Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vliv otce na dceru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.6.22 23:29
Můj táta je pro mě vzor chlapa, kterého jsem si chtěla najít a našla. Prostě skvělý táta, který je chytrý, něco umí, je s ním legrace a miluje celým srdcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.22 23:37
Ještě mě napadlo - provázejí mě v životě nespolupracujíci anebo nedostupni muži. A také jsem měla tendence každého litovat a pomáhat mu. Pro sebe nic. Nechci tátovi krivdit, on sám vyrůstal bez otce.
- Citovat
- Upravit
22.6.22 23:43
Můj děda byl ku*evnik, můj táta též. Ségra si celý život hledá partnery stejného ražení, já pravý opak. Já roky žiji ve šťastnem svazku, ségra po krachu dalšího vztahu prohlásila, že už bude do konce života raději sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.22 23:49
Jo a ještě jedna věc. 
Když mi bylo asi 9, táta se zamiloval jinde a narodila se mu další dcera. Vůbec jsem o tom do jeho smrti nevěděla. Ale zpětné vidím, že v té době na mě začal být odmereny, kritický a byval malo doma. A já si i v dospělosti říkala, proč se ke mně chová ošklivé, vždyť jsem jeho jediná dcera. Tu druhou bohužel prakticky neznám, zajímá me, jaká je. Ale sezení na dvou židlích našeho taty se na ni taky asi podepsalo. I když ji ve skrytu duše závidím a myslím si, že je hezčí, úspěšnější, milovanejsi. Totéž může ona prožívat vůči mně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.6.22 23:59
@Modesta píše:
Můj děda byl ku*evnik, můj táta též. Ségra si celý život hledá partnery stejného ražení, já pravý opak. Já roky žiji ve šťastnem svazku, ségra po krachu dalšího vztahu prohlásila, že už bude do konce života raději sama.
Hele, asi je důležité, kdyz si to uvědomujes. Já taky hledala v jisté věci opak táty a dařilo se, protože jsem si ji uvědomovala. Ale to, že jsem na posledním místě, vnímám až teď. 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
23.6.22 00:02
Samozřejmě, že chování rodičů vůči dětem na ne má vliv. Nejen otce, ale i matky. Takto poznamenaný je kde kdo. Ostatně založené diskuse zde jsou toho odrazem.
Zamindrakované a submisivní ženy a extrrmne naleštěné ega jejich partnerů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.22 00:07
Šla jsem z domova brzo. Nějak tam pro mě nebylo místo a ani zájem. Nelituji, jinak bych byla asi pošramocena víc. O mámu jsem " přišla", když se mi v necelých 6 letech narodil brácha, o tatu o tři roky později. Sama jsem založila rodinu hned, jak to šlo. Přitom ta moje původní dobře situovaná, inteligentní. Přesto jsem šla z domova s chabou výbavou - sebevědomí nula, zkušenosti minimální. Hledala jsem lásku, pletla jsem si ji se sexem. Nakonec ji nacházím - sama k sobě. A dokážu už i ostatní milovat jinak nez jen prostřednictvím služby, ale jde to ztěžka. Přitom už jsem dost stará, ale pořád mě to dohání. Táta byl dobry - do určitého věku. Pak se to nějak zesr..o.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.22 05:46
Táta byl alkoholik. Rodiče se denně hádali. Byl v podstatě denně na mol. Fyzicky mě nikdy netrestal. Ale psychický teror byl takřka na denním pořádku. Ponižoval mě často. Říkával, že ze mě nic nebude, že budu malá a tlustá jako teta Máňa, nadával mi za použití nechutných vulgarit, když jsem brečívala, že se bojím být v noci sama doma. (Máma byla v noci často v práci a on chtěl chodit do hospody). Nikdy jsme neměli na nic peníze. Na chlast jo.Od dvanácti jsem měla přes léto brigádu, od patnácti pak každý víkend, později i během týdne. Když jsem si našla mého manžela, táta mi říkával, že se budu divit, až mě kopne do zádele… Vnučku své sestry zbožňoval a kupoval ji hračky. Byla výrazně mladší než já. Ale on byl takový mamánek a ségra mu vždy ještě koupila pivko a s babičkou ho politovaly, jak to má doma těžké… Stále páchnul alkoholem, kouřem. Čím byl starší, tím to bylo horší. A jak mě to ovlivnilo? Hodně. Od mala mám problém se sebevědomím. Těžko jsem někomu věřila, že jsem hezká a možná i chytrá. Vystudovala jsem VŠ (v naší rodině nebývalá záležitost, studovala jsem již za své), ale stejně mám pocit, že je to málo. V období kolem dvacítky jsem koukala po chlapech přes třicet. Byla jsem hodně promiskuitní. Dost jsem i pila. Dnes mi je lehce přes čtyřicet, jsem vdaná, mám dvě děti. Mám prima práci, kterou bych bez VŠ nemohla dělat. Manžel je hodný chlap. Pracovitý. Starší dítě má ve škole úžasné výsledky, mladší je předškolní. Nepiju. Ale i přesto všechno vím, že jsem v určitém slova smyslu rozbitá. Někde uvnitř mě je pořád schovaný kus té malé holky, která se bojí, co se bude dít, až přijde táta domů. Táta před pár lety zemřel. V podstatě se uchlastal. Když onemocněl a zemřel, šíleně jsem brečela. Prosím o zachování anonymu, jinak příspěvek odstranit.
