Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Špatně přečtená diskuze, pardon.
Příspěvek upraven 01.02.22 v 15:42
Ten začátek je koktejl hormonu s únava. Na hormony nic nemám, na únavu - chodila jsem si lehnout přes den a jakmile šel spát na noc tak jsem většinou padla taky. Je fajn mít alespoň prvních par dni zajištěné jidlo a aby nakoupil partner at se tím nestresujes. Ten začátek je proste kolotoč
Moje rada je to tak neprožívat. Jako byl to masakr a je do teď, ale psychicky jsem na tom relativně dobře ![]()
Dám ti tip - neprodělat se z toho předem. ![]()
Tak náročné to je. Ale proč hned čekat, že budeš v háji? Taky přemýšlím, čeho konkrétně se tak bojíš?
Jestli tě to uklidní, já třeba po porodu v prbeli nebyla 😁. A to nebyl moc hezkej, byla jsem na něj sama a můj čtyřdenní pobyt na šestinedělí byl úplně bez návštěv 😁 byla jsem ráda že mám zdravý dítě a celkem mě to nakoplo, těšila jsem se na to. Doma nebyly žádný nervy. Ale partner byl se mnou doma a pomáhal. Hodně pij, kvalitně jez, tul se k mimču a při každé vhodné chvíli spolu odpočívejte, protože ta únava je fakt bezbřehá 🤐 Bude to v pohodě.
Nestresuj se zbytecne dopredu. Nemej nerealna ocekavani (treba ze ti novorozenec prospi celou noc v kuse apod.), at pak nejsi rozhozena z reality. Ale treba to das v pohode. Je zbytecne se nervovat predem.
Bude to zmena a velika. I podruhe jsem se ji bala a uplne zbytecne.
Jak pisi holky- hodne spi (i pres den), dobre jez!
Nabízí se cosi o brodu a gatích kolem kolen, když ten brod ani ještě nevidíš. Nečum na videa porodů, pravidelně cvič vhodné cviky pro těhotné, choď ven, medituj, přečti si pár dobrých knih o mateřství a posiluj víru ve své tělo a že si s tím vším poradí.
Já těhotenství i porod prožívala také dost turbulentně, ale žádné vyšilování jsem si nedovolila ani nebylo na pořadu dne. K čemu to…
Jestli máš konkrétní obavy a strachy, jsou zde lidé a lékaři, kteří ti s tím mohou pomoci.
@Nicole 1234 píše:
Moje rada je to tak neprožívat. Jako byl to masakr a je do teď, ale psychicky jsem na tom relativně dobře
Jo, neprožívat. To mi přijde jako to nejdůležitější.
Prostě to nehrotit. Neříkám „být jako robot bez emocí“, ale snažit se to brát co nejvíc v klidu. Mimco pak bude taky klidnější. Já třeba u první měla ze začátku pocit, že je strašně špatně, že brečí. Není, že jo. Jen to dítě říká, že něco chce a tak člověk jde a zařídí to (někdy na to nejdřív musí přijít
ale nakonec to zařídí).
A fakt ten dostatek spánku. Spát i přes den s dítětem.
@Anonymní píše:
Ahoj holky v červnu mám termín a víc než porodu se bojím toho, že budu po něm psychicky fakt v pr**li. Nemáte nějaký tip, který vám pomohl se nebát nebo se zklidnit a fungovat jak je potřeba?
Klid, rodis za půl roku!
Věř mi, ze na konci (zvlášť jestli už bude třeba vedro ), budeš tak rada, ze se porod blíží, ze se budeš fakt těšit ![]()
Radit můžu akorát jak psaly holky, nestresuj se zbytečně takhle dopředu ![]()
Na tu realitu života s miminem a vůbec na mateřství tě stejně nepripravi ani ten nejlepší kurz, ani ta nejchytřejší knížka, tak není důvod si to dopředu malovat tak cerne.
Mimochodem, neznám nikoho, kdo by po porodu byl,,úplně v pr***”. Je to mega nálož hormonu, emocí, nevyspání a kdo ví čeho ještě, ale nemusí to byt žádná tragédie ![]()
Přesně, tím negativním vnímání sama sebe v prbeli se to jen zhorší. Prostě to ber, jak to je. Nadhled. A klid. A než začneš vyšilovat a stresovat se, nadechni se a napočítej do deseti 😁
Ahoj holky v červnu mám termín a víc než porodu se bojím toho, že budu po něm psychicky fakt v pr**li. Nemáte nějaký tip, který vám pomohl se nebát nebo se zklidnit a fungovat jak je potřeba?