Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vina rodiče za výchovu dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.7.18 22:29
@Izumi Miyako ale proč to tak řešíš. O co Ti jde?Každé dítě je přece jiné 
Dcera oproti klukům až moc akční a co. Prostě taková je a bude. Nejstarší naopak strašně klidné dítě, kam se posadil tam se našel, ten si naopak nejraději vyhrál sám, nikoho k tomu nepotřeboval. Stačilo mu že jsme na blízku. Malá naopak vždy potřebovala těsný kontakt, ona akční byla už když jsem byla těhotná 
Ty máš ještě skoro mimino mezi 2-3 rokem se připrav na pevné nervy Proč tolik řešíš ostatní lidi?Nezkoušela jsi psychologa? Každé dítě je jiné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:35
Neříkáš, co dcera dělá a jak to vnímáš, ale pořád jen co říká okolí. Tím myslíš své rodiče, s kterými bydlíš? Už bylo řečeno mockrát - osamostatní se, nezůstávej s nimi. Měj svou malou prostě ráda, nic víc a nic méně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:38
@Izumi Miyako
Byla, k hypnóze nedošlo. Hlavně to mělo v první chvíli veliký „bum efekt“ 
. Terapeut rozvířil vše, co jsem si už stačila po letech schovat do podvědomí, vzbudil emoce ze zážitků, které jsem už zapomněla a pomohl mi najít nové souvislosti a náhledy. Prvních X sezení jsem z toho byla rozebraná a měla pocit, že jsem na tom nejhůř, co jsem kdy byla. 
Vždy jsem si říkala, že mám ve všem jasno, že nejsem žádný blbec a vše chápu ale mozek je jedna věc a podvědomí věc úplně jiná a tu člověk musí primárně řešit. Tuto „sféru“ neovlivníme, jelikož neovlivníme ani to, co se do ní ukládá. Proto je důležité aby byl terapeut opravdu kompetentní; dokázal odhadnout z vašeho vyprávění na které životní etapy se primárně zaměřit, jak se správně ptát, jak vám ukázat cestu k tomu, abyste dokázala plně nahlédnout do podvědomí a srovnat se s věcmi v něm. Já jsem opravdu šťastná, že jsem tam šla. Protože jsem kromě sociální fobie měla obrovský problém odpustit lidem, kteří mě v dětství/dospívání poznamenali. Naučil mě se smířit s minulostí tím, že jsem jí měla konečně šanci plně porozumět i když to v první chvíli vyvolalo neskutečný chaos. Ono se to ale potom srovnává a člověk má pocit, že má řekněme, čistý stůl. Dostala jsem po 10 letech chuť začít znovu. A věřte, že už jsem v to po tolika letech ani nedoufala. On nás v životě může potkat jeden veliký problém který nás poznamená a jen díky němu se můžou roky nabalovat další a další problémy. Psychiatři většinou řeší je ale kompetentnější osoby hledají a řeší tu primární příčinu. Jak říkám, žádné psychiatry co vás nadopují léky ale člověka, který vaše trápení opravdu vyřeší. 
Odsoudit člověka je hrozně jednoduchý ale mozek je neskutečně složitá věc, do které druhému vidět nemůžeme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:45
@Izumi Miyako
Mohl by vám hlavně pomoci najít sebedůvěru. Stále máte tendence se ujišťovat, že vše děláte správně a že to tak má být. Musíte začít víc věřit v sebe a své uvážení, jinak se z toho zblázníte. Ale mě v životě taky nikdo moc nechválil, neoceňoval, spíše naopak; vše co jsem udělala, bylo špatně a potom z toho bylo soustavné přemýšlení, jestli tentokrát udělám všechno správně. To jsou všechno věci, co nás ovlivní do života a to se musí člověk snažit zlomit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:46
@Alušáček Ba právě. Kolem mně je hodně lidí, co mají ty hodné a poslušné děti, takže o nich jak se říká kolikrát neví nebo lidi, co znají studený odchov. Jenže je otázkou, jestli dítě, které nechám vyřvat je pak vychované…
@Markéta80 Jde mi o to, aby byl doma klid. Aby matka neměla psychické záchvaty z toho, jak se malá chova, abych s ní mohla ven bez toho, že mi dítě celou procházku prořvalo a taky abych mohla mít nějaký partnerský život. Ale hlavně bych chtěla najít společnou řeč, což se mi nějak nedaří. Chtěla bych si mateřství užívat a ne mít pocit, že jsem ve vězení, ze kterého nejde utéct. Je to něco nelogického, kde rovnice, co platily včera, dnes už neplatí.
