Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zvládne obě děti, i teď to dvouměsíční. To, že odejdou bez jídla a pití, pláštěnky a různých serepetiček co beru já, neřeším, vždy si nějak poradí. Autosedačka by mi vadila, bazén asi ještě víc.
Taky otázky jestli mají někteří ti chlapi co údajně děti nezvládnou (nikdy jsem nikoho takového nepotkala, máme normální muže v okolí) jestli mají prostor si zautomatizovat vše kolem děti.
Pokud je furt ženské kontrolují a komanduji je, že to a tamto udělali špatně, bodejť by pak nedělali chyby a nezmatkovali.
Manžel běžně od mimina s deckama zůstával, nebyl problem ani UM.
Příspěvek upraven 30.10.16 v 14:42
Má ji rád, to jo, ale moc si s ní nehraje, nebaví ho to… (mě taky kolikrát ne, takže to chápu, ale věnovat se jí musíme). Co mi taky vadí, tak jsem si nikdy ještě nepřispala, neodpočinula s tím, že by vstal místo mě, oblékl ji…
@Pomka píše:
Má ji rád, to jo, ale moc si s ní nehraje, nebaví ho to… (mě taky kolikrát ne, takže to chápu, ale věnovat se jí musíme). Co mi taky vadí, tak jsem si nikdy ještě nepřispala, neodpočinula s tím, že by vstal místo mě, oblékl ji…
A řekla jsi mu o to? Ví, že o to stojíš?
@Svistice píše:
A řekla jsi mu o to? Ví, že o to stojíš?
Několikrát… Už od mimina jsem chtěla, aby pomáhal. Je pravda, že ji vezme občas na zahradu, ale to je vše. Jenže mám strach, protože vždy pracuje, s nářadím apod. a bojím se, že se na ni nedívá. Jednou jsem ji slyšela brečet za dveřma a on něco řezal, ani nevěděl, že tam brečí.
Možná po něm moc startuju, jenže se to tak nahromadilo za tu dobu, že už to s klidem neumím a vztah jde stejně do kytek.
@Pomka Ahoj, já to zase mám tak, že jedinému z koho nemám nervozní pocit z hlídání mé malé je partner, komukoliv jinému bych se jí bála nechat pohlídat.
@Pomka mrzí mě, jak to doma máte
Nevím moc, co poradit. Na mého muže platí opakovat, co bych si přála, a on pak na to přijde sám ![]()
@Fiducia no, ja taky porad doufam. Mozna to chce min kricet. Kdyz mne pak dojde trpelivost ![]()
@Pomka to chápu
Mě taky ujíždí nervy, zvlášť v situacích kolem malej ![]()
@Pomka Koukám že dcerce jsou dva roky. To už není tak bezbranné mimino a ledacos přežije. Zkus se trochu uklidnit a zkoušet ji chlapovi nechat, ať si taky trochu orazíš. Nejlepší je jít někam pryč a prostě zatnout zuby. Já si taky vždycky představuju horory, ale pomalu si zvyknete oba. Já třeba chlapovi psala ze začátku harmonogram, sám to chtěl.
Já mám velmi zodpovědného manžela, když jsou děti s ním, jsem klidná. Umí i uvařit, díky němu a (mým rodičům) jsem mohla o víkendech jezdit do školy.
@Kelsey Manžel třeba taky s dětma zůstával od mimina. O mimino se postaral v pohodě, ale jak přibývalo povinností - nachystat jinou svačinu než mlíko nebo přesnídávku. Převlíkat a přezouvat na ven - žádný kočárek, aktivně se jim věnovat, ne jen vozit kočárek, tak chlap začal stávkovat. Podle mě se mu prostě nechce. Strašně dlouho mu trvá, než absorbuje novou informaci - třeba velikosti dětského oblečení, nebo změnu uložení oblečení.
Jako kdybych musela do nemocnice tak se postará tím stylem, že to děti přežijou a hlady taky nebudou, to strach nemám. Ale nějaké výchovné působení, časování jídel a pořádné jídlo vůbec, aktivní hraní, čistění zubů, to se obávám, že by nefungovalo.
@Elenloth píše:
@Pomka Koukám že dcerce jsou dva roky. To už není tak bezbranné mimino a ledacos přežije. Zkus se trochu uklidnit a zkoušet ji chlapovi nechat, ať si taky trochu orazíš. Nejlepší je jít někam pryč a prostě zatnout zuby. Já si taky vždycky představuju horory, ale pomalu si zvyknete oba. Já třeba chlapovi psala ze začátku harmonogram, sám to chtěl.
No, on ji hlidat nechce. 24 hodin denne ji mam v peci ja
jinak jak pises, obleceni nevi pomalu kde ma
, co oblict, co dat jist, nevi ![]()
@Elenloth
Tohle já vůbec neznám. Manžel byl dřív 4 dny v práci, 4 dny volno doma, teď je to ještě dyl 15 dni je v zahranici, 15 dni je doma.
Jasné, když je pryč jsem na vse sama, teda krom toho co teď nekdy o víkendu odjíždím do školy, tak to teď musím řešit, ze povolam někoho z rodiny na pomoc nebo musím decka odvezt. Ale jak je doma, dělá vše do já když jsem sama s deckama, že decka mají v 7h vstát a jít do školky, mají se vyzvednut, že se mají koupat, navarim to je pravda, ale na veceri jim to dá i tatka. Když není doma litám v práci, abych je stihla vyzvednout těsně před zavirackou, když je doma, můžu si v klidu udělat dojdu dom a už tam na mě čekají. Nemusím se bát, že by je nechal ve skolce.
Ve stredu jsem chtěla já umýt okna celý barak, muž chtěl ryt zahradu, decka byli s ním venku, litali, hráli si, vozili na šlapacím traktoru binec ze zahrady.
I věci rano do školky si chystá sam, pokud by něco nenašel ve skříni, tak by se teprve zeptal co jim dát.
Kluk je lempl líná, pohodlná. Takže ho musím 1× v noci jít probudit, aby sel na záchod a vycural se, pak usne spi dál. On by se sám neprobudil, pocural by se a klidně by tak spal do rana, salamista nas. Klidně místo me vstává manžel a jde za klukem do pokoje. Ale chlapi, otcove v okolí co znám jsou samostatni chlapi, děti no problém.
@Kelsey Já si myslím, že můj muž je na to prostě a jednoduše líný. Tím, že nemá kluky nastarost pořád, tak co by se snažil, ono se to jednou nezblázní. Takže třeba ve vstávání se střídáme, mladší syn vstává mezi 5-6 ráno. A když vstane muž, tak v sedm ráno dítě sedí v pyžamu u tabletu, klidně bosky, občas mu zapomněl sundat i plínu a na snídani má piškoty, protože si o ně řekne (jako každé ráno), tak proč by mu mazal rohlík. A tak je to se vším.
Na druhou stranu oceňuju, že se postará, mám čas pro sebe.