Váš vztah k člověku, kterému bylo ubližováno

1671
6.8.21 13:12

Váš vztah k člověku, kterému bylo ubližováno

Ovlivnilo by nějak váš vztah k člověku to, kdybyste se dozvěděli, že v minulosti zažíval nějakou formu násilí nebo chování, které mu ubližovalo?
Mám na mysli zejména intimní partnery.
Co by pro vás znamenala informace, že váš partner (muž či žena) byl jako dítě týrán, sexuálně zneužíván, že žil v násilném vztahu, že byl znásilněn?
Klidně můžeme zahrnout i relativně méně závažné věci, jako třeba šikana, podvod, nevěra…

Svůj názor a důvod mého dotazu napíšu později během diskuze.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
6.8.21 13:23

Řeknu z pozice toho vadného.
Jsi celoživotní strup, v lepším případě jizva.

Sem tam se může objevit problém, který ten druhý nezná, protože je zdravý. Ale pro tebe to je bolavá cesta do nitra, zhojení prasklého strupu, nebo nutnost získat čas, aby natlučenina na jizvě přestala bolet.

Obecně asi - takový člověk potřebuje, aby ten druhý s ním byl schopen mluvit. Neodsuzoval, byl spíš hloubavější a ne takový ten „mávač rukou a ponižovač“. Z hlediska partnera týrané osoby bych také zvážila (v zájmu jejím), jestli jsem se k tomu člověku nenavázala nějak nezdravě (nejsem třeba dominantní povahy nebo manipulátor, psychopat), ale to je asi sci-fi. :mrgreen: ač teda psychopat asi v zájmu své oběti nebude zpytovat svědomí, že.

Přeji, ať vám to klapne, jizvy se mohou zhojit tak, že nebudou viditelné. Ale pak je to práce obou partnerů. :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
21593
6.8.21 13:24

Systematicka sikana ve skole je na stejne urovni jako fyzicke tyrani doma. Oboji je peklo na zemi, neda rict, ze jedno je lepsi ci horsi. Takze me zaujalo zarazeni do mene zavazne kategorie.

Jinak, nemohu se vyjadrit, ja jsem ta sikanovana, fyzicky a emocionalne tyrana. Jedine snad z meho pohledu bych rekla, ze vetsine lidi to je jedno a tem, kterym to jedno neni, ale sami to nezazili, tak to proste pochopit nedokazou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26747
6.8.21 13:26

Neovlivnilo. Co píše anonymní, je potřeba říct na rovinu ale, co jak chci řešit a proč.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.8.21 13:29

Moje přítelkyně byla v 18ti na párty, kde ji znásilnil jeden dobytek. Od tý doby má psychické problémy a musela chodit k psychiatričce. Samozřejmě, že k ní přistupuji jinak, mám k ní oproti mým ex větší ochranitelsky pud, nechci, aby byla pozdě venku někde apod. Dá se říct, že to z velké části ovlivnilo i mě.

  • Citovat
  • Upravit
9100
6.8.21 13:57

Já bych od takového člověka odešla. Sama jsem byla týraná a myslím, že dva takoví jedinci spolu by byli katastrofa. Alespoň jeden z toho páru by měl být normální, aby tomu druhému mohl nastavit zrcadlo, když to bude nutné. U svého muže taky očekávám, že ve chvíli kdy bych se projevila agresivně, tak sebere dítě a odejde.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Makca87
6.8.21 14:27

Já bych si takového člověka k sobě nepřipustila, tudíž nevím :nevim:.

  • Citovat
  • Upravit
21593
6.8.21 14:42
@Makca87 píše:
Já bych si takového člověka k sobě nepřipustila, tudíž nevím :nevim:.

rika se to, ze zdravi lide se traumatizovanym vyhybaji. Asi to je zdravy pristup. Jen pro toho traumatizovaneho to je hodne tezky udel.

Nejdrive ho v detstvi psychicky zmrzacili ti, kteri ho meli nejvice milovat a chranit a pak ho ti zdravi odvrhnou jako nepovedeny ausus.

Rada bych rekla neco oskliveho na adresu necitlivych zmetku, jako jses TY, ze se na sebe vubec muzes podivat do zrcadla. Ale jak jsem rekla v predchozim prispevku, kdo nezazil, nepochopi a ani nema potrebu chapat. Pochopeni a soucit clovek ziska tim, ze si zazije, co znamena UTRPENI, teprve pak je oparvdu schopny empatie a soucitu.

Bud rada, ze se ti nikdy nic takoveho neprihodilo. A pro tebe doufam, ze neokusis, jake to je trpet a ze s tebou nebude mit nidko soucit a nepomuze ti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.8.21 14:43

Ono dlouho trvá, než si člověk vůbec připustí, že byl v dětství týrán a přestane to brát jako „taková byla tehdy výchova, já jsem si to zasloužil“. Takže žije s nějakým vnitřním nezahojeným traumatem, může mít psychické problémy, problémy se zvládáním vzteku a přenášet je dál do vztahu.
Ja jsem o partnerově minulosti věděla než jsme se dali dohromady, tak jsem na to byla tak nějak připravená, ale i teď to je náročné. Prostě vím, že se semtam chová blbě, ale je to důsledek jeho dětství a snažím se to tak vnímat. Zároveň si to musí protějšek uvědomovat taky a učit se s tím pracovat, což jde ale špatně, když to v sobě pořád nosí a není s tím vyrovnaný.