A proč tak řeším lidi ti odpovím tymhle: https://www.zivotbezhranic.cz/…ide-pomysli/#…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:55
@Izumi Miyako a nejde se odstěhovat? Měla by jsi větší klid, takhle i pro to dítě to musí být psycho a o to víc je rozhozená 
Já ostatní fakt neřeším, stejně když budou chtít si cokoliv najdou Dělej to tak jak vyhovuje Tobě a malé. Prostřední od prvního dne nesnesl kočár, to bylo peklo jak řval.nejspokojenější doma v postýlce, pak jsem ho nosila v nosítku a to pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 22:58
@dedrichov Tak třeba nějaký příklad bude lepší. Dcera dělá to, že když ji chci nakrmit, tak mi neotevírá pusinku a přitom si nehraje. Prská jídlo, neustále něco chce podávat, vzteká se, vymačkává kapsičku na sebe. Vnímám to tak, že jsem z toho velmi nešťastná. Chtěla bych, aby papala a mám na jednu stranu strach, aby jí to nezůstalo ještě do školky. Na druhou se utěšuji, že je to normální.
Okolím nemyslím jenom moje rodiče a na osamocení musíš mít nejdříve dostatek peněz.
@AnnaNuvoletta07 Jak dlouho trvá jedno sezení? Já ani neznám odpověď na otázku: Kdo jsem.
Jak pak mám vychovávat dceru a ukazovat ji cestu? Pomohl by mi i s tímto?
A myslíte psychoteraperauta nebo nějakého jiného teraperauta?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.18 23:08
@Markéta80 píše:
@Izumi Miyako a nejde se odstěhovat? Měla by jsi větší klid, takhle i pro to dítě to musí být psycho a o to víc je rozhozená
Pominu-li finační stránku věci, tak je ve hře hodně věcí, o kterých bych se když tak bavila soukromně než tady veřejně.
No když to tak řeknu, tak se podstatě bojím mateřství jako takového. Bojím se toho, co není podle příručky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 04:15
Nejdůležitějším obdobím pro život člověka (to jaký bude v dospělosti) je období věku od 0 do 12 měsíců a pak ještě do 6 let. Ty jsi svoji dceru doteď nepřijala. Neděláš nic jiného, než co se stalo tobě a dochází k tzv. transgeneračnímu přenosu. Máš osud své dcery v rukou a věřím, že můžeš ještě pořád rozhodnout, jaká tvoje dcera bude matka - jestli se bude ke svým potomkům chovat stejně jako ty a tvoje matka a její matka… či dojde ke zlomu. Jsi dostatečně inteligentní a literatury je na toto téma dostatek. Hledej, pátrej a studuj. Lepší než vést komplikované úvahy a diskuse na netu. Nikdo zde nezná ani tvoje pozadí, ani průběh tvé výchovy a tvých předků a ani nemají odpovídající odbornost.
Tvým úkolem je pochopit ne soudit, proč se matka k tobě chovala jak se chovala/chová a nedopouštět se stejných chyb a omylů na svých potomcích. Jsi na dobré cestě, tak se pokus o mnohem víc, než stěžovat si na všechno a na všechny a zejména pak na své dítě, resp. újmu, že jsi matka. Kompetentní psychoterapeut je více než na místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 05:24
Jak jsem psala, máš zkreslené představy o chování dětí. Nepomohlo by ti tedy, kdyby jsi zjistila, že se tvá dcera chova zcela normálně? Zakladas spoustu diskuzi, ale pro mě jsou takové zvláštní, neumím popsat, čím. Nemohla by jsi diskutovat spíš stylem: Jak se chová vaše roční dítě, co umí? Z takovéto diskuze by sis odnesla mnohem lepší pocit, protože by jsi zjistila, že dcerka se chová stejně, jako velká část deti a že oproti ostatním je ještě zlata. Tím by jsi se mohla uklidnit a přestat ji tak analyzovat.
K té výchově/rozmazlování miminek. Věřím, že se dítě rozmazluje velmi rychle tím, že ho na něco zvykneš. Chování, houpání na balónu apod. Ale, když to miminku dělá dobře, proč mu to nedopřát, pokud na to fyzicky a psychicky stacis? Já třeba otevřené přiznávám, že závidím matkám, kterým děti usínaji samy. Naše děti přirozené samy neusinaji a na vyrvání prostě nemám. Tak je radši potulim, pomazlim a holt jsem se smířila s tím, že několik let budu večer hodinu uspávat. My to holt máme takto, me děti něco potřebují a já se nějak chovám, tak to akceptují a neřeším okoli. Ale chápu, že musí být hrozně těžké, když máš za zády matku, která do tebe furt sije a znejisťuje té. Ty nevíš, zda vychováváme správně, to prostě poznáš za několik let (desítek let) a chce to hodně sebevědomí se postavit za svá nejistá rozhodnuti.
