem může totiž lehce dojít k jejímu zabití, čímž by jsi úzkostlivému dítěti nijak nepomohla. Ba naopak. Způsobila by jsi mu tím mnohem závažnější a hlubší trauma.
Z tohoto hlediska bych si dala i velký pozor na podobně unáhlené soudy a řídila se všemi těmi doporučeními, které všem vyšťaveným matkám s nervy v kýblu zde kdejaká dokonalá matka radí - hlavně to řešit v klidu a netrestat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.17 01:10
@mgdln píše:
Nejsem si zcela jistá, zda je to správné řešení. Při vzetí takové matky pohrabáčem může totiž lehce dojít k jejímu zabití, čímž by jsi úzkostlivému dítěti nijak nepomohla. Ba naopak. Způsobila by jsi mu tím mnohem závažnější a hlubší trauma.
Z tohoto hlediska bych si dala i velký pozor na podobně unáhlené soudy a řídila se všemi těmi doporučeními, které všem vyšťaveným matkám s nervy v kýblu zde kdejaká dokonalá matka radí - hlavně to řešit v klidu a netrestat.
Souhlasím, budu je brát jen pohrabáčkem. Boule na hlavě je nezabije 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
U mě se to objevilo po rozvodu rodičů, špatně sem snášela tátuv odchod a objevili se u mě panické ataky.To ona naštěstí nemá
Moje psycholožka(ataky se mi po 20 letech v vrátili) řekla, že ji mám určit hranice.To se řekne lehce, když jede jak kolovrátek