Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, soucitim s tebou. Máme toho dost společného, řekla bych, že i snad všechno
. Nebudu to tady vypisovat, ale jestli chceš, napiš mi soukromou zprávu, můžeme pokecat, co ty na to?
Podobnou zkušenost nemám. Spíš těch dobrých lidí a přátel je málo, ale když seženeš aspoň jednoho, tak věř, že si vyhrála a věř, že nezáleží na počtu přátel, ale na kvalitě toho přátelství. Chtěla by si přítele, člověk chce různě věci, ale co můžeš nabídnout ty? Spíš si polož takovou otázku ![]()
Mě mnohdy lidé se.rou i tím, jak jdou po ulici
![]()
Bohudík nemám takovou zkušenost jako ty, ale poradila bych zkusit nějaký kurz osobnostního růstu.
Jinak si myslím, že obklopovat se lidmi a mít za každou cenu partnera není povinnost.
Prožila sis hodně zlého a táhneš si to s sebou dál. Je mi to upřímně líto. Věřím tomu, že by Ti pomohla pomoc někoho nezávislého, nezaujatého. Byla bys ochotná chodit na psychoterapii? Nemyslím, že bys byla blázen, nebo tak, ale pomoc bys potřebovala.
Mě taky spousta lidí vadí, jsem v tomhle trochu asociál
Lidi nemám ráda a snažím se s tím celý život bojovat protože vím, že to není úplně O. K.
Ale… ty bys měla začít hlavně u sebe. Máš za sebou hodně špatnýho, ale za to, jak žiješ můžeš jen ty sama. Není přece vina jen v těch okolo, ty se musíš za ten svůj život porvat. Musíš zapracovat na svém sebevědomí, to je jediná cesta ke štěstí, u tebe bych klidně zkusila i odborníka. Držím palce ![]()
Tak já všeobecně se také lidem tak nějak snažím stranit. Ani nevím, z čeho to pramení. Prostě asi možná z podobného důvodu - faleš, podrazy všude kolem. Ve větší skupině lidí, které třeba vůbec neznám, se necítím vůbec svá. I ve škole jsem vždy měla jednu spřízněnou duši, do skupinek jsem nikdy nezapadla. Určitou formu šikany jsem si zažila na škole taky.
Jako problém to vnímám hlavně v pracovní oblasti ![]()
Prosím zachovejte anonymitu, za prvé jsem na mamčině webu a za druhé nechci, aby to každý věděl:)
Je mi 19 a kousek a ještě jsem přítele ani nehledala, příjdu si, že to není hezky a nemyslím si, že bych byla nejak hezká oproti jiným holkám. Nevím, myslím si, že za něco může i moje mamka, mám ji rada, miluju ji nade všechno, ale nikdy jsem nebyla na diskotece - ani po tom netoužím, nevím, zda je to vliv mé matky asi jo, ale byla jsem na maturitáku - neopila jsem se, ani nechtěla, možná taky vliv matky, nechodila jsem nikam díky matce a špatným zkušenostem z domu, často jsem vídala lidi, kteří často pili a nechovali se hezky ![]()
Nikdy jsem přátelé a kamarádky na ZŠ, spíš mě tam nikdo neměl rád, neřešila jsem to, na střední škole jsem potkala zlé lidi, nevím, kdo to byl, ale vlezli mi na FB a napsala mi, že jsem lesba, nebylo to hezké, ale nikdy nezjistím, kdo to byl a a ani to vědět nechci. PO druháku jsem si řekla, přece nemůžu být puťka našla jsem,,přízněnou duši spolužačku, myslím,, že mě měla ráda, často jsme si povídali a hezky jsme si povídali hlavně ve čtvrtáku, s tím že jsem si našla další spolužačku ve třídě ta se bavila s tou mou spřízněnou duší, cítila jsem si dobře, že mě aspon někdo má rád, nevím, zda to bylo na oko, ale nemyslím si, ta druhá spolužačka pravidelně si ke mě sedávala na angličtinu, byla jsem štastná, že aspon nekdo si se mnou povídá, ale stále jsem nebyla vyhledávanou osobu
. Nyní jsem na VŠ, a nejako samo přišlo, že holky si povídají, i když nejsem vyhledavaným člověkem, ale zlepšilo se to, snažím se všemi vyjít, povídat si o škole, běžných věcí. Kamarádku, které bych mohla říct všechno jsem nenašla, ale říkám si, třeba nekdy příjde a najdu si i přítele, pokud mě bude vůbec nekdo chtít.
Měla jsem to stejně, hlavně s „kamarádkama“ (kamarády kluky jsem neměla žádné). Samé drby, pomlouvání, příkazy, povýšenost, že ony ví všechno líp a ty jsi deb*l (podřadný druh)… už nikdy víc, stačilo.
Manžela jsem si našla přes lidé. cz (než to „zinovovali“) a jsem teď moc spokojená:)
Nevzdávej to, pravého si najdeš
Mě taky většina lidí vadí a proto se raději lidem „vyhýbám“ pokud to je možné. Jízda tramvají nebo autobusem, to je pro mě peklo ![]()
Nauč se mít ráda sama sebe. Skutečně ráda. Nauč se věřit sobě samotné.
Pak se promění jednak tvoje vztahy k ostatním, ale hlavně se v tvém životě začnou objevovat lidi, kteří si tvou přízeň zaslouží.
Ale pokud máš problém sama se sebou, tak to nebude fungovat ani s ostatními. Jasně že ti spoustu lidí ublížilo, ale i to, že sem píšeš, ukazuje na to, že nejsi ostrov, nechceš být osamocená a nějaké lidi bys uvítala. Ale ten základ, kde začít je vztah se sebou samotnou.
Je to těžké, je to zatraceně těžké a nese to sebou návrat do všech těch hnojů minulosti, jejich důkladný úklid a proměnu toho příběhu, jak sama sebe a druhé vidíš.
Dost s tím pomáhá psychoterapie -je to takový cvičný, bezpečný vztah, kde se dá trénovat co a jak, bez toho, aby terapeut/ka po tobě chtěli aby ses věnovala jim, soudili tě a podobně.
Vetsina lidi na svete je slusna a hodna. Kazdej ma nekdy svuj blbej den. Ale jeste vic konfliktu vyvolame tim, ze automaticky predpokladame, ze ten druhej to s nami mysli zle, je nastvanej, zlobi se atd… Lidi se totiz chovaji podle toho, jak ocekavame, ze se budou chovat. Takze mantra „lidi jsou hodni“ je zacatek lepsiho pristupu a pohodlnejsiho zivota.
I introvert chte nechte musi zit ve spolecnosti a vychazet s lidmi, takze proc si to nepokusit udelat sama pro sebe prijemnejsi?
Doporučuji navštívit nějakého solidního psychologa. Určitě ti pomůže. Pokud se zatvrdíš a zahořkneš, opravdu ti hrozí, že nakonec zůstaneš sama. Věř tomu, že je na světě ještě i dost hodných lidí. ![]()