- Citovat
- Upravit
23.6.22 06:07
@Anonymní píše:
Holky, nebo i kluci, jakého jste měli tatínka a jak Vás zformoval? Věříte, že chování otce má vliv na život dcery? U mě se to teda podepsalo dost, to až tak, že jsem na všechno sama. Nějaké hýčkáni, pochvaly se u nás nekonaly, spíš shazování a hlavně moto: všechno musíš zvládnout, nejlépe sama! Tak zvládám, no…Ale uz mě nebaví srovnávat se s jinými, které táta prede mnou vychvaloval.
V podstatě žádného, přihlásil se v mých 18 letech. Vztah máme asi jiný než klasický otec a dcera, ale vycházíme spolu. Ve vztazích s muži jsem si na vše musela přijít sama, naštěstí se učím celkem rychle. A jsem vděčná za to, že náš syn tátu má. A hlavně takového, co ho vychovává a neshazuje. Sama se snažím být ta klasicka hodná máma, co odpouští, ale nenechám si ho zas přerůstat přes hlavu. Řekne na sebe všechno, tak uvidím, co s ním udělá puberta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.22 06:36
Mam skvelyho tatu ale jako mala jsem se s nim nemohla stykat, az od mych 20 se zname. Zpetne vidim, jak moc me to poznamenalo. Chybel mi.
Vidala jsem jen otcima, lakomyho alkoholika. Predloni se upil k smrti.
Co se taty tyka, chybel mi hlavne ten pocit ty sily v pozadi, ktera me jisti. Celej zivot bojuju s nizkym sebevedomim, nechavam lidi zachazet dal, nez by se meli dostat. A blizky vztahy moc neumim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.22 06:41
@Tarjei píše:
Mam skvelyho tatu ale jako mala jsem se s nim nemohla stykat, az od mych 20 se zname. Zpetne vidim, jak moc me to poznamenalo. Chybel mi.
Vidala jsem jen otcima, lakomyho alkoholika. Predloni se upil k smrti.
Co se taty tyka, chybel mi hlavne ten pocit ty sily v pozadi, ktera me jisti. Celej zivot bojuju s nizkym sebevedomim, nechavam lidi zachazet dal, nez by se meli dostat. A blizky vztahy moc neumim.
Dobře jsi to vystihla. Taková ta podpora, jistota. Dělala to samozřejmě do jisté doby i máma, ale teď, když mám sama dítě, tak vidím, jak se naše přístupy liší - mužský a ženský. A je fajn zažít je oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.22 06:54
Určitě to ovlivní… Náš tata byl/je hroznej nervák, cholerik. Já i sestra jsme si vždycky vybíraly naprosté pohodáře. Jak u chlapa vidět jen náznak cholerismu, nebudu s ním. Tata byl sice s námi, nikdy neodešel, ale doma byly hádky a stres na denním pořádku, od malička. Ale já byla vždy dost odolná a asi jsem si z toho moc nedělala. Sestra je na tom hůř, chlapa těžko shání a je psychicky nevyrovnaná. Já jsem měla štěstí a našla jsem si skvělyho šikovnýho muže, pracoviteho a samostatného. Náš otec jen tak ležet na gauči s pivem…
- Citovat
- Upravit
23.6.22 06:54
@Russet diky. No navic moje mama do toho byla hrozne hodna ale studena jak psi cumak. A tvrda na nas hodne. Zpetne jsem co se ji tyka furu veci pochopila ale stale to vypada jako cesticka do peklicka lemovana dobrymi umysly. Ovsem nam v rodine v genech vesele lita autismus a pridruzene srandy, ona by asi vesele sla onalepkovat taky, takze kdovi, co proste uz nezvladala no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, nebo i kluci, jakého jste měli tatínka a jak Vás zformoval? Věříte, že chování otce má vliv na život dcery? U mě se to teda podepsalo dost, to až tak, že jsem na všechno sama. Nějaké hýčkáni, pochvaly se u nás nekonaly, spíš shazování a hlavně moto: všechno musíš zvládnout, nejlépe sama! Tak zvládám, no…
Ale uz mě nebaví srovnávat se s jinými, které táta prede mnou vychvaloval.