Nepomohlo by ti, kdyby jsi místo knížek začala dítě mnohem víc vnímat pocitově? Víc se na něj napojit, samozřejmě mu vytycovat hranice, co je pro tebe nebo společnost nepřijatelné. Opravdu to dítě přijmi, jaké je. Protoze jak ti někdo správně psal, tvé představy, o tom, jsme by mělo být a jaké skutečně je, se budou čím dál více rozchazet. Je tvoje, určitě je úplně úžasné.
Pro uklidnění. Mne starší dítě řve v autě ještě ve dvou letech, teď se k němu přidalo mimco. MHD jsem s nimi nikdy nejela, nejsem blázen. V kočárku starší již nerve, to ho zajímá okolí či jde po svých, ale jako mimco muselo v něm spát nebo byl cirkus. Mladší je to samé. Kolikrát tlačíme dvojkocar, kde starší spokojené sedí a mladší mám spokojené v náručí. Také pro okolí vypadám jako neschopná výchovy, mladší mám přeci nechat řvát v kočárku a nevydávat a starší již má chodit po svých. Jenže mne je okolí jedno, já řeším jen ty dvě naše mrnata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 06:07
@Izumi Miyako píše:Můžeš upřesnit, jak by měla být jiná? Ptáš se na naprosto elementární věci. Nevím kolik je Tvému dítěti mesicu,ale 5ti měsíční mimina běžně používají obě ruce. Nebo myslíš,že dítě bude ambidexter? Že Ti doma vyrůstá příští Leonardo da Vinci,Jimmy Connors nebo Shigeru Miyamoto?
Na první otázku odpovím ano. Na druhou, že nevím. Žiji neustále s tím, že taková jaká je, je špatně. Měla by být jiná. A pokud není, tak za to můžu já a prostředí. A taky je otázkou, jestli bych to řešila nebo ne. Já celkově hrozně věci analyzujiKdyž to tak řeknu, tak chci vědět, proč používá obě ruce a jestli je to normální a co to značí. Pro příklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 07:53
Hele, kazda s narocnejsim a givejsim ditkem to chaoe, taky jsem zazila reci a pohledy, dost id matek s klidnym deckem, ale co, proste mas dite aktivnejsi, narocnejsi, ja prvni 4 mesice vstavala co hodinu, mala dyl nespala v kuse, mela koliky, rvala a rvala, bojkotovala kocarek, nositko, problem s kojenim, pak s jidlem, nechce jist, spatne spi, minutu nevydrzi, lita jak pometlo, furt su chce hrat s detna, otravuje je, je hrozne socialni, pripari se k nejake rodince a otravuje miva obdobi, kdy se vzteka uplne kvuli vsemu, ze s ni nejde obcas ani nakoupit, to vis, ze mi bylo receno, ze to neni mozny a bla bla, furt neco a vis co, at.. Kazdy dite je nejaky, ber ho jake je, kasli na okoli, vse je pomijive, hodne se to zlepsi, uvidis, byt prijdou zas jine situace, ja obcas, kdyz chytne scenu taky vypenim a jen to tim zhorsim, uz sle vim, kdy se ceho vyvarovat, jak se zachovat a jindy nepomuze nic. Vcera mi pani rekla, ze toti nikdy nevidela, dcera si sundala boty, ze pujde bez nich, neslo ji je nasadit, hned je strhavala, pak je zahodila a zacala utikat, 2 a pul let a nejaka cizi pani na me, no toto jsem nikdy nevidela, to moje deti by si nedovolily, no ja ji to taky krom hriste nedovoluji a bojujem takto porad a neuspesne, holt ma s ou hlavu a je hrozne temperamentni, x veci za den, ale co, at si mysli co ch e, nakonec v bitach sla, kdyz ne, odnesu ji domu a bude doma, ona pochopi, kasli na okoli, i kdyz je to nekdy tezke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 08:50
@LadyLada No, moje matka se dlouho nemohla smířit s tím, že jsem holčička a ne vytoužení chlapeček. Ani okolnosti za kterých jsem přišla na svět nebyly zrovna nic pěkného. 
@Cuddy Máš pravdu, že to asi špatně formuji.
https://www.nutriklub.cz/…-12-18-mesic
Mám trochu strach, aby se vyvíjela normálně. Měli jsme mírnější zaostání ve vývoji. Někdo říká, že je to tím, že se skoro o měsíc narodila před termínem.
Takže výchova se projeví až za několik let. Do té doby se zřejmě o výchově nedá mluvit v tom smyslu, jestli je špatná nebo dobrá. Kolikrát se dostávám do víru toho, že je dítě moc malé nerozumné nebo naopak „malý zodpovědný člověk“.