  • Citovat
  • Upravit
Makca87
6.8.21 15:39
@warita píše:
rika se to, ze zdravi lide se traumatizovanym vyhybaji. Asi to je zdravy pristup. Jen pro toho traumatizovaneho to je hodne tezky udel.

Nejdrive ho v detstvi psychicky zmrzacili ti, kteri ho meli nejvice milovat a chranit a pak ho ti zdravi odvrhnou jako nepovedeny ausus.

Rada bych rekla neco oskliveho na adresu necitlivych zmetku, jako jses TY, ze se na sebe vubec muzes podivat do zrcadla. Ale jak jsem rekla v predchozim prispevku, kdo nezazil, nepochopi a ani nema potrebu chapat. Pochopeni a soucit clovek ziska tim, ze si zazije, co znamena UTRPENI, teprve pak je oparvdu schopny empatie a soucitu.

Bud rada, ze se ti nikdy nic takoveho neprihodilo. A pro tebe doufam, ze neokusis, jake to je trpet a ze s tebou nebude mit nidko soucit a nepomuze ti.

Soudíš blbě ;). Já jsem citlivá a empatická až moc, ale dávám to najevo jen tam, kde je to potřeba. Pro někoho je utrpení i když si jen zarazí třísku do prstu, či se mu poser. e telefon ;). Já se obklopuji jen optimistickými, sebevědomými a extrovertními lidmi… :nevim:
Takové depresivní lidi jako jsi ty, odmítám ;).

  • Citovat
  • Upravit
1671
6.8.21 16:53
@Anonymní píše:
Moje přítelkyně byla v 18ti na párty, kde ji znásilnil jeden dobytek. Od tý doby má psychické problémy a musela chodit k psychiatričce. Samozřejmě, že k ní přistupuji jinak, mám k ní oproti mým ex větší ochranitelsky pud, nechci, aby byla pozdě venku někde apod. Dá se říct, že to z velké části ovlivnilo i mě.

Můžeš o tom „ochranitelském pudu“ napsat více?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1671
6.8.21 16:55
@Serpentini píše:
Já bych od takového člověka odešla. Sama jsem byla týraná a myslím, že dva takoví jedinci spolu by byli katastrofa. Alespoň jeden z toho páru by měl být normální, aby tomu druhému mohl nastavit zrcadlo, když to bude nutné. U svého muže taky očekávám, že ve chvíli kdy bych se projevila agresivně, tak sebere dítě a odejde.

Proč si myslíš, že by to byla katastrofa? Z jakého důvodu je podle tebe potřeba nastavit zrcadlo a proč by to nemohl udělat člověk, který má podobné zkušenosti?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1671
6.8.21 16:57
@Makca87 píše:
Soudíš blbě ;). Já jsem citlivá a empatická až moc, ale dávám to najevo jen tam, kde je to potřeba. Pro někoho je utrpení i když si jen zarazí třísku do prstu, či se mu poser. e telefon ;). Já se obklopuji jen optimistickými, sebevědomými a extrovertními lidmi… :nevim:
Takové depresivní lidi jako jsi ty, odmítám ;).

Proč by člověk, který byl v minulosti týrán, neměl být optimistický nebo extrovertní?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1671
6.8.21 17:18

A jak už jsem v úvodu slíbila, zde je důvod mé otázky a odpověď na ni.

Já sama jsem se celý život snažila být na lidi, o kterých jsem věděla, že jim bylo provedeno něco špatného, milá, nápomocná, laskavá a podporující vůči nim.
Ať už to bylo šikanované dítě, týraná žena nebo partner, kterého eho předchozí partnerka podváděla. Jako kdybych se snažila jim to alespoň minimálně vynahradit a dát jim možnost, cítit se respektován.

O to vím mě překvapilo a šokovalo, kolik je lidí, jejichž reakce byla přesně opačná. Od různých obviňování oběti (může si za to sám, na konflikty musí být dva, každý svého štěstí strůjcem), znevažování oběti (ženskou po násilníkovi nebrat, znásilněná žena byla připravena o čest, včerejší oběť je zítřejší násilník) až po názor, že kdo byl obětí jednou, je ideální obětí do budoucna: pravdu jsem zažila situace, kdy si zneužívající lidé jako své oběti záměrně vybírali lidi, o nichž věděli, že už jednou za oběť někomu padli, protože očekávali zranitelnost a nedostatečnou obranu a určitým způsobem je považvali za méněcenné.
Byli to uprchlíci před válkou (bylo až neskutečné, kolik z nich mělo zkušenost s okradením či znásilněním POTÉ, co opustili válečnou zónu), znásilněné žena (jako by zažité násilí znamenalo „tuhle je možno znásilňovat“), muži, kteří si záměrně vybírali jako partnerky ženy, které již nějakou formu násilí zažily, aby je potom pět zneužívali či týrali (bývalého jsi živila, tak proč nechceš živit mě?, bývalý tě zil do bezvědomí, tak buď ráda, že já ti dám jen občas facku) nebo případ šéfa, který zaměstnal ženu žijící v azylovém domě, aby ji sexuálně obtěžoval a vynucoval si sex, kterýkdyž odmítala, tak jí říkal, že je problematická a co by jí řekli u soudu, kdyby obvinila dalšího muže z toho, že jí prý ubližuje (tohle je skutečný případ, který si dotyčná naštěstí nahrála na mobil).

To něco, nad čím už delší dobu přemýšlím. Co se takovým lidem honí hlavou?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Makca87
6.8.21 17:22
@Leni_2019 píše:
Proč by člověk, který byl v minulosti týrán, neměl být optimistický nebo extrovertní?

Na takového jsem nenarazila :lol:.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová