Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Kelsey1 píše: Více
Vidím to stejně. Tohle není člověk do nepohody, není oporou. Po pitomých šesti měsících snažení se baví o možném rozchodu. A co když to nepůjde delší dobu? Kolik jí dá času než se sebere a půjde o dům dál? Nechtěla bych se snažit o dítě s tím, že když se do roka nepovede, tak budu bez dítěte i bez chlapa. Tohle pro mě z jeho strany ani není láska. Láska pro mě je:„Chci s tebou mít dítě, protože jsi ta pravá a pokud to nepůjde, tak to společně budeme řešit.“ a ne:„Buď mi dáš dítě ty nebo se seberu a půjdu za jinou.“ ![]()
Já se dobrých pět minut škrábala na nose, Manso, než mi došlo, co mi tak strašně nesedí na celém příběhu. Vy asi ani jeden nerozumíte konceptu „v dobrém, i ve zlém“. Dáváte podmínky do rovnice lásky a partnerství a tím vaše partnerství degradujete na jakousi transakční rovinu, jako bys byla chovná klisna nebo co. Je mi tě líto a zároveň mi jste k smíchu. Hodně štěstí.
@Mansa píše: Více
Normalne si na tajnacku zajdi do ivf centra a zjisti jak na tom jsi. A zbytecne se dopredu nestresuj❤️
@Mansa píše: Více
Mně teda půl roku projde málo. Já mám první dvě děti na první pokus, tak jsem si myslela, ze s třetím to bude zrovna tak a ejhle. Tak moc jsem chtěla, že podle mě psychika udělala své a snažení trvalo téměř rok. Rozhodla jsem se, že přesvědčím sama sebe i manžela, že dítě nemůžeme teď stejně mít z finančních důvodu (což ty finance byla i pravda) a ze kdybych otěhotněla, vzal by to byl průšvih, začali jsme si pak dávat i pozor a pak šup, trošku jsem to na to manžela zahrála a nestihli jsme to a v ten den jsme počali naše třetí díťátko ![]()
Ještě otázka, že to najednou začal tak intenzivně řešit?
Přitom už jste spolu dlouho…proč to neřešil dřív, nesnažili se dřív pokud to měl mit tak zakořeněné? Měli už byste náskok, nějaké vyšetření a věděli víc…
Teď přijde jako teď dělej dej mi do roka dítě?
Ale částečně tě chápu, mě tu taky lidi taky zkritizovali…vždycky hned rozejdi se. My s tím jsme od začátku na rovinu že chceme společně dítě. Co bude když nebude si nepředstavujeme protože pořád je šance.
Ale hlavně je to jeho rozhodnutí jestli s tebou nebude chtít být. Ty bys ho nechtěla opustit. I když nikdo tu neví jak by se zachoval v té situaci. Co kdyby byl neplodný on a ty bys dítě chtěla…třeba by sis taky našla jiného. I to se stává.
Podle mě touha mít dítě je biologicky přirozená.
Je zajímavý, že když tu čtu diskuze o tom, jak chlap je neplodnej a partnerka přemýšlí, zda ho kvůli tomu opustí, tak jí většina radí, ať ho opustí, že to přece musí pochopit. A že žena má právo na své dítě. Když se to otočí, tak je to zase úplně jinak. Mno.
Mně to přijde celé hodně smutné. Chápu a vím, že existují muži/ženy, pro které je touha mít vlastní dítě absolutní priorita. A je úplně přirozené, když žena nebo muž opustí partnera/partnerku, kdyz jeden z nich dítě chce a druhý ne. Ale rozcházet se kvůli tomu, že partner, kterého miluju, mi není schopný dát biologické dítě (a není to jeho vina), je za mě hodně hodně smutné. Navíc v dnešní době jsou možnosti - darovaná vajíčka, darované spermie, adopce…
Kvůli vašemu rozhovoru teď na sobě budeš cítit hrozny tlak a stres - že mu musíš dát hned dítě. A takový tlak je zabiják početí, to mi věř. Vlastní zkušenost. Jak se snaží člověk něco získat na sílu, ve stresu - tak se to málokdy povede. Přeju ti hodně hodně štěstí.
@Duše_jako_kaviár píše: Více
Blbost. Tady jde o to, že pokud mu dítě nedá, tak si ji nevezme, ani s ní nebude. Co to je, po půl roce to takhle formulovat? Ja si za svým názorem z první strany stojím, chce ji jako dělohu na nožičkách, nemá rád ji, ale vybral si ji jako pěknou matku svých dětí. ![]()
Místo řešení problému ve chvíli kdy přijde, se tu dávají lásce podmínky od začátku. Jak tu někdo poznamenal, je jak chovná kobyla, když to nepůjde, tak může jít o dům dál. ![]()
Kdyby to tady řešili po x letech vztahu a neúspěšného snažení, je diskuze taky jiná.
všeobecně si myslim, ze v dnešní době není problem darované vajíčko či spermie, kdyz je problém jen na jedné straně. Nebo X dalších variant.
@pst007 chci s ním zůstat, protože pro mě nejsou děti na prvním místě a dokážu si představit i život bez nich, kdyby on nemohl. Kdyby věděl, že nemůže mít děti, bylo by pro něj hodně těžké se s tím vyrovnat.
Zakladatelka může ještě zkusit lecos. Takže jak tu psali všichni výše, je brzy to zahazovat.
Až kdybych věděla, že není opravdu žádná možnost bavila bych se o tom…jak budou vaše životy směřovat dál. Ekonomický na něm nevysiš a pokud bys neměla hla mít dítě tak to vlak nikam neujíždí…v tom případě by to musela být jeho volba, že chce jinou ženu. Ne tvoje, že ho opustila protože ti nemůže dát to a to. Nechala bych to plynout…nějaká vyšetření jo a pak v pohodě, máte se rádi.
Ono taky stres z ne-početí prověřil sílu mnoha vztahů a uvidí se.
Ale v případě opravdové neplodnosti ( neschopnost odnosit dítě )je podle mě fér na začátku partnerovi říci jestli je ochoten vztah bez dětí. Lidi to píšou i na seznamkách. Je to zásadní věc.
@LunaP začali jsme o tom mluvit, protože jsem zmínila svatbu a díky tomu jsme se dostali k tomu co je pro nás v životě důležité a čeho chceme dosáhnout. O dětech jsme mluvili už dříve, ale já se necítila připravená (možná jsem se bála, že nebudu dobrá máma) a on mi poskytl čas, abych si to v sobě urovnala a sama řekla, kdy se chci začít snažit. Určitě to není tak, že by na mě tlačil: dělej, dej mí dítě nebo tě nechci. Prostě se bojí. Určitě neřekl žádné z těch vět o tom, že mě opustí, co tu píšou někteří výše. Jen přiznal, že mít rodinu je pro něj to nejdůležitější.
@Duše_jako_kaviár naprosto souhlasím a snažím se na to dívat i jeho očima.
@Kelsey1 je pravda, že partner podědil tuhle vlastnost po své mamince. Hůře snáší stres a zároveň je více v úzkých než já, protože jeho touha po potomkovi bude mnohem větší než moje. Pravděpodobně neprožívám tak intenzivní pocit jako on, ale vážnost situace mi samozřejmě dochází.