Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@sirikit píše:
Přesně tak.
Tchanovi je 87 a v životě jsem ho neslyšela skuhrat, úžasnej chlap. Jestli bude muž po něm, vyhrála jsem jackpot.
Radost si s ním poklábosit o čemkoli.
Můj táta taky super, ale kontakt s mámou delší deseti minut je, při vší úctě, na odhodlané vyhrnutí si rukávů a obrnění se svatou trpělivostí.
Byla taková odjakživa, co pamatuju, jen se s postupujícím věkem a nemocemi tenhle povahový rys zvýrazňuje.
Rozumíš, já se o oba rodiče (a koneckonců i o toho tchána) samozřejmě do smrti postarám, ale že by šlo o radostné trávení času s maminkou, to tedy věru ne.
Taky jsem se postarala a starala i když by mi mnozí řekli že jsem blbá a oni by se s takovým člověkem, byť z rodiny nestýkali. Ale jsem taková a své rodiče jsem milovala. K tátovi a koneckonců i k té babičce jsem ale měla citově blíž.
Vy se tu zastáváte paní, jakoby byla nemohoucí a nesvéprávná. Jestli ani není v důchodu, tak to je sotva čerstvá šedesátnice. Je možné, že nastupují zdrav. problémy nebo jiná trápení - proč si o tom nepopovídat. Nejsem zastáncem za každou cenu sluníčkového života a všechno fáájn a v pohoděě. Ale snad má člověk nějakou sebekontrolu doprčic, ne?! Normálně bych po půlhodině těchto monologů zeptala proč to furt tak řeší. Jestli fakt nemá co jiného na práci než řešit jak se mají na Ukrajině a závidět Novákový odvedle. Jestli se někdy nezamyslela nad tím, že jediný, kdo může se svým životem něco udelat je ona sama. Jestli ji fakt ani trochu nezajímá, co dělají její děti nebo vnoučata. Jestli se na nic netěší, neplánuje…a treba jí i navrhnout nějaké plány. Nebo ukázat jiné internetové stránky než doposud četla. Protože ono je to velice jednoduché obklopit se tou bublinou zadlužování, migrantů a valorizace důchodů a pak už méně soudný člověk má pocit, že nic jiného neexistuje.
Pokud by neproběhl ani náznak změny, dále bych jezdila jednou do roka a nechala to plavat. Snažit se musí sama, to nevynutíš.
@ZuzaM píše:
Kdyby to bylo jen dědictví, tak existují celé generace, které jsou na tom stejně a nikdo z rodiny nevybočí, což tak není. Ono se částečně něco dědí, částečně je to ovlivněné výchovou a část životní zkušenosti a inteligence. A že si někdo uvědomuje, že je něco v rodině špatně, je už základ toho, aby se snažil být jiný.
Však jsou takový generace.*** babička, *** máma a *** dcera. Jen se to v mládí moc neprojeví, až časem.
Jinak se tomu říká genetický determinismus. ![]()
*edit admin- vulgarismus
@sirikit blbý je, že nikdy nevíš, co a jak bude. Stačí, když třeba spokojená činorodá ženská spadne do zdravotních potíží, které ji donutí sedět doma a spoléhat na jiné, a je to v háji. Člověk si z toho dělá srandu, že by pak raději otravoval cizí, ale nakonec by stejně nešťastný otravoval ty děti. Stáří je fakt mrcha. Pevné doufám, že to zabalím dřív, než začnu být nesobestacna. Děsí mě představa nehybného těla a funkčního mozku. Naopak je to asi přijatelnější, ovšem pro pečující je to peklo.
@inkakřivák píše:
@Helen001 maminku vyslechni, odkyvej, polituj a je to. Jediné, co by mi vadilo, jsou vulgarity. Vidíte se málo, proč asi? Máš hodně práce, viď?
@inkakřivák ohledně práce to je pravda, ale i spíš vzdálenost, každý bydlíme jinde, jen je tedy s podivem, že další sourozenci bydlí také dál a když jsem se jich poptávala, tak u nich si nestěžuje. No budu se muset obrnit
@Helen001 Třeba to pouštějí kolem uší. Maminka mluví, oni chápavé pokyvuji a přemýšlejí o tom, co musí cestou nakoupit. Anebo se s tebou cítí líp, a tak si stěžuje. Prostě si tě vybrala.
Ohradila bych se proti nevybíravému slovníku. Jinak bych ji nechala. Nakonec ty si postezujes tady, ona asi na emimino nechodí. A když se vidíte párkrát do roka, tak že to nezabije.
Je to o povaze s jestli se dědí tak naštěstí že dvou stran, takže nic není dané. Já si mámu takovou pamatuji celý život, a to byla jen o trošku starší než já teď. Taková notorická chudinka. Byla to její zivotni strategie, plakat a stěžovat si a on ji vždycky někdo přišel zachraňovat. Pritom ji život žádné hrozne rány nedal, měla celkem štěstí. Za nejvetsi krivdu povazuje to ze zadneho ze svych bohatych zenacu nedokazala rozvest. Na mě už se osud stihl vyřádit o dost víc a zatrpkla nejsem. Jsem vděčná za to když je dobře, jsme v rámci možností zdraví, nikdo neumírá…I úplně obyčejné dny jsou fajn, nepotrebuju se porad hnát za něčím co nemám.