@stock Když to vezmu třeba na ty ruce, tak já jsem byla od malička čistý levák. Jinou ruku jsem nepoužívala než levou. A malá pozitovně reaguje a má cit pro hudbu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.18 09:43
@Izumi Miyako píše:
@LadyLada No, moje matka se dlouho nemohla smířit s tím, že jsem holčička a ne vytoužení chlapeček. Ani okolnosti za kterých jsem přišla na svět nebyly zrovna nic pěkného.@Cuddy Máš pravdu, že to asi špatně formuji.
https://www.nutriklub.cz/…-12-18-mesic
Mám trochu strach, aby se vyvíjela normálně. Měli jsme mírnější zaostání ve vývoji. Někdo říká, že je to tím, že se skoro o měsíc narodila před termínem.Takže výchova se projeví až za několik let. Do té doby se zřejmě o výchově nedá mluvit v tom smyslu, jestli je špatná nebo dobrá. Kolikrát se dostávám do víru toho, že je dítě moc malé nerozumné nebo naopak „malý zodpovědný člověk“.
@stock Když to vezmu třeba na ty ruce, tak já jsem byla od malička čistý levák. Jinou ruku jsem nepoužívala než levou. A malá pozitovně reaguje a má cit pro hudbu.
Z ceho soudis,ze ma cit pro hudbu? Že reaguje? Většina dětí reaguje na hudbu. Třeba zdědí používání leve ruky po Tobě. To se ale ukáže až časem. A ze jsi nepřišla na svět za nedobrých okolnosti se na Tvem dítěti vůbec neprojeví,pokud tím dítěti nebudeš „mavat“před nosem. Nech dite klidně se vyvíjet se vším,co k tomu náleží. Pokud máš pocit,ze dite má cit pro hudbu,tak to v ni podporuj. Nenuť,jenom podporuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 21:20
@Izumi Miyako
S prominutím, ale ze všech tvých příspěvků mám pocit, že si na diskuze chodíš spíše pro lítost, než o rady. Kdyby ses totiž řídila tím, co ti tu zkušenější matky radí, možná by si pochopila, že tvoje dítě je stejně živý jako většina jiných. Tolik v klidu sedících dětí stavících věže opravdu není. To, že to někde napíšou v knížce, odborný literatuře, nebo se tím vychvaluje jiná pyšná maminka, neznamená, že každý dítě je takový. Měla by si se smířit s tím, jaká tvoje dcera je a přestat hledat chyby, rozdíly, nebo věci co by měli být jinak. Očividně to takhle dělá tvoje máma a ty s tím nejsi spokojená. Jsi tak trochu v kůži svojí dcery a máš šanci jí dát život který by sis ty přála a od svojí mámi nemáš. Být tebou, najdu si terapeuta, začnu pracovat na svojí vyrovnanosti a odejdu bydlet do svýho a rodičům to řeknu na rovinu. Tvoje máma by se s tím měla smířit, táta by to mohl pochopit a případně ti vypůjčit na první tři měsíce bydlení, po kterých by sis mohla zažádat o příspěvky. Pro matky samoživitelky není tak málo možností. Můžeš dceru dávat hlídat rodičům, nebo si najít pravidelnou chůvu, s kterou by si dcera rozuměla. Taky by si měla přestat číst odbornou literaturu a přestat dceru zařazovat do tabulek. Zkus si někdy najít příspěvky na téma Živé dítě atd. Maminek s dětmi nad hlavu je opravdu hodně. A čim víc chyb budeš hledat, tim víc jich logicky bude. Rozhodla ses mít dítě, tak se pokus to brát zodpovědně a dát mu to, co ty si neměla… Měla si dost času pracovat sama na sobě, než si přebrala zodpovědnost za někoho jinýho. Teď musíš pracovat na vás obou. Pokud to opravdu nezvládáš, snad bych to řešila jinak, než se deptat a tím to přenášet jinam. Takhle malý děti většinou netrpí depresemi, ale svojí nevyrovnanost projevují jinak..... Já jsem to se svojí mámou taky neměla nejlehčí, má dědičnou psychickou poruchu, kterou začala řešit později než by bylo třeba a jsme na tom poznamenaný já i sestra. Snažila jsem se s tím něco dělat ještě než jsem měla díte, ale jak jsem zjistila, že dítě mít budu, opravdu jsem se zaměřila na to, aby syn neměl vzpomínky stejný jako já. Těší mě pocit, dát někomu to lepší co já neměla.. a stejně by si to měla brát i ty. A ano, děti v tramvaji řvou často, nikdo neřiká, že jí máš na místě zlískat, nebo to naopak nechat být, ale s klidem se zamyslet, co na tvou dceru zabírá a nad tím přemýšlet pokaždý, co ti nebude něco opravdu vyhovovat. Ne přemýšlet nad tim, že by měla být jiná! Je to tvoje dítě proboha, proč ho chceš měnit? To jen vypovídá o tom, jakej máš vztah k sobě samotný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
