Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčné problémy s rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.11.15 19:11
Ahoj milá dámo,
Myslím že jste citlivá a ohleduplná duše - jinak by jste to tady vůbec neřešila. Soucítím s Vámi. Z mého úhlu pohledu jste pravděpodobně již udělala maximum co jste mohla, vaše ´´zasloužená´´ vyčerpanost je toho jasným důkazem. Napsala jste jim dopis což považuji za vrchol Vaší ´´andělské´´ a upřímně snahy udržovat hezké vztahy s rodiči (to udělá opravdu málokdo to mi věřte). Bohužel oni to neberou v potaz a řek bych že si toho snad ani nedokáží vážit, a proto výše uvedené rady považuji spíše za takové hraběcí, které by Vám naopak mohli spíše prohloubit pocit viny a sebrat poslední síly.
Takže pokud chcete opravdu změnu (která určitě není jednoduchá!) tak bych navrhoval:
1. Radikálně omezit kontakt (i telefonický) BEZ POCITŮ VINY! Viděl bych to když jó moc často tak 1× týdně (spíše 1× za 14dní). Není ŽÁDNOU Vaší povinností být s rodiči každý den v kontaktu.
2. přijmout myšlenku (spíše fakt) že to je problém maminky /nikoli Váš/ to že má psychické problémy.
3. přijmout myšlenku (taktéž spíše fakt) že ať uděláte co uděláte nikdy se Vám nezavděčí, opakuji-NIKDY. Ani kdyby jste ji vyčarovala zdraví. Hned by si našla dalších tisíc jiných problémů, kterýma Vás zahrne.
4. připravte se na to, že to není jednoduché, jsem si jist, že Vás ovládají bezmezné pocity viny, možná že cítíte i neschopnost, nebo snad i pocit že jste Vy ta špatná, která nedokáže nastolit pohodu a klid. Neoprávněné pocity viny a neschopnosti jsou jedny z nejhorších destruktivních vlivů na naši psychiku.
Cílem omezeného kontaktu je Vaše vzájemná vzácnost. Tato vzácnost z počátku pravděpodobně způsobí ještě větší terorizování a snad i takové to rodičovské psychické ´´vydírání a manipulování´´ /které by ovšem mělo být opravdu pouze dočasné/ A po nějakém čase (1-3měsíce) by mohl přijít ten efekt vzácnosti - kdy si Vaše maminka uvědomí hodnotu Vašich chvil. Samozřejmě že si i postěžuje což je jaksi přirozené a je to v pořádku, ale už bude mnohem více vážit slova a celkový rozhovor bude mít pozitivní nádech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.15 19:17
Jinak zas takový anonym nejsem, akorád tu jsem nový tak jsem to tam omylem zatrhnul-viz anonymní příspěvek výše (19:11)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.15 22:43
@AldaB děkuji za ty řádky, ale s rodiči skoro sousedím tak se prostě pořád vídáme a hlavně jsou to babička a děda mých dětí tak to nejde přerušit kontakty na nějakou dobu… na to je mám moc ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.15 12:38
Mám nějaké ty zkušenosti s maminkou. A nemyslím si, že rada omezit styk je nejlepší. Protože pro ty staré rodiče jsou jejich děti ty nejdůležitější osoby na světě. A když jim dají najevo, že o ně nemají zájem, je to pro ně strašná rána. Netušila jsem, že zakladatelka bydlí tak blízko. Ale opravdu si myslím, že nemá cenu rodiče dořvat, to beztak k ničemu nevede, jenom to pak mrzí obě strany. Spíš se je pokusit nějak zaktivnit, dát jim najevo, že jsou pro vás stále potřební a důležití. Oni staří lidé trpí i tím pocitem, že jsou k ničemu, že jsou lidem na obtíž. A jsou strašně rádi, když za nimi někdo přijde s prosbou o jakoukoliv maličkost. Třeba já jsem to dost dlouho řešila tím, že jsem nechala mamince zašívat ponožky. Sice byly k likvidaci v pracovních botech, ale at. A když už to nemohla dělat, tak aspon přebrat po prádle. Anebo vyvenčit psa, prostě cokoliv. Anebo nastříhat na zahradě kytku. A byla strašně nadšená, když něco mohla dělat a ty nářky na nemoci a zbytečnost přestaly.
A ano, je to těžké, já vím, člověk si říká, že si ty nemoci stejně vymýšlejí, ale oni nějaké ty bolístky mají stále, to tak prostě je. A sednout si s nimi, poslouchat, ale dobře, občas pohladit a politovat, anebo třeba říci - ale to není tak zlé, jen si vzpomen, jaké výborné buchty jsi nám tuhle upekla, pořád o nich děti mluví ( i kdybys je musela vyházet pro nejedlost). Víš, ber to takto - oplácíš jim péči, kterou Ti dali. A teprve, až Ti odejdou, tak si uvědomíš, cos v nich měla, i když byli tak staří. Je to prostě, jako by se rozpadla stará známá zem. A teprve tehdy se staneš úplně dospělou, protože ztratíš rodiče a řečeno obrazně - už nikdy se nemůžeš jít k máme vyplakat a dostat od ní pohlazení a ujištění, že bude dobře. Nejde o to, že bys to dělala, ne, ale o jakýsi tenhle pocit. Špatně se popisuje. Takže moje rada - vyslechni je, nerozčiluj se tím, a těš se s nimi. To je to nejmenší, co jim můžeš dát. A jako bonus budeš mít jistotu, že jednou se k tobě takto zachovají i tvé děti, protože děti se učí hlavně pozorováním. Jinak jim budeš vysvětlovat horem dolem, ale když jim nedáš příklad, nezabere to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.15 21:38
@inkakřivák děkuji za Tvé řádky, a Tvé rady - názory, tak jsem nad nima přemýšlela. „Dořváni“ bylo mým psychickým vyvrcholením bezradnosti… neboť při práci, domácnosti, dětech opravdu nemám sílu někdy navíc řešit ještě rodiče které nejsou schopni se mezi sebou domluvit. Je fakt že od té doby - mé scény - je klid a pohoda (nechci to zakřiknout). Ale také mě to mrzelo, o víkendu jsem jim uvařila oběd, upekla buchtu a zastavila se tam s dětma, aby mamka přišla na jiné myšlenky… Ale opravdu děkuji za to že jsi našla čas mi odepsat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.15 12:44
Aby sis nemyslela, taky jsem se vztekala a jak. A dostával to většinou manžel, když jsem byla unavená. Taková obvyklá situace - oba s manželem děláme z domu, takže prostě neděláme, podle maminky. Tak já se dím, přemýšlím a snažím se něco vyřešit a maminka do toho chodila - nemám ti oloupat brambory? Ne. A kolik jich chceš? Žádné. A takhle to šlo pořád. Anebo - v pátek dopo jsme sedli do auta, jeli 300km k dceři na brigádu na stavbu, v neděli to ve tři zabalili, sedli a jeli domů. A mezi dveřma maminka celá divoká, jak jsme se měli, co dělají děcka atd. A my schopný leda padnout do postele. Takže se urazila a odula. Fakt to není lehké. Ale při trošce dobré vůle to jde. A opravdu moc, ale strašně moc dělá dávat najevo, že jsou pro nás důležití a moc nám pomáhají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
